Cesta sněžných ptáků

Na to, jak byla kniha silná (592 stran), jsem ji sice četla dlouho, ale v závěru jsem se od ní už nemohla odtrhnout. Mám ráda filmy o Vikinzích a vůbec tuto historii a tak jsem si živě představovala cestu hlavních postav. Jak už bylo řečeno jinde, zabíjení lidí lidem tolik nevadí (? to by bylo na delší úvahu!), jako když někdo zabije zvíře - a to věrného psa - a ten ani nemusí mít jméno...I slzičku jsem uronila. Opravdu pěkně zpracovaný příběh.

Velmi poutavě napsaný dobrodružný román. Reklamní popiska odpovídá skutečnosti - opravdu napětí až do poslední stránky. Přitom čtenář nemá dojem, že by četl historický román, příběh i události jsou líčeny nadčasově a přitom dokážou přenést do doby, v níž se odehrávají. Silný příběh, ke kterému se možná ještě někdy vrátím.

Pěkný příběh o putování Vallona a jeho přátel...

Dobrodružný román, spíše neobvyklá cesta po Evropě 11. století. Místy rozvleklý, ale i tak se mi líbil. Nechybí dobrodružství, nezkrotná příroda, trocha historie i lásky. Oceňuji i hezkou obálku a hlavně neotřelý motiv.

To byla pro mě velmi rozporuplná kniha. Děj byl moc zajímavý, příběh to byl opravdu pěkný. Ale to zpracování! To bylo tak strašně dlouhé! Několikrát jsem myslela, že to vzdám, přečetla jsem mezitím jinou knihu, ale nakonec jsem se k ní zase vrátila. Druhá půlka odsýpala trochu rychleji a úplný závěr se zase neskutečně vlekl. Taky mám jisté pochybnosti, jestli v 11. století lidé spolu hovořili zrovna tak, jak je v knize uvedeno. Ale jak říkám, nakonec se mi to putování z Anglie přes Island, Grónsko, Norsko, Rusko až do Konstantinopole docela líbilo.

Čekat od toho cokoli jiného než "epičtější a sofistikovanější špinavou historickou šestákovku", která hned na počátku práskne do koní a přímočaře uhání po celých cca šest set stran nezvolňujícím tempem napříč Evropou z jedné dobrodružné eskapády do druhé, by bylo značně bláhové. Na druhou stranu pokud přesně toto vyhledáváte/očekáváte, tak se vám toho dostane v dostatečné kvalitě. Za což patří dík především autorovu čtivému projevu a dobře načrtnutým sympatickým nečernobílým postavám.

(SPOILER) Cesta sněžných ptáků od Roberta Lyndona měla velký potenciál, ale bohužel mě úplně nenadchla. Příběh o skupině poutníků na nebezpečné cestě měl zajímavý základ, ale chvílemi mi přišel příliš pomalý a některé pasáže zbytečně roztahané. Postavy byly dobře vykreslené, ale občas se zdály příliš archetypální a chybělo mi více hlubších emocionálních momentů. I když atmosféra a krajina byly silně vykreslené, nakonec mi kniha přišla trochu předvídatelná a občas i příliš zatížená detaily

Nebýt nevýrazných postav a nucené romantiky, byl bych spokojen maximálně. Tohle jsou totiž romány přesně podle mého gusta, kdy se lidé nevydávají na nebezpečné výpravy, aby zachránili svět, ale čistě proto, aby pomohli člověku v nouzi. V tomto případě navíc nahrávají sympatičnosti ještě dva detaily – výprava se postupně nezmění v epos homérovských ambicí a finální odhalení je přesně tak přízemní, jak jsem na středověk čekal. Cesta sněžných ptáků zkrátka splňuje vše, co si já představuji pod pojmem dobrodružný historický román.
Robert Lyndon minulost nepřikrašluje, ale ani nedémonizuje. Zobrazuje ji takovou, jaká pravděpodobně byla, včetně šlechtické nadutosti či pirátské hrabivosti. Tady se hraje podle pravidla: co si kdo ukořistí, to je jeho a cena života obyčejného člověka odpovídá tomu, kolik se za něj dá utržit na trhu s otroky. Trochu výraznější styl psaní, maličký doušek nadsázky a především hrdinové, kteří nejsou hašteřivější než parta školaček a měl by mě autor na lopatě úplně.

