Fiza přečtené 134

Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins

Překlad názvu 'Vražedná pomsta', je ještě pitomější než překlad názvu prvního dílu, 'Arena smrti'. Slovenské 'Skúška ohňom' je mnohem blíž originálnímu 'Catching Fire', ale to jen tak na okraj. Na kvalitu knihy naštěstí překlad neměl žádný vliv, protože uvnitř už se čte vše hladce, stejně jako u dílu prvního. Nedokážu posoudit, která ze dvou knížek mě uchvátila víc, ale každá asi něčím jiným. V prvním to byla příprava na hry a hry samotné, v této to bylo ještě temnější prostředí, zápach totalitního režimu a samotný život v něm. Často jsem se vcítil do kůže hlavních hrdinů a nezáviděl jim ani trochu. Tím spíš, když si jsem jistý, že něco takového by bylo možné i v našem světě. Psal o tom Orwell, píše o tom Collins, a není těžké si představit, že by se dnešní svět dokázal přetavit do této totální nadvlády mocnosti. Knížka mě uchvátila stejně jako díl první, i přes některé negativní reakce zde na stránce. Jednou se mi málem podařilo přejet mou zastávku, jak jsem se začetl. Dám si teď něco jiného, ale pak se vrátím ke třetímu dílu...ač od něj již neočekávám takový spád.... celý text

Lovec 2011, Jeffery Deaver

Jako tomu bylo i u jiných knih, které jsem v poslední době přečetl, také zde mi chybí hodnocení 3,5*. Kniha není tak dobrá, aby dosáhla na čisté 4*, ale zase je lepší než ty 3*. Problém je ten, že ač je kniha psaná z pohledu první osoby, což knize rozhodně prospělo, jde stále o tu stejnou Deaverovku se všemi jejími klady a hlavně v poslední době pro mě stále patrnějšími zápory. Posledních pár novel má Deaver problém nechat umřít kladné hrdiny a tak je pro čtenáře považuje za mrtvé, aby se následně někde objevili živí. To se mi hrozně nelíbí. Stalo se mu to minimálně jednou i u hlavního záporáka a to byla fraška jak z amerického béčkového filmu. Problém s Deaverem je ten, že pokud ho máte jen trošku načteného a věřte, že já ho mám načteného víc než dost, je vám okamžitě jasné kdy přijde zvrat. Čím více jich v knize je, tím horší je ta pachuť, že to už tu bylo a že se to dalo čekat. Když mají v půlce knihy na mušce hlavního podezřelého a je prakticky jasné, že teď už se z toho nemá jak vykroutit, věřte tomu, že se vykroutí, pokud to vůbec je hlavní podezřelý. I padesát stránek do konce si můžete být jistí, že zvratům není konec. Popravdě ani dvacet stran do konce tohoto nebudete neušetřeni. A jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. A u Deavera toho poslední dobou příliš opravdu je. Některé zvraty mi přijdou krapet za vlasy přitažené, myšlenkové pochody hlavních hrdinů, kteří přijdou na celou teorii, která se jim nakonec potvrdí, bych opravdu rád viděl, ale možná je jen má mysl příliš omezená. Proč tomu dávám čtyři hvězdy, poté co jsem to takto poplival? Protože Deavera znám a vím přesně co od něj očekávat, a proto mě jeho zvraty nudí, nebaví, přijdou mi trapné a vůbec tak nějak už ho nechci číst. Jenže jiným novelám jsem dal také 4*, a ty mě v době čtení bavily, a byla jich většina, pokud ne všechny kromě Kamenné opice, jejíž přečtení mě stálo spoustu sil. A tato kniha je dobrá, opravdu si myslím, že to je jedno z jeho lepší tvorby a bylo by škoda, kdybych knihu potopil jen proto, že se mi přejedl Deaverův styl psaní. Proto verdikt: V knížce jsem se dostal do míst, kdy jsem se do čtení vyloženě nutil, ale druhou půlku jsem naopak přímo zhltl, i když mi v mnoha případech bylo jasné, že ji zde, za ty stále stejné předvídatelné zvraty, vyčiním. Popis z pohledu první osoby knížce velmi prospěl a nakonec to bylo dobré čtení. Další Deaverovu knihu si ale nechám až tak na rok 2013, abych mu krapet odvyknul...... celý text

