Donatien Alphonse François de Sade

francouzská, 1740 - 1814 statistiky

Nahrávám...

Životopis

známější jako markýz de Sade, francouzský šlechtic, prozaik, představitel libertinismu, se narodil 2. června 1740 v paláci Condé v Paříži. Jeho otcem byl Comte de Sade, matkou Marie Elénore Maillé de Carman. Zpočátku jej vzdělával jeho strýc, poté přešel do lycea a následně začal působit v armádě, zúčastnil se i Sedmileté války. V roce 1763 se oženil s Renée-Pelagie de Montreuil, dcerou bohatého smírčího soudce, se kterou měl tři děti. Když jeho otec v lednu 1767 zemřel, přijal titul "Comte de Sade " Krátce po svatbě začal žít skandálním zhýralým životem, do jeho orgií se často zapojovala i jeho žena a její sestra. V roce 1772 byl odsouzen k smrti, ale dostal milost. V roce 1777 byl znovu uvězněn ve Vincennes, kde byl jeho spoluvězněm Comte de Mirabeau, který rovněž psal erotická díla. V roce 1784 se Sade pokusil o útěk a byl přemístěn do Bastilly. Počátkem července 1789 (ještě před útokem na Bastillu) byl převezen do ústavu pro choromyslné v Charenton-Saint-Maurice. Z Charentonu byl v roce 1790 propuštěn a manželka se s ním poté rozvedla. V té době se setkal s Marií-Constance Quesnetovou, se kterou zůstal po celý zbytek života. V roce 1801 byl znovu uvězněn v pevnosti Bicetre, ale po zásahu svých příbuzných byl prohlášen za duševně chorého a v roce 1803 přemístěn zpět do asylu v Charentonu, kde s ním mohla žít i Constance. Liberální ředitel Charentonského ústavu abbé de Coulmier mu povolil, aby s chovanci ústavu zinscenoval několik divadelních představení, které navštěvovala i pařížská veřejnost a které byly kladně hodnoceny jako nové postupy psychoterapie. De Sade měl i zde aféru s dvanáctiletou Madeleine Leclercovou, která trvala čtyři roky až do jeho smrti. Jeho rozsáhlé dílo má mnohé literárně-filozofické souvislosti, ve své době představovalo například protiklad k sentimentální citovosti a ctnostem vyzdvihovaným J.-J. Rousseauem. Vyjadřuje absolutní revoltu člověka proti jakékoli nesvobodě a útlaku. Základní formou odmítnutí morálních konvencí, Boha, společnosti a spoutanosti jazyka je zhýralý erotismus, jenž je pojímán jako etická odplata člověka tváří tvář společnosti a Bohu. Hledání svobody silného individua zakládá na touze po úplném a pravdivém poznání lidské psychiky a dospívá až k encyklopedickému popisu a rozboru všech forem erotismu. Svými úvahami, předjímajícími v mnohém učení Sigmunda Freuda, otevřel Sade cestu moderní psychopatologii. Značná část díla byla bohužel zničena, například jeho nejstarší syn údajně spálil jeho pozůstalost s nepublikovanými rukopisy, včetně mnohasvazkového díla Les Journées de Florbelle. Sade byl umělecky oceněn až začátkem 20. století G. Apollinairem a surrealisty. Česky vyšla například díla Filozofie v budoáru, Leonora a Klementina, Justina, 120 dnů Sodomy. Donatien Alphonse François de Sade zemřel 2. prosince 1814 v Charentonu. Životopis Markýze de Sade autenticky a čtivě zpracoval zejména František Kožík v životopisném románu nazvaném Černé slunce.

Zdroj životopisu: http://desade.wz.cz/

Populární autoři:

Maurice Leblanc

1864 - 1941
Marcel Proust

1871 - 1922
Françoise Sagan

1935 - 2004