Jak bych to popsal. Jde o dobrodružný příběh, který se odehrává v 11. století. Určitě nejde o žádný historický román. Nejprve ve čtvrtině a pak asi ve dvou třetinách jsem přemýšlel, zda to vůbec dočtu. Je to takové nějaké splácané, jakoby to autor psal a pak ho najednou napadlo "jé, mohl bych dát ještě tohleto" a tak to tam vsunul. Nic to ve mně nezanechalo a pokračování vynechávám.

Ze začátku čtení mě kniha moc bavila, určitě má výbornou atmosféru, zjišťovala jsem si spoustu zeměpisných informací. Ale nečetla jsem ji v kuse a najednou jsem se nějak ztratila. Nicméně hlavní hrdinové sympatičtí chlapíci a knížka je hodně zajímavá napínavá historická road movie.

Anabáze nesourodých společníků, které svede dohromady cíl cesty, k němuž ovšem spěchá každý z nich z jiného důvodu, a to nejlépe nějakého tajného. Tolik k ději v jednom dlouhém souvětí. Cesta celou Evropou v 11.století mě docela bavila, čtení jsem střídala s audioknihou, která na mě ale působila dost sedativním dojmem. Hlavní hrdina (nejspíš) Vallon je těžko uvěřitelný, v ději vystupuje jako skoro 100% klaďas, ale pak z popisu jeho předcházejícího života je to zkrátka jen zdatný mordýř z povolání. K přerodu došlo buď během vězení, nebo tak nějak nenápadně cestou, kdo ví. Celkově mám dojem, že je v knize všeho moc, takže je to někdy už otravné. Pokračování si nejspíš nechám ujít.

Nepamätám si, kto mi knihu doporučil, no objednal som ju z antikvariátu a asi rok čakala v poradovníku. Mám ju za sebou a zas nejaký ten rok asi bude čakať, kým ju do rúk zoberiem znovu. Nebolo to úplne zlé, dokonca som spočiatku myslel, že to bude parádna jazda, no s pribúdajúcimi stránkami som strácal koncentráciu a vzdialene mi to dejovo začalo pripomínať román Proroci z Fjordu věčnosti od Kima Leine. No páčili sa mi aj nejaké popisy, abo udalosti. Nie je to úplne stratené, asi treba viac náhľadov, no mám toho veľa.

Nedokončená cesta je ako nedopovedaný príbeh!!!!!
Uděly lidí, Exeter Book, Anglicko, 10. storočie: „Jeden bude bavit hosty v hradní síni, pijáky v náladě udržovat... Druhý ochočí dravého sokola, až poddá se hrdý pták a usedne na jeho pěst.“

Dobrodružný historický román Cesta sněžných ptáků je zasadený do 11. storočia, kedy armáda Seldžukov poráža na hlavu vojsko byzantského cisára pri Mantzikerte (dnešné východné Turecko), čo nakoniec povedie k prvej križiackej výprave. Medzi zajatcami sa nachádzajú potomkovia vznešených rodov, za ktorých ich príbuzní vyjednajú výkupné. Jedným z nich je aj normánsky žoldnier Walter, ktorého rodina v Anglicku neovplýva zvlášť rozsiahlym majetkom, aby za neho mohla zaplatiť takú vysokú sumu, akú stanovil emir Sulajmán ibn Kutulmiš. Emir ponúkne za omilostenie žoldniera jednu alternatívu; za jeho prepustenie požaduje dva páry vzácnych vtákov – najväčších, najvzácnejších a najvznešenejších dravcov – bielych loveckých sokolov. Farba ich peria je rôzna, ale najčistejšiu bielu a teda aj najvzácnejšiu, majú sokoly zo severu, z ostrovov Island a Grónsko. Kto sa podujme na túto neľahkú cestu, aby vzácnych operencov dopravil do Konštantínopolu (dnešný Istanbul)? Aké tajomstvá ukrývajú samotní aktéri tohto dobrodružstva? A aké tajomstvo ukrýva Walter, že ho chcú dostať na slobodu?

„Na tuto cestu jsem se vydal, abych činil pokání za smrtelný hřích, a slíbil jsem, že nezmařím život, jen v sebeobraně nebo na ochranu lidí, za které zodpovídám. Uplynulo půl roku a ztratil jsem prěhled, kolik lidí zemřelo mojí rukou. A bude jich víc.“

Anglický autor Robert Lyndon – historik, cestovateľ, horolezec a sám vášnivý sokoliar, nás vo svojom prvom historickom románe prevedie takmer celým vtedajším známym svetom. Na ploche cca. 600 strán rozohral veľmi zaujímavý príbeh. Mne sa jeho kniha veľmi páčila a teším sa na jej voľné pokračovanie – Císařský oheň.

