martin3683 přečtené 344

Umění vítězit 2017, Phil Knight

V originále se kniha jmenuje “Shoe Dog“, což se mě teď po přečtení líbí mnohem více než český laciný název jak z nějaké motivační literatury. Knight a jeho parta byly pravými Shoe dogs a autor vám to nejednou dokáže ve své knížce. Kniha je vyprávěna “hlavním hrdinou” a autor vás provede postupně celým svým životem, jímž se jako dlouhá a silná nit táhne jeho firma. Pokud stejně jako já o zakladatelích, příběhu firmy a jejích začátcích vůbec nic nevíte, tak to bude pro vás napínavé čtení plné zvratů, radosti a opětovných problémů jaká jednou potkají každého podnikatele. Každý si tam najde to svoje a je občas příjemné, že podobné strasti řešil ve svých začátcích i někdo jiný... i když on pak z toho vybudoval miliardovou společnost, ale to už je takový drobný detail :). V knize najdete vše: skupinu dobrodruhů na cestě do neznáma, zákeřné nepřátele se snahou o likvidaci, nové spojence, soudní procesy, lásku, smrtelné tragédie, několik vteřin před bankrotem a nakonec i šťastný konec. Doporučuji všem podnikatelům jako inspiraci, či jako takovou pohádku na dobrou noc, když potřebují zvednout náladu po náročném dni. Zajímavý je to i pohled pro dnešní start-upisty, ač ten pojem nemám rád, protože Nike či možná lépe jeho předchůdce Blue Ribbon byl start-up jak vyšitý a to v době, kdy na takovéhle firmy nebyl obchodní a bankovní svět připravený. Dneska se začínající a rychlerůstové společnosti mají jako v bavlnce, investoři a banky se předhánějí, aby mohli být u toho. Na začátku sedmdesátých let tomu tak nejen nebylo, ale podobné společnosti byly spíše divné, když neměly zásoby vlastního kapitálu a vše, co vydělaly vracely zpět do růstu a nikdo jim nechtěl půjčit. Knihu vřele doporučuji. Je to jeden z těch upřímných životopisů, kde se hlavní aktér sám moc nešetří.... celý text

Tak dobří, že vás nepřehlédnou 2018, Cal Newport

Při čtení jsem si ze samého přikyvování namohl krční svaly. Číst ji, bylo jako by někdo nahlas říkal vaše myšlenky, o kterých máte jen hrubé tušení, že tam někde jsou. Vtipné je, že ty myšlenky pro mě, člověka, který 17 let podniká a má něco načteno, nebyly nakonec až tak překvapivé. Pro mladší či méně životem protřelé čtenáře ale budou šokující a to i díky tomu, že jsou dobře podložené a vyargumentované. Co je tou "zazračnou" myšlenkou? Opak toho, jak jsme nyní od mala masírováni ze všech stran: "Polouchej svou vášeň, dělej jen to, co tě baví, peníze přijdou samy." Tyhle rady, dávány v dobré víře, jsou nejen špatné, ale často škodlivé. Dnešní přístup: najdi si svůj dream job, dělej co tě baví (co může bavit člověka po škole, takže nějaká zábava, sport, hry a tak) a tam bez zkušeností hned očekávej, že přesně na tebe všichni čekají, dostaneš super prachy, volnost a zajimavé projekty. Když to nevyjde (jakože v podstatě nikomu), tak jsi bezradný a životem zničený, že všichni máme přeci dělat to, co nás baví! Ach jo, život není fér... Tento přístup k práci, ale i k životu vidím kolem sebe denodenně a nemyslím teď jen nějaký nezkušený mlaďochy. Nejdříve dejte peníze a benefity a já pak tedy něco předvedu. Dejte mi volnost, tým a zajimavý projekt a ja svým zápalem pro věc dokáži divy. Málokdy vidím obrácený přístup, ale někdy je to na pohovorech alespoň sranda. Nejdříve něco předvést, získat znalosti, ukázat svoji cenu a nahromadit, jak autor knihy nazývá, "kariérní kapitál" a až pak začít něco očekávat. Že se takovýto "kapitál" nezíská přes noc, často ani za pár let, je snad všem jasné. Že to hodně bolí a je s tím spojena dřina a stres, už moc jasné všem není. V knize to krásně popisuje na mnoha příkladech a lidech, kteří uspěli, ale i na těch, kteří ne, což je snad ještě důležitější. Jak má pak člověk nějaké zkušenosti, začne vynikat, pak zákonitě začnou růst peníze, volnost v práci a s tím, jak začnete být uznávaní (a to i sami před sebou) i ona vášeň a radost z práce. Hodně mě uspokojuje, když pak tento správný přístup vidím u některých lidí ve vlastní firmě. Kniha se dále pozastavuje i u dalších aspektů, proč někdo uspěl a někdo ne. Nakonec po prvním vystřízlivění, že vášeň nefunguje, přeci makáme a snažíme se všichni a ne každý se dopracuje ke spokojenosti a práce je brána jen jako zdroj výplaty. Roli tam hrají i další věci jako povaha práce, jak na sobě pracujete, jak se zlepšujete, na vašich šéfech a tak. Vše rozebírá autor v několika kapitolách a ukazuje, že jen se zakousnout a vydržet nestačí. Já se k plno věcem a poznáním, která autor v knize tak krásně popisuje, dopracoval za hodně let a častých zklamáních a tak bych docela ocenil, kdybych si ji v osmnácti letech mohl přečíst. Mohlo mě to ušetřit hodně času a nervů. Jiná otázka je, zda by tomu mé mladé já chtělo naslouchat a nehodilo namyšleně do koše :-). Kdo ale naslouchat a řídit se radami z knihy chce, tomu ji můžu vřele doporučit.... celý text

