Paradise Lost jsou moje srdcovka od nějakých 13 let. Pohlížím na ně zcela nekriticky, ať se ubírali jakoukoli hudební cestou. Za mě je to skvěle zpracovaná knížka, která chronologicky pojímá album za albem a do detailu rozebírá práci na materiálu, inspirace, rozpoložení a nálady, jaké v té době vládly v kapele, něco málo ze soukromí nebo osobních problémů a vhledy muzikantů, kteří byly PL ovlivněni nebo s nimi měli co do činění. Já jsem nadmíru spokojená. Dokonce jsem si jí po přečtení koupila ještě jednou v originále.
Mackintosh/Holmes pro mě budou pořád legendy.
Moje první od Kerri Maniscalco a i přesto, že jsou její knížky zcela zjevně určeny mladším čtenářům, určitě není poslední. Možná nebyl úplně nejlepší nápad nejprve sáhnout po druhém svazku ze série, jelikož se v knize nachází spousta retrospektivních odkazů na první případ hlavních postav, nicméně je tam vše co od odpočinkové četby očekávám: čtivost, tajemno, detektivní linka, lehká romantika a za mě velké plus-prostředí Transylvánských hor.
Těším se na předchozí i další díl.
Krátké, ale atmosférické a skvěle napsané literární dílko. Christopher Marlowe a jeho hry jsou moje srdcová záležitost, akorát mě mrzí, že do češtiny nebyla přeložena žádná biografie nebo knihy, které pojednávají o jeho životě.
Doporučuji seriál Will.
Za celý můj "čtenářský život" jsem nic tak psychologicky hutného, emocionálně hlubokého a těžce stravitelného zatím nečetla.
Každá stránka té knihy bolí, zraňuje, pomalu mučí a trhá na kousky, takže se to musí odkládat a vydýchávat. Obsah tohodle románového kolosu tíží jak závaží ještě dlouho po přečtení..... nedoporučuju homofobům a jedincům s nedostatečnou mírou empatie (můžete si ji tu otestovat), představivosti a hlavně trpělivosti.
Pokud bych měla tento čtenářský "masochistický zážitek" přirovnat k některé jiné knížce, maličko se tomu přibližují díla Davida Vanna, ten je tedy milosrdnější, co se týče počtu stránek a čtenáře tudíž netrápí příliš dlouho. Není to kniha na jedno pochmurné odpoledne, ale pořádně zdlouhavý proces, který člověku dá nahlédnout do velice temných míst tam uvnitř .... V tomhle směru si dám asi chvíli "voraz"...
Já teda tušila, že to nebude klasická slaďárna ....už jen proto, že to napsala norská spisovatelka:)) ...ale ono to bylo jako wtf, ty kraaaaaso:)) ... každopádně fakt doporučuju ️.... stručná, rychlá, temnější psychoromantika na jeden večer ️..... líbilo se moc ️:)) ️
Koupila jsem si knihu jen proto, že jsem zde na Databázi četla víceméně pozitivní reakce a byla jsem hodně zvědavá. Původního Draculu od Brama Stokera miluju, je to pro mě "nesmrtelný" příběh a tento prequel mě ani v nejmenším nezklamal. Hezky napsané, velice čtivé, pro mě tedy i dostatečně děsivé :)
Páni, to byla literární nálož par excellence!!! 840 stránek knižního orgasmu a to jakože přímo z Dánska. ♥️
Velký komplikovaný román, u jehož čtení je potřeba klid, čas, velikánskou trpělivost a hlavně chuť dostat se na pár dní mimo realitu dnešních dnů. Mozek musí po celou dobu jet na 100%, jinak jsi totálně mimo mísu a už to nikdy nerozmotáš :))
Klobouk dolů, Erik Valeur umí psát ♥️ a určitě je to jedna z těch TOP knih, co jsem kdy přečetla.....nenudila jsem se ani minutu...a vůbec nerozumím tak nízkému hodnocení tady na DK......
Také souhlasím s "knihomolem 61", že to zpracování je hrozné. Věřím, že nějaký zručnější spisovatel by si s tak zajímavým tématem pohrál lépe. Nedávno jsem četla Davidovy hvězdy a ta mě bavila mnohem víc.
