Kacíři Duny

Přestože sérii Duna opravdu miluji, tento díl mě zklamal svým koncem. Děj celou dobu budoval napětí a příslib epického vyvrcholení, ale konec působil mdle a useknutě. Závěr knihy byl vtěsnán na posledních pár stran. Na poslední straně si člověk musel říct - “aha, to je všechno?”
Kniha se mi nečetla špatně i když občas byla přesycená nedůležitými postavami a zápletkami.
Hlavní postavy však byly zajímavé a děj se pozvolna posouval svým tempem kupředu. Nelituji času, který jsem knize dal a nejspíše jsem trochu zklamaný, kvůli skvělým předchozím dílům. Mé očekávání zdá se s každou další knihou rostlo a evidentně jednou muselo narazit. I tak pokud je toto za mě nejméně dobrý díl, pořád je to, co se týče autorské práce, dobrý počin. Jsem zvědav na další díl. Tentokrát se ale mé očekávání už drží mírně při zemi.

(SPOILER) Ze začátku se mi to četlo líp, než předchozí díly, filozofování ubylo a v dialozích postav opravdu o něco šlo, nebylo to jen mlácení prázdné slámy. Ale s postupujícím časem narůstaly nelogičnosti děje. Vrcholí to útěkem z Gammu, který vychvalovaný Burzmali pojme naprosto neschopně,všichni jsou zajati nepřáteli a musí to zachraňovat Teg se svými superschopnostmi. Říkal jsem si, proč prostě nevezmou nekoráb a neodletí v něm, místo zbytečného utíkání do města a bum, o 150 stránek později Teg ukradne nekoráb a všichni v něm odletí. A ten konec, v tom souhlasím s ostatními, je vysloveně odfláknutý, což bych od Herberta nečekal.
Tak si z povinnosti přečtu ještě šestku, ať mám sérii kompletní a doufám, že tam nebude strašit další Idahův ghola.

Tohle už bylo čirý utrpení. Dočetl jsem to s velkým sebezapřením, jen, abych věděl, jak to dopadne. Tahle série už se fakt vyčerpala, ale zařekl jsem se, že to dočtu všechno, ale asi to bude trvat. Začíná se to ubírat divným směrem. Nehledě na to, že skáčeme kolikrát o tisíce let dopředu a přijde mi, že už se lidstvo nevyvíjí a všechno je tak nějak stejné, jen planeta Rakis se mění.

Uf. Tohle bolelo.
Po celou dobu si sága udržuje vysokou kvalitu. Každý díl je žánrově jiný, vyzněním a zaměřením odlišný, ale především zábavný. Přesně v tomhle aspektu Kacíři selhávají.
Mrtvolné tempo, intriky pro intriky, nesmyslně prázdné debaty, které mají vyznívat osudově a v neposlední řadě useknuté finále s násilně nalepeným epilogem, jehož zhuštění může závidět i vánoční salko.
První výrazný přešlap a z vidiny epické závěrečné kapitoly v tomto duchu na mě jdou mdloby.

Za tisíciletí vyspělé civilizace prodělají mnoho změn. Tady? Zkostnatělost a zakonzervování ve fázi, která se až tak neliší od předchozích dílů. Nicméně uplynula tisíciletí a já se ztrácím v kontinuitě. Vývoj zamrzl. Manipulace v manipulacích jiných manipulací povýšená na filozofii. Lidi tak efektivně nahradili stroje, až se jako stroje chovají. "Děláme, co musíme." Bez citu, emocí, lidskosti... ve jménu vznešených cílů, moci, budoucnosti. To je nemocné. Náznaky náznaků mezi řádky mají takový rozsah a hloubku, že jedno čtení je málo (to platí i o předchozích dílech). Jednou stačilo... Až na pár šarvátek se nic moc nestalo. Další spratek povýšený na boha. Duncan jako nástroj. Čuzy matky a matre. Pocity mám hodně smíšené a před posledním dílem od Franka Herberta si dám dlouhou pauzu a tím sérii Duny skončím.

