Vilas1979 komentáře u knih

Z prvních třech keplerovek mi tato připadá jednoznačně nejslabší, nějak jsem postrádal atmosféru předchozích dílů, sympatické vedlejší postavy... Jako kdyby to chtěli autoři tentokrát zkusit "trošku jinak", ale uplně jim to nevyšlo. 5 hvězd, ale s odřenýma ušima.

3 04.09.2014

Že je pan Jussi Adler-Olsen obeznámen s různými konspiračními teoriemi se ukázalo už při čtení zatím posledního dílu detektivní série Oddělení Q - Nesmírný. Film Zeitgeist, který tuto novodobou vlnu zájmu o různé konspirace odstartoval, je tam zhusta rozebírán. Říkal jsem si tehdy, že ho autor shlédl tak nějak v rámci přípravy. V průběhu čtení Washingtonského dekretu jsem však začal mít podezření, že autor na začátku své spisovatelské kariéry v konspiračních teoriích pravděpodobně vězel až po uši. FEMA tábory budované po celých Spojených státech schopné pojmout miliony nepohodlných občanů, kde jsem to jenom četl? Jistě, je to další z oblíbených konspirací - nastolení policejního státu v USA, střelby ve školách a další teroristické útoky jsou operace tajných služeb pod falešnou vlajkou, které mají ospravedlnit odzbrojení občanů a vyhlášení stanného práva. Přesně tenhle scénář se před námi v knize rozvíjí. Snaží se nás autor varovat nebo se prostě jen inspiroval jednou teorií? Možnou odpověď jsem nalezl na konci knihy ve vysvětlivkách, mezi zdroji je uveden Alex Jones a jeho web Infowars.com. Ano, to je přesně ten web, ze kterého čerpá Aeronet, AC24 a další české konspirační weby. Přesně ten web, který v době prezidentských voleb v USA například šířil aféru Pizza Gate: bez důkazů obvinil špičky demokratické strany z pedofílie, když tvrdil, že jakási washingtonská pizzerie funguje jako krytí pro zneužívání dětí, že to, co je na jídelním lístku, není nabídka pizzy, ale nabídka sexuálních praktik s dětmi. Pizzerie patřila přednímu politikovi demokratické strany a dalšími byla často navštěvována. Co bude příště? Chemtrails? Pití sava? Po celou dobu čtení říkal jsem si tedy říkal, že to je prostě příliš neuvěřitelné a přitažené za vlasy, byť samozřejmě nejsem žádný znalec americké ústavy a práva. Jussi Adler-Olsen se nás ve vyčerpávajících vysvětlivkách snaží naléhavě přesvědčit o opaku. Od vzniku knihy však uplnynulo deset let a nic z toho se nestalo, třetí světová válka stále nezačala, dolar se stále nezhroutil. Je to jako s těmi konci světa, ale jednou se určitě někdo trefí. Těžko uvěřitelný vývoj událostí však není jedinou slabinou této knihy, žádný z hrdinů mi k srdci vyloženě nepřirostl, děj je příliš rozvleklý, knihu jsem četl neobvykle dlouho a k dočtení jsem se musel velmi přemáhat. Je hodně znát, že to je autorův první román, vědět to dříve, asi bych se mu vyhnul. Závěr mile překvapil, ale to je záležitost několika posledních stránek. Myslím, že je dobře, že Jussi Adler-Olsen přesedlal na detektivky, které mu sedí o mnoho víc a jsou čím dál lepší.

2 10.01.2017

Výborný thriller! Srovnání se Zmizelou nebo Dívkou ve vlaku je velmi příhodné, Vdova je podobného rázu. Čtenáře vtáhne okamžitě do děje a tomu nezbývá než číst a číst, kdykoliv má příležitost, dokud není konec. Skvěle vykreslené charaktery, především hlavní hrdinka Jean, na té si autorka dala skutečně záležet, na jednu stranu působí poněkud jednoduše a prostě, ale na její vyprávění a úhel pohledu jsem se těšil nejvíc. Občas bylo náročné orientovat se v čase, kapitoly jsou promíchané, je třeba být pozorný a nezapomenout datum právě čtené kapitoly. Škoda, že v tomto ohledu nebyla autorka ke čtenářům poněkud laskavější, chvílemi jsem měl chuť si vedle na papír kreslit vlastní časovou osu. Ale to je můj častý problém při tomto pojetí kapitol a příběhu. Autorka se nevyhnula některým zjednodušením, například policisté navštíví podezřelého a ačkoliv na něj prakticky nic nemají, okamžitě mu prohledají byt, aniž by řešili nějaké povolení k prohlídce. Dále, ačkoliv jsem se snažil číst velmi pozorně, jsem úplně nepochopil jaký druh pornografie měl Glen v počítači, myslím, že v tom pořádně neměla jasno ani sama autorka a byla ráda, že jí tenhle konstrukt vůbec drží pohromadě. Glen má být pedofil, za pornografii dokonce platí kreditkou a ve chvíli, kdy policie dělá zátah na pedofily, nahlásí její ztrátu, z čehož by se dalo usuzovat, že neměl uplně čisté svědomí a jednalo se o dětskou pornografii, za což to by měl jít rozhodně sedět. Najednou je však z dětské pornografie jen adult baby porno. Je to zkrátka celé takové nejasné a já se dost možná opět zbytečně pitvám v detailech, ale nedokážu je zkrátka jen tak přehlédnout. Jinak se to ovšem četlo jedním dechem, se závěrem jsem spokojen, i když jsem si celou dobu tipoval, že to dopadne úplně jinak. Hodně solidní čtyři hvězdy.

