ZÓNA komentáře u knih

Nepřijde mi vhodné poukázat na špatnost světa prostřednictvím dívek.
Jistě. Život dívek a žen je obtížný, možná v mnohém složitější, než je mužský svět.
Ale dívky si mnohdy svět dělají trudným samy. Je snadné tuto indicii vypozorovat z uveřejněných textů.
Navíc je zmiňováno náboženství, nebo režim, který dívkám způsobuje obtíže, nesvobodu, útrapy a smrt.
Dívky jsou svobodné. Ať již krásné, hezké, milé. Žádná z nich nemá pociťovat žádný handicap. Má zůstat sama sebou a vnímat krásu svého dívčího života. I taková slova lze v knize nalézt.
Nejvíce na mě zapůsobila třetí část publikace. Působí nejpřirozeněji, nejoptimističtěji a nejlidštěji.
Není tak důležité dívkám cokoli podbízet. Ony vědí samy, že bez nich by svět byl šedou zónou s výhledem smrti.
Knihu bych koncipoval jinak.
Ale nejsem autor.
Jsem čtenář, kterému se kniha moc nelíbila...
A možná právě kvůli "drobnému" faktu. Jsem muž...
Hledím na opačné pohlaví jinak.
Ne průzorem kritiky, ale obdivu a úcty...

118 25.07.2021

Mělo-li se jednat o striptýz zvrácené lidské duše a zároveň jakési propojení s člověkem zcela přirozeným a lidským, pak musím konstatovat, že výsledek pokulhává a byť je román veden vlastně téměř dialogově mezi oběma hlavními postavami příběhu, nenacházím v něm nic přínosného a morálně silného.
Exekučním způsobem psaný děj, s mnoha odmlkami k japonské kultuře, ale i běžnému životu. Takto pojaté vyprávění zbavuje knihu napětí a přináší rozčarování ohledně dějového rytmu.
Jsem zklamaný ze superlativ, které se dozvídáme v doslovu a sám mohu o právě stráveném textu napsat jen jedinou poznámku...
Z ČETBY MI BYLO TÉMĚŘ ZLE!
Komu se líbí zvláštnosti a zvrácenosti, prosím.
Ale jinak přehnaně ambiciózní a významově odporné.

121 24.07.2021

Na první pohled beztvaré vyprávění obsahuje tolik životních postojů, náhledů, niterností a eskapád, že tento útlý román budete chtít číst i poté, co za záhadných okolností skončí.
Velice inteligentní čtení, chytré a chytlavé zároveň.
Propletenec lásky, která láskou není?
Nenechte se zmást intelektuálností celého příběhu. I takoví lidé žijí v naší zemi a mají svá trápení, nelišící se od úzkostí a strastí běžných smrtelníků.
Román z oblasti umělecké, pracující inteligence. Bude tepat ve vašem mozku ještě mnoho dní.
Budete ještě dlouho s postavami, které povstali prakticky z ničeho. Krásné ženy a rozporuplní muži. Jak mistrovsky pojaté.
Srším zde superlativy, ale cítím, že kniha beztak neosloví většinu čtenářského spektra.
Ale cítím povinnost na ni upozornit, protože pan Macura umí bravurně psát, jeho postřehy přesahují běžný rozměr literatury a jeho dílo patří mezi klenot, který se dá číst pořád dokola a budete v něm objevovat nová a nová rozcestí.
Příběh lidí, kteří touží milovat, ale jsou příliš vzdělaní na to, aby milovat mohli...

123 22.07.2021

Mnohdy se lidé sami odcizují a stojí od sebe třeba i na pět kilometrů daleko.
Stella a Will si usmysleli, že pro ně bude platit kroků pět. O jeden krok méně, než pro ostatní...
Nemohu nehodnotit jako dospělý čtenář. Neměl bych román číst očima šestnáctiletých, což opravdu nedělám.
V knize jsou některé nádherné pasáže, emotivně silné a neotřesitelné ve své podstatě.
Ale jako celek působí kniha nejistě a málo odhodlaně, i když z hlediska cystické fibrózy nahání její obsah hrůzu.
Ani Stella, ani Will nedokázali utrhnout ze stromu jablko. Nezakousli se do něho a nestali se postavami, které bych považoval za nezapomenutelné. Nicméně, láska jakou spolu dokázali stvořit, je naopak až křišťálově čistá.
Líbilo se mi sdělení, nelíbila se mi forma. Mírně nudilo neustálé střídání vyprávějících aktérů příběhu.
Hodně košaté, chybělo vzrušení.
Přesto oceňuji. Protože nyní vím, jak se takoví lidé cítí. Mladí lidé. Čistí a nešťastní.
Žít - znamená - dýchat.

