vlkcz komentáře u knih

Jednoduše úchvatné.
Napětí, humor, trochu filozofie, akce i postupné doplňování skládačky.
Každá postava má svojí motivaci, čas od času se spojenci mění v konkurenty a nepřátele (a naopak).
Jedna z těch knih, kdy člověk lituje, že nemá k dispozici víc než těch 5*.

4 08.01.2018

První část naprosto skvostná, prostředek zajímavý, občas vtipný, ale ten závěr se čtyřmi alternativními konci jsem moc nevzal.
Ale celkově hodně slušný nadprůměr.

2 07.01.2018

Je moc dobře, že se k českému čtenáři dostává tenhle epos, který nám sice může připadat cizí, ale obsahuje všechno, co obsahovat má. Vášně, čest, bohy, kteří do příběhu občas vstupují...
Je pravda, že jde "pouze" o převyprávění, ale těch skoro 50 tisíc veršů originálu se asi opravdu nevyplatí překládat pro pár "nadšenců". I když podle ukázek by to určitě úplná nuda nebyla.
Výhodou knihy jsou vysvětlivky, které čtenáři umožní pochopit některé dobové reálie. Co se naopak nepovedlo je grafická podoba. Červené písmo ještě budiž, ale fotografie, které by byly obtížně čitelné i v originální podobě, ztratily červeným podkladem už jakoukoliv schopnost text doplňovat.

3 03.01.2018

Na to, abych to četl bez dechu v tom bylo příliš mnoho postav, jejichž osudy se mnohdy ani neprotínaly. A vzhledem k tomu, že mi to nedá a o tématu občas přemýšlím, tak mi to nepřišlo ani tolik šokující. Ale přesto dost slušná kniha, určitě přístupnější než třeba koláž Václava Cílka Tři svíce za budoucnost.

9 28.12.2017

Další můj střet se španělskou mentalitou. I když objektivně je to výborně napsáno a chápu, že ve své době to muselo být podobné zjevení jako hudba popisovaného muzikanta, nenadchlo mě to asi tak, jak by si zasloužilo.
A to textu ještě dost pomáhají originální ilustrace.

2 22.12.2017

Nejedná se o žádnou příručku typu Jak najít štěstí snadno a rychle. Rozhodně tu člověk nedostane návody typu, když uděláš to a to, určitě najdeš štěstí. V této knize člověk najde vysvětlení, proč se se štěstím a smyslem svého života možná už dlouho mýlí. A když bude následovat ukazatele, které mu autor dává, má šanci, že časem dospěje ke stejné moudrosti jako on. A jen tak mimochodem najde i to štěstí.

1 21.12.2017

Taková trochu zbytečná kniha. Ne že by autor správně nediagnostikoval problémy současného člověka, ale nevím úplně přesně, jaká je cílová skupina. Věřící, jak už z titulu plyne, to nebudou, stejně jako lidé, kteří vnímají to, že je něco přesahuje, ale nepotřebují k tomu být někde organizovaní. Jenže, upřímně řečeno, ateistu tato knížka o užitečnosti "náboženství bez Boha" taky těžko přesvědčí.
Ale jako analýza docela slušné.

2 20.12.2017

Humoristický román jak má být. Je pravda, že časem se některé situace stávají předvídatelnými, ale je to napsáno tak vtipně, že se člověk prostě musí smát. Možná by bylo ideální, kdyby si to člověk opravdu četl jako deník po jednotlivých kapitolkách, ale já takovou vůli nemám.
Kdo má rád staré grotesky, ten musí být nadšen jako já.

23 16.12.2017

Občas humorná situace, ale současně hodně sociálních úvah. Je to napsáno dobře, vcelku to odsýpá, ale přece jen mě nenadchlo tak jako Syn boha hromovládce nebo Chlupatý sluha pana faráře od stejného autora.

5 14.12.2017

Po dlouhé době sci-fi, které mě v dobrém slova smyslu dostalo. A to přesto, že v tomhle příběhu trochu netradičního Jamese Bonda 26. století je zřejmá určitá inspirace Dunou, děj se neposunuje dopředu žádným závratným tempem a při posuzování používaných technologií by se člověk neubránil úsměvu (nebo úděsu), jak rychle spěje náš svět k tomu popisovanému.
Už mám na stolku připravený Led pod kůží a moc se těším.

9 11.12.2017

Sice je to takový guláš z Harryho Pottera, X-Files, Meyrinka, Poea a spousty dalších přísad, ale koneckonců, na to, že je to YA, tak to zase tak špatné nebylo.

2 06.12.2017

Inspirace P. G. Wodehousem a jeho Jeevesem je zřejmá, ale troufám si tvrdit, že Jirotka Saturnina dovedl k ještě větší dokonalosti.
Knížka, která se snad nikdy neomrzí.