2 11.12.2016

První díl s geocachingovou tématikou jsem přečetl nedávno, druhý díl vyšel jako na zavolanou krátce na to. Hodně jsem se na něj těšil, Poznanski ráda píše o moderních technologiích a dokáže na nich postavit velmi propracovanou a dobře promyšlenou zápletku. Tentokrát se detektivové Bea a Florin ponoří do hlubin sociální sítě Facebook, nemalou část tak tvoří přepisy komentářů a chatové komunikace. O čtivosti myslím nejlépe svědčí fakt, že jsem knihu přečetl asi za tři dny, nerad jsem ji odkládal a rád se k ní vracel. Autorka vedle budování hlavní linie neopomíjí ani soukromý život obou detektivů, ale nepřehání to, jak občas bývá u ženských autorek zvykem. Je toho zkrátka tak akorát, aby nám postavy přiblížila a zároveň z detektivky neudělala růžovou knihovnu. I přes nepochybně pečlivou přípravu se však Poznanski nevyhnula několika nelogičnostem. Kniha se odehrává v roce v 2013, přesto detektivové úplně ignorují existenci smartphonů, Facebook v telefonu v té době byl naprosto běžný, mezi mladými lidmi kolem dvaceti let zcela určitě. Místo toho všichni nosí po venku laptopy, které jsou neustále připojeny k internetu jakoby to byla samozřejmost. Trošku naivní představa. Závěr mne lehce zklamal, zápletka se ukázala až moc překombinovaná a snad i přitažená za vlasy, čekal jsem něco trošku jiného, ale nevadí, cesta k jejímu rozluštění byla parádní a užil jsem si jí. Další knihu autorky si rozhodně nenechám ujít. Zarazilo mne neuvěřitelné množství chyb v elektronické verzi knihy, nevím zda se jedná o špatnou práci korektora nebo byl problém kdesi mezi korektorem, vydavatelstvím a čtečkou.

2 08.12.2016

Pro mne zcela neprobádané území, ale tohoto autora už nešlo déle ignorovat. Zvědavost mne nakonec přemohla a já zkusil jeho krátkou prvotinu. Nevím jestli se časem zařadím mezi skalní příznivce, ale po jejím přečtení se zcela jistě nezařadím mezi odpůrce. Zaujalo mne to a to velmi, hlavní hrdina si vcelku rychle získal mé sympatie, chvílemi mi on a vůbec styl, jakým vypráví svůj příběh, připomínal Ionescova Samotáře, což je jedna z mých nejoblíbenějších knih. Rozšíření bitevního pole určitě není to poslední, co jsem od tohoto autora četl.

2 08.12.2016

Druhý díl trilogie se mi četl o něco lépe, autoři se trochu rozepsali, přivykl jsem jejich stylu. Čtenář je bez okolků vržen do dalšího děje, kniha pokračuje tam, kde první díl skončil, výrazně doporučuji číst je za sebou. Bavilo mne to, je to zajímavé téma, poruchy osobnosti, schizofrenie, bludy, halucinace, autoři si se čtenářem pěkně hrají, to se musí nechat. Začíná to tedy být hodně zamotané, občas jsem měl problém se v té spoustě postav rychle zorientovat, vypadá to však, že si toho jsou autoři velmi dobře vědomi a všechna známá fakta čas od času shrnou a zopakují, aby čtenář neztratil niť. Samozřejmě nechybí nějaké to překvapení a to, co se po přečtení prvního dílu zdálo být jasné, najednou vůbec jasné není. Celý případ je komplikovaný skoro jako Twin Peaks a pro plné pochopení by tahle série možná stála ještě za jedno přečtení. No dobře, spíše asi ne, každopádně se s velkou zvědavostí vrhám na třetí díl.

