Vesnický román
kniha od: Karolina Světlá (p)

Román čerpající z ještědského kraje zdůrazňuje mravní odpovědnost a opravdovost ženy, kterou společnost spoutává svými náboženskými předsudky a pokrytectvím.
Komentáře (61)
Komentáře 61 Recenze 1


Skvělé dílo, ale ten konec stejně člověka zamrzí. Karolínu Světlou doporučuji všem. Vynikající autorka své doby.


"Básnický protest proti soudobé společnosti v níž vzdor jásotu nad novým jarem národa nebylo místa pro štěstí prostých lidských srdcí."
Karolína Světlá si zaslouží velký obdiv za svou odvahu jít do křížku se starými dogmaty a dotknout se ve své době tak nekonvenčních témat. Přečteno téměř bez dechu. Vynikající dílo!


Ke Karolíně Světlé jsem dlouho měla vztah, který má mnoho lidí ke knihám zařazeným do školního "kánonu", totiž že je to něco zastaralého, pro dnešní dobu nepotřebného. Vesnický román jsem si nakonec vybrala proto, že jsme se loni vydali právě ze Světlé na Ještěd, a také kvůli čtenářské výzvě. Ačkoliv příběh je po většinu času téměř jak z červené knihovny a rozhodování a jednání postav je pro moderního člověka někdy nepochopitelné, zůstalo ve mně po přečtení mnoho otázek, pro které si myslím, že stojí za to Vesnický román číst i dnes. Druhým velkým překvapením pro mě byl jazyk, který ač archaický, působil tak, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Ve vydání z roku 2019 od nakladatelství Host je navíc bonus v podobě komentáře, který Vesnický román zasazuje do celkového kontextu tvorby K.S.


Překvapivě celkem zajímavý příběh, ve kterém se mísí pověry a lidová mystika. Hlavní hrdina si vezme starší ženu a je to prakticky o tom, co to s jejich vztahem udělá. V některým případech jsem si nemohl nevzpomenout na Kalibův zločin. Ta studie pokřivených vesnických vztahů, která člověka dožene k nepředvídatelnému činu. Stejně jako postavy matek. Oba romány jsou podobně kritické a přece jiné. Světlá má navrch s psychologií a tou mystikou, myslím.


Považuji za báječné, že se díky nesčetným klasikům nejen české literatury můžeme navracet do dob, které nám nejsou známy ani z vyprávění, byť si je především díky nádhernému květnatému umnému a za pár dekád nejspíš nesrozumitelnému jazyku máme tendenci idealizovat. Řada lidských vlastností jako závist, žárlivost či svár se nikdy nezmění, avšak charakter doby je diametrálně odlišný. Jde o zcela jiný svět, v němž například čest nebo památka po zemřelém znamenají víc, než "pouhý" život sám. Velice příjemná (i když mnohdy šokující!) záležitost na pozastavení kolotoče všedních dnů a uvědomění si nepřekonatelných dobových rozdílů.


Solidní drámo :) a parádní přehlídka různých charakterů, od psychopatky, klaďase, tvrdé moralistky po na svou dobu cool holku, které jsem fandila nejvíc. Člověk by neřekl, ale žili ti naši předkové někdy divoce. :)


Vesnický román jsem četla jako povinou četbu a vlastně poukázal na dobu, jak se žilo a jak se s tou dobou ženy uměly probojovat. Když pohlédneme k dnešní době je to jako nebe a dudy. Doba se strašně změnila, myšlení lidí též je úplně jinde a je přesně vidět jak se ženy posunuly o mnoho kroků v před. Nicméně ráda se zpět k té době vracím a tyto romány mám moc ráda.


(SPOILER) Spoiler! Teda já čučela jak blázen, jak se paní Karolína pustila hned do tří, na její dobu jistě velmi provokativních témat (manželství se starší ženou, konverze a rozvod) a hlavně jak vše v podstatě obhajuje, pokud se čest postaví po bok rozumu proti zastaralým zvyklostem. Musím si někde dohledat, jak tehdejší čtenářstvo reagovalo... Taky oceňuju nesporný autorčin talent, protože román je perfektně "sestaven" a štimuje od první do poslední stránky. V době, kdy kromě německých děl nemohl mít nikdo nic moc českého načteno, se jedná bezesporu o přirozenou vlohu. Tleskám a nemůžu dát jinak než 5*. (...teda až na to, že se nakonec nedostali! Brek, brek...)


Na svou dobu velmi moderní počin, který je i dnes čtivý a dějově zajímavý. Čtenáře zavede do venkovského života v 19. století a přitom ho neunudí zdlouhavými popisy a předvýdatelným dějem. Světlá byla prostě frajerka! Ještě o něco víc mě bavil Kříž u Potoka.


Moje první seznámení se s Karolínou Světlou a určitě budu pokračovat. Antoš Jírovec byl vyobrazen jakožto prototyp kladné postavy, chvílemi mi ale vadilo, jak moc dokonalý byl. Jinak se mi to moc líbilo, ta stará čeština je krásná! A závěr byl překvapivý a velmi zajímavý.


