Vidlička komentáře u knih

Už dlouho jsem si u žádný knížky takhle pěkně neplákla! Ano, otěcko Kondelík byl pěknej poděs, a kdo se chytí za nos, dá si i u sebe pozor na přehnanou důstojnost. Ale já si hlavně lebedila v Kondelíkojc poklidné domácnosti, Vejvárkovým příchodem ovšem notně rozvířené. Jak ráda bych si to tak na roček vyměnila s paní Bety, která hlavně mi připadala jako hrdinka knihy.

Když jsem se teď o ctěné rodince dozvěděla mnohé navíc, můžu se novýma očima posté podívat na film, u kterého vždycky řvu smíchy. Hlavně u Muknšnáblice - véď, Lotynko...

Pro mě prostě další perla zasazená do koruny české literatury.

"Já vám to stejně jednou řeknu souvisle..."

5 18.04.2024

Bez zbytečných řečí okolo rovnou na věc! Tak má taková knížka vypadat. Cviky taky nevypadají, že by se u nich jeden ztrhal. Takže zatím dám čtyři, ale s hodnocením možná ještě pohnu, podle toho jestli se mi pohnou ty zmiňovaný v názvu... Dám vědět. Na měsíc je o zábavu postaráno!

2 09.04.2024

(SPOILER) Hláškujících hrdinů není nikdy dost a starej dobrej šutrák Kuba Nedomý u mě bude vždycky na vrcholu žebříčku. Dědkovo Hu! se taky prostě nikdy neomrzí. A Mantella ex machina naše smolaře nakonec ze srabu vždycky vytáhne.

V tomhle díle si děláme prdel z rozbujelý hyperkorektnosti a co z toho vzešlo, tentokrát na Ultimu.

Sice je to relaxační hovadinka, ale Neffík je zárukou, že se nám dostane sem tam i kvalitního filozofování a hlavně je tak příjemný číst něco od někoho úplně normálního...!

"Dobře," řekl mi Dědek Čuchák. "To, co říkáš, odporuje logice a zásadám rozumného jednání. Typická masácká reakce. Lidský mozek je huspenina. Rosol. A podle toho lidské myšlení vypadá."

"Dneska se nemusí vůbec nic umět, a lidem z toho měkne mozek a plavnou křivkou se vracejí do opičího stavu, tak aspoň mi to připadá, když se na svět kolem sebe dívám ze širšího pohledu."

Nakladatelství taky dělá hezkou práci: knížky z téhle série jsou fajn do ruky a mají boží ilustrace. Akorát by je fakt nemuseli dávat vždycky kousek dopředu před děj...

Prostě a jednoduše, Vidlička připichuje nekritických zamilovaně blikajících vesmírných pět hvězd.

5 09.04.2024

Atmosféra. Atmosféra beznaděje před bitvou na Pellenorských polích. Atmosféra beznaděje cestou k mordorské bráně. Atmosféra beznaděje cestou k Hoře osudu. Ale co naplat, na výběr není. A po svržení Nepřítele atmosféra melancholie a smutku nad tolikerým loučením. Ale co naplat, čas elfů na této zemi už vypršel...

Cesta jde pořád dál a dál,
kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla
a já bych raději šel spát.
Ať jiní jdou tou dlouhou cestou
na nová, vlastní putování;
mě nohy do hostince nesou,
kde čeká dlouhé klidné spaní.

Atmosféru má i obří kupa dodatků, chutný předkrm před Silmarillionem. Porovnávání středozemských kalendářů mě přeneslo přímo na oslavy Radostin. Nikdy se mi odtamtud nechce.

17 08.04.2024

Procházka Prahou mými nostalgickými osmdesátkami. Za absenci sluncem vyhřátých sídlišť a paneláků jedna dolů...

2 08.04.2024

Negativa průvodců jsou samozřejmě v jejich brzkém zastarávání, ale hlavní představu o městě si uděláte. Ty ulice a budovy asi jen tak nezbořej... Do Moskvy se už asi nepodívám, tak jsem si tam zajela alespoň prostřednictvím téhle brožurky.
Je poznat, že se jedná o anglické dílko do češtiny pouze přeložené, kdy překlad a vůbec redaktorská práce často pokulhává a samotný text je plný blbostí. Autoři se například na několika místech neshodli, ve kterém roce že to umřel Lenin...
Vzhledem k dnešním ruským poměrům je také zajímavé, jak moc se knížka zabývá zábavou a ubytováním pro LBDT komunitu.
Fotek je málo a bídných. Často se jedná jen o pohled na nějakou část budovy nebo o skupinku procházejících se lidí. Vopravdu teda vypovídající...
Celkově tedy průměr, ale čtvrtou rudou hvězdu jsem přihodila za vtipný a často ironozující styl psaní, což bych u takhle prakticky zaměřené publikace nečekala, ale bylo to velmi osvěžující.
Čtení o Moskvě pro mě bohužel ale celou dobu mělo velmi trpkou příchuť.

