Vidlička
komentáře u knih
Daleká cesta za domovem
Richard Adams
"Milujte zvířata, bůh jim dal počátek myšlenky a pokojnou radost, neprotivte se myšlence boží. Člověče, nevynášej se nad zvířata, jsou bez hříchu, kdežto ty ve své vznešenosti poskvrňuješ zemi svým příchodem na ni a necháváš za sebou ohavnou stopu." Dostojevskij: Bratři Karamazovi
"Na světě je strašně zla."
"Všechno zlo pochází od lidí," řekl Cesmína. "Ostatní elil dělají jen to, co dělat musí, a Frix je řídí, tak jako řídí nás. Žijí na zemi a potřebují jíst. Kdežto lidé si nedají pokoj, dokud nezničí celou zemi a nevyhubí všechna zvířata."
"Jahodník se mi snažil pomoct, jak to jen šlo. Moc hezky promluvil o slušnosti a solidaritě, které jsou zvířatům vlastní. 'Zvířata se nechovají jako lidé,' řekl. 'Když musí bojovat, bojují; a když musí zabíjet, zabíjejí. Ale nelámou si hlavu vymýšlením, jak jiným život ztížit a jak jim ublížit. Zachovávají si vždy svou důstojnost a zvířeckost.'"
Pro děcka dobrodružný příběh o králících, chvílemi poměrně drsnějšího charakteru; pro dospěláky filosofický traktát, chvílemi poměrně drsnějšího charakteru. Nabitý informacemi. Úžasné pro obě skupiny.
Solaris
Stanisław Lem
Super nápad se živoucím oceánem, ale dál už budu jen reptat. Filozofování, o které nám ve scifíčku jde, že, jsme si užili celé moře, ale už mi nějak unikal jeho celkový smysl, stejně jako chování všech zúčastněných. A opravdu, opravdu musí být hrdinova vyvolená vždycky taková květinka/slepice?! Miluju Standovy krátké vtipné povídky, ale jak se pustí na delší vážnější pouť, obzvlášť vyplněnou miriádami popisů, ztrácím se v hlubinách vesmíru...
Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana
Vlastislav Toman
Kvač! Že já rocht nekupovala jako dítě Ábíčko!! Normálně mám sto chutí začít s tím i jednou nohou v důchodu...
Všude spousta ufounů, dobrodružství, ze všech těch výstřihů a bicáků sex jen stříká a dokonce se u šaltpáky vesmírné lodě nepokrytě povalují v zásuvce i máčka. Tak má podle mě vypadat literatura pro dorost. Prostě dokonalost!
Eáá-heáá!
Tak!!
Advent
Jarmila Glazarová
Kam se hrabou všechny skandinávský thrillery, Kingové a Barkerové... tohle je pravý maso!
Malí bohové
Terry Pratchett
"Maminko, můžu si vzít s sebou do batůžku želvičku?"
Teď už je to jasný, definitivně chci želvu! Akorát, že želva není, pane tesaři (Kantůrku nebo Pratchette?), obojživelník ;-)
Má oblíbená témata náboženství a filosofie, tož to jsem byla ranec zvědavá, jak si z nich Terry ztropí žerty. A taky že jo. Samozřejmě ale přidal i trochu té hlubokomyslnosti. A jako vždy trefil hřebíček na hlavičku! Výpisky z četby to dosvědčují:
"Nemluv o mně! Nevzpomínej moje jméno! Řekni třeba, že jsi písař nebo něco takového!"
"- písař," dokončil Bruta nepřesvědčivě.
"Jasně," přikývl Urno. "To je vidět na první pohled. Ten výmluvný mozol na palci a ukazováku, kterými držíš pero. A oba rukávy umazané od inkoustu."
Bruta se podíval na levý palec. "Ale já nemám - "
"Jasně," přikývl Urno s lišáckým úsměvem. "Jste levák, že?"
"Ehm, já používám obě ruce. Ale všichni říkají, že to není žádný zázrak."
"Aha," přikývl Didactylos. "Bilevák?"
"Vezmi si tedy člun. Když už musíš. Přál bych si jen, aby to bylo -"
"Fér?" dořekla za nej Mořská královna. Postoupila kupředu. Om ji cítil všude kolem.
"Nic takového neexistuje," odpověděla. "Život je jako mělčina. A nakonec zemřeš."
"Kde je Vorbis?" zavrčel dychtivě.
TEN SE ZACHRÁNIL.
"Ano? To není žádná sprvedlnost!"
JSEM JEN JÁ.
Krkavce nic nežralo, jen ostatní krkavci. Zato krkavci požírali věci, ze kterých by se udělalo i supovi špatně od žaludku. Krkavci by sežrali i supa, který zemřel na žaludeční nevolnost. .... Podle krkavčí zkušenosti bylo jedlé všechno, když se to nechalo odležet dost dlouho.
