demlice
přečtené 182
Do vody
2017,
Paula Hawkins
Noo, jak jen začít? Jako dobrý. Říkám "jako", protože nemohu říct dobrý - prostě dobrý. Po přečtení komentářů od kolegů čtivců stopro uznávám, že s nimi dost souhlasím, co se týče negativ. HLAVNĚ absolutní zmatek ve jménech. A to jako dost. Normálně jsem si říkala, jestli je to někdo nový nebo už jsem o něm četla?? Nevím! Jako Danielu zkracovat na Nel?? Sakra, buď to tam napíšu, nebo jí říkám normálně. I se svým titulem jsem byla chvíli mimo. Když už jsem se chytla v postavách, mrzelo mě to podivné občasné uskočení někam do roku krále klacka, kdy se stalo něco divnýho, strašidelnýho a v hlavní roli nebyl nikdo jiný, než naštvaná ženská. Kdyby to mělo nějakou pravidelnost, nějaký řád (a to říkám já - absolutní vládce chaosu), asi bych to ocenila, ale takhle?? Neeee.... NEJHORŠÍ ze všeho ale bylo vysvětlení, proč vlastně frajerky z celýho města skáčou šipky do řeky. Totální zklamání. A to jsem si celou dobu pohrávala s myšlenkou, že okolo Tůně po nocích skáčou čarodějnice a pořádají sabaty. Nehci vyzradit děj, ale zlomený srdce, vyšinutej tchán a divný okolnosti mě nevyrazily dech. Co si budeme povídat, jsme v dnešní době Nesboho zvyklí na jiný kalibr... Abych ale nebyla pořád jen ošklivá, musím říct, že se mi líbi jazyk, jakým Hawkinsová píše. Vniřní monology, samomluva a vůbec myšlenkové pochody má zvládnuté dobře. Ale s tolik zmiňovanou Dívkou ve vlaku nesrovnávejte. Ono se to totiž nedá :-). Každá je úlně jiná...... celý text
To
1993,
Stephen King
NE-SKU-TEČ-NÝ!!!!! Tohle byla žůžodobrodrůžo týdenní jízda (musela jsem taky chodit do práce a nečíst tam, že?!). Sakra! Neuvěřitelně jsem se bála! Někdo řekne, že je to laciný žánr - horor... Ale nee, tohle je mistrovský kousek. Bát se vlastního strachu? Bomba! Hlavně ten krásný paradox v podobě klauna. Něco, co by nám mělo vykouzlit úsměv na tváři, a to něco místo toho kouzlí jednu mrtvolu za druhou. Byla jsem nadšená formou, jakou je to psané. Dětství a současnost. Dětská víra a dospělácká víra. Teď to zní, jako bych dělala nábor na nedělní náboženství, ale nee. Chci jen vyzdvihnout přátelství a sílu slibu, který jako děti složili. Vinnetou by se vedle nich mohl jít klouzat :-). Jediné co mě malinko rozesmálo, byl závěr. Sci-fi mi nevadí, ale tohle bylo i na mě kapánek moc. Ale budiž - přece jenom likvidovali jsme podstatu zla... Souhrn: knížka je TOP - i měsíc po přečtení se bojím zvednout hlavu, když jdu ráno k autu, abych neviděla balonky ;-)... celý text
Umrlčí cesta
2016,
Peter May
Líbilo se mi to... a dost... Hlavně dobře hodnotím téma včel. Ještě jsem o nich nečetla... No a navíc dokonale propracovaný děj, kdy jsem začala pochybovat, jestli můj oblíbenec, v podání hlavního hrdiny, vážně nepochybil... :-)... celý text
Darebáci
2016,
George R. R. Martin
Tahle antologie nezklame. G.R.R.M. se podepsal pod kvalitní věc, plnou kvalitních autorů. To baví. Výhodou antologie je, že co povídka, to naprosto jiný jazyk autora, jiná struktura a úplně jiné zápletka. Ústřední motiv "darebáka" ovšem zůstává. A jak sám sestavitel píše - máme pro ně prostě slabost... Samozřejmě platí, že některé jsou silnější, jiné slabší. Ale těžko říct, co čtenář - to originál... Za mě rozhodně palec nahoru!... celý text
Dívka v ledu
2016,
Robert Bryndza
