Akvárium

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dvanáctiletá Caitlin žije sama s matkou poblíž seattleského letiště. Každý den po škole čeká v místním akváriu a jako u vytržení pozoruje nejpodivnější ryby. Když ji jednoho dne osloví neznámý strarý muž a Caitlin se s ním spřátelí, nevědomky tak otevře děsivé rodinné tajemství a nebezpečně rozkolísá doposud vyrovnaný vztah s vlastní matkou. Bude mít Caitlin dost odvahy konfrontovat matku s nepříjemnou minulostí? Poučí se dcera z jejích starých chyb, nebo propadne stejným křivdám a traumatům?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389599/big_akvarium-n0N-389599.jpg 4.3123
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Aquarium, 2015


více info...
Nahrávám...

Komentáře (40)

Kniha Akvárium

sharik
05. července

Už dlouho jsem nečetl takhle výbornou prózu. Zdánlivě banální příběh z okraje společnosti, avšak mistrně a nesmírně sugestivně napsaný. Vyprávění o dospívání, násilí od nejbližších a hlavně o tíze vykoupit se z křivdy a/nebo odpustit ji. K tomu propojení s mořským světem (zhmotněným rybami v akváriu), celý příběh okořeněný nesmírně citlivou (a přesto velmi tělesnou) první láskou, kterou vypravecka prožívá se svou spolužačkou. K tomu všechny motivy, témata a linky příběhu spolu korespondují, vytváří jednolitý obraz, vše do sebe zapadá a vše se ve všem zrcadlí... David Vann je pro mě velké příjemné překvapení a já chci víc. A chci ještě tak sto stran Akvária, abych věděl, co se dělo dál... přestože příběh je ukončen přesně tam, kde má, a ta kniha nemá ani o stránku víc či méně, než by měla mít. Bravo!

lenkavildomcova
17. června

Moje první kniha tohoto autora a určitě ne poslední. Vůbec jsem ji neměla chuť číst a o to víc jsem ji pak nemohla odložit. Šílené, hrozné chování matky a přitom tak pochopitelné...


sBety
24. února

Vyprávění z pohledu 12 leté dívky se autorovi daří s lehkostí tak, že se ani nenamanete a už vás má v hrsti a servíruje vám jeden zneklidňující výjev za druhým. Naposled mě svým popisem toho, co vše se může dít v rodině za zavřenými dveřmi, šokoval Zola v Zabijákovi. Na rozdíl od alkoholu, je však Akvárium sondou do rodiných traumat chudé americké třídy.

Lauralex
19.12.2021

Existuje bytost odpornější než člověk?
V návalu vlastního sebetrýznění přišel ten čas, kdy jsem potřebovala přesně Davida. Bylo potřeba uspokojit můj duševní masochismus. Na jeho knihy musí být nálada, nemůžu ho číst kdykoliv, ale vždy si ho ráda přečtu. Strávím s nimi vždycky chvilku, ale rezonují ve mně ještě dlouho potom.

Akvárium, kde se topí vztah matky a dcery, potlačená minulost a životní traumata, je sondou do nejhlubších a nejtemnějších míst v lidském nitru, psychologické drama odloučení, bolesti a násilí páchaného na lidských duších. Začíná to vcelku nenápadně a nevinně, vše působí jednoduše, ale postupně se to mění v boj o přežití, doslova, člověk si ani nevšimne jak. V momentě se to začne sypat jako domeček z karet a vy se ocitáte v pekle. Pěkně horkém pekle. Ale to je teprve začátek. Nikdy nevíte, co se stane, a s hrůzou trnete na každé stránce, kdy a co přijde, pak to na vás najednou vybafne, jedním krutým řezem a neuděláte nic. Nikdy nevíte, kam až může zajít a očekáváte jen to nejhorší. Tlačí vás do kouta a naprostého extrému, který nikdo a nic nezastaví.

Vyžívá se tu v utrpení, násilí, hrůze, depresi, nenávisti, rozvratu rodinných vztahů, selhání člověka i systému a mě to prostě baví. Nebojí se toho a má to grády. Jde až na dřeň a vlastně jen čekáte na pomyslné i reálné zmáčknutí spouště, kdy to bouchne, a k zemi začnou padat mrtvoly. Nasází do vás plno ran a rovnou se v nich ještě porochní. Má schopnost překvapit, a to je úspěch jeho příběhů.

Jeho knihy čtu vždy napjatá, s naprostým vypětím psychických sil a cítím v sobě znatelnou bolest a prázdnotu. Musím to v sobě vždy nechat doznít a vyhnít. V některých pasážích jsem měla stažený zadek a děs v očích, ale stejně jsem musela číst pořád dál a dál. Možná je to úchylné, jenže jeho knihy jsou prostě takové. Není to nic hezkého ani pozitivního, ale je to tak děsivě reálné, že vás to nepustí. Situace jsou hrozivé, odporné a zoufalé, postavy jsou zlomené, rozervané, bezmocné, poznamenané vším, co jen člověk může za jeden život unést a ještě něco navrch. Neukonejší vás, nepodá pomocnou ruku, naopak, zabije ve vás i ten poslední kousek dobra a víry, přesto v nich cítím naději. Čtenář znalý jeho příběhů možná nebude překvapen, ale může být ohromen. Jeho knihy jsou pro mě výjimečné právě tím, že na ně nikdy nezapomenu, vždy si vybavím tu děsivou pachuť a hned po první větě poznám, že je to Vann.