126 20.07.2021

Nechce se mi věřit, že takovou hloubku a výraz dal básním dvacetiletý člověk.
A přesto jde o nezvratný fakt!
Genialita v básních, cit a smutek, přesto jistá vyrovnanost s životem v těžké době.
Spatřuji zde jistou podobnost s Františkem Gellnerem, i když literární historici by mě jistě opravili.
Vydaná kompozice především ukazuje na lásku Ortena k rodnému městu. Přesto je v ní ukryto mnohem více a chytrý čtenář nalezne spoustu odkazů k jiným radostem, či strastem života. Básně jsou prokládány Ortenovými zápisky, které dokreslují stav jeho duše v posledních dnech života. Ač ani on sám netušil, že budou jeho posledními.
Protože ve všech jeho básních je také cítit naděje...
Básně jsou technicky dokonalé, verše pompézní i lidsky čisté, rýmování na vysoké úrovni. Ještě jednou si dovolím užasnout nad tak mladým, vyzrálým básníkem...
Jeho smrt, v tak mladém věku, byla ranou pro celý československý umělecký svět.
Komentář doplním verši, které, alespoň pro mě, poukazují na výjimečnou kvalitu autorovy tvorby.

SVÉ MRTVÉ, MATKO, PŮJDEM SPOLU TĚŠIT,
TY BUDEŠ VELCE ŽIVÁ,
A JÁ JAK STARÝ POTRHANÝ SEŠIT
JEHOŽ SE DÁVNO NEUŽÍVÁ.

A takových naleznete v knize nekonečné množství.

135 13.07.2021

Bezbřehý smutek...
Jednoduché vyprávění o chudobě a podstatě lidského života na několika málo stranách...
Tentokrát nejde nesrovnat s filmem, protože titulní role vás provází i v literární podobě. Natolik jsou geniálně ztvárněné...
Ale pokud pominu vizualizaci postav, která dává knize další rozměr a setrvám pouze u textu, zjišťuji, že Steinbeck se dotkl několika témat, které vmáčkl do úzkého okruhu lidí, vzájemně osudově propojených.
Smutek, bolest, nevěra, smrt, sdílení a láska.
Všechno v tomto románu. Nejde jej nemilovat a zároveň proklínat.
V oblasti emoční nestability jde o knihu, na kterou nikdy nejde zapomenout.
A Lennie?
Ve své podstatě bytost, která představuje životní filozofii o smyslu života...
Zrození a smrt... Ale proč?

210 11.07.2021

Knize nelze upřít šarm a důvtip.
Nežánrový příběh není úplně dokonalý, ale vskutku originální. Chvílemi se ocitáte na pomezí hororu, abyste po chvíli vstoupili do reality show vskutku podivného ražení, mezitím se stali detektivy a na závěr se ocitli v nějaké snové realitě a domysleli si závěr, který může bezostyšně nabídnout pokračování.
Vyprávění malým děvčetem (posléze i v ženské poloze) nebylo špatné, ale rozhodně by románu prospělo více dospělosti. Iniciovat vypravěče mezi více osob, by příběhu dodalo patřičnou dynamičnost, kterou zoufale postrádá.
Nicméně cítím, že nevšednost celku je povýšena nad krkolomnou strukturu celého románu a je třeba ji vyzdvihnout.
Moc nevěřím slovům Stephena Kinga (prý byl vyděšený) na přebalu knihy, ale v jistých chvílích textu jsem cítil úzkost a nepříjemný pocit u srdce.
Myslím, že potenciál knihy byl naplněn.
A poznámka na závěr... Postupně možná rozumím citaci Kinga. Možná byl vystrašen tím, že jej něco takového již dávno nenapadlo... :-)