Dívka na klíček 2011, Paolo Bacigalupi

Dlouho mě trvalo, než jsem se naladil na svět v knize a pochopil, co se dříve vůbec stalo, že je v takovém stavu a jak fungují ty kalorie a tak. Možná je kniha přívětivější pro čtenáře znalé autorových povídek, ale mě stálo dost energie u knihy prvních 50 stránek vydržet. Nakonec mě ale myšlenka tohoto biopunkového světa zaujala a dal jsem ji prostor. Bohužel ale hlavní postavy v knize jsem si neoblíbil, a to ani dívku na klíč a to má všechny předpoklady :). Vůbec jsem neměl potřebu jim fandit a byly pro mě jen další součást tohoto zvláštního univerza. Popravdě jsem od knihy čekal o dost více. Tím ale neříkám, že je špatná, protože i teď, nějaký pátek od přečtení, si dokáži vybavit některé scény a divné situace, které byly natolik silné, že se mě celé zaryly do paměti a to ne každý autor dokáže. Ale jako celek nefungovala a proto dávám průměr.... celý text

Škorpilova škola běhu 2014, Miloš Škorpil

Knihu jsem si koupil před lety v mé "vrcholné" běžecké formě, kdy jsem dával ročně několik půlmaratonů. Dalo by se tedy říci, že jsem už nebyl úplný začátečník. Knihu jsem si prolistoval a přišla mě zajímavá a poučná, ale nic mě v té době nedávala, tak jsem ji odložil na později. Pár let uplynulo, z půlmaratonisty se stal obtloustlý fotřík a když jsem po vánocích ze sebe sklepal největší nános nových kil a vyležel z poslední zimní chřipky, co domů přitáhlo ze školky každý druhý týden dítě, shledal jsem, že nastal čas na Škorpilovu školu běhu. Kniha je opravdu psaná pro začátečníky, ale nakonec celkem složitě, že nedokáže začátečníka moc nabudit a udržet. Nebudu to natahovat, je to takový manuál běhu a stejně jako většina manuálů docela nudný. Autor je odborník, bezesporu skvělý běžec a trenér, ale jako spisovatel to bude slabší. Já jsem čekal nějaké nakopnutí do běhu, nějaké začátečnické rady a šup si obout běžecké boty a ven, dokud je světlo. Nic takového jsem tam nenašel, za to bych teď mohl dělat trenéra :). Vím, že se to nedá asi porovnat, ale pokud chce člověk získat přirozenou chuť odložit knížku a jít si zaběhat, i kdyby venku mrzlo nebo byla bouřka, je ideální kniha Born to run. Tam i bez technických rad jak pokládat nohu před nohu sálala ta radost z běhu a překonávání svých možností. Běhat jsem se donutil i bez této knížky a tu zase odkládám na neurčito.... celý text

Emoční rovnice 2014, Aleš Kalina

Nevím, čím to je, že snad každý vrcholný manager z českého Microsoftu po svém odchodu začne koučovat či psát knihy o osobním rozvoji (krom pana Kaliny je všeobecně známý třeba Jan Mühlfeit). Ale u obou mě spojuje to, že jsou naprosto mimo můj pohled na osobním rozvoj. Nikomu neberu, že jim jejich fráze a "jedinečný" návod na fungování světa a mysl můžou pomoci, pokud jsou zrovna v nějakém duševním rozpoložení, kdy jim to dává smysl. Pak proč ne. U mě Emoční rovnice ale totálně nezafungovala a knihu jsem nakonec ani nedočetl. Svádět skoro vše na výchovu rodičů mě přijde přehnané. Ok, znám základy Freuda a asi při dostatečně dlouhé terapii se dostaneme k vlastním rodičům, ale to brutální zjednodušování vývoje osobnosti každého jedince, co předvádí pan Kalina v Emoční rovnici, mě přišlo hodně mimo. Ale za snahu dávám alespoň jednu hvězdičku. Kniha se prodává dobře a některým lidem tím pádem zřejmě mohla pomoci, což je fajn. Já bych ji ale nedoporučil.... celý text

