ZÓNA komentáře u knih

Ano, pár listů této krátké prózy má velmi silný obsah.
Literárně není příliš působivá, ale zřejmě ani neměla být.
V českém vydání ji trochu sráží doslov překladatelky, která zřejmě považuje českého čtenáře za méně inteligentního a neschopného pochopit význam knihy.
Děsivé jsou okolnosti vzniku knihy. Je napsaná ještě před válkou.
Novela, i přes svoji nespornou vypovídající hodnotu, nedokáže plně vyjádřit atmosféru zoufalosti a nenávisti na straně jedné a fanatismu na straně druhé.
Chápu záměr autorky, na malém prostoru vytvořit komorní drama dvou přátel a zároveň vytvořit tragický obraz společnosti.
Za nápad a čtivost nemohu hodnotit kritičtěji.
Přesto se nemohu zbavit dojmu, že tento příběh mohl a měl zasáhnout více a směleji.

138 17.04.2021

Famózně namixované!
Básně uložené v přihradkách, pro Žáčka tak typických...
Oslovuje v nich šprýmaře i stoiky, přívržence poetiky i jednoduchých přímých rýmů. Žáčkův styl mám natolik oblíbený, že jej vnímám jako kategorii, styl a žánr v jednom.
Netřeba dalších oslavných slov, Žáček je pojem, který určuje směr v básnické jednoduchosti a zároveň kvalitě. Geniálně dotváří obraz lidské malosti a bezvýznamnosti v celém kosmickém bytí.
Myslím, že takovou básní je VÍKEND.
Bez těžké filozofie zde výše uvedené, Žáček dokonale vystihuje.
Přečtěte si, budete mít v duši nastavený klid a mír, přestože ve světě války nikdy nevymizí...

143 15.04.2021

Návod na život, jaký nemá být.
Kdo by o takovou příručku stál?
Přeci všichni...
Každý žijeme život, který není v ničem jistý. A děláme chyby. Nenapravitelné, osudné, ale zřejmě lidské.
Paní Soukupová napsala upřímný román o jedné rodině. Nenuceně vtáhla čtenáře do děje několika málo postavami, které postupně rozvinula a nechala čtenáře, komu z nich dá v příběhu přednost.
Ale jaksi nikdo nevystoupí do popředí. Pohled všech zúčastněných je přirozený a velice živý. Děj rychle plyne, díky autorčině stylu, který vás žene vpřed nekonečnými souvětími.
Nebývale jednoduché martýrium, složité ve svém vyústění a bolavé pro všechny.
Hlavně pro čtenáře.
Ale on má ještě šanci žít jinak. Postavy v knize nikoliv...

177 12.04.2021

Co si mám myslet o žánrově neuspokojivé detektivce?
Pochopitelně výborně promyšleno.
Ale efektní závěr nemůže čtenáři vynahradit vcelku nudné vyšetřování.
Nezajímavé postavy také nepřidají na čtivosti.
Úvod šokuje a závěr zmobilizuje duchapřítomnost.
Britská strohost zase jednou zvítězila nad ambicemi.
Překvapuje mě úspěch příběhu po celém světě.
Skutečně lidé tolik touží po absenci lidskosti, kterou nabízejí podobní spisovatelé jako Cole?
Nebavil jsem se, nebyl jsem paralyzován nechutnostmi. Jsem zklamán...

172 09.04.2021

Pokud si myslíte, že žijete úspěšný život, nebo jeho pravý opak, zkuste nahlédnout do této knihy. Předem upozorňuji, že text zapůsobí, jako byste si právě nasadili virtuální realitu.
Sledujete komorní drama dvou lidí, nahlížíte do jejich osudů, chvíli jste mužem, hned zase ženou.
Jemné předivo dějů vás vtahuje do sítě zármutku a vy si můžete ke všem obrazům přidat i svůj nedokončený portrét. Přesto jste stále s Philippem a Cécile. Prožíváte, hledáte a mícháte jejich kartami.
Upozorňuji, že závěr je mírně patetický, až filmově naivní...
Ale nemohl by život takový ve skutečnosti být?
Velmi naléhavý a čistý román.
Lidskost v první osobě jednotného čísla.
Slova vyvolávající úzkost a zároveň probouzející lásku.
Dar umět psát (i jako překladatel) je zázrak.
Vážit si takových spisovatelů je povinností každého z nás...

