Cesta sněžných ptáků

16. července

Předvídatelné, žádný zvrat, zdlouhavé...na knížkách je krásný to, že probouzejí fantazii. V hlavě se v podstatě odehrává film. Tady chybělo tolik skutečnosti, že bylo těžký si něco představit a zasadit to do nějakého obrazu. Spoustu situaci naprosto bez smyslu zmíněno, spoustu situaci vynecháno, nepopsano.
Cesta to byla dlouhá, která by se dala rozepsat na ságu, popsana v podstatě na pár stránkách.
Jak někdo může procestovat celou Rus až do Černého moře bez zanesení hlubších informací? Já lovila na internetu, abych dala vyprávění souvislosti. Podle obsáhlosti kapitol to vypadalo, že Dněpr má možná pár kilometrů, jezy jsou splavné mrknutím oka...atd. Národnostní rozdíly v podstatě taky žádné. Mělo to potenciál, avšak nevyužit. Pokud je tohle autorův nejlepší román, myslím, že víc od něho číst nebudu.

47 04. dubna

Úchvatný zážitek! Středověk pokládám za dobu hrůzy a temna a vím, že oprávněně. Ale vypadá to, že si nemůžu pomoct a často si tak nějak podvědomě vybírám právě středověké romány. Moje dobrodružná dušička zaplesala. Autor si vyhrál s každičkou postavou svého příběhu o dlouhé cestě, na němž měl pracovat 5 let, přitom každou z nich zasadil do naprosto skutečných reálií "své" země původu - Frank, Řek, Germán, Ital, Islanďan, Viking..... Jeho popisy povah postav, jejich uvažování, půvabů krajin a zemí, kterými projíždí ať na koni nebo po moři, a které Vallon, Hero, Wayland & spol. postupně navštíví na svém putování od Anglie přes severské země, Rus a dále do Konstantinopole, jsou v Lyndonově podání jednoduše dokonalé. I když hlavní postava Vallona je možná až příliš dokonalá. Charakter, kterému záleží na lidech (ve středověku?), nadto silný, chytrý, spravedlivý, zásadový... obávám se, že mu není co vytknout :-).

Nejvíc mě Lyndon oslovil s Islandem a Grónskem, zeměmi sněhu, ledovců a mnohem víc..., které jsem měla možnost projet. Úplně jsem se tam viděla. Jsou to veskrze nádherné země. A ve středověku to muselo být mnohem, mnohem náročnější. I když Grónsko je i dnes civilizované jen v těch několika malých městečkách a osadách, které tam jsou, a které ani dnes nejsou (nemůžou být) propojené žádnou silniční sítí. Nádherný, dramatický příběh, postavený na reálných základech. Bílí sokoli představují více než zajímavou hlavní zápletku, i když Waylandova bezejmenného psa jsem si oblíbila víc. Cesta sněžných ptáků je nabitá příběhy a jedinečnými postavami, to vše spojeno do jednoho smysluplného celku. Téměř 600 stran, ale ani řádek navíc.

5 08. ledna

Nikdy bych podle podobne anotace nerekla, ze me kniha bude bavit, ale byla jsem z ni zcela unesena. Cist ji bylo, jako se divat na nejaky strhujici bijak.

1 09.11.2020

Zajímavá kniha, čtivá, plná dobrodružství, akce a dějových zvratů, ale poněkud dlouhá. Mám ráda, když kniha začíná jakýmsi úvodem, její děj se postupně rozvine, přijde pár vedlejších a pak jeden hlavní zvrat a nakonec šťastné, nebo ještě lépe reálné finále. Tato kniha má ale na každých sto stranách vlastní velký zvrat a spoustu malých podřadných zvratů a rozuzlení a pak následuje další dějství s novým problémem a dalšími zvraty... A pak už mě to nebavilo.

4 07.11.2020

Krásná kniha, koupil jsem, protože jsem si myslel, že se bude jednat o fantasy. Ale tato knížka je stejně napínavá i v tehdejším reálném živote. Někdo píše, že plyne v pomalém tempu, je to pravda, ale tady to vůbec nevadí. Pár silných momentů, hezké reálie historického života, mírná zmínka o El Cidovi, co více si přát? Vřele doporučuji!

Dobrý napínavý příběh, jen občas zdlouhavé

15 21.10.2020

Dobrodružný historický román jak má být.