George Lucas: Život stvořitele Star Wars 2017, Brian Jay Jones

Asi je to nevyhnutelné, ale podle životopisů zakladatelů mnou obdivovaných firem (Tesla, Apple, Amazon, Lucasfilm a jiné) musíte být autoritářem, diktátorem a trochu bláznem, abyste dokázali realizovat své vize. Lucas do této partičky velmi dobře zapadá. Pravda, nechtěl kolonizovat Mars, nechtěl nejlepší osobní PC či odvládnout všechen obchod na světě, chtěl jen točit filmy a hlavně, aby mu do toho filmová studia nekecala. Perfekcionismus, potřeba totální kontroly nad svým dílem a jeho realizací ho nakonec dovedly, ač velmi klikatou cestou, k tomu, že si vybudoval vlastní filmové impérium. Lucas je další z řady velmi úspěšných podnikatelů, který je posledlý mikromanagementem a nejradši by si všechno dělal sám, lidé jsou pro něj jen prostředky k naplnění jeho vizí. Vizí nakonec natolik silných, že výrazně ovlivnil či dokonce změnil podobu dnešního filmu a jak ho vnímáme a "konzumujeme. Ne nadarmo se o něm říká, že je Edisonem moderního filmového byznysu. Nejsou za ním "jen" franšízy Star Wars či Indiana Jones, ale i největší trikové studio ILM, prosazení natáčení na digitál, založení studia Pixar, technické standardy v kinech jako THX a další, promítání filmu v kině digitální formou, dotažený filmový merchandise a plno dalšího. Pokud, stejně jako já, o Star Wars něco víte, ale nikdy jste nebyli hardcore fanouškem, že byste se zajímali o život jejich stvořitele, tak budete spokojeni. Kniha je plná informací, ale neočekává, že o Star Wars něco víte, ale pokud ano, tak si najdete plno zajímavých bonbónků ze zákulisí o hlavních aktérech a tvorbě postav a vlastně celého univerza. Tradičně, jako u většiny podobných životopisů, je nejzajímavější prostřední část, když se buduje impérium a vše to začne do sebe zapadat. U téhle knihy mě ale docela bavily i jeho začátky a mládí, nenudilo mě to, i když to není o Star Wars. Posledních 100 stránek ale už trochu nudou je, autor knihy pak už docela přeskakuje roky, ale asi už se tam nic moc zajímavého pro potřeby knihy neudálo. Z Lucasfilm se stala fabrika na Star Wars licence k hračkám a další a další pokračování, seriály, hry apod. Kniha končí prodejem do Disney. Kniha má už vyhrazené místo v mé knihovně vedle životopisů Baťi, Jobse, Muska, Havla, Bezose, Einsteina a dalších velikánů.... celý text

Roboti nastupují 2017, Martyn Alexander Ford

Po technooptimistické knize Druhý věk strojů přichází výrazně pesimističtější vize blízké budoucnosti - Fordova kniha Roboti nastupují. Tam, kde Brynjolfsson a McAfee vidí příležitost a často i záchranu lidstva, Ford zvedá varovný prst a někdy rovnou celou ruku a ještě jí na nás mává, abychom si ho všímali. Kniha je převážně zaměřená na trh USA a jeho vývoj. Ten se stále ještě ne zcela vzpamatoval z Velké recese z roku 2008 (nenechat se zmást dobrými zprávami z Kalifornie a New Yorku) a Ford na celkem jasných číslech vysvětluje, že v mnoha ohledech se to USA už nemusí vůbec povést a s nimi vlastně ani zbytku světa. Hádáte dobře, budou za to moci nové technologie. Příklad za všechny: velkým firmám díky automatizaci rostou zisky, vykazují velký nárůst produktivity, ale mzdy pracovníků nerostou či výrazně pomaleji než produktivita, střední třída chudne a vzniká velká nerovnost, lidé mají méně peněz, méně kupují, tím se vrací tlak k firmám, které začnou propuštět, protože jim klesá odbyt atd. Ač si myslíme, v jak hektické a přelomové době žijeme, tak podle autora jsme teprve na jejím úsvitu. Ten hlavní technologický skok je teprve před námi, vše se to zatím jen nadechuje. Jak všichni víme, jezdíme posledních cca 50 let v podobných typech aut, létáme podobnými letadly apod. Během průmyslové revoluce lidé objevovali auta, elektřinu, letadla, pásovou výrobu atd., protože k tomu uzrála doba. A do další přelomové éry nás postupně dovádí počítače a technologie na ně navázané (internet, cloud, mobily, umělá inteligence apod.). Až uzraje doba a přijde nějaký vhodný startér (třeba další hospodářská krize), tak se teprve ocitneme v Druhém věku strojů. Už dnes, a autor to dokládá mnoha příklady, existují možnosti jak nahradit většinu lidí nejen ve výrobě, ale i službách a tím nemyslí jen nekvalifikovanou a levnou pracovní sílu, ale také bílé límečky, účetní, analytiky, bankéře, učitele, zdravotníky, řidiče. Nová místa zřejmě vzniknou, ale díky technologiím jich bude potřeba výrazně méně než těch zaniknuvších. Autor se na celou problematiku dívá zjednodušeným pohledem ekonoma a technologa. Neřeší moc otázky, zda fakt musíme celé dny pracovat, zda úděl nás lidí je jen práce a honba za penězi, abychom mohli více a více spotřebovávat a roztáčet kolo hospodářství. Na druhou stranu se na dost stránkách na konci knihy věnuje nepodmíněnému příjmu, který by mohl slušně zafungovat jako stabilizační prvek či takové překlenovací období. Ale zas ze zkušenosti z historie víme, že pokud nebudeme mít práci či nějaký smysluplný úděl, že to nikdy s lidstvem moc dobře nedopadne, alespoň ne s generací, která bez práce nedokáže fungovat. Knihu doporučuji. Je to hutná potrava na přemýšlení. Pokud o technologických trendech už něco víte, tak vám to pomůže si udělat ucelenější obrázek o celé situaci. Pokud jste v nich začátečníkem, tak zažijete svůj první technologický šok a garantuji vám, že nebude v blízké budoucnosti posledním.... celý text