135 05.04.2021

Manipulativní román!
Skvěle koncipovaný, balancující na hranici mezi hororem a dramatem.
Jednoduchý text a zároveň složité téma, které na první pohled působí až nepatřičně zvrhle.
Silné a charismatické postavy, kterými se necháváte pohltit. Všechny do jedné!
Hooverová má talent a vypravěčsky se jistě může rovnat největším celebritám ze světa novodobé literatury. Píše tak, že knihu musíte přečíst co nejrychleji. Odkládat ji je zbytečné, protože podstatou jejích knih není hloubka příběhu, ale posedlost dozvědět se co nejrychleji, jak vše dopadne.
Na závěr bych měl výtku k nakladatelství. Pozměnit v tomto případě název originálu je víc než zavádějící, dá se uvažovat i o manipulaci s čtenářem. Původní název VERITY by byl mnohem důstojnější a více respektující autora.
Kaňku na celkovém vyznění románu tedy nehledejme v paní Hooverové.
Ona odvedla skvělou práci. Chytrou, žensky variabilní a nepřekonatelně tvůrčí...

201 03.04.2021

Spíše raný Koontz, s velice dobrým úvodem, posléze s rozplizlým dějem, kdy nevíte, zda čtete romanci, detektivku, nebo objasnění něčeho záhadného, přičemž se vše kazí nevhodným humorem a nečekaně přechytralou ženskou hrdinkou.
Skutečně bych nečekal takový pokles kvality v průběhu děje, ale stalo se a s přibývajícími řádky jsem byl čím dál více rozčarován.
Nejde ani tak o kvalitu řemeslného zpracování, jako spíše o jisté prvky ve vyjadřování a nevhodně podbarveného textu. Autor chtěl zřejmě zaujmout propracovaným odhalením celého příběhu, ale povedlo se mu čtenáře spíše unudit, než překvapit.
Ale byť zde kritizuji čtenáři poměrně vysoce hodnocený román, musím zde zároveň citovat velice romantickou repliku, která snad celou knihu povyšuje o jednu hvězdičku výše.
Holly: "Musím říct, že vaše skromnost je moc příjemná."
Jim s modrýma očima ji svými slovy přibil k zemi: "Vy taky, slečno Thornová".
Možná je to nedostatkem romantického čtení (přiznávám svoji chybu), ale asi takhle si představuji zapůsobení muže na ženu. Pokud se taková interpretace v milostných románech objevuje se samozřejmostí, tak se omlouvám. Na mě slova zapůsobila. A možná si jich byl vědom i samotný autor, protože je nechal ještě poměrně zásadně doznít.
Působivé mnohem víc, než záměr autora vyvolat v čtenáři napětí, nebo dokonce strach.
A potom je něco špatně...

118 31.03.2021

Jaká to hra slov, nápadů a sdělení.
Žáček píše tak lehce a svěžím tempem, že ani jedna z básní nepostrádá atmosféru a spád.
Socialistická sbírka, přesto nadčasová, o životě jaký se žije v jakémkoliv režimu po celém světě.
Vtipné, veselé, nekomplikované verše.
A doslov od Vladimíra Macury. Velice fundovaný, poutavý a přesný. Sám iniciátor této sbírky nám Žáčka popisuje jako génia lehkosti a hravosti se slovy a rýmy.
Navíc. Žáčkova poezie baví. Opravdu. Je natolik lidská, že vám jakoby svými verši ťuká na okno. A vyzývá k dobré náladě... Alespoň já ji, spolu s mistrem Žáčkem, mám vždy a za všech okolností...

