wendys93
komentáře u knih
Pláňata
Petra Dvořáková
Víte co je průšvih? Když se lidi, co se mají rádi nedokážou domluvit. Když se něco špatně pochopí nebo řekne, když se něco říká až moc těžko a tak se radši mlčí, když má jeden pocit, že mu druhý tak docela nerozumí a zlehčuje to, co by měl brát vážněji. Pak strašně snadno dojde k hádkám, nedorozuměním, slzám...
Petra Dvořáková tenhle motiv v různých variantách používá poměrně často a ve svých příbězích tak odráží to, o čem se bojíme mluvit nahlas a veřejně. Je to taková pomyslná literární facka člověku, doprovázená výkřikem "TAK UŽ SE KONEČNĚ VZPAMATUJ, JINAK PŘIJDEŠ O HODNĚ!"
A tohle všechno je obrovským benefitem i jejího posledního románu Pláňata, který je navíc ztemněn nelehkou dobou komunistickou, která pohodový rodinný a pracovní atmosféře nepomohla ani tam, kde by jinak vládl klid a mír zbraní.
Dýchej za mě
Eva Kollerová–Střihavková
Dýchej za mě je...taková krása. Fakt! Totálně mě ten příběh odrovnal, dojal a vtáhnul hned od prvních řádků. Možná pro tu intenzivitu příběhu, možná pro to umělecko-intelektuální prostředí, možná díky hlavní hrdince/hrdinkám, který byly ve své době silnějšími, než si možná sami uvědomovaly. Každá jinak, protože má každá jiný životní směr, vidí jeho smysl v různých aktivitách, sama sebe vnímá odlišně. O to víc však vyniká kontrast povah dvou sester, které se mají k smrti rády. Eva Střihavková dokázala ze střípků a fragmentů života Augusty Nekolové, české malířky, které doba příliš nepřála - za jedno byla ženou, za druhé byla poměrně silná a emancipovaná a za třetí...za třetí začíná první světová válka - poskládat velmi emotivní příběh těch, kterých se Gusta nějak dotkla. Kéž by se narodila dnes. Určitě by měla víc možností k tvorbě, k seberealizaci, k tomu aby mohla lépe dýchat.
Takhle za ní ve vzpomínkách, dopisech a historkách vzpomíná její sestra Milada a promlouvá k nám ústy pravě Evinými ústy. Škoda, že po Gustě zbylo jen to a pár obrazů, které ovšem berou dech.
Na neVěčné časy
* antologie
Máte rádi spíš blbý konce nebo ty šťastný ve stylu "a žili spolu šťastně až navěky"? Radši princezny, víly a spol. nebo kostlivce a návštěvy ze záhrobí? Příběhy miloučké nebo spíš trošku kruťárenský? Ať tak či tak dá vám tenhle sborník od obojího něco. Každej si tu přijde na svý.
Na neVěčné časy je totiž jak vitrína v cukrárně. Od čokolády přes ovoce až po fondán a marcipán. Příšery hrůzohrůzné i méně hrůzné, alternativní reality, osudy pohnuté i pohnutější, autorky nové i profláklejší. Příběhů ranec, každý jiný, originální, s vlastním hlasem a stylem vyprávění.
Člověk tak velice dobře najde to, co má rád, co ho potěší, co mu...na duši polahodí. Jasně, nemusí vám sednout všechno, ale třeba vás zrovna nějaký autor překvapí a tak sáhnete po jeho další tvorbě. A přesně takhle, myslím si, by měly sborníky fungovat.
Sudetenland
Leoš Kyša
Tenhle román skvěle kombinuje historický román s troškou alternativní falše a hrátek s "co by kdyby", okořeněný kapkou thrilleru a detektivní zápletky. (Ne)odsun sudetských Němců, poválečné trable na všech frontách, nepěkná vražda, volby, násilnosti...mezi tím se jak nudle v baňce plácá jeden novinář a spousta lidí by už radši od všeho a všech měla klid. To je dost dobrých námětů na román ne?
Pro mě osobně to bylo první setkání s kyšovsko-kotletovskou tvorbou a musím říct, že po dočtení sem fakt namotivovaná na to, přečíst si něco dalšího.
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Tereza Kadečková se ze souše ponořila do vod oceánů, od draků přesunula k rybám a vodním zrůdičkám a celej svět si tak trochu potopila. A ostatně...proč ne, že jo?
