wooloong
komentáře u knih
Mrtvé vzpomínky
Angela Marsons
Retrospektivní příběh, který připomíná události z předchozích dílů. Jak se ukázalo, hodně jsem toho zapomněla a tohle bylo takové opáčko. Docela jsem si to užila, jak jsem lovila z paměti předchozí příběhy.
Vnitřní hlas
Brian Freeman
(SPOILER) Velice čtivé, autor udržuje čtenáře neustále v napětí, takže je těžké knížku jen tak odložit. Poslední zvrat jsem tak trochu čekala, kočky vědí své. Tentokrát se Shacky opravdu vyznamenal a zachránil Frostovi život, protože ten se na konci příběhu zachoval jako slušný pako bez špetky předvídavosti.
Angelika Pintířová - Padá mi to z nebe
Jan Paulas
Příjemné počtení o životních cestách zajímavé ženy. Doporučuji.
Drak spí
Michaela Klevisová
Další detektivní román autorky opět nezklamal. Tentokrát mi přišlo, že bylo méně psychologie a více detektivky. Přesto byly jednotlivé postavy vykresleny barvitě, jejich osudy byly zajímavé a detektivní příběh dotažený do zdárného, dobře vysvětleného a překvapivého konce, i když náznaků, vodítek a "zavodítek" bylo dost.
Noční pták
Brian Freeman
Po dlouhé době knížka, která mě nutila obracet jednu stránku za druhou, dokud jsem nedočetla do konce. Ani slovo zbytečné, všechno, o čem autor píše, nakonec zapadne na své místo v příběhu. Trochu mi tam chyběl dotaženější závěr, který se týkal rodiny Frankie. Přesto dám plný počet hvězd, a to za kocourka Shacka. Náš černý kočičák - Merlin mi totiž při četbě obvykle předl na polštáři.
Dětské duše
Angela Marsons
Oceňuji krátké kapitoly, díky kterým se kniha dobře a rychle čte (jako vždy). Hlavní linie příběhu není špatná, ale chyběla mi možnost luštit záhadu společně s autorkou. K odhalení padoucha jsem neobjevila dost indicií, abych na něj mohla přijít sama. Problematika geniálních dětí byla ovšem zpracována velmi poutavě a zajímavě. Absolutně jsem nepochopila důvod, proč byl do děje vložen vedlejší příběh s Pennem, a i tady bylo odhalení padoucha pro čtenáře téměř nemožné. Penn najednou konstatuje, že už ví, kdo to byl, ale nějaká vodítka pro čtenáře chybí (nebo jsem možná nedávala dost pozor, nevím). Pro mě slabší příběh autorky.
Nenech to být
Harlan Coben
Občas jsem se přistihla, že při čtení myslím na úplně jiné věci. Chytla mě až v poslední třetině, pak už jsem ji nedokázala odložit.
Černé lekníny
Michel Bussi
Giverny, Monet, impresionismus, detektivní zápletka - to vše by mi stačilo ke spokojenosti. Ten zvrat na konci byl ovšem pořádná pecka. Dobře jsem si početla. Doporučuji.
Žena ve fialové sukni
Nacuko Imamura
Knížka se dobře četla, byla zajímavá, ale absolutně jsem nepochopila závěr.
My proti vám
Fredrik Backman
Medvědím se mi líbil víc, měl sevřenější a přehlednější příběh.
Medvědín
Fredrik Backman
Sport je mi celkem ukradený, zvlášť, když se sleduje pasivně u telky, ale na hokej se dívat můžu. Má napětí, rychlost, spád, energii, emoce. Stejně tahle knížka, která je o lásce k hokeji a také o lidských charakterech, které se odkrývají právě za vypjatých situací (nechci spoilovat). Je také o nekonečné rodičovské lásce a potřebě chránit svá mláďata i za cenu vlastního sebezničení a morálního selhání. Kdybych si měla vybrat nejmorálnější postavu z celého příběhu, pak by to byla Ramona. Na nočním stolku už mi leží druhý díl. Potřebuju nutně vědět, jak to bude dál.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Líbí se mi psychologie postav. Obvykle se v některé z nich najdu nebo mě osloví nějaká zajímavá myšlenka. I zápletka a rozuzlení se tentokrát dost povedly. Plný počet si tahle knížka jednoznačně zaslouží.
Bibi (převyprávění)
Hana Prošková
Tuhle knížku jsem četla jako dítě. pamatuji si, jak Bibi dokázala šplhat po zdech, jak se musela učit francouzsky a jak s partou kamarádek našly ... nebudu prozrazovat. Tehdy se mi knížka moc líbila.