2 24.06.2016

Pokud bych měl hodnotit pouze tuto knihu, její první polovina mi přišla naprosto strašná, nemohl jsem pochopit, jak mohlo být něco tak amatérsky působícího označeno nálepkou „Světový bestseller“. Litoval jsem, že jsem se do této trilogie vůbec pouštěl, hlavně když jsem zjistil, že to je v podstatě jedna kniha, jeden případ, rozdělený do tří knih a nemá tedy smysl si přečíst jen první díl. Vraní dívka mi zkrátka připadala stejně blbá jako první Mankell, Seghers nebo Kristina Ohlsson, trpící klasickými neduhy všech prvotin. Nudný popis vyšetřování, které se vůbec nikam neposouvá, nijak zvlášť sympatická a skoro až natvrdlá komisařka, která, přestože jí je nejméně čtyřicet, řeší svůj život, jakoby se právě probudila, to celé proložené kapitolami ze života Victorie a psycholožky Sofie. Jako detektivka naprosto slabé. Zlom nastal někde za polovinou v okamžiku spektakulárního odhalení, které jsem tedy čekal, neb jsem si neprozřetelně přečetl komentář, který to hezky pěkně vyspoileroval. Za to tedy nedík. Nicméně v tom okamžiku se ze špatné detektivky stal napínavý psychothriller, který se jen velmi těžko odkládal, zbytek jsem pak přečetl téměř na jeden zátah a okamžitě sáhl po druhém dílu.

2 24.06.2016

Třetí Kristina Ohlsson, a zatím nejlepší. Nutno podotknout, že překonat kvalitu prvních dvou dílů bylo vcelku snadné. V poděkování k Andělům strážným autorka sama přiznává, že první knihy byly jen takové „střílení od boku“ a je to na nich hodně znát. Zápletka Andělů strážných je už promyšlenější, čtenářsky atraktivnější, musím přiznat, že jsem byl i zvědavý jak to dopadne. Konečně tu máme okruh podezřelých, pomalé rozplétání starého příběhu a čtenář tak může případ řešit společně s detektivy, Alexem, Fredrikou a Pederem, který už mimochodem konečně dospěl, takže se nechová jako primitivní machochistické hovado. Autorka opět s velkou zálibou zabíhá do jejich soukromí, což z jejích detektivek dělá tak trošku červenou knihovnu. Že tito tři mají neustále slzy na krajíčku nemusím ani psát, to už je u Kristiny takový standart. Opět jsem se pozastavil nad způsobem vedení vyšetřování stylem levá ruka neví co dělá pravá, i třeba nad tím, že Fredrika potřebuje pro rozluštění obsahu diskety pomoc IT experta. I přes to je první polovina knihy vcelku čtivá, postupně však ztrácí dech a závěrěrečné rozpletení celého příběhu mne spíše zklamalo. Opět přílíš překombinované a vysvětlení motivů silně nevěrohodné. Výsledkem je tedy naprosto tuctová severská krimi bez špetky atmosféry. Je mi líto, ale tímto se s Kristinou loučím, Nesbo v sukních? Ani omylem!

2 07.07.2015

Ani na druhý pokus Kristina Ohlsson nepotvrdila to, co se o ní říká, totiž, že to je Nesbo v sukních. Sedmikrásky mne bavili snad ještě méně než první díl, četlo se to velmi špatně, zápletka je až překombinovaná, motivy zainteresovaných osob diskutabilní a nevěrohodné, celé to sotva drží pohromadě. Opět se nedočkáme vůbec žádné akce, děj je nudný, fádní, vyprávění se často stáčí do soukromí a pocitů dle mého názoru příliš mnoha osob, trio detektivů doplňené o posilu Joara stejně jako v prvním dílu jen vyslýchá, tápe, spekuluje a vytváří další teorie v již tak dost spletitém příběhu, až jsem se v tom místy ztrácel, stejně jako Alex. I Nesbo však napsal skvělou detektivku až napořetí, Kristina tedy dostane ještě jednu šanci. Opět si neodpustím, jsou ti plačící detektivové skutečně nutní?

2 29.06.2015

Začátek byl tedy hodně nudný, místy jsem se ztrácel kdo je kdo a musel přelistovávat zpět. Pak se to trochu rozjede, ale kvalit předchozích dílů Marco dle mého nedosahuje.

