zamek komentáře u knih
Kniha která rozhodně může měnit životy :)) Poprvé, když jsem ji četl, jsem ji moc nepřijal, přesto jsem se zkusil na některé věci dívat jinak. Po druhém čtení mi začalo vše nějak dávat smysl, věřím, že je to opravdu skvělý návod na štěstí.
Pokud jste se ještě nenaučili válku odmítat a nenávidět, přečtěte si tuto knihu. A nebo klidně i jinou od Remarque. Já osobně se ale raději raduji, než upadám do depresí a tak už válečnou literaturu nechci nikdy vidět. Tím ovšem nehaním tuhle knihu, je brilantní a určitě by to měla být povinná četba na všech školách :)
Málo kdy se u knihy směji nahlas. Některé povídky z této sbírky mě skutečně donutili se smát.
Nemám rád detektivky a kdybych věděl, že se z této knihy vyklube detektivka, nikdy bych si ji nepřečetl (dostala se mi do ruky jako dárek a já se prostě začetl) - a to bych udělal opravdu velikou chybu! :)
Všechny postavy jsem si tak zamiloval, že jejich skrytý, ale přesto přítomný konflikt mě dost ubíjel. Jak to říct, no vždy když jsem otáčel stránku knihy jsem se skoro modlil, ať se postavám, a hlavně samozřejmě Houmerovi, nestane nic špatného. Vážně skvělá kniha.
Má nejoblíbenější kniha. Miloval jsem popisování způsobů života lidí tehdejší doby, miloval jsem, když Sinuhet cestoval a poznával nové kraje. Příběh se ani na moment nezastaví na nudné pevnině, neustále je v pohybu a já ho hltal bez přestání. Navíc je kniha brilantně napsaná a rozhodně si zaslouží 5/5. Kdo tvrdí že ne, jeho slova jsou pro mne jako bzukot much u mých uší.
Velmi příjemný příběh, který mimo jiné nutí k přemýšlení a takové knihy já mám rád. Konečná pointa mi sice nejspíš unikla, ale to mi vůbec nevadí.
Pro mě kniha z TOP 3. Způsob jakým je kniha napsaná, hrátky s jazykem a se slovy, za které patří určitě i uznání překladateli, mne neustále nepřestávali překvapovat. Kniha ve mě probouzela neustále nové a nové emoce a já osobně jsem ji nedokázal ani na moment odložit. Rozhodně si ji brzy přečtu znovu.
Knihy Márqueze se mi moc dobře čtou, autor mě umí zaujmout a nepustit. Přesto po "100 roků samoty" mě kniha celkem zklamala, možná i proto, že skutečnou pointu knihy jsem pochopil až po přečtení komenátře od Tripedalia o pár řádků níže.
Příjemné odpočinkové čtení, zvláště pokud máte rádi Sinuheta.