Zlatinka.Emilly komentáře u knih

Knížky od Věrky Řeháčkové jsou příjemným retro příběhem, je to prostě něco z našeho života a v každé knize je nějaká moudrost. Marika má hodně zamotaný život, ale ve svých třinácti letech si umí poradit a zvládá i ty pro ni nejtěžší situace. Je to mladá dívka, která se snaží najít místo v životě a teď jsem se pustila do pokračování této knihy - Rozhodni se, Mariko - a jsem zvědavá, jak setkání s její novou rodinou bude pokračovat.

1 08.03.2019

Je těžké pro matku dospívajících dětí uznat, že už nejsou děti, o které je třeba pečovat. Asi by ty přechody z dětství do dospělosti měly být pozvolné a to den po dni za asistence obou zúčastněných. Je to těžké pro obě strany, ale výbuchy a naschvály nic neřeší. Jak jsme mohli číst o Leošovi, ani úplná rodina nejistí klid a bezpečí. Matka, která má strach o své dítě, je v právu, protože dnes je svět víc než kdykoli jindy plný nástrah ať už nevázaných vztahů mezi dívkami a chlapci, tak ohrožení, že upadnou do nějakých závislostí. Tato kniha ukázala možnosti a myslím si, že mladí lidé by měli číst takovéto knihy, aby se mohli alespoň zamýšlet nad realitou a hledat ty správnější a bezpečnostnější cesty.

2 05.03.2019

Pěkně vázaný příběh i když prvky Steelové se nedají přehlédnout: vzala si růžové kalhoty, růžovou blůzku, žluté kovbojské boty, na krk šátek … kdyby tolik nepopisovala, mohla být kniha o polovinu kratší :) Ale jinak super a konec otevřený, ale tak o tom to asi bylo, nešlo o ukončení všech tří životních cest, spíše o rozřešení problémů tří kamarádek a já jen lituji, že přesně taková kamarádka mi chybí.

02.03.2019

Mě se to nelíbilo a už vůbec bych to nenazvala krimithrillerem. Takový nic neříkající vyšetřování, které ke konci trochu vygradovalo a docela zvláštně skončilo. Vůbec nemám ráda styl, kterým byla tato kniha napsaná. Trapné výrazy a důkladné popisování nedůležitých okolností mě prostě nenadchnou. Přečetla jsem do Výzvy a tak dávám dva bodíky za tu možnost, splnit si úkol.

2 26.02.2019

Koukám, že se všem komentujícím kniha líbila, tak já poplavu proti proudu. Blbost!!! Když už se mi zdálo, že se to od str. 350 začíná rozjíždět, tak se to dvacet stránek před koncem zase pokazilo. Prostě jen bláznivá duchařina. Jediné, co mě něco dalo, bylo povídání o slonech, kdy jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí a tomu také tedy dávám tři hvězdičky. Mám ještě jednu knihu od Picoultové, takže uvidím, a pokud to půjde stejným směrem, už od ní asi nic jiného číst nebudu.

2 22.02.2019

V životě lidí se stávají různé věci. Dobře (někdy i nedobře) se o tom čte, ale myšlenka, že se tohle opravdu někomu stalo....to je šílené. Bezbranná dívka, v cizí rodině, v cizí zemi bez možnosti jakékoli pomoci. Ta ale nakonec přišla a světoznámý fotbalista musel před světem přiznat, jaký je to dobytek. Na wikipedii si o něm můžete přečíst, že za znásilnění na Tině byl opravdu odsouzen. Tohle není fikce.

19.02.2019

ČTENÍ S REBEČKOU. Příběh o rozverné kravičce a moudré koze Líze se jí moc líbil a tak jsme četly stále dokola :) Takovéto poučné knihy se mi pro děti moc líbí, protože na příkladu zvířátek si mohou děti lehce osvojit a později zbudovat návyky jak se chovat v přírodě, jak šetřit vodou a také proč třídit odpad.

17.02.2019

Takový oddechový příběh. Klára dokáže vykouzlit útulno vlastně z ničeho. Nad příběhem, nad kterým čtenář nemusí vůbec přemýšlet, jsem zauvažovala o vlastním životě. Opravdu stojí dnešní hektický život za pár korun navíc? (No dobře, pro někoho pár tisícovek navíc). Člověk by měl dělat to, co ho baví, co ho nabíjí energií, v čem se cítí spokojeně. Jak já se cítím ve své práci? Datum jsem si už stanovila a už brzy mi k tomu postačí krejčovský metr, abych si odstřihla den po dni ty, které mě nepřináší hygge.

