VeDny přečtené 110

Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

Nemůžu se rozhodnout, jestli byly lepší vrány nebo Prohnilé město. Jedno lepší jak druhé a já jsem se ocitla v zoufalém stavu knihomola, kdy nutně potřebuji číst dál a žádné dál není. Na začátku jsem se obávala, že mě nebude bavit klasické střídání postav, protože Wylan mě třeba v první knize moc neoslovil. Ale autorka umí každé postavě vdechnout něco, kvůli čemu na nich čtenáři záleží. S každou novou kapitolou jsem je milovala víc a víc, navzdory tomu, že je to vesměs verbež. Nejradši jsem měla dvojici Kaz a Inej, ani ne tak pro nějaká očekávání romantiky, to vůbec, ale ten jejich vzájemný klid a důvěra, letmé dotyky a zdánlivě nepřekonatelná traumata. Zvládla bych číst celou sérii jenom o tom, jak spolu něco podnikají. Ovšem přilnula jsem i k ostatním postavám, nebyly vedlejší, na jejich osudech mi záleželo a já se o ně bála. Hodně z Vás tady naráží na jejich věk, že jsou moc mladí na to, aby prožili tohle všechno a s takovým klidem. Souhlasím, že jejich chování bylo příjemně nepubertální. Ovšem nikdo z nich není vyloženě zázračný, abych si říkala "jo, tak to je hrozná blbost". Kaz se prostě řídí jediným pravidlem, které ho ulice naučila, je vychcánek a neskutečně houževnatý. Inej měla celoživotní průpravu, jak lozit ve výškách, to samé Jasper, Wylan, Mathias i Nina. Žádný z nich neuměl nic víc, než je život předtím a život ve městě naučil. (ovšem nepopírám, že se chovají na svůj věk příjemně vyspěle) Zápletka byla méně přehledná než u prvního dílu, kdy bylo jasné, o co se pokusí, jenom bylo překvapení jak, tady jsem do poslední chvíle nevěděla, co je vlastně cílem, ovšem vůbec mě to nerušilo, vychutnávala jsem si každý zvrat. Na první přečtení jsem nenašla v ději díry ani slepá místa. Hrozně mě fascinuje i prostředí města, neproběhlo žádné vysvětlování historie ani popis, přesto na sobě nese známky, které o něm něco vypovídají a je pouze na čtenáři, aby si to v hlavě přebral a něco z toho vyvodil. Tato důvěra v inteligenci čtenáře se vlastně nesla napříč celou knihou a já ji neskutečně oceňuji... nenávidím v knihách vysvětlovací pasáže. Neustále jsem musela přemýšlet, nakolik je Ketterdam inspirován Amsterdamem (ulice, jména, jazyk, kanály, domky, nábřeží atd atd), hrozně mě bavilo ho v tom hledat. Nakonec jenom musím říct, že jsem neskutečně vděčná autorce, že si dala se svým dílem takovou práci, že věřila svým čtenářům, že umí číst mezi řádky a nepotřebují polopatický výklad. Že poeticky a bez patosu sdílela pocity postav a obohatila mě o spoustu krásného. Knížky mám doma a pokaždé, když na ně kouknu, svrbí mě ruka a mám potřebu číst znovu a ještě dál.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Ke knížce jsem se dostala po několikaletém čtenářském bloku pouze díky přenádherné obálce... a jsem za tu náhodu neskonale vděčná. Bohužel jsem si nevšimla, že série navazuje na sérii Griša, to jsem si uvědomila, až jsem shlédla seriál, přičemž jsem byla v polovině Šesti vran... to mi připravilo jeden nenápadný, ale velmi podstatný spojler, který nejspíš vyzrazuje rozuzlení celé trilogie Griša... každopádně... :D Na začátku jsem měla problém se začíst, jelikož jsem neznala svět a jeho obyvatele. Autorka sice pracovala s tím, že čtenář nemusí číst předchozí trilogii, každopádně i tak jsem měla pocit, že trochu tápu. Každopádně se to brzy vyjasnilo, děj měl rázem jasný tvar a já otáčela nedočkavě stránky až do konce. Musela jsem se hlídat, abych nepřeskakovala věty a vychutnávala si veškeré detaily, tak napnutá jsem byla. Nejvíc se mi zamlouval styl podávání nových informací. Jsou knihy, které vám to rovnou nasypou v úvodní kapitole (třeba takový Naslouchač), ale pak jsou zde takovéhle, které informacemi nezahlcují, pěkně přirozeně je dávkují a nechávají tak na každé postavě závoj tajemství. Oceňuji taky celou akci v Ledovém paláci. V podobně laděných knihách jsem sice zvyklá na mnoho nebezpečenství, ale Bardugo vše popsala svižně, ve všech detailech, vyhnula se prvoplánovým překážkám a já nepřečetla knihu s klidem, že se z toho určitě dostanou... protože jsem nedokázala odhadnout, co se stane příště. Naštěstí mám v knihovně rovnou druhý díl. :)... celý text

