Hzjena přečtené 442
Měsíční píseň
2024,
Patricia Briggs
Jsem nasranej. Proč to není dívčí román, když JE to dívčí román? Jako nezlobte se na mě, ale když kniha obsahuje věty typu ,,Jeho oči barvy sluncem prozářeného zázvorového piva..." nebo ,,Měl oči barvy horké čokolády...", tak se mi chce zvracet i kdyby byla kniha sebelepší a to opravdu zdaleka není. Kniha je klasická blbina pro holky bez nějakého propracovanějšího děje, hlavně že jsou tam svalnatí, krásní alfové (což je podle mě úplně debilní překlad pro alfa samce). Jediná postava která vypadala že bude alespoň trochu zajímavá chcípla. Kniha je plná dogmat a feminismu, kdy hlavní hrdinka poráží sama alfa samce, jmenuje se Mercedes (chechty chechty) a vlastní autodílnu. (BTW v ČR když jsem já chodil do školy, tak se holka nemohla stát automechaničkou :D ) Prostě je vidět že muži a ženy mají úplně rozdílný názor na to co je kvalitní literatura. Ale jak jsem říkal, mělo to být v oddělení dívčí romány. Není? Tak šup jednu na měsíc vyjící hvězdu a ubezpečení, že další díly číst nebudu.... celý text
Zpěv straky
2022,
Dana Beranová
No... že prej ,,Zaklínač v sukni.." To jsem se zasmál, až jsem z toho dostal průjem holky, to vám teda povim. Pod komentář od soupik2012 se můžu podepsat. Kniha je psaná jednoduchým až bych řekl infantilním stylem ála dětičky těšte se na pohádku bez nějakého širšího ekonomicko-politického propracování a s neustálím vysvětlováním jasných věcí. To by bylo samozřejmě v pořádku, nic proti, byla by to prostě další knížka pro děti. Jenomže paní autorka to těžce zazdila tím, že tam úplně nesmyslně, ale opravdu podle mě nesmyslně a hlavně násilně narvala scény s hvězdičkou. Kdyby byl příběh vyprávěn v dospěláckém stylu a sem tam by se objevila drsnější scéna, proč ne, ale takhle jsem si pokaždé říkal wtf? Jako například se hlavní hrdinka chová celou knihu velice cudně, hýčká si vztah s kovářem a vychutnává si okamžiky kdy je v jeho blízkosti (její 33 let prej, chechty chechty..), aby pak BUM roztáhla nohy úplně random týpkovi kterej nemá v ději žádnou další úlohu. Na audiotéce si pár uživatelů stěžovalo, že je kniha špatně narežírovaná. Ne je špatně napsaná. Protože paní autorka prostě neumí dokončovat svoje povídky. To jste jednu dvě věty po rozuzlení děje v jedné povídce a najednou zjišťujete že už posloucháte další. Další mínus je jak paní autorka vlastně nemá vymyšlený politický kontext jejího už takhle pokulhávajícího světa, kdy dostáváte jenom střípky informací, podle toho jak se to autorce zrovna hodí do krámu. Působí to strašně prvoplánově hodně to kazí dojem z knihy. Stejné je to pak se vztahem s její ,,matkou,, který je o to víc schizofrenní, potom co se dozvíte v druhé knize. Když tady čtu bláboly typu ,,krásně propracovaný svět.." nebo ,,Dana Beranová má skvělý talent na vytváření světa..", tak je mi pláče přiznám se. Pak je tu kouzlení... nebo spíše náhodné dělání věcí, které je přímo úměrné tomu, jak se to opět autorce hodí do krámu. Jednou totiž naše milá Henika dokáže pohnout řekou, aby další scéně nedokázala zastavit vnitřní krvácení. Jak smutné, fňuk fňuk. Celkově to působí hrozně pitomě, kdy je hlavní hrdinka až nechutně sluníčková, hodná a milá a VŽDY musí pomáhat chcá nechcá. Něco jako když si ten jeden idiot veme v dračáku paladina se zákoně dobrým přesvědčením. To je pak peklo, když ten blbec prostě MUSÍ pomoc každému kdo si zrovna řekne, toho v partě nechcete, ale to odbočuji. Prostě je tohle zbytečně zmrvená pohádka, nebo strašlivě dětinská povídková kniha pro dospívající-dospělé, vyberte si. Za mě dvě zmatené hvězdy...... celý text
Supertajný seznam věcí
2021,
Theo Addair (p)
Těžké hodnocení, pod komentář od evismaior se mohu podepsat. Přemýšlím, že změním hodnocení Muffinu a Koláčků a přidám jednu hvězdu, protože si je čas od času pustím na audiotéce. Bohužel u této knihy se tak určitě nestane. Neříkám že je kniha špatná, to ne, ale chybí tomu hloubka. Hlavní hrdin plní bucket list svého šestiletého já. Což zní zajímavě, ale ve finále se jen párkrát dostane do trapné situace, vyvolá podezření že bere drogy a až na scénu s paní Zapletalovou (která jediná měla jakš takš hloubku) je to takové nijaké... Také mi vadilo že je hlavní postava trans, ne protože je trans (sám patřím do LGBT+), ale že je úplně zbytečně trans. Prostě jenom vzal Věrku z Muffinu a udělal z ní transku, nic