1 16.02.2019

Příběh, jaký denně prožívají tisíce lidí. Bo je silná dívka, která nakonec našla cestu která se pro ni stala schůdnou. Našla lásku, objevila v sobě velký potenciál a tím získala práci, která ji bavila. Prostě Hygge. Proč si nevzít inspiraci toho, co je dobré?

2 11.02.2019

Nedovedu si vůbec představit, čím musela Elisabeth projít. Jak dokázala sama porodit své děti v tak nepřístojných podmínkách, co kdyby se vyskytly porodní komplikace a ona potřebovala nutně lékařskou péči? Otec by jí nechal pravděpodobně zemřít v šílených bolestech, opravdu NETVOR. Jak muselo dívce být, když ji vlastní otec začal zneužívat, co prožívala, když se probrala z bezvědomí a zjistila, že je zavřená v kobce a nemá sebemenší šanci se odtud dostat. Jaký život asi vede Elisabeth dnes a jaký její děti? Čtyřiadvacet let … to je nepředstavitelné. Elisabeth, držím ti palce, aby tě noční můra kus po kuse, den po dni, netrávila.

6 11.02.2019

První polovina knihy byla slabším odvarem pokračujícího příběhu Doroty a její dcery, pak se příběh začal více otevírat v oblasti tamní občanské války a její hrůzné dopady. Poklidná Libye se za pár dní změnila v bojiště, kde si svým životem nemohl být nikdo jistý. Jak málo stačí, aby se lidský život změnil od základů a člověk usiluje pouze pak o záchranu svého života. Tady si můžeme uvědomit, jak na ničem jiném nezáleží a jak je naivní a nicotné lpět na materialismu. Líbilo se mi, jak rodiny jsou soudržné, i co se týká vzdálených příbuzných, škoda jen, že tohle nepreferuje naše kultura. Konec příběhu v knize je otevřený, který rozplete poslední kniha této tetralogie.

2 02.02.2019

Tuto knihu jsem četla, když mi bylo 16-17 let a najednou jsem ji objevila ve výprodeji knihovny, ke čtení mě táhla nostalgie, jenže kniha mě zklamala. Očekávala jsem od ní víc, asi není dobré se v některých případech vracet do minulosti. Mohla jsem si nechat pěkné vzpomínky na dobu, kdy jsem ji četla. Strašně mě vadilo, když jsem četla stránky, kde byla těhotná Káva a v bytě se kouřilo. Pracovní nezodpovědnost Tadeáše vykompenzovala jeho zodpovědnost k malé Berušce. Tři hvězdičky za ohodnocení stačí. Tak dobře, přidám ještě jednu za tu nostalgii :)

1 26.01.2019

Dalo se to přečíst, i když podruhé bych už tuto knihu nečetla. Líbilo se mě, jak obyvatelé domu č. 24 vytvořili "rodinu". Tak tohle se vidí málo. Dnes se každý zavře ve svém bytě a nezná ani sousedy přes chodbu. V takovémto domě by se mě krásně bydlelo :) Zápletka se nakonec rozuzlila a každý byl spokojený a tak je to dobře. Moc se mi líbili citáty CONFUCIUS TAKEAWAY na začátku každé kapitoly. Díky soudržnosti spolubydlících a těmto citátům patří ode mně pět hvězdiček.
"Jediným špatným tahem lze prohrát i nejlepší partii."
"Neobávej se nepřítele, který na tebe útočí. Obávej se falešného přítele, který tě objímá."
"Na celém světě je pouze jediné krásné dítě. Má ho každá matka."
"Láska dělá z moudrých mužů blázny."
"Nechceš-li, aby lidé věděli, co děláš, nedělej to."
"Nic nebývá tolik vidět jako to, co má zůstat tajné."
""Základem každého rozhovoru je dobře poslouchat."
"Ty, jejich osudem je se potkat, spojuje neviditelné vlákno; může se zašmodrchat, ale nikdy se nepřetrhne."
"Existují tři pravdy: moje pravda, tvoje pravda a pak pravda."
"Charakter je to, jak se chováme k lidem, kteří pro nás nemohou nice udělat."
"Mouchu na přítelově čele neodháněj sekyrou."
"Ani s novými přáteli nikdy neopouštěj ty staré."
NĚCO MÁLO Z CITÁTŮ CONFUCIUS TAKEAWAY

3 26.01.2019

ČTENÍ S REBEČKOU. Doufám, že si dobře zapamatuje rady, které teta Lola Všudybylce dávala. Rebí se příběh o myškách moc líbil; krásně malované obrázky.