2 27.03.2024

Jé, to bylo tak krásně naivní!
Jistě by se našlo dost věcí, které by šly zkritizovat. Mě obzvláště iritovala Ira, kravička, docent jí ale naštěstí trumfoval.
Ale úžasností bylo pro mě víc. Od nádherných ilustrací, přes upírka Micíka, po edukativní formu...
Miluju scifi, miluju pravěk a tady je obojí. Navíc jsem zas děcko v osmdesátkách a je mi príma.

3 20.03.2024

Perfektně sepsaná a ohromně zajímavá knížka od odborníka pro laiky. Hemže se odbornými termíny, přesto je psána lehkým perem a notnou dávkou vtipu.

"Jak jsme viděli, také rostliny mají prospěch z bohatého a proměnlivého přísunu smyslových podnětů. Rostliny ovšem nevzpomínají stejným způsobem jako my; nekrčí se úzkostí při myšlence na sucho a nesní o letních paprscích slunce. Neschází jim, že nejsou skryty v lusku či tobolce, ani necítí úzkost z předčasného uvolnění pylu."

Škoda, že většina odkazů na videjka už nefunguje, ale to si člověk dovygůgluje, když chce.

Pro mě je nejdůležitější ten výsledek, že rostliny necítí bolest!

Doporučuju!

6 15.03.2024

Paní Nepilová je, ostatně jako skoro každá ženská v literatuře, výrazně na pěst :-) Myšák jako obvykle válí!

4 15.03.2024

Času se začíná nedostávat, přesto a právě proto je důležité, pokud to jde a dokud to vůbec jde, posedět nad dobrým jídlem s přáteli.

"Dobrou noc, kapitáne, můj pane," řekl. "Využil jste příležitosti."
"Ano?" řekl Faramir.
"Ano, pane, a ukázal jste, co jste zač. Z těch nejlepších."
Faramir se usmál. "Jsi prostořeký služebník, Mistře Samvěde. Ale ne: chvála chvályhodných je nade všechny odměny. Nebylo tu však co chválit. Nic mě netáhlo jednat jinak, než jsem jednal."

"Já bych tu věc nevzal, i kdyby ležela u silnice."

Hrum, húm. Burárum. Chtěla bych se vdát za Řeřábka...

14 10.03.2024

Pro první nástřel, do kterého světového národního parku se vydat na dovolenou, fajn.
Ale předmluva příšerně patetická, překlad podivnej (a to je to samej RNDr....) a uspořádání knihy na prd. Chápu, že chtěli ušetřit za křídovej papír, ale víc bych ocenila, kdyby příslušný text ke každému parku byl hned u fotek, a ne muset furt listovat tam a zpátky. A jedna dvě fotky k parku (sice krásné a velkoformátové) mi pro informaci a pokochání taky nestačily. A největší šmelo byly na konec přifařené české a slovenské národní parky, ovšem bez fotek jakýchkoliv, to už mi připadalo úplně jako paskvil... Informace o parcích nehodlám ověřovat, ale pochybné mi přišlo už to, že autor pořád vykřikoval o Yellowstonském jako o prvním na světě (1872) a přitom o stránku dál píše o Galapágách, že se staly NP v roce 1834, takže asi tak.
Knížku jsem ulovila v naší domovní knihobudce pro účel rozstříhání jí na koláže, a po přečtení toho nebudu litovat teda ani zbla.

7 27.02.2024

Sranda i doják jako vždy, a proto Alfa milujeme. Nicméně srážím hvězdičku za, na můj vkus, přílišný výskyt dětiček a za jiný překlad než od Evy Marxové, který mi užitím některých slov připadal příliš moderní, což se mi tam prostě nehodí...

7 22.02.2024

Budu za neuvěřitelnýho ignoranta, ale texty pana doktora, i když bezesporu erudované, mi připadaly spíš jako výstřely do tmy. V dnešní době rychlých zpráv a krátkých textů bych si vychutnala raději něco delšího a propracovanějšího...
Hodnocení dávám čistě subjektivní, s kvalitou páně Koukolíkových esejí lehce nesouvisející a omlouvám se tímto všem inteligentním lidem i jemu.

9 20.02.2024

Aš nazg durbatulûk, aš nazg gimbatul,
aš nazg thrakatulûk, agh burzum-iši krimpatul.

Pomalé čtení svírané úzkostí, ale když se odváží i ten nejmenší, naděje neumírá.

Láska na celý zbytek života.

