Spíš pro nás, co raději sáhneme po tištěném průvodci, než hledat něco na těch internetech, i když si pak musíte podrobnosti stejně dohledat. Ale jako inspirační zdroj super, mě to dalo námět na spoustu výletů!
Graficky moc příjemná publikace.
Dozvíte si pár archeologických zajímavůstek. Třeba, že slangově se pohřbený jedinec řekne mrtvák nebo že Pompeje jsou lokalita s výjimečnými nálezy. Ale hlavně, že:
"Věřte, nevěřte... Na náměstí Svobody v Žatci v roce 2001 u morového sloupu při ohledání ostatků našeho předka z 4.-3. tisíciletí př.n.l. se našla nádoba objemu 0,492 litru a malá hliněná destička se sedmi vrypy, pravděpodobně historicky nejstarší pivní účet."
Jak jinak!!! :-DDD
Pak si ještě dohledejte, kdo byli Homo Predmostensis.
Zkrátka, pro nadšence do pravěku a výletů jako stvořené.
Druhá, "letecká" část je sice příšerná agitka, ale i tak je to celé hodně moc zajímavé!
"Působením vztlaku se kusy ledovce za mohutného dunění a obrovského vlnobití odlamují, říká se že ledovec "se telí"."
Člověk si u toho gůgluje všechny ty ledové ostrovy, mořské proudy, průplavy a obdivuje se těm (ačkoliv nechápe, co je tam žene a pudí), kteří dokáží přežít třeba tři roky v severních pustinách. Já bych nedokázala zabít ani stonožku, natož ledního medvěda, ale taky se tam nehrnu...
Super počtení, spousta poučení a vyhlašuju za nejlepší zeměpisný název Moře Laptěvů :-D
Jako že tam hrdina slintá nad jedenáctiletou holkou?!
To mě teda docela zkazilo čtení jinak prima klasického scífka s poměrně dobře uchopeným cestováním v čase. Na můj vkus tam bylo sice dost klišé a příhodně jednoduchých řešení, ale byly potřeba, aby se nám text zbytečně nerozbujel o nepodstatné (ó, ta krása starých knížek, kde se autor dokáže vyžvejknout do tří set stran!). Taky s Bobem nesouhlasím ve spoustě názorů, já jsem spíš levičák, a rozhodně nesdílím nadšení z budoucnosti, ale já můžu lépe než on ve své době vidět následky, které jsme si v honbě po ní nadrobili...
Ale máme tady Petea i s podrobným návodem k obsluze, což nadmíru kvituju, košiška je prostě košiška a dodává lesk a úroveň čemukoliv, takže si moje bodové hodnocení nechám ještě rozležet a možná ho časem o půlhvězdu zvýším.
Sakumprdum příjemné čtení určitě patřící do mistrovských děl SF.
To je tak krásná knížka! Noumálně, Uďo, jsem u toho skoro telila. Obyvatelé paneláků po celém východním bloku stojící před svými domy s jejich papírovými maketami v rukou a krátce se vyznávající ze svého vztahu k životu v paneláku. Samozřejmě ne všechny zkušenosti jsou pozitivní, ale ty kladné jsou pro mě prostě z osobních důvodu dojemné. Hrozně bych chtěla být v té knížce taky. Paneláček už jsem zakoupila a sestavila! :-P
"There are so many buildings of this kind in Russia, wherever you go. That's the beauty of panel houses, you are at home everywhere."
Jsem nadšená uspořádáním knihy. Jednak jsou tam samozřejmě nějaké ty ásány, a pak seznam neduhů a seznam částí těla. U každého je uvedeno pět piktogramů s číslem stránky jednotlivých poloh, které na daný problém zabírají. Základní povídání a rady, ale žádné zbytečné okecávání a rovnou na věc! Vyčetla bych leda pár drobných grafických mušek, ale to nepadá na váhu. Do mojí jógové knihovničky a na mojí karimatku jak dělané, doporučuju.
Z tohoto souboru vtipů úplně čiší, jaký obrovský balvan musel lidem (jak kterým, samozřejmě) po revoluci spadnout ze srdce!
Realita naději sice brzy převálcovala, ale to je už jiný příběh.
Zde tedy výběr kolem-sametových fórů, mě nejvíc konvenovaly ty ekologické. Čtení, obávám se, ale už pouze pro pamětníky.
Sice jsem v knize postrádala vysvětlení toho modelu soukromých podnikatelů/boháčů v Číně, ale jinak jako stručný a srozumitelný zdroj současného základního dění kolem Číny je text pro laického čtenáře zajímavý a dostačující.
Teď dostanu od ostatních asi hroznej céres a jmen, ale nemůžu si pomoct.