Když čtu historický román:
první stránka - v lesích jižně od řeky Tyne ... kde asi teče řeka Tyne? mapy....
o dvě stránky dále: - to musí být onen val, který postavili Římané ...aha, vybavuju si Hadriánův val, wikipedie mi to dopoví...
patnáct řádků a: řeka Humber.... mapy....
dvacet řádků: v Durhamu.....
další strana: průsmyk svatého Bernarda, uf aspoň ten hledat nemusím...

Tímto způsobem jsem s knihou začala a věřila, že mě bude bavit.
Bohužel s přibývajícími stránkami moje chuť ke čtení vyprchávala.
Autora tipuji na zdatného televizního diváka. Protože: hlavní hrdina je ještě ublíženější než hrabě Monte Cristo, jen nemá nic z jeho šarmu a dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým. Sokolník: něco mezi Tarzanem a Robinem Hoodem. Žoldák, to je převtělený Sindibád. Nedochůdče (student medicíny) hotový MacGyver. Atd, atd... Kdybych byla pilnější bednočumil, jistě bych mohla knížku rozebrat na mnoha stránkách.
Nejzbytečnější postava: islandská princezna
Nejzbytečnější zápoletka: vikingové
V celkovém hodnocení váhám mezi: zbytečně dlouhá kniha a zbytečná kniha.
Knížku jsem dočetla, ale říkám si jak chudá je čtenářská zkušenost toho, kdo o této knize prohlásí: "nelze zapomenout" , " vynikající, napsaný svižně s fantazií".

Prostě a jednoduše. Moc zdlouhavé. Knihu bych zkrátil klidně i o 200 stran. Oceňuji spisovatele za jeho znalosti. Ale zdlouhavé líčení sokolnictví a natahování některých pasáží kazí dojem z jinak dobrého příběhu.

Další do mé smutné sbírky nedočtených (a tedy nehodnocených) knih. Pořád jsem se do ní nutil s pocitem, že přeci námět, doba a prostředí by mě měly bavit a zajímat. Jenže nebavila, a místo, abych si užíval děj, přemýšlel jsem, čím to je. Podle mě je to mainstreamová historicko-dobrodružná kniha psaná dost na efekt. Nic, co by člověkem pohnulo, nebo nějaký hlubší podtext, který by v člověku rezonoval, se v ní asi neskrývá. Nevěřím postavám ani ději. Nakonec jsem si nalistoval zdejší negativní komentáře, a ty formulují moje dojmy tak přesně a trefně, takže nemá smysl to opakovat. Snad bych jen připojil, že pokud se do této silně přeceňované knihy nedokážete začíst, nejste sami a rozhodně nejste divní.

Pro mě strašně dlouhé čtení, prokousávala jsem se, četla po částech, prokládala to jinými žánry, prostě jsem nedokázala číst v tahu. Takže jsem zjistila, že to není čtení pro mě to pravé ořechové. Nehledě to byl tak velký formát, že se mi kniha špatně i držela.

Na Cestu sněžných ptáků jsem byl moc zvědavý. Je to dobrodružný historický román, který pojednává o cestě žoldnéře Vallona a jeho přátel z Anglie přes mnoho zemí až do Anatolie. V Anatolii je zajatý anglický voják, jehož otec v Anglii zaplatil Vallonovi, aby jeho syna ze zajetí vykoupil od sultána. Sultán jako výkupné požaduje 2 páry sněhobílých sokolů. Cesta za sokoly, jejich odchyt, stejně jako pouť až do Anatolie je náročná a plná nástrah. Podaří se Vallonovi a jeho přátelům splnit tak náročný úkol? Je tady navíc ještě ve hře existence svitku, který má vést k odhalení pátého evangelia. Knihu jsem četl dlouho. Neměl jsem na čtení tolik času. Místy je příběh zdlouhavý, ale mi se velmi líbil a určitě si brzy přečtu pokračování. Dávám pět hvězd a doporučuji. Konec je otevřený právě pro druhý díl. :-)

Re-reading. Náročnej, ale krásnej.