wooloong komentáře u knih

Tak tohle jsem si tedy pod pojmem "To nejlepší ze světové krimi", nepředstavovala. Mezi skvělými povídkami (Jahodový strom, Šťastný nález, Zločin za zločin a několik dalších) se vyskytly i naprosto průměrné kusy a dokonce pár úplně pitomých (Souboj, Pohled do slunce, Vánoční dárek, a obzvlášť příšerná To není pravda). Některým povídkám chyběly i základní atributy kvalitní literatury jako je slušný vypravěčský styl a závěrečná pointa. Prostě průměr.

17 30.03.2014

Podtitul knihy: "Výjimečný příběh o lásce, touze a křehké hranici mezi dobrem a zlem" , mě málem odradil, protože ve mě evokoval nějaký ten pitomý červenoknihovní příběh, jehož četba by byla jen ztrátou času. Nakonec jsem jí dala šanci a ani na chvíli nelitovala. Zhltla jsem ji za dva dny a celou dobu jsem si říkala: "Nebudu brečet, přece se nad knížkou nerozbrečím, je to jenom vymyšlený příběh", ale posledních dvacet stránek jsem brečela jak želva. Schválně, kolik stránek dostane vás?

30 30.03.2014

Tuhle knížku jsem vložila mezi četbu holeovek od Jo Nesbo a přišlo mi, že "severské detektivky" používají podobné atributy - feťáky, bezďáky, násilí mládeže vůči skupině obyvatel, lidi postižené Downem, alkohol, zvratky, hromady odpadků a určitě bych našla další. Bylo to napínavé, rozuzlení překvapivé, dojem mi zkazil až závěr, a to odhalení původu jednoho z hlavních hrdinů (nechci příliš spoilovat). Ono se to jaksi nabízelo, ale až do konce jsem doufala, že to nakonec bude jinak, že to už je trochu moc náhod. Bohužel. Dobrá detektivka nakonec sklouzla do dimenzí trapné červené knihovny.

23 27.02.2014

Židovské anekdoty nemají chybu, a když se sesypou do jedné knížky spolu s geniálními Kantorkovými kreslenými vtipy, pak je z toho báječná knížečka pro skvělé chvíle.

17 26.02.2014

Milé, vtipné a moudré.

17 26.02.2014

Podstatně lepší než předchozí Nemesis. Potěšilo mě umístění části děje do Prahy a měla jsem z dílčích popisů místa dojem, že v ní musel pan Nesbo strávit nějaký čas a že se mu dostala pod kůži. Co se týče pointy s pentagramem, tuším, že jeden díl nějaké té odpolední detektivky (Komisař Rex ?) ji použil taky. Ovšem co bylo dřív? Rex nebo Hole? Vypořádání se s Princem mi přišlo adekvátní, beztak by se z toho ten holomek jinak zase šikovně vykroutil!

30 24.02.2014

To je let, co jsem ji četla! Ale dodnes mi utkvěla v hlavě jedna věta (přibližně takto): "Civilizace na této planetě se lepila na boty a hýřila koexistencí." Pro tenhle styl jsem Součka milovala!

22 18.02.2014

Dodnes si vzpomínám, jak mě ty zažloutlé ulepené stránky páchnoucí knihovnou a spoustou předchozích čtenářů doslova pohltily. Dneska bych to asi brala s pořádným odstupem, ale za tehdejší velkolepý zážitek prostě za plný počet.

21 18.02.2014

Sci-fi, celé mé dětství a puberta. Tuhle knížku jsem měla půjčenou od kamaráda. Líbila se mi, i když mi už tehdy přišlo divné, že za sedm století urazila evoluce takový obrovský kus cesty. A abych nezapomněla: "Na Prokronu nic není!"

20 18.02.2014

Tuhle knížku jsem četla někdy ve třinácti čtrnácti letech, v té době jsem doslova propadla sci-fi literatuře a tahle se mi vybavuje i po letech. Takže si čtyři hvězdy určitě zaslouží.

18 18.02.2014

Tak jsem se konečně prokousala až na konec a dozvěděla se, jak to všechno (hezky) dopadlo. Knížka mi ležela na nočním stolku skoro čtrnáct dní, to se mi obvykle nestává. Netvrdím, že se mi úplně nelíbila, jenom mě nechytla natolik, abych se od ní nemohla odtrhnout. Rozuzlení očekávané, a třebaže nejsem zastáncem dramatických závěrů a hysterických honiček, tady mi přišlo, že to finále proběhlo až moc hladce a tedy nevýrazně. A že zbylo příliš mnoho nezodpovězených otázek. Kam zmizela Fukaeri? A kam Tengova starší přítelkyně? Několikrát bylo téměř zlověstně naznačeno, že už se s ní nikdy nesetká, a pak to najednou vyšumí. A co Little People? Čím jsem přečetla více Murakamiho románů, tím mám silnější pocit, že je sice výborný vypravěč, ale závěry mu vyloženě nejdou.

