Jen_procházím
přečtené 56
Strach moudrého muže
2012,
Patrick Rothfuss
Popravdě mi přišel první díl fajn ikdyž se teda rozjel asi po sto stránkách. Ale tady? Skoro všechno nuda a vata. Nejvíc se mi líbí a líbit budou části ze školy (právě ty nakonec děj beztak posunou nejvíc, ikdyž to tak nevypadá), naopak úplně mě točil ten únos vílou a "výcvik".... celý text
Hlava 22
2018,
Joseph Heller
Skvěle vymyšlený román. Ze začátku groteskní jako Švejk a přitom zbytek je bolestně smutná výpověď člověka, co chce jen přežít válku.
Suttree
2012,
Cormac McCarthy
Pro mě mnohem lepší než než ostatní autorova tvorba. Příjemně pomalejší, občas s humorem a hlavně s hromadou zvláštních postaviček.
Dlouhý sprint s ozvěnou
2009,
Miroslav Žamboch
Kdysi moje první kniha z Koniášova světa. Oba příběhy jsou napěchované nápady až po strop a pokud čtenář odpustí autorovi jeho klasicky nezvládnuté konce tak jde určitě o super čtení.... celý text
Křížová palba
2019,
Štěpán Kopřiva
Bezejmený strážce zákona v martenskách je zpátky a zase chandlerovsky hláškuje a pobíhá Prahou. Kopřiva se podle mě konečně našel- zatímco Zabíjení sem dočetl se sebezapřením, Asfalt nezvládl a z Holomrázu mě bavila asi polovina, tady je to stejně jako v Rychlopalbě taková jízda, že člověk marně hledá chvilky, kdy se mezi kapitolama nají nebo dojde na hajzl.... celý text
Křest ohněm
2009,
Andrzej Sapkowski
Jeden z těch hodně oblíbených dílů ságy, který čtu občas i bez načtení předchozích. Rozumím výtkám, že se toho tolik neděje, že je to jen putovací kniha. Jenže já mám už od dob prvního čtení Společenstva Prstenu slabost pro putování družin, pro oheň v divočině a hory, hory Gandalfe! Pardon... Tady každopádně vynikly výborné Sapkowského dialogy, na které má cit jako málokdo. Samozřejmě jsou v knize skvělé postavy, bez toho ty tuny promluv nenapíšete- apatykář, co není jenom apatykář, Nilgaarďan, co není Nilfgaarďan a drsná lučištnice, co není tak úplně drsná. Nemluvě o bandě trpaslíku s kamarádem gnómem, kteří...no to nebudu snad ani psát. Navíc autor dokáže nastínit atmosféru a hlavně hrůzy války (hořícícho bordelu) úplně skvěle a to často na neuvěřitelně malém prostoru. Jak už asi chápete, tak mě příběh Ciri v téhle knize zas tak nechytl. Ale asi je to potřeba brát tak, že si autor chystal pole pro velké věci do dalšího dílu. Její chování z ní dělá velmi uvěřitelnou postavu, když si člověk promítne její věk. Takže i za tyhle odbočky vlastně tleskám, ikdyž ne tak nadšeně. Když nad tím po asi desátým přečtení Křestu přemýšlím, tak by její eskapády šly dávkovat o dost úderněji a zmateněji a někteří by si snad pak nestěžovali, že to je nudná kniha, protože se moc mluví.... celý text