HEX 2017, Thomas Olde Heuvelt

Zafungoval na mě marketing a to konkrétně zmínka S. Kinga, že je to velmi originální. A musím říct, že King a marketingové oddělení nelhali a první třetinu knihy jsem se musel smát, jak dobře to má autor vymyšlené. V městečku v hlubokých lesích straší stará čarodejnice. Objevuje se náhodně na různých místech, třeba u vás doma ve skříni či v kuchyni, když snídáte. Někteří dělají, že tam není, jiní obyvatelé přes ní hodí utěrku, aby se nemuseli dívat na její obličej se zašitýma očima a pusou. Kdo se do města jednou přistěhuje, ten už nemůže pryč, protože delší doba jak týden mimo město vás dožene k sebevraždě. Nikdo krom obyvatel města o tomhle prokletí neví a agentura HEX se stará o to, aby se o tom nikdo další nedozvěděl. Jak říkám, autor to má skvěle vymyšlené a rozehrává tak drama na maloměstě, kde jsou obyvatelé schopni věřit na nadpřirozené síly a nějak se s tím musejí každodenně vyrovnávat. Druhá třetina knihy je něco jako seriál Stranger Things. Parta mladých kluků na maloměstě rozehraje hru, o které nikdo z dospělích neví a chci podle toho seriál, byl bych napětím přikovaný k televizi a chtěl vidět další a další díl. Poslední část knihy je bohužel tou nejslabší. Z černého humoru a mystéria se stává drsný horor. Je to hodně depresivní a psycho. Normálně by se mě to líbilo, ale provedení pokulhává. Autor se snaží o styl S. Kinga, krále hororů, ale nedaří se to. King by z tohoto tématu vytřískal mnohem více (a je fakt, že by mu na to nestačilo určitě ani tisíc stránek). Jak jsem se v závěru dozvěděl, autor knihu a hlavně závěr předělal pro světové (rozuměj americké) publikum a podle mě tím knize ublížil. Mám takový pocit, že původní holandská verze byla mnohem lepší. Při čtení jsem se bavil po většinu doby, ale závěr jsem protrpěl. Asi jsem tušil, jak to dopadne a ani jsem se na to netěšil. Za mě 3.5 hvězdičky a pokud někdo četl původní verzi knihy, dejte mě vědět, jak to dopadlo tam.... celý text

Válka umění 2017, Steven Pressfield

Kniha je určena asi převážně pro čtenáře populárního Konce prokrastinace (Kopr) a vlastně pro každého, kdo chce něco dělat (jedno zda napsat knihu, založit firmu apod.), ale nedokáže se k tomu dokopat. Ale zatímco Kopr vede čtenáře za ručičku a vše vědecky vysvětluje, proč se nedokážeme donutit k pořádné práci a děláme vše možné okolo a dává návody, tak Válka umění je drsnější a vlastně duchovnější. Onu sílu, která nás odvádí od práce označuje autor Odporem a je to jeho hlavní nepřítel. Třetinu knihy ho autor definuje, jak špatná věc to pro každého kreativního člověka je. Další třetinu (ta mě přišla nejzajímavější) popisuje, jak s Odporem zatočit a jak se z amatéra stát profesionálem, a co to vlastně profesionál je a jak ho chápe. Třetí část knihy je plná psyché, ega, duše, můzy apod. Autor svému počínání chce dát i vnitřní rovinu a píše to hezky, řádky plynou, ale pro většinu čtenářů jsou to jen zbytečné řeči okolo. Musím říci, že jsme čekal víc. Jsou tam pravda pasáže, kdy autor otevřeně píše o svých chybách a jak náročné je stát se v něčem profesionálem (autor je celosvětově úspěšný spisovatel historických románů), ale jinak je to plno omáčky okolo. To maso, to hlavní, by vystačilo na středně dlouhý článek ve Forbesu. Jestli jste nalomeni, že začnete konečně psát vaši první knihu, tak Válka umění vám může pomoci k poslednímu kroku a být příjemným společníkem v nepřijemných časech, až ráno budete vstávat z postele, sednete k PC, celý den psát a tak dokola po následující rok(y). Mě tolik nezaujala, nic moc mě nedala. Přišlo mě to, jako hromada hezky napsaných okecávek.... celý text

