_jukL
přečtené 31
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Solidní post-apo, které je pro mě spíš cestopisem katastrofy, než nějak toliko adorovaným depresivním dílem. Ale to je čistě subjektivní, protože strach ze smrti a ztráty nejbližších jsem bohužel již pozbyl v čistě nevyhnutelný - a přesto tak obecně odmítaný - životní pragmatismus. Zbytek bylo nicméně velmi pěkné čtení, které mě dovedlo vtáhnout a vnutit mi předobraz tragédií ztrestaného světa do nejposlednějšího detailu.... celý text
Teď a navždy
2008,
Ray Bradbury (p)
Dvě povídky - Kdesi v dálce hudba zní… a Leviatan 99, značně rozdílného obsahu a tématu, obě ovšem v něčem podobné. Ta první o stárnutí, smrti a magii času, druhá o posedlosti a odevzdanosti. Asi. To je jedno o čem to je, důležité, že obě promlouvají ke čtenáři stejně - stává se nakonec pouhým pozorovatelem Bradburyho a jeho spisovatelského mozku, nikoliv aktivním účastníkem děje, jako v jeho nejslavnějších dílech. Je to asi tak správně, jsou to knihy ´pro sebe´. K první jsem zkraje přistupoval jako k Pampeliškovému vínu a nějakou dobu se to vyplatilo, záhy jakoby Bardbury plakal za lidmi, které potkal a kteří jej inspirovali. Poslední třetina je jako kra, která opustí svůj mateřský ledovec a za oslavného potlesku nad tímto dílem plave vstříc svému konci. Velmi silné, nicméně čtenář se dostane do "no, tak to prostě už je..." stavu. Leviatan je něco podobného, základem je Melville, Bradbury na tomhle základě postaví myšlenkový konstrukt podobný první povídce. Bohužel pro mě, nejsem Melvillem nějak posedlý a myslím, že čistě tvůrčí - nikoliv parafrázující - Badbury by u mě vyhrál (víc).... celý text
1985
2007,
Anthony Burgess
První část těžká, ale dobrá - Brugess to měl v hlavě srovnané (aspoň sám pro sebe), je tam hodně se k čemu vracet, co nechat podstoupit kritiku a dialog - líbí se mi to. Jako pojetí a vysvětlení Něčeho a Někoho skvostné. Se samotnou částí 1985 mám problém - jednak s ní duševně nesouhlasím, a vlastně už v esejích bych musel proti Burgessovi vystoupit - se mi to kecá 40 let od vydání. Druhak tak nějak podprahově cítím, že Burgess chtěl své eseje zhmotnit za každou cenu, až inspiraci našel u sebe sama o pár strach dřív (či naopak) a děj tak doslova nalinkoval mezi ´nařezaný salám´. Výsledkem je strojový, až technokratický, příběh, na jehož konci člověk necítí vůbec nic a vůbec má pocit, že na tohle čekal už posledních sto stran jak na smilování. Jako celek zde pak 4*, coby průměr 5 a 3, ale hodnocení je irelevantní.... celý text
Proměna
2007,
Franz Kafka
To je docela depresivní knížečka. Když jim nosil peníze a hopsal jak chtěli, tak jim byl dobrý. Najednou jim není dobrý ani na to, aby ho přijmuli. Zaměstnáním zblbý Řehoř si sám v sobě brouka dlouho ani nepřipouští, ale nakonec teskne po maličkostech, které mu přišly dřív tak nějak samozřejmé. Nejsem nějaký kafkolog, ale těhle pár stránek je neskutečně natřískaných vnitřní zlostí nad panujícími poměry jakési omezené společenské užitnosti člověka, jak se lidská bytost změní na pouhý nástroj užitku i pro nejbližší a jak ti nemají problém zavrhnout jim nejbližšího.... celý text
Konec civilizace
2011,
Aldous Huxley
Vnímat Huxleyho Brave New World jako nějakou anti-utopii je podle mě chyba a zjednodušení. Ta knížka je víc o tom, čeho se Huxley osobně bál, co viděl jako riziko rychlého vývoje společnosti a jaké nebezpečí cítí. Beru tuto knihu spíš jako osobní zpověď zadumaného člověka, kterou převedl do nějaké čtivé formy. V tomto ohledu je to enormně silné dílo. Přestože je dnes už velmi, velmi (vzhledem k tématice) stará, Huxley se perfektně trefil do podstaty lidské odevzdanosti. Sám sebe později revidoval a viděl 1984 jako trefněji napsané dílo, mám zde ovšem jednoznačný názor - Huxley neviděl za roh a sám sebe nedovedl docenit. Nemohl. Nemohl totiž tušit, co se společností udělá diktaturou zlomená svoboda - a jeho, dnes již přes devadesát let stará, kniha je naopak daleko přesnějším vyjádřením toho, kam společnost spěje. 1984 se velmi často ´cituje´ (kolikrát mám pocit, že hlavně lidmi, kteří ji ani nečetli) jako turbo-odpověď na všechny pocity společenské nedokonalosti, ale minimálně poslední dvě dekády to vidím přesně naopak - je to Brave New World, která mířila do černého a jak stárne, mám z ní den co den ještě silnější zážitek.... celý text
Jak se kalila ocel
1951,
Nikolaj Alexejevič Ostrovskij
Já tyhle knihy četl vždycky s jinou optikou, tahle se mi se Šolochovem nejvíc zaryla do hlavy. Je třeba to nečíst jako román o boji proti bílým, ale o tom, jak se bolševismus vkradl do duší lidí i autorům. Když to člověk začne brát jako ´dokument o temnotemné tmě´, tak zjistí, že je to vlastně docela super knížka. Pro ostatní by to měl být hlavně historický dokument o nějaké době.... celý text
Tichý Don
1952,
Michail Alexandrovič Šolochov
Největší sranda na té knížce je, že ji podle mnoha zdrojů obšlehl od nějakého bělogvardějce - když jsem četl tohle a Rozrušenou zemi, tak jsem nedovedl pochopit, proč za toto dostal Leninův řád a ne kulku do týla. Šolochov tak pro mě zůstává čistě protirežimním spisovatelem - byť naprosto nechtěně. Protože nic nedovede popsat zrůdnost rozkaličení donských tak skvěle, jak "jeho" knihy.... celý text
