Čtyři západy slunce (Román o románu)

od:

Čtyři západy slunce (Román o románu)

Finský spisovatel Mika Waltari dosáhl širokého mezinárodního ohlasu a přízně čtenářů zejména svým velkým historickým románem Egypťan Sinuhet, který zaujímá v jeho rozsáhlém literárním díle vskutku dominantní postavení. Není divu, že sám autor pociťoval naléhavou potřebu svěřit se o okolnostech a vlastním vnitřním rozpoložení, které provázely vznik a průběh práce na tomto jeho stěžejním románu. Proto napsal tento příběh, transponovaný do polohy filosofického podobenství, v němž všední skutečnost každodenního žití se nerozpojitelně prolíná s imaginací niterného dobrodružství a s hlubokým smyslem symbolických vyjádření citových vzruchů, blouznivých výprav do světa snu a fantazie i rezignovaných návratů k rozumové a věcné próze žití. Je to v podstatě jediný básnický obraz děje, který se odehrává jaksi skrytě a utajeně před ostatními a doslova pod povrchem civilní obyčejnosti svého hlavního hrdiny. Autor se připodobňuje k výrobci hřebíků, jenž po několika letech úspěšného působení náhle zanechal tohoto úctyhodného a užitečného řemesla, aby se zabýval něčím daleko mu milejším. Co prožil se svým náhle nepokojným srdcem, se svými Egypťany a se svou vzpourou proti šedé jednotvárnosti a nudě své jinak neproblematické a zcela praktické existence, je námětem této líbezné i duchaplné a v každém směru poetické knihy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31095/ctyri-zapady-slunce--31095.jpg 498
Originální název:

Neljä päivänlaskua (1949)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Vyšehrad
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (20)

Přidat komentář
Marekh
07. dubna

Citáty, které mne oslovily:

Přátelství je řídké a vzácné slovo, a jmenovitě mezi mužem a ženou je to křehký klenot, který se rozbije prudším dotykem.

Když si člověk jednou umíní napsat knihu, tak mu nic jiného nezbývá než začít psát. To je jediný prostředek, jak se kniha může udělat. Zná-li někdo lepší, jsem vždy ochoten dát se poučit.

Psaní je totiž práce bezohledná a krutá a zatvrdí člověka a změní jeho touhu po společnosti v žízeň po samotě a jeho nepatrné radosti v utrpení.

Člověk totiž nikdy není spokojen s tím, co má, ale dychtí vždy stále po dalším, a jestliže je člověku dobře, pak dychtí po tom, aby to své štěstí rozbil, a nikdy není spokojen svým údělem, nýbrž vytváří, jak nejlépe dovede, zármutky a komplikace, jen aby mohl být neklidný a rozrušený a tak poznal, že žije přirozený život člověka.

Messilina
08.10.2017

Napsal i lepší knihy. Chápu, že měl Waltari potřebu osvětlit čtenářům, jak žije a pracuje, ale mě to neoslovilo.

Lora.Greenova
13.09.2017

Potěšilo mě, že je tato kniha psaná stejný jazykem Egypťan Sinuhet nebo Jeho království. V žádné jiné knize jsem se s tímhle stylem nesetkala a doufám, že bude ještě nějaká další Waltariho kniha takhle psaná. Nevíte náhodou někdo, jestli je psaná tímto stylem i v originálu, nebo jestli je takhle vyznívá jen překlad?
Jinak jsem se těšila, že tam bude o Sinuhetovi víc mluvit, i o samotném psaní té knihy, bohužel to tam vždy jen zmínil a konec.
Jinak je samotná kniha zvláštní tím dobrým způsobem. Kdy čtete, čtete, nevíte, co si o tom myslet, ale pak najednou cítíte, že si vás atmosféra knihy docela podmanila. Moc se mi líbila pasáž s ochutnávám muchomůrky naloženou v koňaku, ten si tedy dopřál. :-))
Jinak nevím, co si myslet o těch poznámkách, kterými Waltari tu knihu doprovodil. Poznámky se vydávají za poznámky nakladatele, jenže jsou psány samotným autorem a to ještě takovým způsobem, že shazuje sám sebe a celou tu knihu, jako by sám sebe tvrdě ironizoval.
Kniha se zdá být jako pohodové čtení, ale skrývá toho v sobě celkem dost, o čem může člověk přemýšlet.

kilometr
24.07.2017

Místy velice čtivé a poetické,to když autor promlouvá se zvířaty a někdy jsem to trochu nepobral,to byly pasáže o srdci a třínohém muži.50%.