U téhle knihy vážně nevím. Musím s trochou skepse uznat, že mě to zklamalo. Až do kapitoly 56 jsem ji četla spíš s nezájmem a totálně předvídatelnými skutky všech postav. Poslední stránky nabraly mnou požadovaný drive, ale už bylo skoro pozdě. Hlavní postava Eriky mě dokonale rozčilovala. Asi měla maďarské kořeny, když jste jí řekli "ne" a ona si to vyložila jako"ano". Na druhou stranu chápu její smysl pro absolutní spravedlnost... Co mě ale vytáčelo nejvíc? To že náš vrah byl popisován jako "postava". Jak mě to štvalo!!!! Chlap, co zabil pět prostitutek, a má to být "postava"... Sakra! To je hloupý... Dávám tři hvězdy za žánr. Přece jenom je to klasika. Včetně příběhu, co nepřekvapí... Bohužel ani tím, kdo byl vrah...... celý text
120 dnů Sodomy
2006,
Donatien Alphonse François de Sade
Ne nadarmo byl autor inspirací pro vznik pojmu sadismus... Já bych řekla, že je to dost zajímavé čtení. Do díla jsem šla s tím, že to bude punk! No a byl! Nechápu lidi, co vezmou do ruky de Sadeho a pak se pohoršují... Čekali jste romantické procházky krajinou??? :-) Není to literatura na nedělní odpoledne, ale pro mě je to třeba snesitelnější, než některá díla českých moderních autorů ( a nenuťte mě jmenovat)... tři hvězdy si to zaslouží...... celý text
Druhá oběť
2016,
Karin Slaughter
Ta ženská je neuvěřitelná! Co opět dokázala, to se jen tak nevidí (nebo spíš nečte)... Vrátila jsem se k ní zhruba s dvouletou pauzou. A SUPER!!! Nejen že poněkud autistický Will Trent opět zabodoval jako můj nejvíc neoblíbenější hrdina, ale konečně jsme ho mohli vidět kapánek "rozhozeného", což ho ještě více polidšťuje. Nejde ho nemilovat. Kdo jiný by za to mohl, něž jeho životní a osudová žena Angie?! Vážně jsem si chvíli myslela, že jsme se ji konečně (promiňte mi to slovo) zbavili, ale všechno je jinak. Karin to prostě umí. V případě, kdy si myslíte, že už Vás nemůže nic jiného šokovat, přijde s takovým zlomem, že si okoušete i nehty na nohou, jak z toho budete vedle. Minulost si Vás vždycky najde. A nebo vy ji. Nechci vyzradit děj, protože to vážně stojí za přečtení, ale dozvíme se něco překvapivého o Angie. Kombinace brutality na místě činu, jejího syrového popisu a zvrhlosti toho, co se může dít v rodinách za zavřenými dveřmi. Přidejte prohnilého policistu, pár šlapek a jako třešinku na dortu milostný příběh křehkého vztahu mezi Willem a Sárou... Výsledek?? Dokonalý kousek od Karin Slaughter :-)... celý text
Playground
2016,
Lars Kepler
Kdybych si nepřečetla na přebalu knihy, že jsou to Keplerovci, asi bych tomu ani nevěřila... Asi tak! Těšila jsem se, ale nemůžu říct, že bych byla mile překvapena. Začnu plusy: jazyk zůstal stejný, rychlý děj, originální prostředí a navíc nádech mystiky... Jenže to je bohužel všechno. Od prvních vět jsem měla pocit, že se nás autoři snaží šokovat. Vulgarity, žena v armádě - navíc ve velitelské pozici a příliš často volené slovo "masturbace". To ani nemluvím o opětovném návratu na "téměř druhý břeh". Když už se hlavní hrdinka vracela potřetí, začala jsem být unavená. Jako správná žena jsem se upnula na romantickou linku příběhu. Drsná vojanda a šikmooký hoch - no jako z Pearlu Harboru! Ale nedotažený konec. Mrzelo mě to... O jejím ne-osobním životě ani nemluvě. Zajímavou postavou byla postava psychologa. Ale příliš jsme se o ni nedozvěděli. A tak bych mohla pokračovat... Asi by to mohla být příjemná povídka, ale na celý příběh mi to přišlo dost očesané. Tím se dostávám i k tomu, jak byla samotná kniha natištěná. Příliš mnoho místa a příliš málo textu. Za mě tři hvězdičky... a to jen z úcty k autorům :-)... celý text