Na odpis - Nešťastné příhody ze startupové bubliny 2017, Dan Lyons

Kniha by se dala stručně popsat jako humorné vzpomínky padesátiletého vysloužilého novináře na pracovní epizodu v super cool moderním startupu, kde většina zaměstnanců by mohla být ve věku jeho dětí. Vše z toho platí, jen to nakonec není vlastně moc humorné, spíše docela depresivní. Firma, v které po vyhazovu z Newsweeku nastoupí, se ukáže, že je to svého druhu sekta, kde pracují skoroještěděti, které lehko udržíte v práci na houpačky v zasedačce a bonbóny zdarma na chodbách. Prostě nastoupil do typické představy o americkém startupu, který pálí miliony od investorů zběsilým tempem, aby se z něj stal "jednorožec", firma s více jak miliardovou valuací (v dolarech!). Taková firma pravda má nějaký produkt a tržby, ale jinak je to hlavně marketingový a PR nafouklý projekt, generuje mega ztrátu a má jen jeden cíl - vstup na burzu a udělat ze zakladatelů a investorů boháče. To je asi i pochopitelný cíl, ale způsob, jakým toho chtějí dosáhnout, ukazuje kniha v celé své nahotě a není to hezké čtení. Kór když takových firem jsou tisíce a mají spasit náš svět... alespoň to o sobě hlásají jejich prorokové, tedy správně vizionáři-zakladatelé. Z toho mám nakonec asi největší hrůzu. Kniha si říká o to, abychom hlavnímu hrdinovi fandili proti zlé korporaci. Na mě to ale moc nefungovalo a autor knihy mě neustále štval. Totální řešič, kňoural, rejpal a notorický prudič. Z pohledu majitele firmy jsem si neustále musel říkat, jak bych reagoval na někoho tak toxického jako byl onen novinář. Já bych asi neměl dost trpělivosti a vyhodil ho. Teď neřeším, že měl v plno věcech pravdu a sám bych v takové firmě nevydržel ani týden. Řeším to, že totálně nezapadal do firemní kultury. A je jedno, zda se mě ta firma jako čtenáři líbí nebo ne, ale věděl o ní předem a mohl kdykoliv odejít, nikdo ho tam nedržel násílím a ostatním zaměstnancům se tam líbilo, prostě nebyl kompatibilní. Zůstaval tam jen kvůli penězům a protože, jak nakonec sám přiznává, chtěl také urvat něco z opcí na akcie, až firma půjde na burzu. Ve výsledku se nakonec zaprodá a stává se z něj úplně stejný zlatokop jako ostatní vrcholní manažeři ve firmě, kteří dělají různé sviňárny a nemorální věci, aby to doklepali k IPO (úpis na burzu), zajistili co nejvyšší cenu akcií a shrábli jackpot. Jiní svůj cíl schovávají za budování lepšího světa, autor zase za různé moralizování. Pokud jste někdy uvažovali, že byste za volné peníze koupili akcie nějakého strašně cool startupu, který jednou změní svět a jeho zakladatelé se zdají jako fajn týpci, tak po téhle knížce toho asi necháte. Jinak ale velmi zajímavý (i když depresivní) pohled do tématiky a autor knihy si už v této branži určitě neštrejchne.... celý text

Co kdyby? 2014, Randall Munroe

Při čtení této knihy jsem měl často pocit, že jsem součástí epizody seriálu Teorie velkého třesku a jsem svědkem, jak hlavní hrdinové řeší zásadní otázky dneška např. "Jak velkého výkonu je Yoda ze Star Wars schopen pomocí Síly?". Zajímavé ale je, že i když jsou otázky v knize jedna absurdnější než druhá, tak odpovědi na ně autor nachází a to často jednoduchým vysvětlením či výpočtem. Pro někoho to asi bude zbytečná kniha, která řeší věci tak totálně mimo naše každodenní problémy, že to čtenáři moc nedává. Pro jiného to ale bude pobavení a i trochu obdiv, že na první pohled šílené dotazy se dají celkem racionálně vysvětlit a stačí k tomu maximálně středoškolské učivo.... celý text

Každodenní problémy v mateřské škole: pomoc pro učitelky a rodiče 1994, Hans Herbert Deissler

Nejsem učitel v mateřské školce, hodnotím ji tedy rodič, který v ní hledal nějakou pomůcku pro hladký přechod do školky. Rady tam moc nejsou, spíše takové obecné rady pro učitelky ve školce. A to tady pro ideální prostředí a svět. Už jen rada, že by ve třídě nemělo být více jak 15 dětí je fajn, ale v praktickém světě nereálné, pokud za školku nemůžete platit majlant. Takže pro mě zajímavý pohled do zákulisí ideální školky, ale jinak nic extra zajímavého.... celý text