Svrbí mě prsty, přidat ještě tu jednu hvězdičku, protože to na mě fakt zapůsobilo a je to nejlepší, co jsem od něj četla, ale pořád cítím, že tam je ještě něco víc, má to v sobě, a že ten strop teprve přijde, tak si ji schovám na příště.

opic 12
28.03.2021

Jsi jako měsíček který svítí a nehřeje.
Jsi jako střevíček který se zlomil o koleje.
V deštníku díra venku zrovna leje.
Jsi cigareta spadlá do závěje.
Seattle.Duch Frances Farmer v povětří.Grunge zní v uších.Mrholí.Sněží.Prší.Prostě pořád něco z nebe padá.Nemůže ale stále.
At už prší a nebo svítí slunce neměj výraz štvance.Šli jsme do místního akvárka.Vrátíme se k večeři.Vydáme se do hlubin.Navštívíme ticho.Pod hladinou zapomeneme.Zmizíme v temnotě podobně jako potapěč Jaques se svými delfíny ve Veké modři.
Lidé si nerozumí a to mluví stejným jazykem.Hledání sebe.Kam se vrtnout.Sebeurčení.Minulost se vrací.Stačí jiskra už to bublá a dere se na povrch.Jednoduché melodrama zdá se.Proč ne.
Strohé.Vannovsky příkladně strohé.Bejt struhadlem udělám z vás nudličky.Ploché a jednoduché.V tom je to.Strohé k popisování.Syrová souvětí.Ted konečně poznáš lásku ty bastarde.
Předsudky jsou na draka.Nedorozumnění.Trapné ticho.Už se prober.Nauč se milovat.Že to nejde.Tak hledej šmudlo.Užívej samotu.Přijde konečně dědeček a chytne tě za tvou ploutev.
Flustrace.Léta nahromaděná vztekem.Extrémní střídání nálad.Při preventivce jsem byla naprosto zdravá.Moč i tlak v normálu.Oči mám jen pro tebe.Je cosi nezdravého u vás doma.
Někomu může přijít nevěrohodné chování matky ? Mě přijde nevěrohodné své potomstvo pálit cigaretou ba přímo nepochopitelným jednáním jako takovým.Přitom se to děje.Děje se to stále.Pokud se s takovým nesetkáme.Nemožné pochopit zkratkovité jednání.
Že je tak krásný a žít je krásné.Upadnu na sníh přes oči třásně.Že jsem tak štastný kvete mi páteř.Ve vodě se vznáší trám.
To mi věř !

Aghatte
23.02.2021

Přečteno na jeden zátah.
Fakt drsné. Srovnání s akváriem trochu ohladilo hrany, ale nic pěkného nečekejte. Ty nejvypjatější pasáže jsem pouze přelítla a nenechala si je donést až do mozku. Vím dávno, že člověk je v podstatě schopen čehokoliv, pokud je dotlačen do extrémů okolnostmi.
Zde to vnímám jako neléčenou postraumatickou poruchu, roky pohřbenou pod maskou suverinity, která dostala spouštěcí impuls incidentem v akvárku, a pak už nešťastnou maminku nemohlo nic a nikdo zastavit. Neodsuzuji, nemůžu pochopit, čím si prošla, ale dívenky mi bylo strašně líto. Ona si nezasloužila ani zlomek toho jednání.... Přežila to, ale jak sama připouští, už nikdy nebude jako dřív.

amaenium
21.03.2021

Ke knize jsem se dostala díky skvělé edici, ve které vychází. Výběr pak padl na tuto konkrétní knihu, protože jsem někde četla srovnání této knihy s knihou Vrány od Petry Dvořákové. Čekala jsem proto drasticky surové dílo, ale bohužel se tak nestalo, oproti Vránám mi to přišlo slabé.
Nicméně kniha jako taková je pořád velmi záživným čtením a když pominu srovnání, stále se zde objevují velice silné momenty, díky kterým musela mladá Caitlin rychle dospět. Atmosféra akvária se tak nějak nesla celým příběhem, nad shledání se s dědečkem či nad matčinými citovými výjevy a nejvýstižněji bych použila úryvek z doslovu, že je celý příběh jako kdyby psán z pohledu rybího oka, kdy okrajové detaily jsou zkreslené až nepodstatně rozmazané a střed se plně soustředí na dívčino dospívání a vztahy rodičů s dítětem. Když jsem knihu dočetla, konec ve mě pak zanechal zvláštní rozpoložení, jak kdyby kniha končila v půli, v půli stránky, odstavce, věty. Knihu jsem si užila.

Anne_and_books
04.03.2021

V knize se zrcadlí několik protikladů, na jedné straně zde máme mladičkou Caitlin, která oplývá láskou ke své matce, později i ke svému znovu nalezenému dědečkovi a spolužačce. Na druhé straně ale máme její matku, která prokáže nesmírnou krutost, když jsou otevřeny její hluboké rány z dětství a její pošetilé hledání spravedlnosti ji změní v monstrum. Autor ukazuje, kam až je lidský jedinec schopen zajít a na druhou stranu jaké extrémy jiný vydrží a jak se k situaci postaví. A ač by čtenář mohl předpokládat, že nastalá situace už nemá naději na rozřešení, v závěru přichází jakási forma odpuštění, obnovení potrhaných pout, i když jen částečně. Velmi však kvituji za uzavření příběhu, což se u mnoha knih podobného žánru neděje. Moje první seznámení s autorem, brzy se chystám na Ostrov Sukkwan.

1