Za sebou uslyšel tiché ťukání. Krkavec zkoumal zobákem Brutova chodidla, ale jeho průzkum skončil, když se mu kolem nohy sevřely želví čelisti.
"A mám dě, midero!"
Vypadal nervózně jako ateista za bouře.
Tajná síť přírody
Peter Wohlleben
U téhle knížky bohužel nemáte tak velký objevný pocit, jako třeba u Stromů, protože to už tak ňák víme fšichni, že všechno se vším souvisí, ale štvrtú bligocavú hvezdičku přidám už jen za práci, kterou tenhle lesník mezi lidmi (a i stromy a zvířaty samozřejmě) odvádí a za lásku a jemný humor, se kterými se o přírodě vyjadřuje.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Na Zeměplochu by tu měla být zvláštní kolonka se šesti hvězdičkami, abych mohla některým pro mě slabším dílům dát pět, protože ve srovnání s ostatními knihami světa furt vévodí. Proto jsem nucena dát cestovatelkám jen čtyři za hrozně roztahané rozuzlení...
Co jinak napsat? Píšu ráda vtipné komenty, a jsem samozřejmě jeden z nejvtipnějších lidí, co znám, vedle Terryho jsem ale totální žabař (Agař?), proto se nebudu dál ani namáhat.
...dobře, už jen P.S. Protože jsem stejný, nebo ještě horší střevo jak Magráta, obdivuju jí nejvíc, jak se přesto vždycky neochvějně (vlastně trochu ochvějně, ale to je fuk) do všeho vrhá, když ne s odvahou tak aspoň se snahou. Já bych to nedala být čarodějnicí (ano, mí známí, toto není coming out, říkám vám to furt, že bohužel skutečně čarodějnice nejsem... aspoň ne taková, jak se to všeobecně myslí...).
Pusu, MAMI.
Zvěrolékař mezi nebem a zemí
James Herriot (p)
Celé dílo JH je prostě moje celoživotní srdcovka.
Anatém
Neal Stephenson
Jak moc bych chtěla žít v matémovém světě a nemuset vycházet ven! Bledá závist... Nenapíšu nic, co by už nezaznělo níže - chytře vymyšlený svět, nacházející se jen o něco dál na knotu než Země, a báječný překlad. Plus pro mě - pomálu děje a skoro žádná napínavost, jen neustálé vysvětlování, špekulování a aha-efekty. Rozhodně unikát, jdu se shánět po autorových dalších knihách.
Vesnický román
Karolina Světlá (p)
(SPOILER) Spoiler! Teda já čučela jak blázen, jak se paní Karolína pustila hned do tří, na její dobu jistě velmi provokativních témat (manželství se starší ženou, konverze a rozvod) a hlavně jak vše v podstatě obhajuje, pokud se čest postaví po bok rozumu proti zastaralým zvyklostem. Musím si někde dohledat, jak tehdejší čtenářstvo reagovalo... Taky oceňuju nesporný autorčin talent, protože román je perfektně "sestaven" a štimuje od první do poslední stránky. V době, kdy kromě německých děl nemohl mít nikdo nic moc českého načteno, se jedná bezesporu o přirozenou vlohu. Tleskám a nemůžu dát jinak než 5*. (...teda až na to, že se nakonec nedostali! Brek, brek...)
Dům na předměstí
Karel Poláček
V první řadě překrásná prvorepubliková čeština, hned za ní nezaostávající humor a vtip a do třetice všeho dobrého nadčasová satira lidského jednání. Laskonka.
Ze světa lesních samot
Karel Klostermann
SPOILERY.
Zvolání Naděnky Urbánkové před samotou dědy Komárka, že z toho úplně na člověka dejchne Klostermann, mě přivedlo k dojmu, že to bude idylické vyprávění z romantické Šumavy, a ono ejhle - asi četla jinou Kadlovu knihu... Z tohodle dejchal akorát zmar, smrt, hniloba a zoufalství. V podstatě se tam za celou knížku nestalo nic hezkýho, ba naopak. Myslela jsem, že když na konci postihla lesy taková katastrofa, že se Kořán hecne, postaví si Blbečku (é, pardon, Zdeničku) do latě, zůstane tam a pokusí se zmírnit následky, ale on prachsprostě podpantoflácky zdrhnul. Ale on to KK zmiňoval celou dobu, že městský tam dlouho nevydržej... A pořád o tý nudě, no je vidět, že to psal chlap, protože ženská se nudit nemá čas, nedokázala jsem furt pochopit, proč se prostě nezačnou zabývat nějakým koníčkem - naštípám víc loučí (o dřevo tam teda nouzi neměli) a začnu třeba vyřezávat, nebo si nechám dovézt z města haldu knih (tam by to bylo pro nás knihomoly v zimě ideální místo na všechny nedočtený restíky, co ;-)), nebo něco. Prostě mi pili všichni nehorázně krev (hlavně ta bába Nany), ale nutno přiznat, že KK popisoval pouze realitu té doby a přiblížil čtenáři také jiné kouty Čech než jen třeba zidealizované Ratibořice. Celou dobu se mi vtírala do hlavy myšlenka, proč tam teda v prvopočátcích lidi vůbec lezli, když se tam skoro nedalo žít (no asi kvůli dřevu/prachům, jak jinak).Takže suma sumárum - knížka zajímavá, čtivá, ale pro mě asi Klostermannova poslední. Svejch prud mám dost, nemusím si číst ještě o cizích...