123 05.07.2021

PÍSEŇ O SRDCI by se měla stát emblémem pana Skácela pro jeho dokonalost ve verši, pro romantiku slov a námětů, které dokázal vtěsnat do svých krátkých básní.
Ale není jen tato báseň, je jich zde spousta, rozmanité jako život sám.
V podání pana Skácela je poezie snadná, ale jakmile si vezmeme bílý papír a do ruky pero, zjistíme, o jak velký kus byl před námi a jak nás mrzí, že tu s námi nebyl déle...
Jeho poetika se slovy nedá popsat. Uhrančivě a bez otálení vkládal na papír svoje dojmy.
A velký dík mu patří za báseň POCTA ERBENOVI a neskonale mě dojímá ROZESTÝLÁNÍ.
Básním se klaním, ale umělci, který nadčasově obohatil a obohatí ještě spoustu romantických duší, jemu bych chtěl říci do očí:" Jste člověkem, který zahřeje, pohladí a zasmuší lidské srdce v jedné jediné básni. A za to vás mám rád..."

127 01.07.2021

Po přečtení nemravného románu si musím položit otázku...
Kvůli čemu byl tento román napsán?
Jistě. Každého člověka zaujme sexuální námět. Pedofilie již méně, ale nemyslím, že zde se jedná vyloženě o tuto krajnost lidského smilstva.
Hlavní hrdinka rovněž není vypodobněna negativně, kupodivu její apetit koresponduje v symbióze s jejími "obětmi".
Vše je dobrovolné a pár problematických scén, které jsou víceméně náhodné, nepůsobí nijak asymetricky.
V prvotní fázi jsem román srovnával s Nabokovou Lolitou. Ale i přes obrovské množství sexuálních scén a vulgárností s nimi spojených, nepůsobí příběh nechutně.
Odvážnost jistě, nikoliv pokleslost.
Krásná žena a její nezvladatelná touha po zakázaném.
Dobrovolnost mladých chlapců, jejich radost z jinak nedosažitelné ženy.
Román by mohl být více razantní, více ostrý a koneckonců i emočně svěžejší.
A morálka?
Proti všem stojí zákon...
Ale pokud v obci pojedu 55 km/h oproti požadovaným 50 km/h, ohrozím výrazněji bezpečnost chodců?
Stejně tak se dívám na vztah věkově zakázaného sexu mezi ženou a chlapci. Nikterak neublíží. Ba naopak...
A možná zde je důvod, proč byl román stvořen.

131 28.06.2021

Podivně pojatý příběh.
S možnostmi, které se nabízejí.
Postavy jsou přijatelně sympatické, vykreslené detailněji než bývá obvyklé a mají ambice být postupem času ještě výraznější. Přesto se tak nestane.
Unavoval mě děj. Posouval se ztěžka a nedynamicky.
Žánrově je kniha nezařaditelná. Společenský román o složitých životech?
Není ani špatně napsaná. Enggaard má bezpochyby talent. Ale pokud jako podnět k sepsání románu má být osobní rodinná tragédie, nemusí být ve výsledku správně koncipováno. Jisté vypisování se z tragédie, je zde částečně cítit.
Přečtení knihy není ztrátou času, ale ani jeho naplněním.
Jde o noční cestu autobusem. Dopraví vás na místo a vy jen vystoupíte... Nic ve vás nezůstane...

115 26.06.2021

I když jazyk je vzletný a básně vtíravé, projevuje se absence rýmů a poetičnosti, bez které je každá poezie pouze polovičatá.
Nevidím v řádcích básníka uměleckou zanícenost. Pouze popisy pocitů nepřevedené do básnické podoby.
Možná by se mělo přihlédnout k osudu autora, nebo k jeho prozaické tvorbě.
Ale zde se jedná o básně a já se nemohu radovat s prapodivných vyjádření bez ambicí k většímu výrazu.
Pár básní (MATCE, JEDENADVACET LET, ODPOVĚĎ PO MNOHA LETECH) překrývá monotematičnost slov a myšlenek. Pan Stránský v nich nalézá polohu, ke které se ovšem nevrací.
Přesto některé čtenáře jeho dějovost v básních zaujme.
Osobně dávám přednost větší malebnosti a kráse...
Větší tvořivosti a rýmům.
Lásce, která se rozlévá po papíře jako horká láva...