133 24.03.2021

Postapokalyptický román z pera mistra žánru.
Nahořklý, mírně nudný, bez náboje a napětí, spějíc k optimistickému konci, který nikterak nevyváží zatuchlost děje.
Příběh negraduje a neskrývá tajemství, které je pro žánr sci-fi tak specifické. Ani jisté filozofické úvahy neuspokojí hladového čtenáře natolik, aby knihu hodnotil nějak výjimečně.
B.W. Aldiss zde nedominuje jako v jiných svých románech.
Vyčkávající styl vyprávění rozmazává ostrůvky zájmu v lhostejnost.
Přesto jsem se prokousal až k zmiňovanému závěru, přičemž jsem již ani nedoufal v jeho grandióznost.
Přemítám nad tím, čeho chtěl držitel Řádu britského impéria tímto románem dosáhnout.
Protože jeho ostatní tvorba, kvůli které jeho romány tak rád čtu, je naprosto odlišná od tohoto titulu.
Tím chci upozornit na fakt, že B.W.Aldisse rozhodně stojí za to číst!!

117 19.03.2021

Hned v úvodu vytryskne z pera paní Pechové žár!
Nádherná poetická báseň a já cítím, že tentokrát jsem se nezmýlil...
Nicméně.
Sbírce schází větší rozmanitost. Láska také není černobílá, září mnohdy všemi barvami, skýtá touhu i smutek.
Básničky nejsou povrchní, jen v nich proudí mírná netečnost a jsou ochuzené o odvážné rýmy, které by v člověku zadusily pochybnosti a nudu.
Občas narazíte na zajímavost, originalitu a ženskou výjimečnost.
Myslím si, že jemnost slov stojí za výrazem celé sbírky. Možná určená především ženám.
Ale pokud budu spravedlivý, tak za úvodní skvost NEČEKANÝ HOST nebudu hodnotit sbírku jako průměrnou...

119 13.03.2021

Těžko se udělují McEwanovi horší hodnocení...
Jeho text je vždy vážný a důmyslný, protkaný tolika myšlenkami, až někdy začnou přesahovat rámec příběhu.
McEwan nabídl atraktivní prostředí, Londýn, hlavní postavu neurochirurga a jeho sobotní den. Některé pasáže jsou velice vydařené (zápas s anesteziologem, operace, některé vzpomínky), ale mnohdy příběh sklouzává k přepjatému vyprávění a filozofování o věcech, které nejsou pro příběh podstatné. A je takových mnoho.
Přestože je děj průhledný a předvídatelný, kolorit románu pro mě představuje lékařova rodina a láska k jeho ženě. Autor dbá na jasnost jejich vztahu a bezpodmínečnou lásku, která vytváří šťastné a dokonalé manželství.
Odnesl jsem si z knihy toto poselství. Nicméně mi román ve své koncepci nedal tolik, kolik jsem od něho očekával.
McEwana přesto budu číst dál.
Má v sobě hloubku, vždy dobrý námět a jakousi svobodu myšlenek, které, alespoň dle mého soudu, je třeba částečně zkrotit a domyslet jejich dopad na čtenáře.

136 23.02.2021

Těšil jsem se na různorodé básně od českých básníků.
Výbor zaměřený na lásku, ženy a milostnou nostalgii, opepřený několika zamilovanými texty z písniček, tesklivých dopisů od mužů i žen, doplněný o fotografie a kresby vztahující se k tematice.
Potkal jsem se s našimi velikány i méně známými básníky, z nichž někteří svým slavnějším kolegům zdařile sekundovali.
Ale ve výsledku jsem byl zklamán, i přes nespornou snahu o zdařilé uspořádání básní.
Básně se čtou snadno, s touhou i bez ní.
Zklamán nejsem. Jen jsem čekal více kvality a větší odhodlání vytvořit sbírku, která nebude mít konkurenci.

