Chladný plamen

Do troch štvrtín to bolo zaujímavé, ale akonáhle začali tie praštené novinárske úvahy o identite a chovaní údajnej mimozemskej entity, dospel som k záveru, že žurnalistika nie je povolanie, ale diagnóza. Holly, ktorá sa v závere stala aj "odborníčkou" na psychiatriu, by som teda doma nechcel...ani náhodou, dosť mi liezla na nervy v knihe. Ale čítalo sa to dobre, malo to spád, originálny námet a Koontz ostáva v databáze obľúbených autorov.

Celý příběh jsem netušila, jak to bude. Myslela jsem, že trochu nadpřirozeno, mimozemšťan a podobně, na konec bylo všechno jinak i tak se mi to líbilo.

"Sny jsou brány." Brány do duše člověka, v níž si ruce podává nekonečná dobrota Přítele s vražednou, ničím neohraničenou, nenávistí Nepřítele. Temný hněv, zloba a zlost se snaží prolomit obraný val, který kolem sebe Jim Ironheart vystavěl, aby uchránil svou mysl šílenství bolestné ztráty. Konfrontován se vzpomínkami se musí postavit nelítostné pravdě, kterou vytěsnil ze své mysli. Koontz je bezesporu mistrný fabulátor, který přesně ví, kdy je potřeba nechat věcem volný průběh, jen lehce lechtat hada bosou nohou, a kdy je naopak potřeba za to vzít, neohlížet se napravo, nalevo a se sekerou či motorovou pilou v ruce se jít podívat, jak pohnout věcmi kupředu. V jednu chvíli srdceryvné psychologické drama, hned vzápětí morbidní přehlídka krutosti, zázračně zachránění lidé na straně jedné, pukající stěny, útočící ptáci a ohavné zrůdy na straně druhé. Oboje dávkované zkušenou rukou mistra a obalené smysluplným příběhem, který postupně nabývá na intenzitě, až vyvře v osvobozující a očistné finále. Snad jen ten mimozemšťan v jezeře byl trochu mimo mísu, ale naštěstí to byla slepá kolej, takže... dobrá práce, pane Koontzi! I přes všechny výpůjčky, které jste použil, jsem se dobře bavil.

pěkně napsané hororové sci-fi, čtivé, plné napětí, strašidelné, místy hrůzné.
Brilantní.

“Něco jak z filmu od Spielberga,” řekla vzrušeně.(...) “Bylo to nádherné a strašlivé, hrůzné a zvláštní, strašidelné a pekelně vzrušující.”

Toto je citát z knihy a vystihuje to zásadný problém. Čítanie je ako sledovanie otrepaného blockbusteru plného klišé, kde ste všetko už videli x-krát a lepšie spracované. Chce byť všetkým, ale nič nedotiahne, pretože jedna kniha byť všetkým nemôže. Miestami človek nevie, či je to myslené vážne, alebo ako paródia. V rámci rešpektu ku americkej produkcii, ktorá priniesla oveľa lepšie namixované produkty, si toto vyššie hodnotenie nezaslúži. Neviem, či budem niekedy s Koonztom kamarát, ale prvé rande sa nepodarilo.

Čtení jsem si užila. Na začátku nás autor nevšedně seznámí o oběma hlavnimi hrdiny, aby se po pár stránkách opět setkali a dali se na dobrodružnou cestu.
Styl knihy byl zajímavý, stejně jako téma a konečně odhalení překvapivé. Čtenář od začátku ví, že se Jim vydává zabraňovat životy na příkaz někoho vyššího než je on, ale neví kdo to je.
Pro mě bylo právě proto odhalení celého příběhu zajímavé a nezvyklé. Mohu jen doporučit.

Tato kniha je z části sci-fi, z části horor. Musím se přiznat, že večer jsem moc dlouho nečetla, protože by se mi o tom asi zdálo a bála bych se.
Moc pěkně napsané, podívám se po dalších knihách od tohoto autora.

