Planoucí lesy Venuše

od:

Planoucí lesy Venuše

Zemský povrch pokrývá jediné obrovské velkoměsto, příroda už dávno zmizela pod náporem betonu. Edu Jansen může o hlubokých lesích, o jakých mu v dětství vyprávěl stařičký robot Bob, koupený na bleším trhu, jenom snít. Nebo se přihlásit jako dobrovolník na Venuši, planetu, „kde lesy jak oheň pálí, v závratné výši, v širé dáli…", tajuplné planoucí lesy, nebetyčné, výhružné, vše rozežírající, všemu pozemskému nepřátelské. Jednoho dne průzkumník Jedenáct, Edu Jansen, poruší přísný zákaz a přistane v lesích, odkud se před ním ještě nikdo živ a zdráv nevrátil. Čeká ho největší objev v historii lidstva, největší dobrodružství, ale i největší zklamání jeho života…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31041/planouci-lesy-venuse-31041.jpg 4.164
Originální název:

Torenhoog en mijlen breed (1969)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Svoboda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Přidat komentář
mulderka
10. února

Jestli je tato knížka pro mládež, tak budu asi navždy mladá... ;-)

trudoš
14. ledna

Na románu se výrazně podepisuje fakt, že Tonke Dragtová je autorkou knih pro mládež. Je to znát na formě naivního vyznění, stejně jako na dětinsky jednoduchých dialozích. Spisovatelka ovšem pracuje s fantastikou podobně jako Ray Bradbury, kdy odsouvá stranou vědeckou hodnověrnost a spíš apeluje na celkovou atmosféru vyprávění. Venuše je tak v jejích očích planetou pokrytou nezkrotným a divotvorným pralesem, ve kterém se veškerá technika mění během okamžiku v prach. Dobyvatelé vesmíru proto ustrnou na mrtvém bodě, mezi touhou po poznání a strachem z neznáma.
Ač to nerad říkám, je znát, nakolik se na příběhu podepsal zub času. Rozdíl několika desítek let prospěje máločemu, o to více zápletce, jejíž síla spočívá ve střetnutí lidstva s něčím novým, těžce pochopitelným. Podobná tématika je dnes už poměrně profláklá a pravdou je, že Planoucí lesy Venuše žádnou jiskrnou pointu nepřinášejí. Přesto má román neoddiskutovatelné kouzlo, jež určitě potěší každého milovníka klasické science fiction.

ufak
06.11.2017

Prima odpočinková knížka, která mě vždycky vtáhne do svého světa. Pravidelně se k ní vracím.

Abia
01.11.2017

Na knížku jsem narazila náhodou, přečetla asi z nostalgie, protože jsem sci-fi četla před 25 lety. Dostala jsem se k ní tedy až za hodně dospěla a vůbec mě netrápilo, že dnes už víme, že na Venuši lesy nejsou. Příběh se mi líbil, hodně mě oslovilo vyprávění hlavního hrdiny, které je vlastně o strachu z něčeho, o neznáme a co zcela neovládáme a co nás přesto láká. Knížka se mi líbila, myslím, že nemusíte být fanda sci-fi, abyste si jí mohli přečíst.

Eliskass
16.09.2017

K této knize jsem se vrátila po více než dvaceti letech a opět to bylo velmi zajímavé čtení. Stále si uchovává tu romantiku objevování nových světů a věcí nepoznaných.

roso.mak
27.08.2017

Jak krásně hipísácky najivňoučké. A když si uvědomíte, že kniha byla napsána před tím, než se vědělo, že na Venuši by se rozpustil i Chuck Norris, bude váš zážitek z knihy o to větší.

Diegina
12.05.2017

Tuto knihu jsem poprvé četla v 8 letech. Mé první sci-fi vůbec, a potažmo druhá "dospělácká" knížka (ehm, pokud je Bílý Tesák pro dospělé ;-) ), kterou jsem kdy četla. Knihy pro děti byly taková nuda! Tak mi máti dala do ruky tuhle s tím, že to je "trochu jako Raumšif Entrprajs, ale trochu jiné" (ano, to mi jako motivace stačilo, protože na německy dabovaném Star Treku jsem vyrůstala snad od 4 let). A ejhle, měla pravdu! (čti: ano, taky to bylo sci-fi) :D . Knihu jsem doslova zhltla a bylo mi líto, že není delší. A ano, Igor pro mě navždy bude vypadat jako Leonard Nimoy...

Ke knize jsem se ještě mnohokrát vrátila a za těch posledních víc jak 25 let jsem ji četla určitě ještě 10x. Do jisté míry je to taková ta kniha, jakou měl s sebou Edu: ochmataná, oslí uši, pasáže, které znám nazpaměť... a dobrodružství v lesích. Škoda jen, že málokdo sdílí mé nadšení. Nemohu objektivně posoudit, zda je dobrá nebo ne, protože pro má silnou sentimentální hodnotu. Těžko se mi vyvrací argumenty těch, co tvrdí, že kniha, kde jsou lesy na Venuši, musí být děsná blbost, protože všichni přece víme, jak to na ní vypadá, i když jeden by od čtenářů sci-fi čekal víc otevřenou hlavu a znalost kontextu a rozsahu veřejně dostupných informací o vesmíru konce 60.let. Velmi by mě tedy zajímal pohled těch, pro které je toto kniha, ke které se dostali v poslední době a za dospěla.

JackieDecker
28.06.2016

kniha, kterou buď milujete nebo nenávidíte, já patřím do té první skupiny a nikdy nezapomenu na zážitek, který mi její čtení přineslo.

optimus02
17.04.2016

Velmi výborná kniha. Miluju jí.

babča56
23.06.2015

Knížka je velmi dobře napsaná, četla jsem ji mnohokrát a pořád zaujme.

wooloong
18.02.2014

Tuhle knížku jsem četla někdy ve třinácti čtrnácti letech, v té době jsem doslova propadla sci-fi literatuře a tahle se mi vybavuje i po letech. Takže si čtyři hvězdy určitě zaslouží.

Márinka

Opět se mi dostal do rukou sci-fi příběh, jehož děj se sice odehrává na Venuši, ale není o ničem jiném než o nás Pozemšťanech a naší rodné Modré planetě. A také je o tom, že si neceníme toho, co máme. Naopak děláme vše proto, abychom se toho zbavili. A naopak toužíme po tom, co nedokážeme, aniž bychom domysleli důsledky. Venuše nám však ukáže odvrácenou tvář našich ztrát a tužeb ...


Štítky

lesy

Autor a jeho další knihy

Tonke Dragt

Tonke Dragt
nizozemská, 1930

Uživatelé mají knihu

v Přečtených85x
v Čtenářské výzvě2x
v Doporučených7x
v Knihotéce61x
v Chystám se číst11x
v Chci si koupit2x