Karolína2425
přečtené 148
Neohrožené ženy: Sto padesát let boje za volnost, rovnost a sesterství
2019,
Marta Breen
Skvělý komiks. Hezky v kostce, stručně vypráví o historii boje za práva žen a lgbt+ komunity. Často bych se o tomhle tématu chtěla dozvědět víc, jen nevím odkud začít nebo kde čerpat. Tento komiks je pro mě takovou startovní čárou. Moc doporučuji každému.... celý text
Pupíky 1-7: Mladé, krásné a proradné
2016,
Maryse Dubuc
Blbinka, barvičky byly všude, úplný odpočinek.
Vzhůru k obloze
2019,
Brandon Sanderson
Kniha mě trošku zklamala, čekala jsem možná něco víc, ale i přesto to bylo fajnové vesmírné dobrodružství. Líbilo se mi, jak Spensa přemýšlí a mění se její priority. Její úvahy a hodnoty v které postupně přestává věřit, mě moc bavily. Je vidět nějaký ten posun postavy. Spensa mě jako postava nadchla tím, že není tou dokonalou hrdinkou. Ale moc mi nevyhovovala ich forma. Moc nemusím, že všechny postavy a informace o světě vidí čtenář jen očima jedné postavy se všemi předsudky a názory, které postava má, jak vidíme všechny postavy a situace jen z jednoho úhlu. Autor to prokládal takovými vsuvkami neboli pohledy jiných postav, ale radši bych byla za er formu. Chápu, že na tom autor budoval napětí a kdybychom se na děj koukali i očima jiných postav, tak by konec nebyl překvapivým. Nu což, to je jen má preference. Taky mě trochu zklamalo, že na mě kniha působila úplně bezemočně. Nevím, ale ten pocit kdy se vcítím do životů postav, tady nebyl. Kniha ve mně vlastně nevzbudila jedinou emoci. Ostatní postavy za mě trpěly tou ich formou a přišly mi docela ploché. Asi mým největším problémem s knihou a vlastně i celým žánrem sci-fi je, že si ty situace, bojové scény a techniku jednoduše neumím představit, což mi chybí. Dává mi to pak z knihy úplně jiný pocit. Ale to je zas jen můj problém, knize to na ničem neubírá. Sice z knihy nejsem extrémně nadšená, ale i tak to bylo fajnové čtení, odpočinula jsem si u toho a užila si, že čtu stránku za stránkou neuvěřitelnou rychlostí. Za mě neurazí, nenadchne.... celý text
Poloviční král
2018,
Jan Hamouz
Poloviční král se mi zaryl pod kůži. Čekala jsem nějakou ohromnou fantasy s kterou se budu prát. Ale dostala jsem něco mnohem lepšího. Přístupný styl psaní nutí otáčet stránku za stránkou, stejně jako fakt, že každá kapitola končí nějakým více či méně šokujícím zvratem, který vás nutí číst dál. V knize sledujeme tři postavy při jejich každodenním fungování, při tom jak trpí, jsou poníženi, jak přichází o iluze nebo jak dostávají na frak. Autor se s nimi nemaže. Při knize vámi, nebo alespoň mnou, lomcují všelijské emoce. Vztek, znechucení a odpor, radost, šílený smutek či to, že vás osudy postav úplně položí. Sledujeme rozklad království, postav, iluzí. Libilo se mi jak se autorovi podařilo vykreslit naprostý rozklad osobnosti, tu obrovskou změnu, kterou člověk prošel. Svět mě neuvěřitelně zajímal. Krutý svět s čarodějnicemi, jež čerpají sílu z mízy stromů a lidí, no naprosto úžasné. Chci toho víc. Knihu jsem dočetla před pár dny a nedá mi spát. Cítím se po dočtení, příznačně, trochu polovičatě. Byl to úžasný zážitek a já se moc těším na podzim, kdy doufám, vyjde u hostu druhý díl.... celý text
Skryté poselství
2019,
Elizabeth Bear
Na začátku jsem s knihou měla dosti problém a měla chuť to vykřičet do celého světa. Příšlo mi, že autorka čtenáře hodila do vody a ať plave. Když přišel nějaký pojem nebo složitost světa, tak ho autorka řádně nevysvětlila. Chápu, je to první díl z trilogie, ale přišlo mi to matoucí. Třeba na tom má nějaký podíl i to, že je kniha protkaná indickou kulturou, kterou neznám a nerozumím jí, ale docela mě to rozčilovalo. Kniha má poetický a hutný jazyk, ale i když já tohle dosti můžu, tak tady mě tenhle styl psaní nechává absolutně chladnou a přijde mi tam místy až na sílu. No a postavy, sledujeme v knize tři dějové linie a je jasné, že se musí na konci protnout, v každé je