wooloong komentáře u knih

Příjemný návrat k popisu historických reálií. Příběh mi přišel propracovanější a čtivější než několik předchozích dílů, kde se složitě vraždilo a ještě složitěji vyšetřovalo, a historické kulisy byly zatlačeny do pozadí.

49 13.05.2022

Další knížka, která se dobře četla. Děj hezky běží a postupně do sebe jednotlivé dějové linky zapadají až do dobře odvyprávěného a dovysvětleného finále. Jediné, co mi tam nesedělo, byla ta část týkající se nadpřirozena. Jakoby se táhla paralelně vedle hlavního příběhu a nikde do něj uspokojivě nezapadla.

49 30.11.2021

Líbí se mi, že autor nechá lidi především mluvit, nikdy netlačí na pilu. Zajímavé příběhy svérázných lidí, krásné jsou i fotografie.

49 23.11.2021

(SPOILER) Každý z nás si holt musel projít pubertou. Někdo si na to od tatínka půjčil krabičku cigaret, někdo se pořádně opil a zvracel do roští za místním kulturákem, někdo si koupil za peníze z brigády motorku a balil na ni slečny ... princezna Cirilla alias Lvíče z Cintry alias Falka to vzala pěkně od podlahy a s bandou Potkanů loupí, pere se, občas někoho bez výčitek zabije a patřičně se věnuje své šikovné víc než kamarádce Mistle.

Yennefer se přidává do lóže čarodějek, kterou založila Fillippa Eilhart. Nejde o nic víc než o udržení vlivu magie na lidská království. A taky o Ciri.

Geralt si pořád léčí nějaké ty zlomeniny v Brokilonu, ale poté, co se dozvídá, že Ciri byla unesena do Nilfgaardu, se vydává za ní, aby ji zachránil před potencionálním sňatkem s císařem Emhyrem (a tedy potencionálním životě v krajkách, saténu, u prostřených stolů, z náruče nejmocnějšího muže světa). Geralt je prostě taťka, kterému není žádný chlapec pro jeho dcerušku dost dobrý.

Ale čtenář (stejně jako Emhyr) moc dobře ví, že do Nilfgaardu dorazila falešná Ciri. Geralt tedy excituje svůj meč a svou jankovitou Klepnu a vydává se do nepřátelského Nilfgaardu přes země, kde zuří válka. Přidává se k němu slavný básník, minnesenger, žvanil, věrný přítel a trochu fňukálek Marigold a taky lučištnice Milwa alias Maria. Na své cestě se setkávají s hromadami mrtvých, s utrpením a zoufalstvím, ale také s lidskou (a především trpasličí) soudržností a solidaritou.

Geralt, Marigold a Milwa se nejprve přidávají k trpasličí tlupě Zoltana Chivaye, která ochraňuje i několik žen a dětí, pak se k nim přidává tajemný bylinkář a felčar Regis a na milost vzatý stalker a nilfgaardský dezertér Cahir, muž (tedy spíš ještě chlapec) s okřídlenou helmicí z Ciriiných nočních můr. Geralt by nejprve nejradši celou tu smečku setřásl a putoval sám, ale nakonec musí i on, osamělý vlk, uznat, že ve smečce se loví a žije mnohem líp.

Křest ohněm končí na mostě přes Jarugu, kde se Geralt a Cahir přimotají k bitvě mezi Nilfgaardem a Rivií. Geralt musí opustit svou filosofii neutrality a Cahir si musí vybrat strany. Oba srážku dvou vojsk zdárně přežijí a Geralt je Meve - královnou Rivie, pasován (tedy spíše pafován, protože královna přišla při bitvě o přední zuby) na - Geralta z Rivie.

Navzdory okolnostem dokázal autor do knihy vložit i humorné a satirické prvky. Scéna s čarodějnicí, černým kocourem a pomateným knězem je jak vystřižená z Monty Pythonů a historka, proč se z Regise stal doživotní abstinent, je prostě kouzelná.

"Zpřeráželi mi všechny kosti v těle, uřízli mi hlavu, pokropili mne svěcenou vodou a zakopali. Dovedete si představit, jak jsem se cítil po vystřízlivění?"

(SPOILER) Yennefer by ráda poslala Ciri do školy čarodějek na Arethusu, ale okolnosti se poněkud vymknou kontrole. Čarodějnický ples začíná jako nudný banket pro snobské čaroděje a končí pořádným průšvihem. Geralt dostane na budku od Vilgefortze a nezbyde mu než si jít léčit rány do Brokilonu a Ciri prchá magickým portálem na Tor Lara.