Máj 2002, Karel Hynek Mácha

Klasik a národní poklad. Básně obsahovaly tolik oxymóronů (ty já ráda) a jiných básnických detailů, že by se na nich krásně dělal rozbor, každé slovo mělo přidanou hodnotu. Na stranu druhou se musím přiznat, že jakkoli je dílo kvalitní, já ho uměla ocenit pouze okrajově. V doslovu je navíc pěkně napsané, že báseň necílí na děj, ale spíše na popis krásné májové přírody. A jelikož jsem týden před Májem znovu přečetla Kytici, neustále se mi vtírala ke srovnání, kterému jsem se neubránila. Erbenovy rýmy, tempo děje i dramatické okamžiky plus krásný nenásilný popis okolní atmosféry, to mi jednoduše sedlo mnohonásobně více... dojem z Máje tak úplně převálcovala vzpomínka na Kytici.... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1991, J. R. R. Tolkien

Knihu jsem četla ještě v době, kdy film neexistoval. Pán prstenů už však natočený byl, tak nějak jsem tedy myslela, že příběhy budou velmi podobné, když už se jedná o stejný svět a skoro i dobu. A jelikož je na mě PP asi už příliš temný a depresivní, měla jsem strach a trochu předsudek, že se mi kniha líbit nebude. Na prvních stranách se však nejistota rozplynula. Nemohla jsem se víc mýlit. Pohádkový nádech dobrodružství, plno vtipu, veselých momentů a krásné krajiny. Bylo tam sice plno nebezpečenství, ale dávkováno bylo přirozeně a překonatelně. Takže můžu jenom doporučit. Pokud jste na PP narazili a odradil vás/nesedl vám, tak tohle je úplně o něčem jiném.... celý text

Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee

Kniha byla skvělá, vyprávění malé holky o tak těžkých věcech jako je soudnictví, nespravedlnost, rasismus a jakási stádnost v tomto směru... bylo to něco jiného. Děj se velmi dynamicky střídal ve smyslu dětská hra - katastrofa - hra - hrůza - radost ze života - nenávist a nespravedlnost. Celou knihu si říkáte, proč proboha jsou lidi na sebe tak krutí jenom kvůli odstínu kůže. Takto dávkované to ale vykreslovalo to, co klidně zažíváme my všichni i dnes. Na jednu stranu čteme o hrůzách, které se někomu dějí, načež počítač vypneme a jdeme za zábavou. Člověka to donutí zamyslet se nad sebou. Navzdory smutku, který ve vás kniha nechá, je také plná milého vtipu a pěkných dětských momentů.... celý text

Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins

Temné jakoby třetí kolo hladových her už se odehrává v dolech a v pošmourném městě, čili pro mě zmizelo kouzlo krásného prostředí lesů. Navíc zmizela má fascinace tím, že hrdinčiny pohyby a pocity sleduje celý jejich svět v přímém přenosu, tajemství se objevovala jedno za druhým a stávala se veřejnými. Na druhou stranu je svět stejně skvělý jako o prvních dvou knih a napsané to není o nic hůř. Její výběr z dvou chlapáků mě zrovna neohromil, ale finiš dobrý. :)... celý text

Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins

Druhý díl neméně skvělý. Dokonce mě bavil i trochu víc, jelikož už to nebyla jediná hrdinka proti celému světu, ale vynořovaly se další zajímavé postavy. A sledovat, jaké osoby vyhrály předchozí ročníky bylo zajímavé, každý zvláštní, každý na to šel jinak. Někomu pomohla náhoda, jiní byli zabijáci. Kapitol najednou ztrácí na té své velkoleposti, objevují se nová tajemství a naděje. I film i knihu jsem pohltila několikrát, neskutečná práce.... celý text