109 24.06.2021

Dva rozdílné literární styly spojilo téma holocaustu. Zkušeného spisovatele ověnčeného řadou ocenění a prakticky neznámou ženu s vypravěčským talentem a něhou ve slovech.
Nejsem odborník na pana Lustiga, ale dovoluji si tvrdit, že ve své povídce, dva roky před smrtí, otevřel brány svého mužského pohledu na ženu a zasadil svůj obdiv k ní do nelítostného prostředí terezínského ghetta a vystavěl příběh plný lásky, touhy a obav z definitivního konce mladých životů.
Oproti tomu paní Kabátová nabízí pohádkově vyprávěný příběh s vyváženým koncem povídce první.
Neodnášíte si z knihy pouze nelogičnost a krutost války. Naleznete zde krásné mužské hrdiny, nádherné a statečné ženy, pečlivě volená slova a obrazy s atmosférou obyčejného života, který každý dovede pochopit.
České pohlazení na jeden večer. Brokát utkaný z nejlepších materiálů. Smutek a radost v jednom...

133 20.06.2021

Nudný příběh psaný těžkou rukou a utvářený tak, aby v poslední kapitole obživl a zanechal tak hořkou pachuť?
Cunninghamovsky pojaté rozumování, násilná mimodějová intervence, která dělá román pramálo čtivým. Snažil jsem se oblíbit si jednotlivé postavy, kterých je v knize pomálu, nicméně jsem neuspěl a těšil jsem se naopak na postavy vedlejší, které měly narozdíl od hlavních postav výrazné charisma.
Tématu knihy nelze nic vytknout. Zpracování ano. Rozmělněné a odtažité. Příliš technické.
Těžší čtení. Neodsuzuji, ale děj nevtáhne a krabatí se. Pointa Vás může rozplakat.
Nikdy nevíte, jaké má s Vámi život úmysly.

119 19.06.2021

Pana Hrubína jsem měl doposud spojeného se Špalíčkem veršů a pohádek, s časopisem Mateřídouška a Romancí pro křídlovku.
Již název jeho válečné sbírky napovídá o jinakosti veršů, než které od něho znám.
Básně jsou nemelodické, přesto poutavé a tíživě znepokojující. Některé klenoty jako jsou Z ULICE, NOSIČ UHLÍ, NEKONEČNÁ NIT, či destruktivní UMÍRAJÍCÍ, zaslouží naprosté absolutorium. Oplývají mocí slov, která přecházejí ve smutek, až čiré zoufalství a přitom popisují život, který není zlý, ani špatný. Jen drsný a chudý.
Ne všechny básně mi byly příjemné a srozumitelné. Ale za zmiňovaných pár básní a ještě několik dalších k tomu, přijal jsem Františka Hrubína za excelentního českého virtuosa, který ovládal svůj obor v širokém rozsahu a nesobecky působil v mnoha odvětvích literatury.
Nepopulární sbírka HIROŠIMA vám nabídne zákoutí mistrova smutku a zároveň utěší, protože bolest nemůže být nekonečná...

115 14.06.2021

Překvapivě bryskní příběh.
Nepodbízí se, odolný vůči líbivosti, vedený přiměřeným tempem.
Postavy vykreslené poměrně dostatečně, některé dosti charismatické na to, aby člověk obracel stránky s pocitem touhy, dozvědět se vše.
Talentovaná autorka tohoto útlého románu se snaží na úzkém prostoru, odhalit jizvy v našich životech. Všichni je máme. Každý bez výjimky.
Po přečtení se v srdci usadí pachuť nečistoty. Složitost člověka, jeho citů a závislostí.
Smrt člověka, mezeru, kterou svým odchodem způsobil.
A na právě takových dramatech obyčejných lidí lze nalézt poznání.
Možná nebudete ohromeni výrazem textu, ale řemeslně je kniha velice dobře zpracovaná a nabízí čtivý děj.
Pokud stojíte o lidský příběh bez patosu a velkých příkras, tahle kniha je tu pro vás...

126 10.06.2021

Málokdy shledám čtení příběhu tak charismatické...
Prostředí, postavy, atmosféra a společenství mezi lidmi. Přirozenost...
Proto chybí i uvozovací přímá řeč, protože by rušila plynulost vyprávění.
Nejde si jako hlavní postavu Connella nepředstavit Zaca Efrona a Marianne jako Sophii Marceauovou. Málokdy se mi stává, že přiřadím postavy z knihy ke skutečným umělcům z řad hereckých celebrit. Tentokrát jsem je měl oba před očima. Myslím, že tato představa jen podtrhuje výjimečnost celé knihy.
Mnohdy nelogická jednání hlavních postav jsou naprosto skličující a zábavná zároveň.
Před vámi se odvíjí příběh plný vášně, vzdoru, bolesti a lásky. Popisy postav a jejich jednání jsou na mistrovské úrovni. Nenásilnost retrospektiv je až geniální.
Posoudit studentský život je na každém čtenáři. Ale lásku bychom měli brát jako dogma, bez které je na světě nekonečně smutno...