To se ukáže jako dost špatný nápad, protože se octne na poušti, kde jí hrozí jednak dehydratace, jednak úžeh, jednak smrt hladem a jednak to, že se stane potravou bytostí, které připomínají obřího mravkolva. Část cesty ji doprovází hříbě jednorožce a svým chováním naprosto vyvrací pověst o jednorožcích a pannách. Zato umí na poušti vyčenichat vodu, a to není k zahození. Když je hříbě zraněno, Ciri nemá jinou možnost než použít magii ohně pro jeho záchranu. Hodně nebezpečná zkušenost.

Po dlouhé cestě do takzvané civilizace ji na pokraji smrti najde partička banditů, kteří sice mají vodu a jídlo, ale taky dost špatné vychování. A moc dobře vědí, kdo Ciri je, a jak velkou odměnu za ni mohou získat. Nakonec se jí společně s Kayleighem, zajatým Potkanem, podaří uprchnout.

Tak poznává smečku dětí, pro okolí nebezpečných vrahů a zlodějů, kterým ale nikdo nedal možnost volby, protože válka jim vzala všechny blízké a možnost normálního života.

Docela mě trápí, kam zmizelo hříbě jednorožce, a jestli se v příběhu ještě objeví. Dost jsem si ho oblíbila.

48 23.08.2023

Jedna z těch lepších ze série o Jiřím Adamu z Dobronína. Zprvu se řeší jeden nalezený prstýnek a jedna ztracená snoubenka, aby se od půli knížky začaly hromadit mrtvoly a nakonec jde o záchranu celé Evropy. Nápad jistě dobrý ...

48 24.07.2023

Další série povídek o Geraltovi z Rivie. Nejlepší Hranice možností, Trochu se obětovat a Něco více, nejslabší, ale přesto hodně dobré, Střípek ledu a Věčný oheň.

48 24.07.2023

(SPOILER) Četla jsem jako dítě a bylo to pro mě děsivé, postupně umírá jeden Brouček po druhém, aby ve finále umřeli všichni! No, hlavně, že byli všichni poslušní. Ještě teď mám z toho husí kůži!

48 07.11.2022

Jako milovník koček nemůžu dát méně než pět hvězd. Knížka psaná s láskou a porozuměním o kočkách a jejich lidech.

48 16.08.2022

(SPOILER) Velice čtivé, autor udržuje čtenáře neustále v napětí, takže je těžké knížku jen tak odložit. Poslední zvrat jsem tak trochu čekala, kočky vědí své. Tentokrát se Shacky opravdu vyznamenal a zachránil Frostovi život, protože ten se na konci příběhu zachoval jako slušný pako bez špetky předvídavosti.

48 05.09.2021

Medvědím se mi líbil víc, měl sevřenější a přehlednější příběh.

48 14.07.2021

Tuhle knížku jsem četla jako dítě. pamatuji si, jak Bibi dokázala šplhat po zdech, jak se musela učit francouzsky a jak s partou kamarádek našly ... nebudu prozrazovat. Tehdy se mi knížka moc líbila.

48 29.05.2021

Prozatím čtvrtý díl a podle mě zatím nejlepší. Dobrá zápletka, nečekané rozuzlení, tentokrát se Sano nepotácí příběhem se spoustou šrámů a ran, obdrží je až na samém konci. To bylo docela příjemné. Janagisawa si málem sám naběhne na vlastní nastražené vidle a zloduch, několikanásobný vrah, je náležitě potrestán. Ano, v tomto dílu bylo opravdu hodně sexuálních scén, ne že by nebyly už v předchozích dílech. Koneckonců Sano se ožení, vyšetřování probíhá ve Velkém vnitřku mezi šógunovými konkubínami a navíc ten podivný manželský pár. Nicméně Japonska počátku 18. století už bylo prozatím dost, další díly si nechám na později a změním zase na chvíli dobu a zeměpisnou polohu.

Ještě jedna věc se mi na knihách autorky moc líbí. Jsou to popisy - krajiny, lidí, situací, které ve mně evokují japonské obrazy:

"Nad západními kopci na pozadí Eda pokrývala oblohu tapiserie nazlátlých oblaků s ohnivě rudým dolním lemem. Vzdálené, levandulově zbarvené vrcholy hor vypadaly jako nehmotné, neskutečné. Dole na rovině probleskovala závojem kouře městská světla. Veliký zákrut řeky se leskl jako roztavená měď. Po krajině se rozléhal zvuk zvonů ze svatyně. Na východě vycházel měsíc v úplňku, obrovský a jasný, zrcadlo s obrazem měsíční bohyně vyleptaným stíny na jeho povrchu."
No není to krása?

48 02.05.2021

Jen díky tomu, že mám o období vlády julsko-claudijské dynastie dost načteno, neztrácela jsem se v ději i postavách příliš často. Bavily mě sarkastické hlášky Marka Corvina, bavily mě různé spekulace o pozadí notoricky známých historických událostí a vlastně mě bavila i hra "hledej anachronismus", kterých je v knížce jako máku. Mnohem méně mě ovšem bavily překlepy, kterých je v knížce taky jako máku, ale za které autor absolutně nemůže.