Dějiny Ukrajiny
Jan Rychlík
Nejen proto, že nám tu pomáhá s prací spousta Ukrajinců, by si měl tyto Dějiny přečíst každý Čech. Taky proto, abysme furt nepindali, jak jsme se špatně měli, máme atd... Co mají s jejich dějinami říkat oni chudáci!
I Rusko může být krásné: Na cestách po největší zemi světa
Nikola Hrušková
Kromě toho, že jednou jedla živý mořský plody, můra, tak mě autorka ani neštvala, což bývá můj největší problém u knížek tohohle typu. Vyprávění bylo přirozené a fajn. V každém navštíveném místě jsme se vždycky podívali na nejvýznamější pamětihodnost, přírodní krásy a místní tržiště. Stejně jako Nikolu mě nejvíc bavilo cestování vlakem nebo nocování na privátech, leckdy velmi zajímavých ve stylu "urob si sám".
Celkově prostě fajn nenáročný cestopis na každé stránce s hezkou fotkou.
Tajný život úhořů
Patrik Svensson
Bavila mě historie pátrání po původu úhoře a veškerá biologická fakta (těch jsme se ale dozvěděli ledva, co by úhoř do tlamičky pobral). Zbytek byla snůška blábolů na téma kterak napasovat úhoře do existencionálních úvah a do arteterapie po smrti otce. Možná má i úhořův tvar nějakou roli, vzhledem k Sigmundovu pobíhání celou knihou, ale to už je jen moje spekulace. Nejsem fanouškem těchto nitrovyblívajících grafostvořenin.
Ale pár faktů:
- sklovití úhoři (jedno ze stádií vývoje) působí křehce a bezbranně a například pro Basky představují delikatesu (jak typické)
- Japonci se snažili uměle chovat a rozmnožovat úhoře. Projevilo se u nich několik chorob. Zanedlouho se jejich dovozem všude možně po světě rozšířily i na volně žijící úhoře (opět)
- ve starověkém Egyptě se na pohřebištích nalezly malé rakve s mumifikovanými úhoři, uloženými k věčnému odpočinku vedle bronzových figurek bohů (ťuťu)
- Aristoteles byl poslední z lidí, který věděl vše. Tedy obsáhl všechno vědění, které se člověku do té doby podařilo nashromáždit
- a dozvíme se, že odpověď na odvěkou otázku zní "vejce". Dokázal tak italský lékař a věděc Francesco Redi. "Ke stvoření života je třeba vajíčka a jeho oplodnění - omne vivum ex ovo." :-)
A dozvěděla jsem se, že jsem taky úhoř - obyčejně prožije svůj aktivní život o samotě a jeho činnostem dávají řád roční období.
Plavu tedy rychle od téhle knížky pryč, i když to s tou koulí žížal už z hlavy nikdy nevyženu...
Les mytág
Robert Holdstock
(SPOILER) Hafo spoilerů.
Asi budu jen brblat. Tak úžasnej nápad, jako je les plný anglické mytologie, a proběhneme ho jen letem světem!
Hlavně že slintáme půl knížky nad úžasnou G (tady se, myslím, autor trochu odkopal, ale co, hebefilie není trestná...). Vždycky se nepřestávám smát, jak jsou všechny ty vysněné autorské (mužské i ženské) ideály nesnesitelný dokonaloušci... No, a celkově jsem si představovala prostě něco jiného než ubrečenou lovestory.
Jednání postav je často nelogické a leckdy by stačilo, aby si to autor po sobě ještě jednou přečetl.
Překlad taky kulhá. Plést si ve fantasy hrušku meče se záštitou je bída (nebo to jde taky na vrub autora a překladatel jen neodhalil?).
Pochválím ale konec, ten to trochu zachránil, že nebyl úplně hepíkovej. Taky se mi líbí, když všeobecně autoři jmenují různé druhy dřevin a neříkají jen "stromy". Tady toho bylo spousta, ale zase v knížce o lese by opak byl šlendrián. A samozřejmě Keeton byl fajn. Ještě že nezařval, jak jsem čekala.
Suma sumárum, nejdřív velký těšení, potom velký zklamání. Na Holdstocka jsem se holt nějak nenaladila...
Ze života knihomolky
Debbie Tung (p)
No, je vidět, že mi už není šestnáct, což je asi tak cílovka, ale pár stránek samozřejmě dobrých a pravdivých. Jen být ten její bojfrend, tak už jsem dávno za horama...