Aiwa přečtené 1121
Divoké palmy
2001,
William Faulkner
Na začátku četby jsem hořce litovala, že jsem se do něčeho takového vůbec pouštěla. Kniha se četla ztěžka, musela jsem se soustředit na dlouhé věty, podivné metafory a prolínání dvou odlišných příběhů. Když jsem se ale dopracovala zhruba do poloviny, Faulknerův styl jsem si zamilovala. Najednou se mi četlo lehce a vtáhlo mě to děje. Od té doby jsem přečetla další jeho knihy a patří mezi hrstku mnou milovaných autorů. Kniha je podle mne tak trochu obět své slávy a navíc je studentům nucena jako povinná literatura, což je docela hororová kombinace. Divoké palmy podle mne nejsou pro každého. Buď se s autorovým stylem vyrovnáte, nebo ne. Jiná možnost asi není. Zároveň vyžaduje určitou vyzrálost čtenáře. Příběhy nejsou dějově nejpoutavější, ale v kombinaci se stylem psaní mě svým způsobem zaujaly.... celý text
Zabijáci
2012,
Jussi Adler-Olsen
Po přečtení Ženy v kleci, kterou jsem zhtla jedním dechem, jsem se nadšeně vrhla na Zabijáky. A měla jsem problém je vůbec dočíst. Mne to prostě nebavilo. Příběh, kdy skupinka bohatých, rozmazlených a znuděných spratků pro zábavu napadá a vraždí lidi (a samozřejmě jim to díky vlivu rodičů či jich samotných prochází) mi přijde ohraný. Tohle téma bylo několikrát zpracováno a kolikrát mnohem zajímavěji než u Adler-Olsena. To, že pachatele od začátku známe, tomu taky moc nepřidá. Oproti prvnímu příběhu pokulhávají Zabijáci i v jízlivém humoru, kvůli kterému se mi Žena v kleci tak zalíbila. Každopádně si ale přečtu další knihy.... celý text