samozřejmě hafo postav. Neměla jsem moc problém si je všechny zapamatovat, jak zmiňuje dost čtenářů, ale měla jsem problém s tím, že na mě působily úplně bezcharakterně a nevzbudily ve mně vůbec žádné emoce. Nejdřív mě nebavilo sledovat ani jednu dějovou linii, ale pak mě tam zaujala Mrithuri a docela to šlo, ta jediná za mě byla alespoň nějak vykreslena. Pak tam byla romantická linka, byla tam jako pěst na oko! Kde se vzala? vůbec mi do příběhu neseděla. Skryté poselství je dost pomalá kniha, čte se ztuha, ale když si zvyknete, tak už vás kniha jakž takž vtáhne. Nepřišla mi úplně bez děje, nějaký tam byl, ale bylo to dosti pomalé. A na konci je, samozřejmě, cliffhanger, který nutí číst další díl, bože! Tuhle knihu bych i přes pomalé tempo děje nazvala spíš dějovou, na skvělé postavy tu za mě úplně nenarazíte. I tak jsem si knihu jakž takž užila. Na místě kde se nedá dělat nic jiného než číst, mi ani nic jiného než si knihu celkem užít, nezbylo.... celý text
Krvavá Rose
2020,
Nicholas Eames
Od Krvavá Rose jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Zábavu, odpočinek a příběh s postavami, které si mě k sobě připoutaly a odplavily mě od všeho kolem. Zpočátku jsem si říkala, že Krále Wyldu nějaká Krvavá Rose jen tak nepřekoná. Nějaká Tam a dcera jedné z postav z Králů Wyldu, ta na skvělý motiv veteránů nemá. Ale stránku za stránkou mi autor zas ukázal jaký dokáže napsat příběh. Příběh, která vás vtáhne a nepustí dokud neotočíte poslední stránku. Při čtení jsem se smála, odpočinula si a nezajímalo mě nic jiného než příběh a osudy postav. Ještě mi u téhle knihy přišlo zajímavé téma nějakého očekávání a pak prozření. To jak jsou tahle Tamina očekávání a prozření popsaná, mě ve fantasy překvapilo a moc líbilo. Jo, občas mě štvalo jak ze všech problémů hrdinové vybruslili, jak byli nadpozemsky rychlí a mrštní a jak jsou v knize pasáže které jsou cíleně vtipné, ale i tak to zas byla úžasná jízda, co vám mám jiného povídat.... celý text
Kosti Mraza
2020,
Alžběta Bílková
Už nechci v YA fantasy potkat nic jiného než mrazivý, propracovaný světy a postavy, které se v průběhu knihy vyvíjejí a obmotají si vás okolo prstu. Text knihy mi pod rukama rychle ubíhal, stránky mi mizely pod rukama jedna báseň, naopak příběh plynul pomalu a to mi moc vyhovovalo. V téhle knize nenajdete zvrat za zvratem, milostné osmiúhelníky a další klasické dějové linky v YA fantasy. Kosti Mraza jsou pomalou knihou s postavami, které postupně stránku za stránkou poznáváte a bud si je oblíbíte nebo ne, ale stejně vás fascinují. Svět kde se kniha odehrává mě moc bavil, byl propracovaný a sálala z něho mrazivá atmosféra. Autorka na čtenáře nevychrlí všechny informace o světě, ale naopak svět poznáváme postupně s všemi jeho zákoutími, potvůrkami a magií. Magie, ta byla úžasná. Nebyla to věc, kterou některé postavy jen tak používají a nemá na ně žádný vliv. Ale za slovotepectví hlavní hrdinka platí. Svou energií, vzpomínkami. A to bylo oproti všemu, co jsem četla naprosto úžasné a chtěla bych to vídat i v dalších knihách. Postavu Sivy jsem si moc oblíbila, fascinovala mě. Bogobor byl taky úžasnou postavou, ale úplně nevím jaký mám z té postavy pocit. Styl psaní se mi moc líbil. Nebyl napěchovaný líbivými citáty, což je dle mého u YA zvykem, byl místy popisný a místy takový lyrický a krásný. Celkově mě kniha nadchla. Po půl roce jsem zas sahla po nějaké YA fantasy a nebyla jsem zklamaná což je skvělé.... celý text
Podle skutečného příběhu
2016,
Delphine de Vigan
Podle skutečného příběhu mě šokovala. Bylo to chytré, emotivní, napínavé a šokující. Moc se mi líbilo, jak si autorka pohrávala s realitou a pravdou. Mátla čtenáře tím, jestli je příběh jen vyprávění nebo skutečnost. Kniha ve mně vzbudila spoustu otázek a velice na mě zapůsobila. Po každé přečtené knize od autorky se zvedne laťka o něco víc než byla předtím. Kniha na mě ze všech knih od autorky zapůsobila nejvíc.... celý text