Upřímně se mi díl četl mnohem lépe než dva předchozí. Nevím, co ti kterým se kniha nelíbí hledali, ale mě to, že se konečně autor pověnoval trochu víc Bene Gesseritu a Bene Theilaxu přišlo jako velké oživení poměrně nudně opakujícího se děje.

Jsem na rozpacích. Intriky a děj připomínají předchozí díly, ale už to neni vončo.
Vadí mi dlouhé časové úseky v příběhu vynechané a nevyužité... V knize není jediná výrazná postava. Částečne bych vyškrtala i mnohá rozjímání a opakující se skutečnosti.

Tady už fakt nevím; předchozí díl plný prapodivnýho filozofování byl zajímavej alespoň bizarním červem a rozmáchlostí přes tisíciletí. V Kacíři se prvně vydáme mimo Arrakis, což je fajn, trochu víc poznáme Bene Gesserit a Bene Tleilax, ale až na pár akčnějších kapitol už mě to celý nějak ubíjelo (zhruba v polovině jsem si dal téměř půlroční pauzu během který jsem předchozí děj téměř zapomněl). Ghola Duncan už mě začíná vyloženě vysírat a považuju ho za nejbytečnější postavu! Snad je pro něj v Kapitule připravenej nějakej speciální význam, jinak nevim. Každopádně než se pustím do posledního dílu, proložím to nějakou jinou četbou. Fakt jsem ale daleko zvědavější na spin-offy Herberta jr.

Po velmi, velmi těžce stravitelném Božském imperátorovi se Frank Herbert vrací ke klasickému formátu, který mu jde velmi dobře.

Souboj lidských civilizací reprezentovaný konkrétními osobami tentokrát v podobě Bene Geseteriťanek Tarazové, Lucillové, Atreida Milese Tega a gholy, u kterého opět není nic jisté, stále znovu vytvářeného z osoby Duncana Idaho.

Velmi jsem si užíval, že proti nim stojí Theilaxané a díky tomu se Herbert dostal více k líčení téhle specifické civilizace.

Proti nim zde stojí lidé vracející se z Rozptylu po pádu Leta II. v čele se skutečným zlem, které zde nebylo od doby Harkonennů, Ctěnými matre.

Ta vsuvka s Božským imperátorem byla asi nutná, ale jsem rád, že ji mám za sebou. Tenhle díl jsem si velmi užil.

Bolest a utrpení, to je pro mě tahle série. Ona jako není úplně špatná, ale od 2. dílu by mě fakt stačilo udělal ze všech dílů jeden, tak o 250 stranách. Zbytek je pro mě totální balast u kterého jsem se musel nutit do čtení a totálně mě ubíjel a vyčerpával. Nedělám si iluzi že poslední díl na tom bude jinak. No, nějak ho snad ještě přetrpím, ale k této sérii se už určitě nikdy nevrátím. A to že bych měl snad začít s Dunami od Briana určitě nepřipadá v úvahu. Každopádně klobouček před všema, co tyhle knihy milují a dokážou si z nich vzít to všechno, co já tam nenašel.

Neveril som, že by benegesseritské Sesterstvo mohlo byť dôstojným hrdinom ďalšej časti Duny a voilà, pán Herbert dosiahol nemožné!

Z nových postáv vyčnievajú najmä ďalšia inkarnácia Duncana Idaha (ktorá bola sympatická už v predchádzajúcom diele, no tento je ešte o kusisko lepší), Odradová a samozrejme bašár Teg.

Záver ma šokoval a domnelý doslov by bohato stačil na ukončenie série, avšak, pre naše šťastie tomu tak nebolo.

Pokračovanie je to síce o niečo slabšie, no bezpochyby si plný počet zaslúži a už teraz sa teším na plnú nálož Ctených matre v Kapitule!

Pomalší rozjazd, ale potom to už naberalo grády. Veľmi sa mi páčil bašár Teg, škoda, že mu na konci nebolo venované viac miesta.