48 30.12.2020

Opět hodně brutální příběh, pro mě dost přes čáru. Další totálně zvrácený pachatel. A zase na to doplatili Amiši. Asi si dám od autorky na čas oddych. A co ta flaška od vína?

48 10.11.2020

Zajímavý námět, čtivě napsané, ale mezi českými detektivkami ze současnosti to pro mě není úplně top.

48 13.10.2020

Jojo **** - příběh o vině, svědomí a trestu
Oběť *** - pokud chcete naplánovat dokonalou vraždu, pak je třeba počítat i s některými chytrými svědkyněmi
Vražda Santa Klause *** - Santa může být někdy pěkný hajzlík
Holčička, která milovala hřbitovy ***** - dobrá pointa, i když se tak od půlky dala docela dobře čekat
Narozeniny pana Millcrofta ***** - vtipná a chytrá povídka, z níž dýchá stará dobrá Anglie

48 21.09.2020

Dvě linie vyšetřování a v obou se dal celkem snadno odhadnout pachatel. Přesto napínavé čtení.

48 13.08.2020

Vraha jsem si tipla správně už zhruba v půlce knihy. Jinak rozuzlení překvapilo. Ten Eričin příběh bych uvítala dotaženější, aby ji mohl čtenář opustit s pocitem, že teď už bude všechno v pohodě.

48 08.03.2020

(SPOILER) Banda pubertálních Potkanů to už začíná dost přehánět. Ke všem předchozím výstřelkům přidali ještě tetování a šňupání bílého prášku, a tak přichází trest. V našem světě by se to asi odbylo výčitkami od maminky, ráznějším řešením od tatínka a nějakým tím zarachem. Ve světě Zaklínače to není tak snadné. Potkani se ve vsi Žárlivost utkají s lovcem lidí a sadistou Bonhartem a nedopadne to vůbec dobře. Nikdo z Potkanů nepřežije, kromě Ciri, kterou Bonhart týrá a nutí ji bojovat v aréně.
Mezitím po Cirille pátrá kde kdo a díky vnímačce Joanně, která se Ciri snaží přečíst myšlenky, získá Ciri znovu svou čarodějnou moc a podaří se jí utéci navzdory vážnému zranění.

Tuto část příběhu vypráví Ciri v poustevně zneuznaného filosofa a nyní poustevníka Vysogota, který ji, těžce zraněnou, našel v bažinách a vyléčil.

Mezitím po Ciri pátrá také pasovaný rytíř Geralt z Rivie se svou partou (Cahir, Milwa, Marigold a Regis), poté, co se jim podaří dezertovat z vojska královny Meve. Hledají druidy, kteří by jim mohli poradit, kde se Ciri nachází. Jejich pátrání je sice vcelku dobrodružné, napínavé a zábavné, nicméně dost zmatené. Od Geralta, kterému Lvice z Cintry svěřila svou jedinou vnučku, bych čekala víc systematičnosti, prozíravosti a kompetence. Geraltova skupina do svých řad přibírá drzou a zemitou dívku Angouleme, do jejich putování se připletou ještě trpaslíci, jeden hodně zlý půlelf, banditi, chodící stromy a již jmenovaní druidi, kteří se s rasami, co se nechovají zrovna moc ekologicky, rozhodně nemažou.

Ani Yennefer není při hledání Ciri zrovna úspěšná, i když pro ni obětuje téměř vše, a její akce se na rozdíl od Geraltova bloudění jeví jako mnohem promyšlenější a účinnější. Nakonec si musí Ciri pomoci sama.

Na černé klisně Kelpii se vydává promrzlou zimní krajinou k Věži vlaštovky, která je druhým koncem portálu Věže racka, a doufá, že se dostane zpět na Thanned. Stíhá ji skupina pronásledovatelů v čele s Bonhartem, Riencem a Skellenem. Díky mlze na zamrzlém jezeře a svému umění bruslit získává Ciri značnou převahu a postupně vyřídí jednotlivé pronásledovatele. Obzvlášť Rience to pěkně schytal. Musím přiznat, že jsem si to fakt užila. Bonhart ovšem přišel jen o svou pýchu a Skellen si uhnal pořádné nachlazení. Navzdory tomu, že na místě Věže vlaštovky jsou jen ruiny, Ciri se podaří otevřít portál a ocitá se v jarní krajině a mezi Elfy.

Podle posledních událostí je jasné, že se všechny nitky příběhu sbíhají k jedné jediné osobě - čaroději Vilgefortzovi.

47 05.09.2023