víc. Autor na začátku knihy varuje, že tato kniha se nijak nezabývá tranzicí, ale musí počítat s tím že čtenáři budou tak trochu předpokládat, že dostanou alespoň nějaké pohnutky očima trans člověka a ono nic. Vůbec nic. Proto si myslím, že autor zbytečně zaškatulkoval knihu jako LGBT+ a tím si zavřel dveře u některých čtenářů, kteří by si knihu jinak přečetli. Samozřejmě jsou všichni superLGBT+ friendly, nikdo se samozřejmě nepozastavuje nad tím jestli je člověk teplej, transka nebo se identifikuje jako letadlo, prostě pohádka jako Muffin a Koláčky. To se nezměnilo. Chápu že se tímto autor snaží normalizovat odlišnosti, ale v mých očích je normální, že se člověk narodí jako heterosexuál, nebo homosexuál. To se dělo, děje a dít bude. Dejme tomu že, bych ještě dokázal akceptovat trans lidi, ale jen proto že jsem gay a tím pádem se dokážu vcítit do jednice který má uvnitř jiné pohlaví a díky moderní technologii to lékaři dokážou napravit. Bohužel to ostatní je u mě přes čáru. Pro mě je něco jako fluidní pohlavní rozmachanost fracků moderní doby, kteří nechtějí (nebo se stydí) říct ,,Jsem gay" a proto si vymýšlejí x pohlaví a různé nesmysly okolo. Sorry ale já se nebudu s nikým zdravit tak, že mu potřesu nohou a pak mu plivnu do tváře jenom protože se zrovna identifikuje jako lama. Slabé tři přešité hvězdy.... celý text
Strnadův efekt
2023,
Jan Kotouč
Škoda... Nápad velice povedený, hlavní hrdina sympoš, záporák dobře pojatý (jen mohl dostat větší prostor), ale celkově to nějak nefunguje... Dlouho jsem přemýšlel co mi na tom vlastně vadí. Možná zbytečné taktizování od poloviny knihy? Možná až neuvěřitelná volnost hlavního hrdiny (opravdu by nechali pobíhat po hospodách jediného člověka s takovouto vlastností, místo toho aby ho v nějaké laboratoři pitvali?). Možná protože nevěřím, že by celý svět nechal nějakou blbou prťavou Českou republiku, aby zachraňovala lidstvo? Odpověď je ne. Všechno tohle bych dokázal přejít, aniž by mi to kazilo dojem z knihy. To největší/nejhorší velký špatný, co mi zkazilo knihu, bylo celkové chování lidstva. Proč asi vlády všude na světě tají vše co by mohlo způsobit paniku? Protože to způsobuje paniku. Všechny UFO, veškeré nevysvětlitelné nálezy, celou Antarktidu a jen satan ví co všechno nám tají. Bohužel v této knize lidstvo ví že má pár měsíců života a nic se neděje... Byl by chaos, panika, totální anarchie... V půlce knihy mi to došlo a neustále mi blikalo v hlavě jaká je to blbost... Doporučuju kouknout se na mini sérii Carol a konec světa na Netflixu, tam je hezky vidět jak by svět vypadal, kdyby to měl za pár. P.S. Pane Kotouč, bylo mi jasné už od prvních zmínek v knize, že jste členem historických šermířů, ale nemusíte je cpát na sílu do vašich knih a ještě z nich dělat elitní bojovníky, kteří nosí svoje muškety proklatě nízko... Je to trapé... celý text
Kartosský gambit
2018,
V. Mahaněnko (p)
Pod komentář uživatele Hadati se mohu podepsat.... Ano základních informací ubylo, to je pravda, ale pořád výprava neztratila pachuť vzdělávacího kroužku. Na jednu stranu je to berlička pro ne-gamery, ale na druhou stranu věřím, že to pomalu začne otravovat i úplného mudlu. Když už jsem u těch pravidel, nějak mi uniklo, kdy hrdina přestal mít orgasmy s dalším levelem? Ptám se protože v první knize s tím dělal velké haló, jak postava nesmí umřít jinak nedostane orgasmus, dokud se nedostane zpátky na předchozí level a točila se okolo toho jedna celá dějová linka. Samozřejmě jako u jedničky, když hlavní hrdina potřebuje vibrátor z adamantia na veledůležitý úkol, který se nepovedl za dlouhá léta nikomu jinému, ejhle co hlavního hrdinu nenapadne? Sedne si na ten který kámen, něco ho zatlačí do zadku, a co to to asi je hmm? Samozřejmě adamantiový vibrátor! Jak už někteří naznačují, zavání to tím, že někdo tahá za nitky, protože jestli ne, tak je to veletrapné. Přijde mi, jako by autor nedokázal přenést přes srdce, že hrdina v nějakém úkolu neuspěje, proto vytváří až groteskní náhody, aby mu quest vyšel.... Na druhou stranu je to čtivé/poslouchatelné, ne že ne, ale vždy když už si říkám jo začíná to být opravdu dobré, tak tam autor udělá nějakou botu (viz. výše) a mě to začne strašně smrdět prvoplánovostí. Nakonec tomuto dílu dám čtyři jen tak tak dolevlené hvězdy, ale rovnou podotýkám, že u dalšího dílu, který už mám doposlouchaný, půjdu razantně dolů.... celý text