Jizvy
Evita Naušová
Trochu smutný realistický příběh z nepříliš atraktivního prostředí. Tentokrát žádný optimismus z jejích postav nedýchá, naopak máme pocit, že pohled na svět je tu až příliš ponurý. Asi třicetiletá Eva se po smrti své matky vrací do rodného domu v Sudetech. Hrdinka hledá cestu k mrtvé matce i ke zbývajícím členům rozpadlé rodiny. Severočeská oblast postižená historickým děním podněcuje pocity a vzpomínky na životní osudy lidí, jež tu žili a žijí.... celý text
Přidat komentář
Překvapivě bryskní příběh.
Nepodbízí se, odolný vůči líbivosti, vedený přiměřeným tempem.
Postavy vykreslené poměrně dostatečně, některé dosti charismatické na to, aby člověk obracel stránky s pocitem touhy, dozvědět se vše.
Talentovaná autorka tohoto útlého románu se snaží na úzkém prostoru, odhalit jizvy v našich životech. Všichni je máme. Každý bez výjimky.
Po přečtení se v srdci usadí pachuť nečistoty. Složitost člověka, jeho citů a závislostí.
Smrt člověka, mezeru, kterou svým odchodem způsobil.
A na právě takových dramatech obyčejných lidí lze nalézt poznání.
Možná nebudete ohromeni výrazem textu, ale řemeslně je kniha velice dobře zpracovaná a nabízí čtivý děj.
Pokud stojíte o lidský příběh bez patosu a velkých příkras, tahle kniha je tu pro vás...
Trochu mi to připomínalo Rudišovu Národní třídu, jen trochu smířlivěji napsané. Atmosférou seriál Pustina. Koho tato dvě díla zaujala, nebude, myslím, zklamán ani Jizvami.
Kniha dějově trochu o ničem. Hodnotím ale vykreslení rysů jednotlivých postav.
Mě se kniha líbila, autorka taky sděluje , že je to autoibiografie...Tak si myslím, že si své - ve svém mladém životě - taky už prožila. Kniha je psána poutavě, a že jsou tam popsány smutné či depresivní situace...? No život holt není peříčko...víme ?
Poměrně zajímavý příběh, ztřeštěná rodinka a depresivní prostředí. Nevím přesně proč, ale bavilo mě to, a to dost.
Kniha mne nezaujala, když pominu depresivní atmosféru a emoční výlěvy postav, tak příběh skoro bez děje..
Celá knížka od první do poslední stránky má značně depresivní atmosféru. Skutečnost, že se odehrává v Sudetech, je téměř naprosto bezvýznamná, reminiscencí na doby předválečné, válečné a těsně poválečné je pomálu a jsou podružné. Tipla bych si, že jde o literárně zpracovanou vlastní výpověď autorky. Celkem banální situace, kterou asi zažil nejeden z nás, vylíčená stručně, jasně, bez zbytečného balastu. Možná právě proto se mi knížka četla dobře, líbila se mi, bez problémů jsem se do ní dokázala vžít.
Jizvy
Realistický kapitalismus konce devadesátých let ze Sudet. Každá z postav téhle novely má nějakou tu jizvu, ať už na těle či na duši. Čtení neveselé, poutavé, ale ne nevyhnutelně s beznadějnou predikcí.
Citace: Krajina kolem zamyšleně tekla, byl podvečer. Stromy se za bočními okny sanitky míhaly jako přízraky. Napětí ve svalech převážené pacientky zmizelo po kratičké chvíli. Pak ruka ztratila vůli a zůstala bezvládně ležet v jeho dlani. Doktor se nad ženou nahnul a pozorně se jí zadíval do obličeje.