134 31.05.2021

Ne tak úplně monotematické...
Česká autorka se snaží přiblížit osudy lidí, kteří si prožívají osobní muka, vnitřní marast, nebo selhání. Cokoliv negativního vás napadne, můžete použít.
Ale na mě je její sbírka povídek příliš neosobní, málo emoční a nelogicky obsáhlá.
Povídky mají mít silnější rytmus, tvrdší dozvuk, nemají absentovat vnitřní náboj.
Pokud bych knihu hodnotil jako terapii, ani potom bych nebyl koherentní. Některé povídky mají zajímavý námět, ale vyústění, ani právě popis problému nijak nezasahuje srdce. Snad jen povídka VRÁTÍŠ SE? splňuje přísná kritéria.
Příjemné je české prostředí, ale poloha povídek mi nevyhovuje.
Zatím netuším, ale romány od paní Hanišové budou lepší jejích povídek. Tak mi napovídá moje zkušenost...

136 23.05.2021

Jaký je povídkový McEwan?
Protože se jedná o jeho první literární pokus, hodnotím napsané texty jako nadprůměrné.
Povídkové knihy jsou povětšinou těžko hodnotitelné, musí se brát v potaz více aspektů dohromady a třeba i jeden skvělý příběh může knihu povýšit do jiných sfér.
Takových povídek má McEwan několik.
Myslím, že koncepčně zvládl britský spisovatel knihu na jedničku. V úvodu knihy jsou povídky, které ohromí, znechutí, překvapí, ale i skutečně zaujmou. Tím jak jsou napsané, pojaté, a že jsou i vtipné. Ke konci naopak McEwan umístil méně podařená vyprávění, alespoň dle mého skromného mínění.
Ale již v těchto jeho prvních pokusech poznávám známý styl psaní, někdy nadbytečný, ale s vnímáním světa, jaké jen tak někdo nenabízí.
Nicméně, poměrně kvalitní debut, který zaujme i náročné čtenáře...

126 20.05.2021

Dárková kniha pro každého z nás a navíc...
Překrásné umělecké kresby, jež zasáhnou každého romanticky založeného člověka. Díváte se na obrázky a čtete text ukrytý uvnitř. Vnímáte každý detail a výzdobu obrázku.
Se skutečným textem se ztotožníte a pak již jen vnímáte delikatesu v podobě ilustrátorovy geniality.
Jednoduše pojatá teorie nelásky k sebe samotnému/mé.
Mistrně zpracované nakladatelem.
Z hloubi duše bych si přál, aby takových knih bylo spousta a bavili se u jejich prohlížení dospělí společně s dětmi. A obohacovali sebe navzájem. Protože dospělý svět nesoupeří se světem dětským. Měl by být v symbióze a přesně takové knihy, jakou je i ZTRACENÁ DUŠE, zcela jistě pomohou k identitě dvou naprosto odlišných světů...

148 14.05.2021

Čapkovo geniální drama...
Na miniaturní ploše se odehrává bolestivá tryzna matky, která doplácí na egoistický a hloupý mužský svět, kvůli kterému vždy trpěli a dosud trpí milióny lidí na celém světě.
Mužská ješitnost a neschopnost se domluvit bez použití zbraní, na úrovni divošských kmenů, pro které život a smrt jedno jsou.
Oproti ní stojí matka se svým ženským pojetím světa, s rodinou a láskou k životu, který žena vždy daruje a je mnohdy ochotna mu zasvětit celý svůj život a být tak šťastná...
Vyprávění formou dialogů nám dává možnost volby, přiklonit se k jedné, či druhé straně. Uvědomit si svoje vnímání světa, svůj morální kredit.
Příběh je jednoduchým příkladem mužského diletantismu, který stojí nad veškerou humánností člověka, jeho inteligencí a schopností lásky.
Text je bolavý a krutý, velice umělecky ztvárněný, ale zároveň čtivý a silný svojí zpovědí několika málo osob, stojících proti sobě v jednom zšeřelém pokoji.
Čapkova verze lidské nepokory k životu. Překonatelná jen velice těžko...
Bylo mi Vás tak moc líto, Dolores...

169 12.05.2021