Jak to tak u této série bývá, napínavého děje se příliš nedočkáme. V průběhu knihy se seznamujeme s myšlením, až filosofií postav. Proto je tato kniha víceméně klidnou, perfektní četbou po návratu ze školy nebo práce.
Vzhledem k tomu, že se v tomto díle setkáváme s několikátou generací rodu Atreidů, musel jsem občas vyhledávat zmíněné postavy na internetu.
U série Duna poutavost příběhu neupadá ani v pátém díle.
Jsem toho názoru, že tato série je míňěna pro knižní "gurmány," jelikož děj i autorův rozvážný a neakční styl psaní určitě není pro každého čtenáře.

Tohle bylo ale otravně napsaný. Neduhy předchozího dílu se jen rosroztly, původní opojné kombinace akce, intrik, ekologie a náboženství ubylo na minimum. Kouzla původní trilogie to nedosahuje ani náhodou. Vrší se pseudofilozofie s nekonečnými vnitřními dialogy postav o ničem. Sexuální linka je směšná. Jsem fakt zklamaný. Imperátor mě ještě držel trošku v nadšení, ale tohle už ne. Gholovský koncept nevede nikam... A celý to působí jako jenom obšírný úvod k další knize. Tohle se mi u Duny stalo taky poprvé. Že příběh v té knize neobstojí sám o sobě. Nicméně poslední díl ještě z pera původního autora dám.

super počteníčko

(SPOILER) (8/10) "Zákon se vždycky staví na stranu toho, kdo má větší donucovací moc. Morálka a právní jemnosti s tím mají jen málo společného. Skutečná otázka zní: Kdo má pádnější pěst?"
Ač delší než předchozí díl, tohle se mi četlo mnohem lépe. Mělo to spád, bylo to i poměrně napínavé, umím si podle toho představit i filmové zpracování a konečně jsem měl dojem, že mě to zase trochu více chytlo. I když zničení Arrakis (ehm, tedy Rakis) zamrzí, zvlášť, když si člověk vzpomene na tu snahu Fremenů o přeměnu planety (i když zelená Duna v minulém díle působila až nepatřičně) a nyní je se vším šmitec. Ovšem Duncana se evidentně nezbavíme už asi nikdy :D Takže vzhůru na závěrečný díl...

Nemohu si pomoci, tenhle díl mě dostal. Byl promyšlený, byť jsem si chvíli říkal opak. Chtělo by ho přečíst ještě jednou. Celou Dunu možná. Á…. ale nejprve 6. díl.

Při rozsahu 500+ stránek se toho vlastně tolik nestane, ale čte se to výrazně lépe než Božský imperátor. Je to zase něco trochu jiného, nové postavy jsou fajn a do celkového koloritu to zapadá.

Introvertnost Božského imperátora se přeměnila v klokotavý děj, ale bohužel vsákla mnohem víc herbertovského nešvaru - množství introspekce a dialogů, které nijak nikam nic neposouvají. Je to škoda, protože je to jeden z pouhých dvou problémů celé knihy.

Naopak, nové postavy jsou napsány skvěle a fungují zcela precizně, až bych pomalu řekl, že v minulosti se to snad v žádném díle série takto nedařilo. Největší kus si urval bezpochyby Teg, no kdybych měl naopak jmenovat prozměnu poslabší kus, tak Sheeana - její postava se nezdařila, možná nastoupila příliš brzy a očekávání byla velká. Její hloubka je ovšem celou knihu falešná.

Definitivně v poloze ´nevím´ je pak standardně Duncan, tady mi přijde všeobecně, že celý narativ s gholy se autorovi vymknul z ruky už dávno, ale nějak se rozhodl ho prostě živit i nadále.

No a druhá majoritní výtka - popis rozhodujících událostí se bohužel příliš odehrává mezi kapitolami. Tenhle koncept se prostě v závěru vymkl z kontroly. Má to 500 stran a opravdu světo-tvorné události se v podstatě vmáčknou na stránku.

Tak jako tak, Kacíři jsou za mě stále super pokračování, stále je to epické dílo.