Aréna smrti 2010, Suzanne Collins

K této knize jsem se dostal, když jsem viděl v kině ukázku z připravovaného filmu a připomnělo mi to Running Mana od Stephena Kinga. Knížka jako taková je úžasná, v mnoha případech mi připomínala Orwellovo 1984. Je to výborné čtení a zvládl jsem to přečíst za dva dny, protože prostě nešlo přestat. Těším se až začnu číst další díl a musím říct, že jediné co mě na této knížce irituje je překlad názvu - proč musíme mít pořád všechny názvy tak zbytečně dramatické? Knížka se jmenuje The Hunger Games, v knížce se mnohokrát mluví o Hladových hrách, co překladatele přimělo k tomu, upustit od tohoto originálního a jedinečného názvu a dát tam místo toho takové prvoplánové klišé?... celý text

Já, hráč 2011, Martin S. (p)

Tato kniha mě zase po delší době přikurtovala k různému nábytku, jen abych si v ní mohl číst dál a dál. Za tři dny jsem ji měl zhltlou a nestačil jsem se divit jaké různé emoce se ve mně během čtení vystřídaly. V první půlce to byla převážně lítost, když hlavní hrdina nevěděl z které do které, i když si za to mohl sám. Když se se svým problémem svěřil své mámě, která mu pomohla a následně do toho spadl znovu, litovat jsem ho přestal. Je to idiot, říkal jsem si. Když mu máma umřela, bylo mi z toho smutno a když poté i přes sliby zase hrál, začal jsem otupovat i já. Držím Martinovi palce, aby zůstal 'čistý' a sráčovnám se úspěšně vyhýbal...... celý text

Pod kupolí 2010, Stephen King

Pod kupolí se stala mou naprosto nejoblíbenější knížkou, kterou chválím, kudy chodím. Dokonale rozepsané postavy, spousta příběhů, každý o kousek lepší než předchozí. Díky knize jste se mohli ponořit do noční můry nejednoho z nás, kdy izolace je naprostá, pomoc je blízko a přitom nedosažitelná. Celý příběh mě tak pohltil, že jsem začal číst a necelých tisíc stran uplynulo ani nevím jak a za pár dnů bylo po všem. Konec je sice trošku zvláštní a rozhodně bych čekal něco více...eeee, konspiračního, ale tak nakonec proč ne. Pod kupolí si jistě přečtu ještě minimálně jednou a již teď se chystám na seriál, který se prý ovšem nedrží striktně dějové linky knížky. Zda to bude dobře nebo špatně se dozvím jistě již brzy...... celý text

Podoba 2010, Tana French

Jelikož V lesích mě velmi zaujalo tím, jak je celá knížka psaná, jakmile jsem zjistil, že je něco jako pokračování, začal jsem se na tuto knížku třepat. No a musím říct, že knížka nezklamala, spíš naopak - byla ještě lepší, ještě čtivější, s ještě silnějším takovým tím nutkáním "musím číst, musím číst, každou volnou chvilku chci vyplnit čtením této knížky". Opravdu super, od začátku do konce.... celý text

To 1993, Stephen King

Po všech těch kladných hodnoceních a komentářích, po několika doznáních, že To je Kingova nejlepší knížka, jsem byl nejspíš mírně přemotivován. Knížka to není špatná, je dobrá, zajímavá, hrůzostrašná a občas i velmi dobře čtivá, ale musím říct, že jsem se do jejího čtení musel často nutit. Nakonec jsem ji zdolal, ale nebylo to zdaleka tak fantastické jak jsem čekal. Dal bych 70%, ale jelikož zde je možno vybrat jen z pěti, dal jsem čtyři, protože tak průměrné, aby si zasloužilo jen tři, To určitě není.... celý text