29 03.12.2017

Nevím, nijak mě to nenadchlo. Humor vcelku žádný, satira nadčasová, na druhou stranu zcela zřetelné stranění socialistickým až bolševickým myšlenkám, bylo by zajímavé, jak by na bolševická zvěrstva autor reagoval řekněme o 50 let později.
V druhé polovině už v tom člověk nesmí moc hledat nějakou logiku, děj plyne naprosto nahodile.
Celkově hodně nevyrovnané a rozhárané.
Zajímavé je, že už v tom roce 1922 poměrně přesně diagnostikoval Beneše a věci, které o 15 let později vedly k Mnichovu.

1 30.11.2017

Ve své práci autor používá poznatků různých oborů. V úvodu se odvolává na antropologii, pokračuje přes psychologii, hlavně jungiánskou, při odkrývání archetypálního obrazu otce v mýtech zpracovaných v Illiadě, Odysei a Aeneidě, v dalších částech pak přibírá ještě sociologii.
Přesto, že jde v podstatě o odbornou práci s bohatými odkazy na další studie, je napsaná velice čtivě a přístupně i pro lehce poučené laiky. A tím, že se zabývá tématem, které je přes svou závažnost, nejen pro muže a otce, na okraji zájmu, jde i o knihu velmi záslužnou.

4 27.11.2017

Víc než 50 let jsem se s Kingem míjel, až se mi náhodou dostal do ruky Revival. Nevím tedy, zda jde o výjimku, ale na základě téhle knihy bych mu nálepku Mistr hrůzy určitě nepřiřkl. Určitá snaha na zhruba 50 stránkách v závěru je znát, ale ve srovnání s, v knize několikrát zmiňovaným, H. P. Lovecraftem, je to slabý čaj.
Ale rozhodně mě Revival nezklamal. Jde o skvěle napsaný příběh, který i přes některé fantastické okamžiky působí naprosto reálně. A ani to údajné "vypořádání se s náboženstvím" bych neviděl tak jednoznačně. Něco nad námi nepopírá, ale je v rozporu s bigotním "církevnictvím". Jde tedy spíš k satanismu než ateismu, ale zmínka o Coltonu Burpovi v závěru románu ponechává otevřenou existenci nejen pekla, ale i ráje.

7 21.11.2017

Romány o historii mají vždy trochu nevýhodu v tom, že už na začátku víte, jak to dopadne. Pokud tedy autor k historii nepřistupuje kreativně :-) Jsou tři cesty, jak se zbavit nebezpečí předčasné nudy. Brilantní styl, který dá čtenáři zapomenout na to, že už vlastně všechno ví. Zakomponování událostí, které až tak úplně známé nejsou, takže se čtenář něco nového dozví. Nebo použití fiktivních postav, které na pozadí historických událostí prožívají své obyčejné životy. Jiří Šulc ve Zrádcích použil všechny tři a výsledkem je vysoce nadprůměrné dílo.

15 16.11.2017

Největší nedostatek téhle knihy je skutečnost, že přes poměrně velké množství postav, si autor vystačil pouze s několika jmény. Chápu, že to zřejmě byl úmysl, který mu pomohl ilustrovat myšlenku, že se vše opakuje. Ale srozumitelnosti to nepřispívá.
Úplně mi navíc nesedl ani Marquézův styl, i když to je možná dáno tím, že nechápu jihoamerickou mentalitu. V tomto ohledu zlatý Robbins nebo Bulgakov.
Ale i přes uvedené výhrady jde o hodně nadprůměrnou knihu, která člověku zůstane pod kůží.

11 11.11.2017

Óda na svobodu, respektive svobodu volby. Silné okamžiky se střídají s poněkud nudnějšími pasážemi. Černobílé fotky text dobře ilustrují, ale nijak výrazně mu nepomáhají, na některých člověk jen těžko hledá, co v nich vlastně má vidět.
Asi tak 3,5.

2 07.11.2017

Kniha, která, stejně jako řada jiných, přišla v pravý čas. Místy román, místy učebnice, někdy má člověk chuť polemizovat, ale pak si řekne, kde beru tu jistotu, že je správný ten můj pohled. Ale otázky zůstávají. A to je, myslím, v pořádku.
Jedna hvězda dolů za místy poněkud nezáživný styl, ale myšlenkové bohatství zůstává.
Určitě kniha, ke které se budu vracet.

6 06.11.2017

Při čtení se člověku vybaví Exupéryho Malý princ nebo Nikdo není daleko od Richarda Bacha. Ve srovnání s oběma knihami je však mnohem poetičtější. Nejenom díky vlastním ilustracím, ale i jazyk je velice barvitý a plastický, takže procházíte mnoha obrazy. A jak na vás zapůsobí, záleží jenom na vás. Mě nadchly.

1 01.11.2017