2 08.05.2015

Zklamání, vysoké hodnocení této knihy nechápu. Občas jsem si nebyl jist zda nečtu slovník česko-italských frází. Neskutečně mne ta itaština vzápětí přeložená do češtiny iritovala. Asi všichni chápeme, že v Itálii se mluví italsky, ale tohle bylo prostě zbytečné. Nicméně jako seznámení s dílem a životem Dante Alighieriho skrzva Roberta Langdona dobré: Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo v časech mravní krize zachovávají neutralitu. Hodně nadčasové...

2 28.04.2015

Velmi dobrý díl, zprvu jsem byl trošku skeptický, ale nakonec mne to pohltilo. A to odhalení na konci, no jsem zvědav na další dily, začíná to být hodně zajímavé.

2 25.11.2014

Super, další pro mne zajímavé téma - kvantová mechanika. Obdivuji Rollinsův záběr a rozhled. Než jsem se pustil do prvního dílu o Sigma Force, příliš jsem od toho neočekával, špionážní thriller? Ale s každou další knihou mám tohodle spisovatele rád čím dál víc. Výborné čtení.

2 16.10.2014

Mám rád historii, hlavně evropskou, takže toto téma mne oslovilo víc než předchozí kniha. Začínám Rollinsovi pomalu přicházet na chuť, líbí se mi, že se na každou knihu pečlivě připravuje a alespoň v teoretické rovině to celé může docela dobře fungovat a drži to pohromadě. Zmíněný svazek Tajemství katedrál si určitě časem přečtu. Kniha je napínavá doslova do poslední stránky, teším se na další díly, za mne plný počet.

2 10.10.2014

Cílovou skupinou tohoto autora jsou pravděpodobně o něco mladší čtenáři, než jsem já, nicméně čtu jej velmi rád. Na Příliš mnoho Kateřin jsem měl políčeno velmi dlouho, tak dlouho, až jsem ji nakonec dostal jako dárek. Už tento samotný fakt mne rozradostnil a pozitivně naladil, takže jsem ke knize přistoupil zřejmě velmi nekriticky a za dvě odpoledne bylo po všem. Jistě, hlavní hrdinové jsou podobní těm z minulých knih, ale zápletka s hledáním vzorce, který by přepovídal, jak dopadne vztah mezi dvěma lidmi, byla originální a zábavná a jako milovník matematiky jsem ji velmi ocenil. Co bych ale vytknul jsou poznámky pod čarou, kterých bylo požehnaně a neustále přetrhávaly nit vyprávění. Rozumím překladům cizích slov, zakrátko se z toho však stala exhibice znalostí hlavního hrdiny (možná i autora) kombinovaná s pokusy o vtip. Často se mi stalo, že jsem v textu tu malou číslovku přehlédl, došel na konec stránky a zpětně hledal, k čemu se poznámka vztahuje. Tohle se skutečně nepovedlo a nejlepším řešením se nakonec ukázalo poznámky pod čarou prostě ignorovat. Je pravda, že v knize se toho příliš neděje, ale představa prázdnin strávených v tom největším zapadákově v Kansasu u prakticky úplně cizích lidí se mi prostě líbila. A jestli je Příliš mnoho Kateřin autorovou nejslabší knihou? Asi ano, ale vůbec mi to nevadilo.

1 08.03.2017

Druhá návštěva Sovětského svazu, tři roky po Stalinově smrti Chruščov na XX. sjezdu KSSS pronesl svůj slavný projev a v Moskvě kdosi vraždí bývalé členy MGB. Protože mám za sebou i třetí díl, mohu již napsat, že tento se mi líbil asi nejméně, těžko řici proč. Možná, že zápletka a samotná postava Fraery mi přišla trošku přitažená za vlasy. Ale jinak opět zajímavý byť poněkud depresivní vhled do reality sovětského systému, tentokrát okořeněný o exkurzi gulagu a s hlavními hrdiny se ocitneme i v centru maďarského povstání. Zajímalo by mne, zda bylo skutečně vyprovokováno sověty, aby mohlo být v zápětí krvavě potlačeno a šrouby zase o něco více přitaženy. Tentokrát čtyři hvězdy.