Aréna smrti 2010, Suzanne Collins

Skvělá kniha, jedna z nejlepších sérií na postapo a dysto. Nejlepší na tom vlastně je, že kultura Kapitolu je vlastně tak podobná té naší. Trochu to za vlasy autorka přitáhla, ale kdyby jel někdo naší kulturou nepolíben do velkého města nebo uviděl dnešní telku, taky bychom mu připadali přitažení za vlasy. Divné kostýmy, zmalovaní, šílené vlasy jak barevně tak tvarem atd. Takže přenos pocitu na čtenáře i diváka super. Jediné, co jsem nikdy moc neopěvovala, byl Peeta, ale tak je to s lidmi běžně, ne každý vám padne do noty. Obecně nápad i zpracování naprosto super.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Skvělé počtení. Vtipné, zajímavé, svým způsobem "typicky české" a chytré. Jako povinná četba to byla mezi těmi romány o zákopových válkách a bombardování neskutečná úleva. Jo a ty ilustrace jsou taky super. :)... celý text

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Jedna z mých srdcovek. Od FSF jsem četla vesměs všechno, ale Gatsby je nejuchopitelnější, nejzajímavější a film je taky skvělý. Četla jsem ho roky zpátky, ale dodnes si sem tam vzpomenu na nějakou pasáž a usměju se. Z nějakého důvodu se velmi často přistihnu, jak přemýšlím nad tím billboardem u trati s těma velkýma očima. Plno krásných detailů. Silné emoce, čtivé dialogy. Prostě krása. Doporučuji všem. Obzvláště pak těm, kteří váhají, kterou knihu od autora číst jako první. Tuto!... celý text

Kdo chytá v žitě 2000, J. D. Salinger (p)

Příběh dospívání, pohrdání autoritami a jakési ztracenosti v životě. Knížku jsem četla v pubertě a Holden mě hrozně bavil. Byl sprostý, sarkastický, nebyl ale vůbec hloupý. Je to jedna z mála knížek, které se dají číst znovu. Dějové zvraty vás už asi nepřekvapí, ale ta nálada, pocity, myšlenky a specifický humor, k tomu se vrátit určitě dá.... celý text

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy 1978, Karel Čapek

Skvělý, skvělý, skvělý. Taková všímavost okolí a lidských povah se jen tak nevidí. Hrozně oceňuji, jak je to lidské, vtipné i záhadné. Dá se to číst opakovaně a pokaždé si člověk všimne nového detailu.... celý text

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Knihu jsem četla v rámci přípravy na maturitu a nesedla mi. Nesedla mi asi nejvíc ze všech kdy přečtených knih. Stránky jsem si musela dávkovat, abych se dostala vůbec ke konci. Jsem ve výsledku ráda, že jsem ji četla, jen to nebyl zrovna med. Asi to bylo tím stylem i tématem. Styl je velmi strohý, zároveň je téma pro holku tehdy v pubertě dost nezáživné - stařík loví ryby. Hlubší myšlenku jsem zaznamenala, ale nijak zvlášť mě neohromila, ale za to asi může celková antipatie ke knize.... celý text

Fangirl 2015, Rainbow Rowell

Knížku jsem četla v originále a musím říct, že angličtina byla velmi dobře stravitelná i pro tehdy ještě puberťáka, který jazyk nijak zvlášť nestudoval. Hodně se tam toho děje, přesto je naprosto zřejmá dějová linka. Cath mi byla až podezřele podobná, byla jsem ráda, že čtu o někom, ke komu vyloženě nevzhlížím, byly jsme si ve většině situací vlastně rovny. Její psaní a ukázky toho příběhu jsem ovšem moc nedávala, ke konci už jsem je úplně přeskakovala, nebyly nudné, jenom jsem byla příliš zvědavá na pokračování hlavního příběhu. Banda extrovertů kolem hlavní hrdinky dávala všemu spád a já se radovala. Upovídaný Levi je postavou, kterou bych ráda potkala, příjemný a vtipný týpek už od strany jedna. :)... celý text

Krysař 1972, Viktor Dyk

Malinká knížečka na jedno odpoledne. Doporučuji číst spíše za teplého počasí, ono je to dost ponuré, tak se to v létě líp vstřebá. Miluju báje a pověsti a tohle bylo tak jiné, krásně napsané a temně pohádkové... můžu jenom doporučit. A přikláním se k Lucy018, k maturitě je to ideální - o takovém "pohádkovém" ději se vždycky vypráví nejlíp.... celý text