Skvěla napsat umí oba světy a i tady si neskutečně hraje. Se čtenářem, kterého si vodí kam chce jak poslušnýho věrnýho pejska - ona Terčina tvorba se opouští a zrazuje dost těžko, mimochodem a prostě jí chcete být věrní - a hraje si i s postavama, které nechává riskovat, obchodovat na černém trhu se zbožím i vlastní ctí, prodávat svoje tělo, tělní tekutiny, čest...
Chapadla černé hvězdy sou takovým mafiánským, dark thrillerem ve fantasy světě. A zas...proč by ne? Však to vždycky nemusí být o dracích, válečnících a takový tý okoukaný klasice ne?
Krev, monstra a cukroví
* antologie
Krev, monstra a cukroví je jak brutální bonboniéra, pytlík lékořicovejch křupek, který vás sice pokoušou, ale vlastně zabaví a zbystří pozornost, flákota skvěle prorostlýho vepřovýho.
Každá z těch povídek je unikátní, což je vzhledem k pestré škále autorů celkem jasná věc. Každý z nich přichází s vlastním stylem vyprávění, vlastním jazykem, vlastními myšlenkami a monstrózními prvky, které do svých příběhů vkládají. A každý z nich odvedl skvělou práci.
Vypůjčený čas
Zuzana Strachotová
Tak tohle bolelo. Hodně. Fyzicky i psychicky. Člověk by si ani netypnul kolik smutku a bolesti se kůže ve sci-fi knížce skrývat. No...Zuzka opět nezklamala a přišla s božím a silným příběhem, který nás nejenže přenese do vzdálené budoucnosti plné technických vymožeností, strojů, robotů a techniky, o které se nám může leda tak zdát, ale nastavuje i zrcadlo celé naší, minulé a rozhodně i budoucí generaci. Skvěle zobrazuje rozdílné kastovní systémy, rozdílnost lidských povah, používání a zneužívání moci ve prospěch svůj i pokroku a lidskou zaslepenost v případě, kdy chce jeden dosáhnout svého cíle aniž by se ohlížel na následky nebo bral v potaz city a důstojnost ostatních. Právě o důstojnost a svobodu je totiž v tomhle příběhu hlavní hrdinka připravena a degradována na to nejnicotnější s čím lze zacházet.
S autorkou jsem před lety uspořádala stream o jejích předchozích knížkách.
Kdyby
Simona Votyová
Tohle bylo skvělý čtení. Silný, emotivní, oči otvírající, naději mající, velké poselství přinášející. Navíc a přesahem, neskutečně silnou hlavní hrdinkou a příběhem, který nenechá chladným snad nikoho. Simona se Sabinou daly vzniknout hodně jedinečné knize, která plní roli nejen skvělého a čtivého románu, ale taky terapeutické knihy, která má velkou šanci pomoci těm, kterých se tohle téma týká - ať už je to oběť samotná nebo její přátelé, příbuzní, kantoři...
Kdo by se chtěl o knihe dozvědět víc, může si pustit na mém instagramu stream s autorkami. A s Jiřím Dvorským, autorem obálky jsem nedávno vydala rozhovor.
Esence hrůzy
* antologie
V rámci žánru je tohle skvělá věc. Pestrá, poměrně čtivé a rozhodně splňující moje kritéria nejen na knihu jako takovou, ale i na horor. Nejsem fanouškem kýčů, přehnaností, potoků krve a podobných kravinek, na kterých současný horor - ať už knižní nebo filmový staví - a sem fakt ráda, že se pořád objevují texty jako tyhle. Takové, co mi naženou strach, příjemně zamrazí a navodí pocit neklidu a nepokoje, který přetrvává i pár dní po dočtení.
Zvonkohra
Eliška Václavíková
Upřímně? To kladný a óchající hodnocení fakt nechápu. Proč?
1. Knížka slibuje poetiku, ale ani kolem ní neprojela, možná jí odkudsi z velké dálky zamávala.
2. Celý text působí jako slohová práce naivní puberťačky, která má naprosto zkreslený představy o životě, lidech, světě vůbec.
3. Autorka má nejspíš buď brutálně chabou a ukrutně omezenou slovní zásobu nebo jí chybí kreativita a nápaditost. Ve všech povídkách se mluví stejným jazykem, používají se stejný slovní spojení, stejný přirovnání. A to nejen v jednotlivých povídkách, ale i ve stejných odstavcích.