20.01.2019

Ani se mi nechce věřit, že by bylo tohle možné. Že by Caitlin z domácího prostředí nedokázala vytěžit maximum pro svoji záchranu? Je možné, že ti samí rodiče, kteří se přestěhovali, protože ve starém bydlišti necítili bezpečno, by nedokázali svoji dceru ochránit třeba tím, že by se společně celá rodina odstěhovala? Že by policie nezakročila, zvláště když se jednalo o nezletilou dívku? Jak je možné, že se to samé dělo dívce i v Austrálii? Ale asi je to realita, lidi jsou nevšímaví, lhostejní a Caitlin poslušně jako ovce přikývla na kde co. Všímáme si, co se děje kolem nás? Nebo proplouváme životem rychlostí, která nedokáže zaznamenat jakékoliv volání o pomoc? Jak je možné, že se Caitlin ve své zemi cítila jako vetřelec, jako bílá kurva (jak sama zhodnotila) a ti, kdo jí působili nesmírné bolesti, ti jenž sami byli cizinci, určovali podmínky, podle kterých musela dívka šlapat? Samý otazník, na který se asi odpovědi nedozvím.

2 14.01.2019

Carter opět nezklamal, jak úžasným stylem svého psaní, tak zápletkou, která se otevřela v samém závěru knihy, jak je jeho zvykem. No a o napětí tady opět není nouze, jen ta rasovina mi nedává spát a proto ač se mi knihy od Cartera moc líbí, po přečtení je posílám dál. Hunter si dokáže se vším poradit a je mi moc sympatický. Myslí především na ty druhé, jeho bezpečnost je vždy druhořadá. A zase něco na zamyšlení, víme, koho máme po svém boku? Známe dobře své kamarády/dky, netušíme ani náznakem, že by jejich život mohl jít jiným směrem než se nám jeví?

7 13.01.2019

Moc pěkná knížka. Zpočátku jsem měla takové ty pocity "co jsem si to zase půjčila", ale po pár listech se příběh mile rozvinul. (E) Stella je trochu divoká, drzá, ale jinak hodná holka, která si prožila své. Poprvé jsem četla knihu s takovýmto námětem a mě jít o život, tak bych určitě některé momenty po Stelle nekopírovala. Nakonec i karma došla zdárně ku konci a já se už těším na další knihu od Beccy.

1 13.01.2019

Pěkně se mi četla, i když místy jsem si říkala, role pro šestnáctku, Abi bylo 30 let. No ale každý jsme nějaký. Na její cestě za získáním ztracené lásky jsem ji podporovala a nakonec příběh dopadl jako v pohádce. Za mě doporučuji, na odreagování super knížka.

1 06.01.2019

Neměla jsem ráda příběhy z oblasti finančního prostředí, ale tahle kniha změnila můj názor. Příběh mi mj. osvětlil práci mé známé, kterou jsem nechápala, ale po přečtení knihy Náhle sama jsem alespoň trošku pochopila Aniččinu pracovní náplň. Líbí se mi styl psaní Sheily O´Flanaganové. Nejen že doporučuji k přečtení tuto knihu, ale i další její dvě: Pohřešovaná manželka a Ztráty a nálezy. Přečtením této knihy zapisuji první Výzvu letošního roku.

03.01.2019

Účelově jsem si naplánovala číst tuto knihu na Silvestra, ale docela mě zklamala. Nemám ráda takové ty oslavy, kde se mladí lidé opíjí do nevědomosti. Popis toho, co se dělo na chatě byl nechutný, teprve později se příběh trochu víc rozvinul v něco jiného než popis sexu a chlastu. To se opravdu česká mládež neumí zabavit nějak kulturněji a slušněji? Oslavit Nový rok s noblesou a ne zpitý a zblitý a válející se na zemi? Když bych zašla do detailů, tak si myslím, že taková vystřelená rachejtle ve vlaku a jeho následné zastavení by se neobešlo bez vyšetřování, dále co ty rozházené peníze? Přidal je někdo dodatečně do batohu? A proč žádost o nálezné, ten kluk batoh neztratil, byl mu vyměněn a ne jeho vinou a on přesto byl ochoten zaplatit dost velkou částku za to, že si pro něj musel dojít a tak celou silvestrovskou noc se plahočil přes tmavý les v závějích? Mám knihy pro mládež ráda, ale tohle byla blbost. Hvězdičku za pěknou obálku knihy a hvězdičku za pokus sepsat silvestrovský příběh.

31.12.2018