21 18.02.2014

Na téhle knížce mi vadily dvě věci. Jednak příliš překombinované a neuvěřitelné řešení Annina případu a jednak skutečnost, že jméno lupiče a vraha (včetně jeho motivace) z druhého případu byly předhozeny čtenáři natolik polopaticky, že už mi to bylo od půlky knihy jasné, a štvalo mě, že na to Harry nemůže přijít, a dělá jednu botu za druhou. Kladně oceňuji autorův smysl pro humor. Tady bylo těch humorných okamžiků o něco více než obvykle.

28 18.02.2014

Po Netopýrovi a Švábech podstatný kvalitativní skok dopředu. Líbila se mi propracovaná zápletka i exkurs do nedávné a bolestné historie Norska, která se, tuším, v učebnici dějepisu odbyla jednou, dvěma větami v rámci kapitoly o druhé světové válce. Oceňuji i úbytek některých obvyklých atributů knih s Harrym Holem - ubylo feťáků, Harry mnohem míň chlastá a blinká a finální zápletka není zdaleka tak vyhroceně dramatická a autor se nepokouší Harryho rafinovaně přizabít. Vlastně je v závěrečné honičce ublíženo jen jednomu stařičkému Escortu. Ještě bych přidala jedno varování všem, kteří se na sérii teprve chystají. Čtěte knihy chronologicky, jinak se připravíte o napětí při rozplétání záhad a odhalení vraha!

35 15.02.2014

Tak tohle se mi už dlouho nestalo. Začala jsem číst Sněhuláka v sobotu ráno u snídaně ... a skončila s poslední stránkou večer. Prostě se od toho nedalo odtrhnout. Výborná zápletka a oproti zatím přečteným detektivkám tohoto autora s Harry Holem (Netopýr, Švábi, Spasitel) jsem se konečně dočkala i uspokojivého závěru - nejen odhalení vraha, ale také jeho životní příběh, uvěřitelné vysvětlení jeho motivace, všechny kusy skládačky zapadly pěkně na své místo, paráda. Jenom těch odchycených nepravých Sněhuláků možná mohlo být o něco méně, tohle ve mně vyvolávalo dojem zbrklosti a neprofesionality norského policejního sboru.

32 12.01.2014

Cha! Prý severská detektivka! Zatím jsem od pana Nesbo četla Netopýra z Austrálie, Šváby z Thajska a do Spasitele se pro změnu přimíchávají dozvuky jugoslávské války. Pravda, Lovci hlav byli opravdu ze severu, to bych mu křivdila. Dávám pět hvězdiček za dobrou detektivku, ale varuju všechny ty, kteří si přečtou Spasitele (jako já) před Pentagramem, protože se zde dozvědí jméno hlavního "Pentagramového" padoucha.

29 10.01.2014

Díky jednomu zdejšímu příspěvku jsem už od začátku věděla, kdo je vrah, takže jsem byla ochuzená o moment překvapení, místo toho jsem se mohla soustředit na to, jak nám autor postupně předhazuje různé indicie, abychom si na to mohli přijít sami. Předhazuje, a to opravdu velmi důsledně. Dějepisné, zeměpisné a mytologické vsuvky mi nevadily, ráda se dozvím něco nového. Vadily mi, jak již zde bylo několikrát řečeno, pravopisné chyby. Měla jsem knížku půjčenou z knihovny a nějaký zoufalý milovník rodného jazyka nevydržel a tužkou je podtrhával. Kdyby to neudělal on, asi bych to musela udělat já. Kruté násilí na rodném jazyce se mi příčí. Taky bych ne zrovna kladně hodnotila pomalý rozběh, a pak až příliš uspěchaný konec příběhu. Ze začátku mi dalo práci se začíst a na konci jsem si nestihla vychutnat dopadení vraha, jeho pohnutky a potrestání a Harryho ztrátu. A co že si to dal Harry nakonec vytetovat?

28 05.01.2014

Nemůžu si pomoct, mně se Švábi líbili. I to, že nám autor nezatajil jedinou indicii k dopadení vraha, takže si může čtenář zaluštit s ním. Mám jen dvě výhrady
- Jak to bylo s rukou slečny Runy? Proč měl autor potřebu zmrzačit hezkou mladou holku, když to nemělo žádnou souvislost se zápletkou a ani tuto záležitost nikde v ději nevysvětlil?
- Harry je nám představen jako obyčejný chlapík, co tak trochu pochlastává, má nějaké ty rodinné problémy a je dobrý polda. Člověk se s ním může ztotožnit, může mu fandit a najednou přijde velké dramatické finále a ten obyčejný sympatický chlapík se najednou stane hotovým supermanem zkříženým s Jamesem Bondem a pitbulem. Jak by bylo jinak možné, aby se někdo s prostřelenou nohou, zlomenou čelistí a dalšími "drobnými oděrkami" dokázal vyšplhat po žebříku na mostní konstrukci a dorazit hlavního padoucha? V té chvíli jsem si vybavila dvě události:
- Jak jsem nedávno zakopla a upadla na chodníku. Všehovšudy jsem si akorát odřela koleno, roztrhla džíny a narazila loket, přesto mi trvalo nejméně dvě minuty, než jsem byla schopná posbírat všechny své kosti, tašky a brýle a vstát. A pak jsem se tiše odplížila. Určitě bych nebyla schopná nikde pobíhat a lézt do výšek.
- Scénu z filmu Monty Python a Svatý grál s Černým rytířem, který, ač už nemá jedinou končetinu, nevzdává to a křičí na soupeře: "Bojuj, srabe, je to jenom škrábnutí!"
Příště, pane Nesbo, pokud potřebujete, aby se váš hrdina dopouštěl akrobatických kousků, zkuste ho zmasakrovat o něco méně.

