Donatien Alphonse François de Sade

francouzská, 1740 - 1814 statistiky

Nahrávám...

Nová kniha

Justina a Julietta

Justina a Julietta - Donatien Alphonse François de Sade

Justina a Julietta je dílo španělského komiksového kreslíře Raúla Cácerese, které ve španělském originále vyšlo v červnu roku 2010 v nakladatelství Viaje a Bizancio. Tent... detail knihy

TIP: Jakmile váš oblíbený autor vydá novou knihu, upozorníme vás!

Populární knihy

/ všech 14 knih

Komentáře (2)

Přidat komentář
Romanka89
21.01.2016

Je samozřejmé, že z toho, co píše, nezažil asi tak skoro nic, protože je to prostě nemožné, i když to nebyl žádný svatoušek. Každopádně nesmí se na jeho díla hledět jen jako na obyčejný výčet různých prasáren. 120 dní Sodomy a jiná díla mají hlubší význam, který musí člověk hledat, knihy jsou plné i filosofických pasáží, Sade se snažil ve svých dílech dovést svrchovanost až do těch největších extrému, vytvořil jakéhosi absolutně svrchovaného člověka (který neexistuje, není to Sade a je to pouze výplod jeho literární fantazie.) Doporučuji k tomuto tématu Od Georgese Bataille dílo Svrchovanost, kde se právě v jedné pasáži markýzem zabývá.

puml
15.08.2013

Stejně jako sexualní uspokojení je i psaní akt, který přináší pisateli jisté uspokojení, a to i na rovině sexuální. Sám Sade, jak vyplývá z několika biografií, byl sice libertin a na svou dobu i sodomita, ale zhýralosti a patologie, které popisuje ve svém díla jako je 120 dnů Sodomy, jsou spíše literárními evokacemi, přinášející rozkoš samotným psaním (záznamem), které se stává aktem vzpoury proti zavedenému řádu, a které působí pisateli, stejně jako leckterému čtenáři, pocit rozkoše. To ale nutně neznamená, že by autor musel zmíněné mnohdy dost brutální způsoby sám praktikovat. Stejně jako spisovatelé hororů nejsou patologičtí vrazi, i Sade měl k tomu, co ve svém díle 120 dnů Sodomy předkládá, poměrně dost daleko. U Sada se jedná o mistrnou fabulaci, která míří k vlastnímu potěšení, kdy svými brutálními výpady sice útočil na dvojí morálku své doby, ale formou, která mu přinášela i jisté potěšení. Psaní bylo tak pro Sada formou, kterou se na jedné straně vyrovnával se svými obsesemi a frustracemi, a zároveň formou rozkoše a libertinství, což je na počátku většiny umělecké činosti; takzvané pokleslé psaní a vysokou literaturu nevyjímaje.

Je ale třeba podotknout, že Sade nebyl žádné neviňátko a dokázal svůj šlechtický stav využívat i pro vlastní potěchu. Rozdíl je ale v tom, že zatímco Sade dokázal své démony pojmenovávat, tak jiní tak činili pod gloriolou nevinosti, aniž by se nějak pozastavili nad důsledky svých činů.