MOu598
07.07.2017

Četla jsem v červenci 2008. Podle mých poznámek:
Snové, romantické, s využitím rozmluv se zvířaty a ptáky. O srdci, které autor ztratil, o tom jak psal o Egypťanech, a jak ho ovlivnilo setkání a přátelství s krásnou ženou (i když má šťastné manželství) a také prostředí venkovské chaty, kde od jara do podzimu pracuje - píše.
V ich formě.
Hezké.

Vec1980
21.03.2017

Milá knížka na pomezí reality a fantazie. Přechody mezi tím nejsou až tak podstatné pokud přijmete autora takového jaký je. Byť chvílemi uvažujete jestli přebral, jestli mluví o tom o čem si myslíte že mluví a nebo že je z podivem, že vůbec experiment přežil ....
Pokud Váš výtisk obsahuje Nezbytné poznámky tak prosím považujte je za zcela a úplně zbytné :-)

rybickaka
07.01.2017

Pro mě jedna z nejkásnějších knih, ke které se často vracím. Zajímavé je, že si na ni vzpomenu pokaždé na podzim - a to už tady někdo psal. :)

jan1358
20.08.2016

Autor na sto deseti stránkách sděluje, že když psal Egypťana Sinuheta, tak mu to moc nešlo, ale nakonec to zvládl.

humberto
16.08.2015

Waltari byl věčně mladý člověk. Kéž bych si také dokázala udržet podobnou duševní svěžest, aby kolem mě nikdo necítil ''podivný pach mrtvoly''.

suezie
28.06.2015

Ne všechno jsem pochopila... Ale to, co ano, se mi velmi líbilo. Takové jiné... příjemně a nečekaně milé... :)

Éowyn
21.05.2015

Vhled do života spisovatele, při psaní knihy. Asi si ji budu muset přečíst znovu. Zatím mě z toho vyšlo že pan Waltari byl na ženský a občas použil něco na inspiraci. Nic mystického jsem na knize neobjevila.

marcela7513
25.11.2014

Sinuheta jsem si přečetla vlastně až po téhle knize...a vlastně vůbec všechno dostupné od Waltariho. Ale musím se přiznat, že k této knize mám velmi zvláštní vztah - čtu ji každý rok na podzim už víc než 10 let a každý podzim jakmile začne padat listí mě napadne, že si jí musím přečíst. Znovu a znovu a znovu...pokaždé mi vyzní zcela jinak a pro mě má zkrátka nesmrtelné kouzlo.

Lector
20.10.2014

Taková literární brož. Drobné, leč vynikající dílo, které pro mě má příchuť magického realismu. Postava spisovatele „pronásledovaného“ svými postavami a unikající před nimi do Alenčina světa divů mi je hodně blízká. Možná i proto, že i já si rád povídám s našimi psy – a to ani nemusím konzumovat muchomůrku.
Příběh jsem poslouchal jako audio knihu během několikahodinové cesty autobusem a kombinace Waltariho poetiky a přírody probouzející se do podzimního dne udělala své. Cesta mi utekla jako nic.
Určitě se k tomu ještě někdy vrátím. V té knize jsem se zhlédl.

miklaras
01.11.2013

Kniha z mých asi 12 let. Dodnes si z ní pamatuji některé pasáže.

lookie
19.12.2012

Krásná kniha! A pokud sami nejen čtete, ale také píšete, nebo alespoň toužíte psát, buded se Vám líbit ještě více!

zamek
06.07.2012

Příjemné odpočinkové čtení, zvláště pokud máte rádi Sinuheta.

white
23.05.2012

příjemná kniha v autorově osobním rozměru

čef
14.09.2011

Kniha pro náročné, zcela jsem ji nepochopil.

Frakira
28.04.2011

Skvělá kniha, žádné slovo v ní není navíc...

wharewind
19.03.2011

Dobrá knížka. Je psaná stejným jazykem, jako Egypťan Sinuhet a právě to se mi na ní líbilo :). Waltari tu vlastně píše o tvorbě románu E. Sinuhet, popisuje svoje stavy a mystické prostředí chalupy u lesa, kde se odebral do ústraní k tvorbě. Nevím, nakolik je dílo realistické a kolik si Waltari vymýšlí, ale pokud Sinuhet opravdu vznikl takhle, tak všechna čest ;-)