1 10.08.2016

K Fatal Virtual mne přivedla kniha Ready Player One, ale zatímco autor Ready Player One se doslova vyžíval v popisech a technických parametrech periferií zprostředkovávajících virtuální svět, Fatal Virtual do takových detailů nejde. Takže jsem si zpočátku kladl otázky, jak zde ta virtuální realita vůbec funguje, jak se to ovládá, jak je možné, že tam lidé pijí, jedí, kouří, mají sex, respektive jak to může být lepší než realné prožitky. Nu, může za to jakási síťka na hlavu, která zřejmě nějak interaguje přímo s mozkem, tedy nejsou potřeba žádné brýle, sluchátka či nějaké ovladače a kombinézy, takže oproti Ready Player One docela sci-fi. Kniha se vcelku brzy rozjela a pak už jsem ji jen těžko odkládal, chvílemi to vypadalo jako detektivka, ale postupně se ukázalo, že jde o mnohem víc, o samotnou podstatu reality, autor zabrousil i do kvantové mechaniky, tahle témata mám hodně rád. Co když i my žijeme v nějaké simulaci, zatímco naše mozky plavou v živném roztoku někde ve skutečné realitě na zcela pusté planetě? Je náš vesmír hologram? Není všude kolem nás jen pavučina vln, které se zhmotňují jako částice na tom nejpravděpodobnějším místě? Lehkou inspiraci Matrixem v závěru nešlo přehlédnout. Vyzdvihnout musím dialogy, ty mne z celé knihy bavily asi nejvíc, Chris měl velmi sympaticky prořízlou pusu a Leyla vlastně také, často jsem se musel prostě smát. Co se týká závěru, který tu mnozí kritizují, ano, kniha by si asi zasloužila lepší, pokud tedy autor nechystá pokračování, pak by bylo vše v pořádku. Ale i kdyby žádné pokračování nebylo, vše podstatné bylo vlastně vysvětleno, jistému zklamání jsem se však ubránit nemohl. Nebylo to tak dobré jako Ready Player One, ale i tak dávám pět hvězd.

1 01.07.2016

Trilogie Game, Buzz, Bubble stále patří k tomu nejlepšímu, co jsem dosud četl, přečetl jsem ji za týden a mohu ji vřele doporučit. Nová kniha MemoRandom ve mne však vzbuzuje spíše rozpaky. Prostředí, ve kterém se odehrává, pro mne nebylo nijak zvlášť atraktivní, informátoři a jejich spojky na policii, krtci, úniky informací, zkorumpovaní policisté a politici, témata, od kterých si chce člověk při čtení spíše odpočinout. K hlavnímu hrdinovi si čtenář vytváří vztah velmi pozvolna, vždyť ztratil paměť, takže toho o něm na začátku mnoho nevíme, on sám toho o sobě moc neví. Příběh se tedy odkrývá hodně pomalu, jak se Davidu Saracovi postupně vrací paměť. Musím řici, že ještě někde v polovině knihy mi bylo vcelku jedno, kdo je Janus, přitom je to jaksi ústřední zápletka a odhalení jeho identity by mělo být to, co čtenáře pobízí ke čtení. Leč nebylo, knihu jsem tak četl docela dlouho. Dojem lehce napravil až závěr, i tak tři a půl hvězdičky zaokrouhluji směrem dolů. Nad autorem hůl rozhodně nelámu a na další knihu se určitě těším.

1 13.04.2016

Nadšení z této knihy poněkud utlumil fakt, že jsem před časem zahlédl kousek filmu a co čert nechtěl, přesně ten, který celou zápletku cca v pěti minutách objasňuje. Skvělý nápad, říkal jsem si, a ačkoliv jsem vůbec nevnímal o jaký jde film a na celou věc víceméně zapomněl, vše se vynořilo z paměti v průběhu čtení a bylo to bohužel o dost dřív, než to být mělo. I tak jsem si knihu velmi užil, Flynnová má dle mého názoru skutečně neotřelé nápady. Doporučuji.

1 10.02.2016

Zatímco Kostičas v akci považuji zpětně za velmi dobrý nákup, Vidořád za plnou cenu už méně. Druhé pokračování totiž není zdaleka tak dobré jako první díl. Při čtení prvního dílu jsem se vždy těšil na interakci mezi Paige a Strážcem, refájským Oskarem Schindlerem, a s napětím sledoval vývoj jejich komplikovaného vztahu, což z Kostičasu dělalo psychologický thriller první kategorie. V druhém dílu je tato linie výrazně upozaděna, děj se přesouvá z prvního Šeolu zpět do scionského Londýna, Paige zjišťuje, že z jednoho otroctví utekla do jiného a vše se točí hlavně kolem souboje o moc mezi zdejšími Vidopány, který vrcholí závěrečnou Šarvátkou. Spektrum vidoucích se rozrostlo o další nové pojmy, začíná jich být až zbytečně moc, čtenářský zážitek poněkud snižovalo také velké množství vedlejších postav, které člověk postupně vnímal jen jako prázdné skořápky se jménem a nic víc. Otevřený konec mi vůbec nevadil, jen to čekání na pokračování bude dlouhé.

1 04.01.2016