Krásné a inspirující myšlenky,..... při čtení takových knih si člověk uvědomí, jaké má v tomto světě možnosti a jakou pozitivní cestou se jeho život a vztahy mohou ubírat, jen když na tom bude pilně pracovat. Na druhou stranu mu ale také dochází kolik špatností, zla a mamonu ho obklopuje.
Číst Davida Vanna je čisté sebemrskačství. Ne každá knížka musí být detektivka, psychologický thriller či horror, aby člověka zadupala hluboko do země nebo donutila si najít bezpečné místečko a on pak musel ze svého úkrytu po očku pozorovat, zda je venku bezpečno. Tady se ale stejně neskryjete, protože jediné místo, kde budete mít potřebu najít útočiště je vaše nitro.......a to vás zradí....ono vám nezavře dveře před nosem, ale nastaví vám zrcadlo....budete se bát,... ale bát toho, co se během čtení vynoří z té nejtemnější stránky vaší duše :). Vann není návykový, to by člověk musel být skutečným masochistou, nepoběžíte hned po první rundě pro další, protože budete mít co dělat, abyste rozdýchali tu první. Nepřečtete ho jedním dechem, ale budete ho odkládat a těch podělaných 200 stran číst hodně dlouho, protože na to prostě nemáte, i když to chcete mít už za sebou :)) :))....nakonec stejně po nějaké době půjdete pro další, protože se toužíte opět setkat se svým démonem..... Tenhle spisovatel jde na dřeň. Pro silné jedince je to silný zážitek, pro ty slabší to může představovat ještě větší bahno než v jakém se (možná) aktuálně nacházejí....Vann je stáhne ještě hlouběji.......no... radši si to rozmyslete :))
Není to tak naturalistické jako Vannův Ostrov Sukkwan, více psychologicky pojaté, nicméně nutná pauza po přečtení. Je to neskutečně depresívní čtení, které zůstává nějakou dobu hluboko uvnitř........že by z obavy z toho, že se v nás něco takového může ukrývat? Nebo nějaký odraz z minulosti? Jestlipak se dobře známe? :)) .......Každopádně spisovatel asi neměl nejradostnější dětství ..........
Jedna z těch lepších detektivek, začátek sice zdlouhavější, konec knihy na můj vkus příliš rychle utnutý - trochu jako když si chlap hned po aktu oblíkne kalhoty a bez pozdravení odejde :)):))
Opravdu ze srdce jsem se musela zasmát :):) komentáři „Jacka Bauera“:
„Tak taková literatura pro mne jako nevěřícího není. Jelikož nevěřím v Boha, tudíž nevěřím i v ďábla, démony či duchy. Věřím, že kniha může být velmi zajimavá a čtivě napsaná, ale mě prostě tohle téma nebere. “
Nechápu, proč vůbec saháte po takové knize, určitě už jen název napovídá, o čem bude - o anotaci nemluvě.
Pochopím, když někdo ohodnotí knihu jako ODPAD např. na základě špatného n. nezajímavého zpracování, ale na základě tématu jen proto, že vás to téma samotné nebere????
I přes dobré náměty je Theorinův sloh na můj vkus moc jednoduchý, nekomplikované věty a dialogy, prostý popis věcí a událostí........... Všechno pluje tak po povrchu, že kniha ve mne nezanechá žádný hlubší dojem a brzy i zapomenu, o čem vlastně byla a přečteno mám za jeden/dva večery. Žádný „dar řeči“ jako např. Nesbo na jehož knihy čekám jak na Boží smilování :)) (když mluvím o detektivním žánru). Určitě je to ale dobrá odpočinková četba, kterou si ráda dám po nějakém složitějším kousku.
Naprostá pecka, přiznávám, že se mi líbila víc jak kniha Stoletý stařík (film se mi líbil ale hodně :)).
Chystala jsem se Analfabetku přečíst tak do dvou dnů, ale při těch výtlemech na každé stránce se mi to protáhlo pomalu na dva týdny. Prostě skvělá vtipná knížka! :-))
Smršť se mi líbila o malinko víc, u této knihy jsem se musela občas přemáhat číst dál, ale může to být způsobeno tím, že jsem severských detektivek v poslední době plná ..........chce to trochu ubrat a na čas změnit směr :-))