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery

Jsme opuštěnou společností, jak dlouholetý šéfredaktor Respektu Erik Tabery nazval svou 260 stránkovou esej? Co je vlastně česká společnost zač? Co ji ovlivňuje? Kam míří a míří vůbec někam? Tyhle otázky si klade nejen autor knihy, ale podvědomně i hodně občanů ČR. Tématika vize české společnosti mě dlouhodobě zajímá. Máme vůbec nějakou nebo se porevoluční vize vyčerpala? Má česká společnost nějaký silný základ/charakter a nebo je to jen skupina lidí žijící na stejném území a mluvící stejnou řečí? Na tyhle otázky jsem hledal odpovědi v knize a bez dlouhého protahování řeknu, že jsem jej nedostal. Ale tím ji nechci zatracovat, vůbec ne. Došlo u mě k uvědomnění, že odpovědět si musí každý sám a že je to stále otevřené a zřejmě i neukončitelné téma pro každého demokraticky smyšlícího člověka. A to téma natolik komplexní, že každá kapitola Taberyho knihy by při důkladnějším zpracování vydala na samotný svazek. Kniha obsahuje části, jak naši společnost ovlivňuje vztah k Německu, k Rusku, k EU, jak na nás působí populistické vlivy, deprese z Mnichova, komunistická epizoda, sociální sítě, Masaryk, Havel, Zeman, média apod. Vše obsahuje jak subjektivní pohled autora, tak citace jeho oblíbených myslitelů a politiků a k tomu vysvětlení kontextu dobových situací (cítím, že Tabery míří i na zahraniční čtenáře). Autor píše čtivě magazínovým stylem zvyklý z Respektu a díky za to, jinak by tak nahuštěný text plný faktů, citátů a historických souvislostí nebyl moc přístupný pro neintelektuála jako já. Tabery pojal knihu jako takovou veřejnou terapii naší společnosti doufaje, že si pacient uvědomí, že stále dokola dělá stejnou chybu a konečně dojde k prozření a změní svůj styl chování. Načasování před volbami není určitě náhodné a já spolu s autorem doufám v totéž.... celý text

Jak probudit Česko 2017, David Klimeš

David Klimeš píše krom jiného do Hospodářských novin a rozhodl se, že po letech sledování a zaznamenávání dění v ČR z pozice novináře, si zkusí druhou stranu: sepsat takový ideální předvolební program - tzn. vypíchnout problémy země, nastínit tři klíčové reformy a dokonce spočítat, kolik to bude stát, koho se to dotkne a kde na to najít zdroje. Z mého laického pohledu, to nesepsal vůbec špatně, i když pro trošku pozorného pozorovatele dění v ČR, tam nebude nic tak nového. Ve zkratce, aniž bych to chtěl nějak schválně zjednodušovat, máme tento problém: je u nás levná pracovní síla, ale vysoké odvody do sociálních systémů (tak autor nazývá důchody a zdravotnictví). Rádi bychom bráli více, ale jde to stále hůře, protože skoro půlku z toho vezme stát, který peníze potřebuje na sociální smír. Navíc ekonomika postavená na levné pracovní síle by nemusela skokové zvyšování mezd vydržet (to se každopádně brzy dozvíme, protože ten nárůst mezd se právě děje). Vzniká zde velké odcizení zaměstnance od mzdy a tím nespokojenost. Čím více pracuje a bere peněz, tím více dává státu a ten přesto nemá dost, protože se mu kvůli demografickému vývoji populace rozpadá přísun peněz do zdravotnictví a na důchody. Ekonomika postavená na levné pracovní síle a malé nezaměstnanosti se dostala do stavu, kdy není kam se jinam posunout a stagnuje. Autor naštěstí neřeší jen ekonomický pohled na společnost a nabízí vedle reforem daní a sociálních systémů i reformu společenské angažovanosti, která by mohla probudit apatické Čechy starat se o své okolí a více se zapojit. Na mnoho důkazech ukazuje, že sociální a ekonomické problémy jdou ruku v ruce s těmi společenskými. Kniha díky bohu, narozdíl od všech předvolbních programů, jen nepíše, co by se mělo udělat, ale i kde na to vzít. Ano, je to často přesun peněz z jedné kapsy do druhé, ale jinak to těžko půjde, když míra zdanění a odvodů do sociálních systémů je v ČR už na maximu. Kniha mě otevřela oči při pohledu na mzdu v ČR, ale jinak jsou to stále stejní známí, s kterými se setkáváme u voleb už roky: nutnost reformy důchodů a zdravotnictví - reformy, o jejichž nutnosti a neudržitelnosti současného stavu se dlouho ví, ale díky populismu většiny stran se do toho nechce nikdo pustit. Na jednu stranu dává knížka naději, že tato země může mít nějaký směr a vizi, na druhou to působí pro mě, ale negativně, když vím, jaké politiky volíme a že šance najít vládu, která spáchá veřejnou sebevraždu při realizování nutných reforem, je skoro nulová.... celý text

Tyranie: 20 lekcí z 20. století 2017, Timothy Snyder

Podtitul knihy zní: "20 lekcí z 20. století". Já bych ho doplnil ještě dovětkem "aneb příručka aktivního občana". Timothy Snyder o tyranii nebo-li tyranských režimech "něco málo" ví. Získal plno ocenění za historické knihy o nástupu nacismu v Německu a komunismu na Ukrajině, Polsku, Československu a popisuje v nich, jak často nenápadně a potichu k takovéto změně režimu došlo a jak k tomu často nechtěně a ke své škodě pomohla většina občanů dané země - můžeme klidně rovnou říci naše (pra)babičky a (pra)dědové - tedy nikdo anonymní a stovky let vzdálený. A protože, cituji: "Historie se sice nikdy neopakuje, ale skýtá nám poučení.", vytáhl autor z dějin 20 takovýchto poučení a velmi stručně je popsal do 20 lekcí, které by si měl vzít k srdci každý občan demokratické země (pokud tedy z celého srdce netouží po velkém Vůdci, který mu poradí, co se zpackaným životem). Moc se mi líbí, že autor jde k věci a neroztahává každou kapitolu na desítky stránek. Vše jasné a stručné, pár příkladů z historie, žádná zbytečná omáčka. Všechny lekce mají bohužel společné jedno: vše, před čím Snyder varuje, se v určité míře už děje (post-pravda, propaganda, oklešťování svobod, šíření nenávisti a strachu, my to za vás uděláme, autorativní vůdcové apod.). Žádné strašení starými válkami, ale často trefný popis současného světa a o to náléhavěji ty lekce zní. Nevýhoda takovýchto výživných knížek je, že je tam toho na málo stránek tolik, že si to všechno nezapamatujete a nezažijete. Ideální umístění je tedy na záchodě, kde si čas od času můžete knihou zalistovat a jednu kapitolu znovu přečíst :-) - většina je na pár minut. Za mě knihu doporučuji a měla by být v knihovně každého občana, který si váží svobody a čas od času by se měl knihou řídit a nenechat si vše líbit.... celý text