29 26.12.2013

Asi to bude samý SPOILER, tak to když tak nečtěte, ale jsem plná dojmů, a musí ven. Velmi dobrá detektivka. Můj první Nesbo. Tolik diskutovaná scéna s latrínou podle mého nemá chybu a je velmi symbolická. Hlavní hrdina z první části knihy, malý muž s velkým mindrákem a pěknými vlasy v drahém značkovém obleku, s luxusním autem, prestižním zaměstnáním, trofejní krásnou (vysokou) ženou, kterou ovšem ze sobeckých pohnutek zranil na nejcitlivějším místě, a příliš velkým výstavním domem, žije navenek život, o kterém se kdekomu může jenom zdát. Při bližším pohledu je ovšem ta krásná duhová bublina úspěchu plná páchnoucích morálních sraček. Teprve poté, co musí bojovat o holý život, a žumpa plná vlastních (a komplicových) exkrementů mu ho zachrání, duhová bublina splaskne a my konečně vidíme hlavního hrdinu v jiném světle - jako člověka, který dokázal překročit svůj stín, a stát se konečně hrdinou, kterého lze mít rádi a kterému lze držet palce.
- Líbí se mi, když se v detektivce vrství různá tajemství a záhady a všechna ta tajemná klubka jsou postupně rozmotávána a občas se objeví opravdové překvapení. Tady jich bylo hned několik.
- Mám ráda, když autor odhalí všechny indicie, a nechá nás luštit zápletku spolu s ním.
- Miluju černý humor a tady jsem měla hned několik příležitostí si ho plně vychutnat, například: "Pokud začnu utíkat, bude trvat nanejvýš deset vteřin, než budu mít v patách dvacet kilo neitherteriéra a v zátylku devět milimetrů olova."
Několik momentů mi ale přišlo poněkud diskutabilních:
- Pokud se vám do zátylku zakousne bojový pes (a neitherteriér je zde takto prezentován), asi máte pramalou šanci, že to přežijete. Díky silnému stisku čelistí vám nejspíš rozdrtí obratle a zlomí vaz.
- Že by byl problém pro zkušeného patologa rozeznat otisk čelistí lidského chrupu a chrupu psa? Nebo jsou norští patologové tak ledabylí?
- Totéž se týká doby úmrtí obou nalezených mužů. Je mezi nimi odstup celého dne a norská policie to zamete pod koberec s tím, že bylo otevřené okno? Ale ale!

32 09.12.2013

Příjemná knížka. Bylo na ní vidět, že autor má období středověku opravdu rád, má o něm rozsáhlé znalosti a pečlivě se drží reálií a historicky ověřitelných faktů. S takovou precizností se u historických románů moc často nesetkávám. Občas mi z textu vyčuhovala jistá didaktičnost, snaha autora vysvětlovat přímo během vyprávění příběhu některé dávno zapomenuté pojmy. Možná by nebylo od věci v příštím románu (doufám, že se s Václavem od Černého koně ještě v nějakém dalším díle setkám, je to sympaťák) nebrzdit takto spád příběhu, ale všechna ta slova ztracená a znovu nalezená v hlubinách středověku prostě uvést i s vysvětlením v příloze.

31 28.11.2013

Upoutávka v naší knihovně se mě snažila přesvědčit, že mi tahle knížka doslova změní život a nic už nebude jako dřív. Tak to zase ne, ale několik večerů jsem se díky ní dostala na divokou cestu do hlubokého středověku plnou nástrah, nebezpečí, dobrodružství, lidské solidarity, postupně odhalovaných tajemství a závěrečného překvapivého odhalení. Hezky se to četlo u lampičky v teplé posteli! A úplně na konci jsem byla přesto dost ráda, že jsem se narodila skoro o tisíciletí později než Vallon, Hero, Wayland a jejich přátelé, a do Konstantinopole, Kyjeva nebo na Island se dá pohodlně doletět letadlem za pár hodin, ještě k tomu dostanete občerstvení a nikdo se vás při tom nesnaží zabít. :o)

32 17.11.2013