30 20.02.2024

Nemůžu než podepsat komentář od hladko.

4 13.02.2024

Kromě toho, že jednou jedla živý mořský plody, můra, tak mě autorka ani neštvala, což bývá můj největší problém u knížek tohohle typu. Vyprávění bylo přirozené a fajn. V každém navštíveném místě jsme se vždycky podívali na nejvýznamější pamětihodnost, přírodní krásy a místní tržiště. Stejně jako Nikolu mě nejvíc bavilo cestování vlakem nebo nocování na privátech, leckdy velmi zajímavých ve stylu "urob si sám".
Celkově prostě fajn nenáročný cestopis na každé stránce s hezkou fotkou.

11 12.02.2024

Už jsem konečně pochopila, co mi na Zaklínači vadí. Není to ani ryba, ani rak. Líbilo by se mi víc, kdyby to celé bylo psáno buď jako vážná hrdinská sága, nebo naopak jako ironické vtipné vyprávění. Ale tím, jak Sapkowski přebíhá z jednoho do druhého, nedrží mi to pohromadě. Až mi to celé připadá lehce trapné (a jéjé, teď dostanu jmen!). Prostě mutant. Jako Geralt. Což je mimochodem takový játro, že se divím, že vždycky přežije byť jen první kapitolu.
Tak sbohem, Andrzeji. Kdyby ses byl býval držel kratších útvarů a vynechal Ciri a Yennefer (vlastně všechny ženský postavy, ty ti nejdou), mohlo nám být spolu lépe.

15 29.01.2024

Jak ráda bych byla abonentkou Punche v 19. století!

Bavila mě historie pátrání po původu úhoře a veškerá biologická fakta (těch jsme se ale dozvěděli ledva, co by úhoř do tlamičky pobral). Zbytek byla snůška blábolů na téma kterak napasovat úhoře do existencionálních úvah a do arteterapie po smrti otce. Možná má i úhořův tvar nějakou roli, vzhledem k Sigmundovu pobíhání celou knihou, ale to už je jen moje spekulace. Nejsem fanouškem těchto nitrovyblívajících grafostvořenin.

Ale pár faktů:
- sklovití úhoři (jedno ze stádií vývoje) působí křehce a bezbranně a například pro Basky představují delikatesu (jak typické)
- Japonci se snažili uměle chovat a rozmnožovat úhoře. Projevilo se u nich několik chorob. Zanedlouho se jejich dovozem všude možně po světě rozšířily i na volně žijící úhoře (opět)
- ve starověkém Egyptě se na pohřebištích nalezly malé rakve s mumifikovanými úhoři, uloženými k věčnému odpočinku vedle bronzových figurek bohů (ťuťu)
- Aristoteles byl poslední z lidí, který věděl vše. Tedy obsáhl všechno vědění, které se člověku do té doby podařilo nashromáždit
- a dozvíme se, že odpověď na odvěkou otázku zní "vejce". Dokázal tak italský lékař a věděc Francesco Redi. "Ke stvoření života je třeba vajíčka a jeho oplodnění - omne vivum ex ovo." :-)

A dozvěděla jsem se, že jsem taky úhoř - obyčejně prožije svůj aktivní život o samotě a jeho činnostem dávají řád roční období.

Plavu tedy rychle od téhle knížky pryč, i když to s tou koulí žížal už z hlavy nikdy nevyženu...

11 29.01.2024

(SPOILER) Hafo spoilerů.

Asi budu jen brblat. Tak úžasnej nápad, jako je les plný anglické mytologie, a proběhneme ho jen letem světem!
Hlavně že slintáme půl knížky nad úžasnou G (tady se, myslím, autor trochu odkopal, ale co, hebefilie není trestná...). Vždycky se nepřestávám smát, jak jsou všechny ty vysněné autorské (mužské i ženské) ideály nesnesitelný dokonaloušci... No, a celkově jsem si představovala prostě něco jiného než ubrečenou lovestory.
Jednání postav je často nelogické a leckdy by stačilo, aby si to autor po sobě ještě jednou přečetl.
Překlad taky kulhá. Plést si ve fantasy hrušku meče se záštitou je bída (nebo to jde taky na vrub autora a překladatel jen neodhalil?).

Pochválím ale konec, ten to trochu zachránil, že nebyl úplně hepíkovej. Taky se mi líbí, když všeobecně autoři jmenují různé druhy dřevin a neříkají jen "stromy". Tady toho bylo spousta, ale zase v knížce o lese by opak byl šlendrián. A samozřejmě Keeton byl fajn. Ještě že nezařval, jak jsem čekala.

Suma sumárum, nejdřív velký těšení, potom velký zklamání. Na Holdstocka jsem se holt nějak nenaladila...

10 29.01.2024