Blázinec v Silicon Valley 2017, Antonio García Martínez

Velmi poučná kniha o životě v Silicon Valley, start-upech a hlavně o životě ve Facebooku, kterému se věnuje cca polovina knihy. Autor musel po vydání knihy naštvat hodně lidí v mikrokosmu zvaném Silicon Valley, protože velmi nevybíravou formou a jazykem vyhořelého manažera popisuje celou svou životní cestu Křemíkovým údolím a lidi/firmy v něm. První polovina knihy je o tom, jak autor a parťáci založili a následně prodali startup, což je takový urychlený způsob klasického podnikání, kdy ale negenerujete zisk, ale spíše prestyž a doufáte, že vás nakonec někdo koupí a vy se dostanete do jedné z TOP5 tech firem (Apple, Amazon, Facebook, Microsoft, Google) a získáte job snů, na který byste se předtím nikdy nedostali. Část o zakládání firmy není (alespoň pro mě) až tolik zajímavá jako spíše námluvy s investory a následný prodej. Intriky, podrazy, manipulace a vyjednávání jsou hlavní předpoklady pro dobrý obchod, ne ani tak zajímavý produkt, který většinou pořádně neexistuje a nebo moc nefunguje. Zhruba druhá poloviny knihy je o Facebooku v době, kdy ještě nebyl zapsaný na burze a o životě v něm a nakonec i období, kdy už na burze je a stává se z něj velký korporát. Tato část knihy mě přišla nesmírně zajímavá a hodně mě otevřela oči, jak Facebook a podobné firmy fungují, jak se tam pracuje, vyvíjí software a jak pracují/podnikají s naším soukromím. Není to ale naštěstí hate zhrzeného zaměstnance a Facebook z toho vychází ještě celkem dobře, což se nedá říci o některých jeho často už bývalých zaměstnancích, s kterými si přes stránky knihy autor vyřizuje účty. Text knihy je psaný lehkou formou a autor se snaží vysvětlovat i celkem složité postupy, jak fungují investorská kolečka, reklamní systémy a spletité pavučiny vztahů v Silicon Valley. Celé je to psané hodně osobně a nebojí se nakydat pořádnou hromadu špíny i sám na sebe a své skutky a nejen díky tomu mu to všechno pak více věříte. Za mě doporučuji všem, kteří o založení technologické firmy uvažují a všem, kteří ve své práci musí delat s Facebookem či tam inzerovat.... celý text

Konec hlídky 2016, Stephen King

Stephen se stal sérií knih o Billu Hodgesovi pro mě zasraným vizionářem. To zasraný nemyslím nijak hanlivě vůči Stephenovi, spíše to má být poklona, ale nad čím? Stal se vizionářem “skvělých” nových způsobů jak vraždit. Knihou Pan Mercedes ukázal jak efektní je najíždět velkým autem do zástupu lidí na ulici a to ještě v době, kdy to u teroristů nebylo v módě. A touto knihou si vzal zas na paškál sebevraždy puberťáků a to ještě než začal plout vodama sociálních sítí fenomén Modré velryby. Ať už je to fake nebo ne, tak náchylnost k sebevraždě u mladých lidí je velká - to je fakt - a “úspěšnost” roste, když najdete ten správný způsob, jak je z té římsy popostrčit. Nechci spoilovat, tak zde více neřeknu. King je každopádně mistrem v tom, že straší své čtenáře nejen nějakými obludami, ale že vezme věci, které potkáváme každý den a udělá z nich potencionální hrůzu. Co se týče příběhu a knihy jako takové. Je to stále skvělý King, který se čte sám a chcete vědět, jak to dopadne. Za tohle ale u něj nedávám ani bod, to beru u Kinga už jako samozřejmost. Z těch tří knížek série o Kermitovi je ale nejslabší. Něco jí chybí, i ten příběh mě přišel takový nedomyšlený, jako kdyby to chtěl prostě uzavřít, dát poslední hlídku a zdar. Je to škoda, protože předchozí dva díly byly skvělé detektivky a napínavé do poslední stránky.... celý text

Atlasova vzpoura 2014, Ayn Rand (p)