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

Neskutečné umění. Je to morbidní, poučné i plné mystických prvků, to je něco pro mě. Umím si představit, že Kytice tématem nesedne všem, ale už jenom pro tu lehkost a plynulost krásných rýmů ji snad musí ocenit každý. Všechny jsou krásné, ty nejznámější jsou samozřejmě nejuchopitelnější a nejdramatičtější. Pokud jste neviděli filmové zpracování určitě doporučuji, viděla jsem to už jako malá a docela horor. :)... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Knížku jsem dočetla trochu rozpolcená. Na jednu stranu mě bavilo skládání minulého s přítomným, stařík flegmoš a nějaká ta legrace. Na stranu druhou mě nic vyloženě neohromilo, často mě některé pasáže nudily, což je u komického vyprávění škoda. Postava staříka mi přišla v částech z přítomnosti milá, říkala jsem si, že je to prostě dědula, který s odstupem sleduje dění kolem sebe a příležitostně se zapojí. Ale jeho mládí se vezlo na stejné vlně, což už mi připadalo podezřelé a zvláštní. Jeho morálka byla navíc místy velmi pochybná, což normálně nevadí, ale u klaďase hlavního hrdiny bych to nečekala vykreslené s takovou samozřejmostí. Největším oříškem pro mě asi byla ta historie. Nemám tolik znalostí z těchto dekád, abych mohla sama rozlišovat, co bylo reálné, co bylo pozměněné, co si autor úplně vymyslel. Celou dobu jsem si říkala, aby mi některá z těch "historických událostí" neutkvěla, abych ji pak někde suverénně neprezentovala jako fakt. :) Styl psaní mi ale vyhovoval - děj měl spád, nápad i několik vtipných momentů. Ovšem jsem z toho lehce v rozpacích, příliš mi to nesedlo.... celý text

Knihy a typografie 2011, Martin Pecina

Třetí vydání jsem si koupila s dojmem, že půjde o vesměs učebnicově sepsanou knihu o typografii. Prvních x stran upřímných a vtipných zamyšlení mi tedy zatočily hlavu. Je to první kniha (na kterou jsem narazila), která vypráví o odborných záležitostech formou osobního přátelského rozhovoru, což je pro mě neskutečná úleva, rázem velká zábava a radost. Určitě si ji nechám poblíž, až se zase připletu k nějaké sazbě. Jediné, co mě celou dobu při čtení trochu rozptylovalo, byla vlastně samotná kniha, která je veskrze dokonalá, ovšem nezvládala jsem ji otevřít tak, aby se okamžitě nervala do zavřené pozice. Jestli to bylo příliš úzkými stránkami či množstvím stran, materiálem a vazbou, nevím. Ale to je spíše taková osobní frustrace z nepoddajných stránek. :)... celý text

Ilustrovaná Ústava České republiky 2018, Adam Berka

Knížku jsem si koupila samozřejmě pro nádherné ilustrace spojené s důležitým obsahem, který by měl každý aspoň mlhavě znát. Jediné, co mě na knížce mrzí je, že ilustrace jsou naskládány do středu všechny dohromady a nijak zvlášť se k textu nevážou, doufala jsem, že ilustrace budou na určité části reagovat. Že tak ozvláštní průběžně pročítání. Na druhou stranu i mimo ilustrace je vizuál krásný, papír příjemný, kniha se dobře čte i drží. :)... celý text

Dějiny výtvarné kultury 1 2002, Bohumír Mráz

Učebnice je fajn jako podpůrný text ke studiu dějin umění, případně pro nadšence, kteří s uměním teprve začínají. Text je zhruba někde po gotiku příjemně svižný, informace jsou vesměs všechny podstatné. Ovšem od gotiky se to z nějakého důvodu táhne, texty jsou v bloku na celou stranu a zachází se občas do detailů, které tam nemusely být. Třeba to někomu vyhovuje, nevím. Ovšem velkým mínusem je kvalita černobílých obrázků. Občas jsem jenom odhadovala, co vidím. Vzhledem k ceně je to pochopitelné, ale klidně bych si stovku připlatila za lepší obrázky.... celý text