Mystérium dobré bohyně
David Wishart
Mám ráda autorův smysl pro humor a baví mě hledat různé anachronismy, které do svých knih autor dle mého vkládá úmyslně. Někdy to ale přeci jen trochu přepískne, takže přirovnávat zápach k továrně na kočičí žrádlo, snídat jogurt, mít kukuřici a neustále někomu potřásat rukou, to už pan spisovatel opravdu trochu přehnal. Ale za takovéto vtípky mu to ráda odpustím.
"Muž, který nás vyrušil u snídaně, byl impozantní i bez svazku prutů, který liktoři ve službě obyčejně nosí. Měl asi tak dva metry na výšku a metr dvacet na šířku, svaly jako balvany a obličej jemný a delikátní jako alpský štít. Jupiter ví, kde takové lidi shánějí. Zřejmě si je zvlášť chovají a vykrmují štěrkem."
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Dobrá detektivka, ale víc než lidské osudy a oběti mě dojala smrt rysice Melisy.
Nero
David Wishart
Další kniha o době a osobnosti císaře Nerona, tentokrát z pohledu jeho arbitera elegantiarum Tita Petronia. Na rozdíl třeba od Suetonia nebo Sienkiewicze se postava Nerona jeví v poněkud příznivějším světle. A hádejte, kdo podle autora zapálil Řím? Nene, Nero to nebyl a křesťani také ne.
Tetovaná konkubína
Laura Joh Rowland
Prozatím čtvrtý díl a podle mě zatím nejlepší. Dobrá zápletka, nečekané rozuzlení, tentokrát se Sano nepotácí příběhem se spoustou šrámů a ran, obdrží je až na samém konci. To bylo docela příjemné. Janagisawa si málem sám naběhne na vlastní nastražené vidle a zloduch, několikanásobný vrah, je náležitě potrestán. Ano, v tomto dílu bylo opravdu hodně sexuálních scén, ne že by nebyly už v předchozích dílech. Koneckonců Sano se ožení, vyšetřování probíhá ve Velkém vnitřku mezi šógunovými konkubínami a navíc ten podivný manželský pár. Nicméně Japonska počátku 18. století už bylo prozatím dost, další díly si nechám na později a změním zase na chvíli dobu a zeměpisnou polohu.
Ještě jedna věc se mi na knihách autorky moc líbí. Jsou to popisy - krajiny, lidí, situací, které ve mně evokují japonské obrazy:
"Nad západními kopci na pozadí Eda pokrývala oblohu tapiserie nazlátlých oblaků s ohnivě rudým dolním lemem. Vzdálené, levandulově zbarvené vrcholy hor vypadaly jako nehmotné, neskutečné. Dole na rovině probleskovala závojem kouře městská světla. Veliký zákrut řeky se leskl jako roztavená měď. Po krajině se rozléhal zvuk zvonů ze svatyně. Na východě vycházel měsíc v úplňku, obrovský a jasný, zrcadlo s obrazem měsíční bohyně vyleptaným stíny na jeho povrchu."
No není to krása?
Cesta zrady
Laura Joh Rowland
(SPOILER) Tentokrát byl příběh ozvláštněn pohledem Japonců na Evropany, konkrétně Holanďany. Jinak vypravěčské postupy zůstávají totožné. Záhadná vražda, zlý komoří, jehož vliv dosahuje až do vzdáleného Nagasaki, věrný Hirata, vyšetřování, při němž se Sano pomalu dobírá pravdy a sbírá nejen důkazy, ale i četná zranění z potyček s vlivnými nepřáteli, kupí se další mrtví, profiluje se několik podezřelých, Sano je obviněn, dokonce odsouzen, na poslední chvíli osvobozen, závěrečná dramatická bitka s pašeráky a závěr, ve kterém se příběh vedlejších postav uzavře. Trochu jako přes kopírák, ale pořád zábavné a čtivé.
Bundori
Laura Joh Rowland
Druhý díl detektivních případů Sano-sana Ičiró. Sano získává místo vyšetřovatele na edském hradě, zuřivého nepřítele, kontroverzní milenku i oddaného parťáka. A taky vyřeší záhadu rituálních vražd bundori. Za mě nejméně stejně dobré jako první díl.
Šinjú
Laura Joh Rowland
Exotické prostředí středověkého Japonska, barvité vylíčení prostředí, atmosféry, odlišné mentality vzdálené v prostoru i čase. Brala bych v knize i nějaké ty dobové obrázky, ne všechny reálie jsem si dokázala dle popisů představit. Detektivní zápletka byla trochu slabší, na konci žádné velké překvapení. Dost mě překvapila téměř moderní pitevna s osvíceným "koronerem" v zanedbané chatrči. Hrdina si nezadal s ostatními současnými detektivy z hlediska odolnosti a nerozbitnosti. Soudce Ti to není, ale pro začátek série dobré. Uvidíme, jak si Sano Ičiró povede v dalším díle.