Celá ta knížka není ničím zajímavá, chybí jí nápad, originalita, postavy sou jedna jako druhá - bez charakteru, vlastního názoru...suchý jak tři tejdny starej chleba.
Zkrátka a dobře. Špatný, špatný, špatný!
Nedočteno a doufám, že to byla první a poslední špatná kniha letošního roku.
Světlo mezi oceány
M. L. Stedman
Ufff tohle pro mě bylo hodně silný a intenzivní čtení. V mnoha ohledech. Protože i já občas toužím po samotě a izolaci od lidí - i když tomu možná někdo někdo nevěří. I já jsem strašně dlouho hledala člověka, kterého budu bezpodmínečně milovat a kvůli kterýmu změním svůj život - i když to tak nějakou dobu nevypadalo, i já moc toužím po dítěti, po někom koho vychovám, komu předám svojí lásku ke kultuře a literatuře, komu vštípím hodnoty, které mi přijdou důležité.
V hlavních hrdinech tohohle románu sem se zkrátka hodně našla. I jim se tak nějak nedaří splnit si sny, i oni naráží na třecí plochy v samotě, ve vztahu, v neschopnosti naplnit vysněné rodičovství. A tak je v jednu chvíli každý sám i přes to, že se jeden druhého dotýkají, spí v jedné posteli, dýchají stejný vzduch. A je jen na nich, jak se s tím vším poperou a jestli ze života vyváznou se ctí a s hlavou vztyčenou.
Kluk z kostek
Keith Stuart
Tohle je skvělá kniha. Dojemná, emotivní, smutná i veselá. Příběh v ní má obrovskou hloubku a pokud se mu rozhodnete naslouchat, tak má mnoho potenciálu pro to, zahrát v člověku na ty správné struny, otevřít jedno velké téma a hlavně...hlavně ukázat, že život s postižením, ať už se týká přímo vás, vašich blízkých, vašich dětí stojí vždycky za to.
A co si budem, vyrovnat se s tím, že vaše dítě není úplně škatulkový a, dejme tomu, klasický, není zrovna jednoduchý a najít v knížce, v krásně napsaném příběhu, aspoň inspiraci k tomu, jak to zvládnout a připravit mu krásný a bezpečný svět, je něco, co rozhodně pomůže.
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Němcová, Rockefeller, Sand. Tři velké a významné osobnosti lidských dějin, které spolu, zdánlivě, nemají nic společného. Alespoň na první pohled. Na pohled druhý je však spojuje mnohé. Když pomineme dobu, ve které žili, tak je nesmírné odhodlání a touha uspět. Získat úctu, postavení, náklonnost...dost možná i respekt, lásku...spokojenost.
Radka Denemarková je spojila jedním příběhem, jednou knihou, jedním vyprávěním. Posadila je do různých kupé v jednom vlaku, svlékla je ze šatů a oškrábala je na holou kost. Ukázala je tak, jak nám je dějiny zatajily, vrátila jim hlas a nechala je, konečně, svobodně a hezky nahlas křičet.
Tohle je neskutečně skvělá, silná a v mnohém výjimečná kniha, ve které autorka opět dokázala, jak důležitou autorkou pro současnou literární scénu je.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Tohle bylo výborný čtení. Fakt sem si ho užila, i když to nebylo nic pohodovýho. Balada pro Emily je silným psychologickým románem, který zcela jednoznačně ukazuje, jak sme jako lidi nesnášenliví vůči ostatním, jak moc si ubližujeme navzájem v naprosto mylné představě, že máme právo na pomstu bez rozdílu a slitování a že ze zla nikdy nemůže vzejít nic dobrého.
O to silnější pak celý čtení je, když si uvědomíte, že vše je založeno na skutečných událostech, místě, době...a o to víc si přejete aby to celé byla jen pouhá fabulace.
O dracích a lidech
Tereza Kadečková
Sestavit báječný, fungující fantasy svět se vším všudy, ale bez špetky magie a podobných blbinek to je teprv umějí. S kouzly to umí každej, bez nich málokdo. Třeba právě TerezaKadečková, která si všechno ve svým životě, knih nevyjímaje, dělá po svým.