Dave je očividně strašně príma chlap, hodnej kluk, dříč, umělec a já mu přeju jen to nejlepší. Umí i řadit slova do hezkých vět a líbí se mi, že psal, jak mu zobák narost, žádný kašírování, o tom žádná. Ale bohužel je taky Američan, a ti maj všichni zvláštním způsobem vymytej mozek. Takže v podstatě čteme jen o tom, jak miluje svojí rodinu, přátele a hudbu, a jak odešel ze školy ale vůbec toho nelituje (proč o tom teda furt mele?), a jak je vděčnej všem, co potkal. A že žil ve špinavejch podnájmech (proč tam neuklidil?), a že ho srala ta želva (proč se jí teda trochu nevěnoval?!) Takže klasická děkovačka bez nějaké literární přidané hodnoty.
Doklopýtala jsem samozřejmě k Nirvaně, ale dál už to fakt nešlo.
Hodnotím jen knížku, ne Davea, u toho je krásně vidět, že štěstí je vlastnost, a ať jemu i jeho fanouškům nadále vzkvétá.
Já nedočítám. Ale hezká obálka.
Ten výběr symbolů mi připadal v některých případech hodně náhodný a informační hodnota některých příspěvků nicneříkající. Kompilace vypadá lépe, než co v ní pak najdete...
Obdivuju takové autory, lidi. Zdánlivě létají z květu na květ (nebo z hovna na hovno) a nesmyslně fantazijně bzučí, ale ve skutečnosti asi vidí a trpí víc než my normální konvenčáci.
Hypnóza je letní ale mrazivá, surreálná ale reálná až moc a poučná pro ty, kteří si ji nikdy nepřečtou.
Posledních pár kapitol bych vynechala, jsou až moc mentorské, a jsem už lehce alergická na slovo Maribor, ale cenu si knížka zaslouží. Rozhodně víc než valná většina současné produkce.
Jak se tyhle rady a návody v ženských časopisech v průběhu času vůbec nemění...
Užitečné a návodné recepty na všechno možné (dokonce vyzdvihující akupunkturu - to bych byla bývala neřekla) od kosmetiky, přes cvičení, správné stravování až po nějakou tu módu. Ve své době (a nejen ve své - taky jsem si učinila "to buy list") určitě dokonalý výcuc z jistě oblíbeného časopisu a krásný dárek k MDŽ, ale ke konci začal trochu ztrácet dech, se mi zdá, takže nemůžu jít víc než na průměr.
Ale! Čtvrtou hvězdičku prostě musím přihodit jednak pro mou nostalgickou úchylku na zachycenou dobu a úžasné fotografie, ale hlavně za plejádu těch mega přepálených účesů, do kterých mám chuť jít!
Knížka putuje samozřejmě na mou poličku Nostalgické osmdesátky a bude v budoucnu jistě ještě párkrát prolistována.
P.S.: Vysavač máte prý strčit do ruky chlapovi, protože má na luxování prý víc sil, tak se toho držte, holky. A kupte si Evu, protože furt vychází!
Prý sovětský Jules Verne! Tak jsem byla zvědavá a, no, sovětský ano, Verne moc ne.
První dvě povídky nabité entuziasmem z nové vědecké epochy, která v rukou sovětských občanů oddaných práci a vlasti dokáže nemožné a definitivně odkáže do minulosti bídu a nešvary předešlých dob a hrdinně poběží dál a dál vstříc blažené komunistické budoucnosti! Ale kupodivu, když se čtenář dosyta vysměje, ty sci-fi příběhy jako takové jsou mile naivně velmi čtivé.
Třetí povídka je už ale bohužel jen literární blábol nehodný papíru, na který byl vytištěn.
Jako dokument toho, co všechno bylo lze vydat, podnětné, jako scífko kuriózně zábavné a odpočinkové.
Charms a tvorba pro děti! Jde to vůbec dohromady? Očividně ano, ale nečekejte princezny, spíš špačky, a nečekejte putování za sedmero hor, spíš do Brazílie, které skončí v Leningradě.
Hravé, surreálné, charmsovské, ale pro dnešní děti asi už ne...
Nádherné ilustrace Leoše Konáše se zanáplasťovanou košiškou plující na balóncích - nezapomenutelné.
Předchůdce knihy Neberme se příliš vážně téhož nakladatelství z roku 2002, ovšem bez dopisů Jiřího Kalouska.
Větší formát je fajn, ocenila bych ale víc, kdyby autorovy komentáře k jednotlivým kolážím byly umístěny vedle a ne na druhé straně. Ale možná se počítalo s vystřižením a zarámováním, tak aby text seděl k příslušné stránce...?
Každopádně humor, koláže a Horníček, co dodat!
V podstatě je to přesně tak, jak jsem si myslela i před přečtením této knížky. Fyzicko-chemikální reakce a už to jelo. Akorát se to dočteme podrobně vysvětleno, ale s přihlédnutím k laické čtenářské obci se spoustou vtipných příkladů.
"Je-li potřeba další ukázky (druhého termodynamického zákona), stav mého pracovního stolu v libovolné chvíli bohatě postačí. Bez ohledu na to, jak často jej uklízím, se stůl vždy rychle vrátí do neuspořádaného, zjevně preferovaného stavu."
