_jukL komentáře u knih

Myšlenky Krsny a obsah Gity se mi líbí. Mám sice vlastní kosmologii, ale není nepodobá myšlenkám a hodnotám zde popsaným. Tedy mě to má možnost oslovit a asi se povedlo v jistém ohledu. Což, myslím, je ta pravá podstata díla.

Nicméně s čím problém mám jsou komentáře a interpretace a evidentně v tom nejsem sám. Taková, jaká je - to je dost zavádějící podtitul. Od úvodu je čtenář vystaven dikci, že Krsna je středobod, nejen knihy, ale všeho. V některých momentech to jde oddělit, v některých moc ne, nicméně velmi mnoho veršů je v komentáři značně "převysvětleno" do odlišného kontextu. Často totálně zlomeného do potřebného vidění komentátora, to je kolikrát do očí bijící, kupříkladu verše osvětlující Om mantru jsou vtipně vysvětleny, že je tím samozřejmě myšleno hare Krsna... A to ještě způsobem, kdy je koment uveden stylem "Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá...", přičemž to z textu teda vůbec nevyplývá.

Přijde mi to zbytečně agresivní a modelářské. Z Gíty se dá odnést mnoho velmi moudrého, ale nezaujatého čtenáře fakt odradí až do jisté míry klerofašistický narativ interpretace autora, který má potřebu přehlušit to dobré z Gíty.

Tak jako tak, samotná Gita je mocné dílo, byť chápu, že pro evropského čtenáře z křesťanské společnosti to nemusí být vůbec nic přívětivého. Mě zase odrazuje Nový Zákon celoživotně.

No nic, pokračuji dal v Mahábháratě.

Je tam tak nějak všechno, co se tam dalo vůbec tématicky nacpat, to vysloveně kape z papíru. Jediný menší zádrhel je množství postav, tím pádem místy orientace, ale není to v konečném důsledku na závadu, protože Lear zůstává jasným středobodem.

Soubor povídek, které ovšem po sestavení představují poměrně jednolitý celek, protože Asimov v nich postupně rozebral koncept robotických zákonů a jejich funkcí na jednotlivých příkladech, kde se opakují některé postavy. Kvalita nijak nekolísá, je to spíš to lepší z toho, co Asimov ve světě robotů napsal, nicméně některé příběhy zestárly, především na logické vrstvě, kde technologický pokrok není plně doplněný pokrokem ... řekněme algoritmizace a zprogramování.

Parádní kombinace všeho možného, od prostoduchého porna (kterého tu zas tolik není) až po vysloveně snové, či téměř filosofické úvahy. Miller všechno zabalí do koláží ´ze života zhýralce´, své dojmy doprovodí tako akorát dlouhými úvahami. Kniha jde přes čas - popisované principy a psychologie postav je časem neměnná, mohlo se to odehrát kdekoliv, kdykoliv. To je asi největší síla Obratníku Raka - je to velmi uvěřitelná kniha, sugestivní dokument autora o Paříži, vandrácích a vůbec.

Jednoduše skvělé, pravdivě osobní, na svou dobu jistě burácející a ohyzdné. Ale v podstatě skvělé intimní a citlivé básně, které sice nejsou zcela zadarmo, ale umí se odvděčit za lehkou snahu.

Patrně nejsilnější Kerouac. Ovšem kniha patrně není ničím jiným, než neskutečně depresivním dokumentem úpadku citlivého a vnímavého člověka, kterým JK byl. Absolutní závěrečný rozpad duše je drtivý.

Tygr může být cokoliv chcete. Dokonce se můžete i tygrem stát.

Kerouacova vize svobody v drtivě melancholických vlnách, které doráží na čtenáře, bez šance se jim vyhnout. Vypsal se způsobem, jaký měl později velký problém opakovat. Na cestě je přízrak z minulosti, který nemá ani náhodou šanci oslovit naprosto každého. Ale koho osloví, toho smete.

Když si člověk dá dvě a dvě dohromady, tak v rozhovoru vidí už těžce rozbitého Kerouaca, jehož osobnost je jenom mlhou sama sebe. Jack má stále jiskru, tu by měl navždy, ale už ji jen těžce hledá.