Mrazivá pomsta 2009, David Baldacci

Sběratelé 2008, David Baldacci

Druhý díl mi připadal ještě o něco čtivější než první, ale vzhledem k mírně táhnoucímu se začátku a takovému trošku splašenému konci jsem zůstal 'pouze' u čtyř hvězd. Ale jinak knížka velmi dobrá, tak čtyři pětiny (střed) se čtou skoro samy a téměř jedním dechem...... celý text

Running Man 1993, Richard Bachman (p)

Camel Club 2008, David Baldacci

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Psí život 2011, Jeff Kinney (p)

Nula stupňů volnosti 2011, Jeffery Deaver

Toto je jediná Bondovka, kterou jsem kdy četl a i teď jsem ji četl pouze proto, že ji napsal Deaver. Mno, co na to říct...od Deavera mám přečteno vše, co bylo v češtině vydáno a můžu tedy s klidem říct, že to byla tradiční Deaverovka, jen s tím rozdílem, že byla zasazená do špionážního prostředí plného peněz a přepychu, kvalitních vín a jídel, krásných žen, rychlých aut a samozřejmě technických vychytávek, kterými je Bond pověstný. Nebyla nouze o zvraty a změny na poslední chvíli, které jsem bohužel téměř všechny odhalil předem...ale to je dáno právě tím, že mám Deavera tolik načteného a vím jak píše. Tedy na závěr...četlo se to dobře, ale asi si budu muset dát od tohoto autora chvilku 'voraz', jelikož píše tak nějak pořád podle stejné šablony...a to říkám i přes to jak moc ho mám rád a jak si jeho práce vážím.... celý text

Moskevský vektor 2010, Robert Ludlum

Z počátku se mi do čtení příliš nechtělo a musel jsem se do něj dost nutit, ale s přibývajícími stránkami jsem společnost této knihy vyhledával stále častěji a čtení jsem si užíval... Pak se začal blížit konec, hlavní hrdinové se dostávali do stále větších problémů a jako zázrakem z nich vždy vyvázli...jak překvapivé... Nicméně styl, jakým toto bylo napsáno se rovna béčkovým akčním filmům, kde se záporáci k hlavním hrdinům chování naprosto jinak než ke všem ostatním. (!!Spoiler Alert!!) Když hlavní záporák hlavní klaďasy mučí, aby z nich cosi dostal a zazvoní mu telefon, ze kterého se dozví, že už je vlastně nepotřebují, tak místo toho, aby udělal to, co proběhlo hlavou mně a tedy, že k nim přijde a každému z nich prožene kulku hlavou, tak ne, bude se s nima crcat a kamsi je tahat, aby je zabil tam a ještě jim poskok, který je má zabít oznámí, že pokud se budou zpouzet, tak je zabije rovnou na místě, že je mu to jedno...tak proč to sakra neudělá? No, všichni si asi dokážete domyslet, že shůry přišla pomoc... A takových míst je tam bezpočet a velmi to zkazilo můj velmi dobrý dojem z této knihy... Nicméně se uprostřed četla velmi dobře a bavila mě, takže aspoň pěkně za tři...... celý text

Brokovnice 2006, Ed McBain

Poslední kapka 2010, Jeff Kinney (p)

Rodrick je king 2009, Jeff Kinney (p)

Deník malého poseroutky 2009, Jeff Kinney (p)

K této knížce jsem se dostal naprostou náhodou, i když film na motivy této knihy mám ve sbírce již delší dobu. Myslím, že je to velmi příjemná četba a to jak pro děti, tak i dospělé. Sice přečíst celou knížku trvá maximálně dvě hodiny, ale byl to příjemně strávený čas a nejednou jsem se musel nahlas smát, případně v sobě smích dusit, když vedle mě podřimovala přítelkyně. Dávám čtyři hvězdy, protože na pět to dle mého názoru prostě nemá...... celý text

Chopinův rukopis 2009, Jeffery Deaver

Začátek se trochu vlekl, než se začalo něco dít, ale poté měla kniha poměrně dobrý spád. Někteří autoři se četli dobře, jiní méně, jeden nebo dva se mi vyloženě nelíbili, ale ve finále je to opravdu Deaverovka, na kterou jsme všichni (kdo Deavera čtou) zvyklí.... celý text