Shrnu si to ještě jednou pro sebe: "Život je sebeudržující se kineticky stabilní dynamická reakční síť odvozená od replikační reakce."
Dozvěděli jsme se tedy jak, přirozeně ale ne proč. Život je podle mě nesmyslný (z vyššího filosofického hlediska), ale dost fascinující. Dokud se neukáže jinak.
Milý Emil,
nepamätám sa, kedy som sa naposledy takto narehotala ako u fašírok (Keď som bol malý, hrávali sme sa na zbojníkov a pandúrov. Každý chcel byť zbojník... - To nám zostalo.). Ten herec, teraz si nespomeniem, ako sa volal, a jeho dielo majú pre mňa naozaj cenu zlata. Preto si pred spaním dávam Listy v audiu do ucha. Pretože nemajú jedinú tienistú stránku. A vždy chcem repete! A to sa to snažím vidieť triezvo. Pozdravuj Pajdušákovú. Tvoja Vidlička.
Asi že nemám ráda chlapečky (ani holčičky...), a že nemám ráda, když je mi líto malého pejska, a že, no prostě jsme se tentokrát s Džejárem nějak nepotkali, což je asi víc líto mě, než by bylo bývalo jemu. Ale bavila mě ta spousta aluzí, které bych ale bez poznámkového aparátu (díky Valar za něj!) ani náhodou nerozklíčovala, bavila mě kupodivu i část v mě tak nepříjemném podmořském světě, a jako vždy - krásné ilustrace.
Útlý základní přehled ruského... no, "práva", podaný velmi ironicky, sarkasticky a zhnuseně. Nenadála bych se, že se zrovna u takového titulu tolik nasměju, ale bylo to tak. Byl to ovšem, jak se říká, smích přes slzy. Slzy jsou taky to jediné, co se dá v kontextu s ruským právem dělat. Pokud se tak dá o tom bordelu vůbec tak mluvit. A spravedlnost samozřejmě nečekejte už vůbec.
"Ruská společnost žila v právních poměrech, které tomu odpovídaly a jaké si sama vytvářela. Rozhodujícím činitelem tu vždy bylo přímé násilí."
Shrnuto to nejpodstatnější a, jak říkám, čtenář dostane nádavkem spoustu sarkasmu a ironie. Na své si přijdou laici černohumorníci.
"Sovětskou právní vědu pak až do poloviny osmdesátých let ovládaly extrémně sterilní scholastika, alibistická citátománie, servilní apologetika a glorifikace všeho sovětského, resp. socialistického, levné hanobení kapitalismu, přežvykování banalit a ignorování jakýchkoliv skutečných problémů."
(SPOILER) Kde by mě bylo kdysi napadlo, jak mě bude zajímat román z továrny na cihly!
Ale protože se u mě věkem vyvinula úchylka na osmdesátky a na seriály typu Zákony pohybu, Inženýrská odysea nebo Okres na severu, tak jsem nemohla v knihobudce minout ani Požáry.
Postavy jsou dost šablonovité, děj předvídatelný a konec je sice ne úplně typický happy end ale charakterní a s nádechem naděje, takže celkově docela klišé a nic literárně objevného, ale víte co? Mě to prostě bavilo, pravděpodobně z výše uvedených důvodů. A hlavně jsem ráda, že, spoiler, nedošlo v továrně k nějaké nehodě a ztrátám na životech, jak jsem se zprvu bála, ale jen k docela obyčejným rozkrádačkám.
A nominuju Lídu do soutěže o největší literární krááávu nebeskou, která by si nezasloužila nic jiného, než aby jí milej Lu skopnul s rozběhem do Labe.
Čest práci.
"Z Motherwellu až do Wolverhamptonu jsem cestoval s jednou skotskou matku a malou holčičkou, jež jsem vysvobodil z chodbičky přeplněného vlaku, a mohly jet "jedničkou" bez placení, protože jsem revizorovi řekl, že jejich společnost vítám. Za odměnu jsem se před rozloučením dozvěděl, že (zatímco jsem byl na obědě) ona malá holčička prohlásila: "Líbí se mi, ale nerozumím mu ani slovo." Na co jsem mohl jen chabě odpovědět, že to druhé je běžné, to první však už méně."
Pár poklidných týdnů ve společnosti nesmírně laskavého, moudrého a milého člověka, který, ač sám udiven, udělal radost milionům dalších lidí díky svému pohledu na svět, do kterého je nám nyní dovoleno nahlédnout.
Odpůrce uveřejňování informací o autorovi (sic), přítel, otec, Beren, ent, hobit... J.R.R. Tolkien.
"Překvapí tě, že mám nový klobouk! - moc se neliší od toho starého, v němž se, běda, vytvořila díra, příliš velká, než aby šla přehlédnout: rodině každopádně neunikla..."