Tady se dopustím hereze - tato antologie mě nijak nezaujala a jsou jen dva důvody proč ji číst. Prvně, Asimov má jednoduše osobitý styl opisu, který se mi líbí. Druhak je to krátká povídka s Baleym a R.Daneelem. Bohužel, tak jak tak, příběhy - byť klasicky dobře napsané - jsou naivní detektivky často s naprosto nevěrohodným vysvětlením.

Detailní, ale velmi čtivá kniha plná osobních svědectví a osvětlení mnoha spojitostí, které jsou občas z čistě faktografické literatury obtížně pochopitelné.

V podstatě jen přepsané Burroughsovy sny, nicméně velmi stylově, kniha je solidně konzistentní.

Kerouac knihu dopsal s mírným časovým odstupem, což se na ní dost podepsalo. Obě části jsou skvělé svým způsobem, první je těžší na čtení, ale je plnější, mocnější, čistá magie. Druhá je již napřímená, pomalu až cestopisná, přijde mi až jako pocta (sama sobě, všem?). Jako celek to funguje, Kerouac uměl jednoduše skvěle psát, to je skvostný démant.

V rámci Asimovova vesmíru jen těžko skuteně plně uchopitelná knížka, protože otevírá hypoteticky nekonečno otázek ve vztahu k jeho nejslavnější sérii. Asimov to měl neskutečně v hlavě, tady dává čichnout a je to jízda nehorázná. Pozitivum je, že tohle je čistá energie, bez zbytečných vytáček odboček.

Na papír hozená deprese z lidí, jak jen to bylo maximálně možné. M.H. si vzal dvě postavy a obtiskl do nich veškerou nenávist k lidem a nedokonalostem, kterými nás evoluce vybavila. Ovšem stále velmi čtivé a zábavné.

Přerod Kerouaca, kluka z Lowellu, v něco kompletně jiného, vymykajícího se prostředí, ve kterém vyrostl. Přesto, respektive právě proto, je jeho ohlédnutí za láskou svého dospívání a místem, ve kterém vyrostl, tak skvěle reprezentující jeho tvorbu a styl. Není stránky, ze které by nepryštěla jeho enormní citlivost. Jack to měl doma rád.

Ale tak asi jo, Selby tu atmosféru zapadlého konce Brooklynu popsal velmi ladně a surově zároveň, z těch stránek vysloveně kape životní bezdradnost topená v agresivitě. Nicméně na nějaké plné hodnocení to není, protože knížka staví na pár příbězích, ve kterých autor perfektně trefuje do černého. Ale zároveň, především ke konci, je několik příběhu nicneříkajících, už jakoby navíc. Mělo se asi trochu řezat. Ale pořád mocné.

Velmi hutná kniha vysloveně natřískaná Tigridovým osobním pohledem na historii vývoje ČSR, občanské a politické společnosti. Jeho pohled je mnohdy čitelně subjektivní, ale vyplňuje skvěle ony prázdné rohy, do kterých se běžnému člověku nechce - právě tyhle detaily (kritika vlastenců za časů R-U mocnářství, chyb první rebubliky, Beneše, válečného ne/odboje i odlakování pohledu na ´osvíceného´ Dubčeka) modeluje podobu skutečného zájmu o vlast a toho, co skutečně za pevným a silným národem stojí - pochopení, že se za něj musí bojovat a že ona svoboda není automatická. V konečném důsledku kniha nadále aktuální, neb sama říká, že historie je řetěz a my stojíme aktuálně na jeho konci. Pro pochopení dějin vlastní země velmi významné dílo, vkusný a efektivní dějepis velké části dvacátého století v Čechách, na Moravě a Slovensku. Ještě bych dodal, že je to super sonda do jakéhosi genetického vzorce Čechů a vysvětluje mnohé i vzhledem k aktuálním euro-atlantickým problémům (2025)

Super rozhovor s Burroughsem, kdyby to tak chtělo mít 500 stran! Starouš Lee v tom měl jasno, no, kdyby takových bylo víc.

Miller v letech si dává na čas. Doma, i v knize. Ví, co chce říct, ale opatrně se k tomu dostává před těla živých, i mrtvých. Velmi specifické a osobité povídání z ráje, které pro sebe Henry Miller našel. Místo, kde konečně došel sám k sobě a jaké to uvědomění na něj mělo dopad. Kniha o fajn místu, fajn lidech, fajn postojích, fajn poště, fajn pomerančích, které dovedl narušit jenom jediný člověk, který musel být naverbován samotným ďáblem. Ze všeho se dá vylízat, když člověk chce.