119 21.02.2021

Prvotina autora, která se zabývá, podobně jako jeho další knihy, určitou variantou smrti.
Mohu se pouze domnívat, zda Shusterman sám má strach ze smrti. A proto o ní píše (Smrtka, Sucho).
Každý má strach ze smrti a nikdo nezná její ortel. Shusterman smrt obchází, dává jí bezbolestnou auru.
Alespoň v tomto příběhu.Přestože jej vede zcela opačným směrem.
Ale sleduji pouze svoje domněnky a raději bych se měl vyjádřit ke knize samotné.
Nejistota autora je v prvních stránkách knihy znát.
I přes dobrý námět nevyužívá jeho potenciál.
Až v závěru se dočkáme bohatého vyvrcholení děje a odneseme si z knihy skvělý zážitek.
Shusterman ve svých knihách cílí na temné zákoutí lidstva.
Přesto mu dává naději.
A díky ní čteme jeho knihy...

161 14.02.2021

Ohromující, zábavné, něžné a lidské...
Takové jsou opět Žáčkovy verše, které mi zpříjemnily sobotní odpoledne.
Naleznete v nich lásku, z které budete nadšeni.
Hold vzdaný ženám, za jejich krásu a vůbec jejich existenci.
I každodenní starosti, které Žáček vložil do různě tematických básní.
Nad mnohými básněmi žasnu. Již jsem takový.
Neodolám jednoduché kráse veršů, kterými autor sbírku doslova zahltil.
Především vyzdvihuji básně poetické, o lásce a ženách. Tentokrát udělám výjimku, protože báseň NEZNÁMÝ VOJÍN se v této sbírce překonává jen stěží.
Obdivuji krásu žen, ale obdiv k mužům, jenž nesou po staletí na svých bedrech osudy lidstva, vyjádřil Žáček ve výše zmíněné básni naprosto mistrovsky a nezapomenutelně...

141 06.02.2021

Žánrový skvost!
Detektivní thriller v té nejsyrovější a nejdynamičtější podobě.
Děsivý námět, který s nabývajícím pochopením příběhu mrazí víc, než byste chtěli.
Možná je rozuzlení případu jako skládanka neskutečně složitého puzzle. Ale vše je tak přísně logické a bolestivě lidské. Tolik nespravedlnosti a upřímné touhy se pomstít. Za každou cenu.
Přemýšlel jsem během četby, kolik se takových případů na světě stane. Zda skutečně existuje něco podobného.
Román je napsaný tak, že je prakticky neodložitelný. Přesně jak je uvedeno na přebalu knihy. Přesto doporučuji dávkování. A uvažování o příběhu.
Vše bolí, když do sebe jednotlivé kostičky zapadnou. Smrt je vykoupena smrtí a život znamená strach.
Tudorová je umělkyně. Podobně jako King.
Žánrová genialita v ženské podobě.
Čtěte a bavte se.
Nezapomínejte však, že neblahé skutky mohou být potrestány. A v této úvaze je obsaženo poselství knihy.
Žijte dobrý život. Neubližujte druhým...

172 01.02.2021

Sebevražedná triáda a obezřetný mladý muž, hledající místo mezi ženami a lidmi vůbec.
Otevřená sexuální zpověď napříč všemi postavami s hloubkou příběhu, který nosíte počas čtení neustále v hlavě. A čím déle knihu čtete, tím vám připadá kvalitnější.
Kniha plná pocitů a odhodlání, mnohdy bolavá a smutná.
S postavami se čtenář snadno sžije, není jich mnoho a jsou všichni moc přítomní.
Ženy krásné, ale s prominutím jsem si je nemohl představovat jako Japonky. Nejsem rasista, ale přednostem Evropanek jsem musel dát přednost... Pro zkvalitnění příběhu nepodstatné, ale obrazotvornosti bylo učiněno za dost.
Pokud jste psychologicky tvární a máte rádi poklidné vyprávění s mírně předvídaným závěrem, kniha vás ohromí.
Vlastně bych rád udělil nejvyšší hodnocení, ale cítím, že Murakami je schopen napsat lepší román, bez zbytečných odboček a textových výpotků.
Přesto velice poutavé a řemeslně výborně napsané.