Přiznávám se bez mučení, že hodnotím knihu po přečtení cca poloviny a troufám si tvrdit, že je do konce stále stejná. Hlavní myšlenka knihy padne v podstatě na prvních stránkách a pak ji stále dokola ze všech možných úhlů autorka opakuje v dlouhých monolozích hlavních hrdinů následujících 1100 stránek. Každý má právo na úspěch a na monopol, když na něm roky makal. Díky tomu, že se staráme jen o vlastní blaho, pomáháme i ostatním. Jakákoliv regulace, socialismus, přerozdělování bohatství, starání se o slabší je zlo. Vlastní zisk je nade vše. Tahle knížka je bible všech kapitalistů a já jako podnikatel jsem v plno věcech musel dávat knize za pravdu. Ale pokud máte alespoň základní kritické myšlení, musíte si uvědomit, že ta nejtvrdší forma kapitalismu, jak ji blahořečí autorka, je překonaná (kniha je z roku 1957), že to není ideální stav. Stejně tak vám dojde, že ne každý, kdo chce veřejné blaho, je stejný jako záporáci v knize - neskutečně odporní a slizcí hajzlové a paraziti, za to kapitalisti jsou zde líčeni jako vzor ctnosti, pracovitosti, celý život budují velké firmy, "dávají" lidem práci a nikdy by se nesnížili k nějakým dotacím, heh. I když je kniha příběhově nuda, tak se mě četla celkem svižně. Asi je to tím, že to je kniha psaná pro podnikatele/kapitalisty přímo na tělo :-). Po čase mě ale začaly ploché a černobílé postavy vadit čím dál víc a hlavně jsem z té knihy začínal mít depku - nic na čtení večer před spaním. Podle knihy jde celý svět do kopru. Atlasové (rozuměj úspěšní podnikatelé) se vzpouřili a postupně mizí. Už dále nedokáží vydržet ty regulace a parazity (rozuměj politiky) a ať si to dělají sami. Díky tomu vše jde jejich odchodem do ještě většího kopru. Proč vůbec ráno vstávat a snažit se něco dělat, když pokud uspějete, tak vám vše zdaní a seberou. A kdyz neuspějete, tak budete bankrotář a zavřou vás. V knize beznaděj hlavních hrdinů přituhovala a já na to už neměl dost pozitivní energie v zásobě, abych odolával ústřední otázce knihy: "Kdo je John Galt?"... celý text

Jak číst účetní výkazy 2013, Karel Šteker

Kniha slibuje, že naučí manažera číst účetní výkazy firem (kdo by nechtěl vědět, jak si stojí konkurence, že?). Bohužel asi počítá spíše s manažerem, který má za sebou ekonomku s pár roky účetnictví. Pokud máte jen povrchní znalosti účetnictví, tak vám tato kniha moc neřekne. Je psaná účetními pro účetní. Když jsem si knihu pořídil, tak jsem na tom byl stejně a po 30 stránkách, kdy po úvodu začalo přituhovat, jsem ji odložil. Po roce jsem se k ní vrátil a protože jsem za sebou měl nalejvárnu základů účetnictví a znalosti o nejpoúživanějších účtech, kniha pro mě najednou měla úplně jiný význam. Hodně mě vysvětlila a dokreslila některá čísla v rozvaze a výsledovce. Neříkám, že jsem teď nějaký analytik, který koukne do účetní závěrky a má firmu přečtenou, ale to, co kniha slibovala, nakonec splnila - naučila mě číst v účetních výkazech.... celý text

Baťovský prodavač 2016, Silvie Lečíková

Kniha přináší opravdu detailní vhled do provozu prodejen Baťa v době svého největšího rozmachu. Dozvíte se, jak se vyvíjel jejich koncept, probíhaly inventury, zásobení a hlavně práce se zákazníky. Vše doplněno dobovými zprávami z firemního Zpravodaje, zápisků z kontrolních cest a fotografiemi. Doba pokročila a některé věci jsou už dávno překonány: inventura se dělá na počítači a ne v šílených inventurních formulářích, zásobení prodejen vlakem si také asi neumíme moc představit a z pohledu zákazníka si můžeme postesknout, že i tlak na personál prodejny není tak silný. Tlak na prodavače a vedoucí prodejen byl neuvěřitelný a ustát ho dokázali opravdu jen ti nejlepší. Bič v podobě nesplněného prodejního plánu prodejny byl jen jeden z mnoha. Kontrolovalo se úplně vše, nejen pořádek v prodejně a chování k zákaznikovi, ale i soukromý život zaměstnanců, jejich oblečení, sebevzdělávání, dobré mravy apod. Prostě práce pro Baťu nebyl žádný med a nedovedu si představit, že by v dnešní době si jakýkoliv zaměstnavatel mohl dovolit takto kompletně zasahovat do života svého podřízeného. Odměnou jim ale byla jistota dobrého zaměstnání, nadprůměrné peníze a společenská prestyž. Knihu bych doporučil všem, co vedou nějakou prodejnu (nebo celou síť prodejen) či jsou poskytovatelem nějaké služby a hlavně všem, kteří jsou na konci prodejního řetězce v každodenním styku se zákazníkem. Knížka je to útlá, dá se přečíst o přestávkách na oběd a pokud by si z ní každý prodejce odnesl byť jen jednu jedinou věc, kterou šmahem uplatní u sebe na prodejně, tak se přes noc kvalita služeb v naší zemi zlepší o desítky procent.... celý text