Spíše raný Koontz, s velice dobrým úvodem, posléze s rozplizlým dějem, kdy nevíte, zda čtete romanci, detektivku, nebo objasnění něčeho záhadného, přičemž se vše kazí nevhodným humorem a nečekaně přechytralou ženskou hrdinkou.
Skutečně bych nečekal takový pokles kvality v průběhu děje, ale stalo se a s přibývajícími řádky jsem byl čím dál více rozčarován.
Nejde ani tak o kvalitu řemeslného zpracování, jako spíše o jisté prvky ve vyjadřování a nevhodně podbarveného textu. Autor chtěl zřejmě zaujmout propracovaným odhalením celého příběhu, ale povedlo se mu čtenáře spíše unudit, než překvapit.
Ale byť zde kritizuji čtenáři poměrně vysoce hodnocený román, musím zde zároveň citovat velice romantickou repliku, která snad celou knihu povyšuje o jednu hvězdičku výše.
Holly: "Musím říct, že vaše skromnost je moc příjemná."
Jim s modrýma očima ji svými slovy přibil k zemi: "Vy taky, slečno Thornová".
Možná je to nedostatkem romantického čtení (přiznávám svoji chybu), ale asi takhle si představuji zapůsobení muže na ženu. Pokud se taková interpretace v milostných románech objevuje se samozřejmostí, tak se omlouvám. Na mě slova zapůsobila. A možná si jich byl vědom i samotný autor, protože je nechal ještě poměrně zásadně doznít.
Působivé mnohem víc, než záměr autora vyvolat v čtenáři napětí, nebo dokonce strach.
A potom je něco špatně...

Stred bol dobrý. Začiatok a koniec poslabší. Na začiatku som sa nevedela začítať, ku knihe som sa vrátila až na druhý pokus po roku či dokonca dlhšom období. Asi mi príliš prekážala bizarnosť postáv, Koontzov charakteristický znak, ktorý u mňa balansuje na hrane prijateľnosti. Počas Hollinho prenasledovania Jima môj záujem rástol. No keď sa dve hlavné postavy stretli a odhalili časť tajomstva jednej z nich, hovorila som si „bože, len toto nie“. Našťastie sa s tým vysvetlením neuspokojila ani Holly a postarala sa o veľmi zaujímavý zvrat, po ktorom ma to bavilo najviac. Koniec mi však prišiel useknutý a udalosti pred ním málo vygradované. Okrem toho spomínaného veľkého zlomu som sa iných zaujímavých prekvapení nedočkala.

No... Začátek knihy na mě zapůsobil, četla se svižně a dobře, děj byl barvitý a poměrně akční a závěr uspokojivý a příjemný. Ale v důsledku to byla taková blbost... :-D Že jsem z toho zmatená. Ale asi dobrý, jen vím, že se mi ta kniha do paměti nezaryla a za pul roku nebudu vědět o čem byla...

Luxusní čtení co udrží v napětí....

Je vůbec možné mít takovou fantazii jako má Dean Koontz? Opět přečteno jedním dechem...

Poprvé jsem to četla asi v patnácti, pak o pár let později a určitě si to z nostalgie dám ještě jednou.
Příběh měl mystiku a spád. Bavilo mě napětí a chemie mezi postavami. Hlavní hrdina se mi zamlouval, byl to takový tajemný týpek, což na děvče toužící po odhalování tajemství zapůsobilo -:))).
Litovala jsem, když to skončilo.

Jedna z prvních knih, které jsem četl. Bylo to na doporučení všech lidí kolem a bylo to opravdu hodně dobré. Jedna hvězdička navíc za nostalgii.

Kniha plná klišé a takového balastu,že jsem na straně 107 knihu zavřel a vrátil do regálu.Po pár letech jsem knihu přečetl a hodnocení navýšil. 30 %.

Že bych se u knihy bála, to se říct nedá. Příběh to byl nicméně moc příjemný, vůbec jsem se nenudila. Určitě se řadí mezi jeho lepší knihy.

Četla jsem ve čtrnácti a příběh ve mně zůstal dodnes.

Zajímavý příběh, místy mrazivý, s trochou romantiky. Dlouho jsem od pana Koontze nic nečetla, tudíž mě potěšilo, že jsem sáhla zrovna po tomhle díle a líbilo se mi. Skoro jsem už zapomněla, jak dobrý je spisovatel.

Tak tahle mi moc nesedla.