184 29.01.2021

Romantická duše paní Pechové se vyznala z lásky k Praze, ale i k lásce člověčí, která je bezbřehá a neutuchající.
Hezké fotografie pražských zákoutí i dominant vhodně korespondují se slovy, která mnohdy hladí čtenářovu duši.
Rád bych udělil nejvyšší hodnocení, ale vzhledem ke kvalitám světových básníků musím jeden bod ubrat.
Natolik mě básně neuhranuly, i když přiznávám, že jsou velmi dobré.
Snad se od paní Pechové jednou dočkám sbírky, kdy po dočtení vypadne mi knížka z ruky...

128 17.01.2021

Závěrem vylepšený dojem z knihy.
I když podobných vyústění detektivních románů je v dějinách tohoto žánru spousta.
Příběhu chybí potřebné napětí, aby strhl a více zaujal. Vše je zbytečně soustředěno až na úplný závěr knihy, kde sice čtenáři spadne čelist, ale z předešlých více méně popisných stran zůstává podivná pachuť neprodaného potenciálu.
Mně v románu chyběla větší údernost a již zmiňované napětí. Ani postavy neohromily, jsou hodně pasivní, snad jen s výjimkou Matthiase, kterého jsem měl velice rád.
Thriller je v současné době možná nejpsanějším žánrem v beletrii.
Ale jen malé zrnko ze všech titulů na trhu si jej opravdu zaslouží mít za svým názvem jako přívlastek.

134 05.01.2021

Měl jsem chuť si na Nový rok svlažit oči něčím milým. Četbou, která umí dýchat a radovat se.
Vybral jsem si Žáčkovy oblíbené básně. Nejmilejší...
Ne všechny jsou i "moje". Ale převážná většina je skutečně skvělých, omamných. Brecht, Seifert, Rimbaud, Holan, Halas, Kryl a další.
Žáček vybral především vážnější verše, ač sám se prezentuje převážně veselejší tvorbou.
Snad mi chyběl mezi vybranými básníky Krchovský. Ale dovedu pochopit, proč právě on chyběl... )
Rozumím...
Žáček nás provedl svým životem s básněmi a my můžeme jen žasnout.
Děkuji mu, že se dokázal poprat s výzvou, kterou zprvu odmítl.
Nepoznali bychom tím jeho duši.

134 01.01.2021

Příběh, který uvězní jako pavučina.
Smutný a přitom logický a tak moc věrohodný.
Vykreslený do emocionálních detailů zákoutí člověka. Vyprávění, které je psané lehkým perem, nenudí a zaujme, i když v něm absentuje napětí a tlak na překvapivý závěr.
Troufnu si napsat, že děj je odhadnutelný, ale stylem jakým je podán, poráží spoustu thrillerů na lopatky.
Miluji de Vigan a vnímám ji jako jednu z nejpřednějších evropských autorek současnosti.
Silné téma, osobitý styl a inteligentní pojetí prózy.
Jen si dovolím drobnou kritiku, která s titulem nesouvisí.
Kateřina Vávrová (?) po dočtení posledních slov přichází s doslovem. Nečetl jsem jej. Nenalézám pro takový počin odpovídající odvahu. Subjektivně vzato, nepotřebuji být poučován, i když vím, že spoustu věcí neznám. Jen si chci vychutnat příběh. A sebelepší doslov může takovou chvíli jen pokazit...

163 31.12.2020