Takže i její román O dracích a lidech je epesní, originální, zábavný a navíc plný draků, který má člověk chuť si osedlat a vyletět na jejich hřbetech až kamsi nad hory a pořádně se rozhlédnout po kraji. A tohle v každým případě stojí za pozornost i jako audiokniha, kterou taky moc doporučuju
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Jako seznámení s autorem a jeho tvorbou si dobrý, ale úplnej odvaz, kterej bych vzhledem k jeho oblíbenosti čekala, to teda nebyl. Autorův styl psaní nebyl úplně podle mého gusta, zbytečně se pořád ke všemu vracel a vysvětloval, chyběla tomu jazyková pestrost.
Jak říkám, jako oddechovka dobrý, ale i stran oddechový literatury se dá vybrat líp.
Feťáci
Eva Dolejšová
Když se už člověk jednou z tohohle dostane, navíc sám a bez pomoci, tak si musí dávat setsakra pozor i na blbý léky na bolest. Protože mozek si to krásno po droze pamatuje. A je pro něj brutálně snadný tělo přesvědčit k tomu, aby si ten pocit chtělo zopakovat. Eva Dolejšová a protagonisti jejího románu Feťáci to vědí moc dobře. Někdo se rozhodne zkusit přestat. Někomu se to, možná, povede. Někdo se toho rauše nechce vzdát za žádnou cenu. A někdo možná umře.
Do povinné četby nutno zařadit. Minimálně by to měl každý dostat k Vánocům.
STREAM S AUTORKOU: https://www.instagram.com/tv/CxOPwRiLZ_E/?igshid=MmU2YjMzNjRlOQ==
Skryté obrázky
Jason Rekulak
Asi leckterý dítě si rádo kreslí. Domečky, stromečky, zvířátka, lidi s tyčkovitými těly a rukama jako hrabičky. Leckterý dítě má i imaginárního kámoše. Jenže, co když má vaše dítě imaginárního kámoše, co není zas tak úplně imaginární a navíc začne kreslit fakt divný věci, navíc téměř na profi úrovni? Neznepokojilo by vás to?
No...rodiče hlavního protagonisty románu Skryté obrázky to neznepokojuje tak dlouho až je skoro pozdě cokoli vůbec řešit. Všechno to špatné v jejich domě totiž nabývá na síle, všechno se zhoršuje, intenzivní, graduje...a v případě skutečného zla je zrovna tohle fakt průser.
Jakožto odchovanec knih Stephena Kinga čekám od hororu, který v anotaci slibuje atmosféru a mrazivost, jistou úroveň. A upřímně, málo která kniha v dnešní době takovým slibům dostojí. Tady se to ovšem bezezbytku podařilo. Bylo to skvělý čtení, od kterýho se k povinnostem jen těžko odcházelo. A moc by se mi líbil film.
Zloděj hvězdného prachu
Chelsea Abdullah
Ve fantastice sem dost vybíravá osoba. Hrozně mě vadí pubertální postavy, který se chovaj jako úplný kreténi, ustavičně je musí někdo chránit nebo zachraňovat, vlastně se jim všechno děje tak jakoby nic, všechno jim padá do klína a mají hrozně zásadní poslání, co zachrání svět. To sou prostě příběhy a postavy bez nápadu a potenciálu.
Takže Zloděj hvězdného prachu fakt mile překvapil. Hlavní hrdinka si jede hodně to svoje, dokáže využít svých schopností a možností na maximum, sere na pravidla, autoritu si u ní taky nezíská každej...je to prostě rebelka
s punkovou duší.
Navíc se tenhle příběh skvěle čte, má akci, spád, promakanou psychologii postav a jako bonus v něm zásadní roli hrajou legendy a mýty, na kterých staví celé jedno náboženství, jedna země, jeden národ.
Bolestná laskavost
Jo Browning Wroe
Jestli jsem letos četla smutnější a bolestnější knížku, tak to byla tahle. Takže ten název je skutečně víc než výstižnej. Četla jsem ji dlouho, odkládala, zas se k ní vracela. Obojí s těžkým srdcem a i přes to, že je celý ten příběh krásně napsaný. Citlivý, jemný a často i poetický jazyk tu dost silně kontrastuje s tou všudypřítomnou špínou, prachem a pachem smrti, který se člověku zažere do každého póru. Stejně jako ten příběh samotný. Před touhle knížkou se vážně sluší smeknout.
A to nejen kvůli příběhu, ale i pro její psychologickou rovinu na níž se postavy pohybují, vracejí se zpět, vyvíjejí se, prehodnocují svoje životní kritéria a hodnoty. Jako každý z nás. Jen na pozadí jiných událostí.