Ach, co mi to má nejoblíbenější autorka, Karolina Světlá, provedla!
Četbu Vesnického románu jsem stále odkládala, neboť jsem se a něj velmi těšila a chtěla si jej „vychutnat“ na dovolené. Byla to sázka na jistotu, neboť jsem již dříve četla Kříž u Potoka či Kantůrčici, které se mi moc líbily. Nakonec přišlo spíše zklamání. Plytký děj se míchal s nepříjemnými pocity, takže na tuto knihu raději pozapomenu a budu nadále dělat, jako by se nic nestalo. Karolinu Světlou na první příčce svých oblíbených autorek i tak ponechám.


Čistě technicky se to čte opravdu výborně, ale přílišná "vyšponovanost" charakterů mi bránila ve skutečném prožitku.


Uf, tak tahle knížka mi dala zabrat. Bojovala jsem se starou češtinou, musela jsem se na čtení hodně soustředit. Příběh byl zajímavý a plný zvratů, ale zároveň smutný a spoustu postav jsem nemohla vystát.


Utrpení! Antoš vypodobněn jako polobůh, nejúžasnější a nejctnostnější muž. Jeho matka jím obratně citově manipuluje a vydírá, jeho žena ho deptá psychicky. Ale on je silné chlapisko! Kdyby alespoň tu krajina Světlá pořádně popsala, ale s porovnáním s jinými tituly jsem to v tomto hledala marně.


(SPOILER)
Podtitulem Vesnického románu by jistě mohlo být "mravy českého venkova" (pokud by se autorka chtěla inspirovat Flaubertem). Je tu totiž představeno mnoho postav nesoucích specifické mravní rysy, od morálně zdegenerované matky hlavního hrdiny přes démonickou rychtářku a věrnou Sylvu až po ušlechtilého Antoše. Zároveň se tu mnoho dozvídáme o tom, jaké hodnoty byly vlastní mladé "světácké" generaci v českých zemích 2. poloviny 19. století (např. pasáže o Ochranově, městě Moravských bratří, které je tu poněkud mrazivě popisováno jako socialistická utopie). Většina postav byla vykreslena jako "figurky", měla jednu vlastnost, která je definovala. To dle mého názoru svědčí o próze ne tolik vyzrálé, na druhou stranu na mě kniha zapůsobila po emoční stránce: už dlouho jsem k žádné postavě necítil takovou nenávist jako k Antošově matce. Jenže zároveň jsem se však nesžil s žádným z tzv. kladných hrdinů (Sylva a Antoš). Spíše než mravní čistotě se blížili idiotství po vzoru Dostojevského knížete Myškina. Je nasnadě, že za svůj neblahý osud si mohli jen oni sami. Nemluvě o samotné závěru knihy, ve které se staví Sylvin morální kodex na úroveň pověrčivosti.
Domnívám se, že Vesnický román je jeden ze zcela prvních českých románů, které skutečně stojí za to číst. Nachází se na počátku autorčiny vrcholné tvorby, a tato tvorba zase stojí na počátku českého románu jako takového. Má sice své chyby, ale na dětské nemoci se neumírá.


Z románu Karolíny Světlé jsem měl obavy, nevím proč, ale myslel jsem si, že to bude strašlivě ukrutná nuda a ještě se starou češtinou. Ale tak když už jsem ji v knihovně měl, tak jsem ji zkusil. No překvapení bylo veliké, příběh byl zajímavý, krásně popsané prostředí, závěr mě překvapil. Asi zkusím další knihy Karolíny Světlé :-)


Doslova jsem se nemohla odtrhnout. Je to působivý příběh lásky, nejen lásky milenecké, ale i rodičovské. Po celou dobu čtení na mě dýchala dobová atmosféra, ať už líčením tradičního fungování rodiny, života na statku, zmíněním zvyklostí a tradic, ale také ukázkou křesťanské morálky a dogmatu. Stejně tak i jazykově kniha odpovídá době, v níž vznikla. Přestože jsem možná "moderně" doufala v něco jiného (jednání hlavních hrdinů, konec), odehrával se příběh velmi uvěřitelně, charaktery mi připadaly propracované a reprezentující mentalitu tehdejší společnosti. Dnes se nám možná motivace některých postav jeví nelogická, zbabělá, nepochopitelná, dogmatická... ale možná kdyby bylo v dnešní době více cti, úcty a respektu k druhému, k rodiči, partnerovi, dítěti.. nebylo by to asi úplně špatné.


Povinná četba, sám od sebe bych se do Světlé nepustil. Ale překvapení: dá se to číst! Ba je to skvělé čtení, na 19. století rozhodně. Srovnatelné se světovou literaturou té doby. A pro mě, Liberečana, plné velmi zajímavých informací o kraji, který máme přes kopec. Stínání kohouta, vztah Podještědí k Liberci, k Žitavě, k Ochranovu, dobové reálie... Samozřejmě konec mě nasral, ale aspoň to neskončilo jako nějaký šestákový milostný román. A nutno říct, že celou dobu mě fest sral Antoš. Chudáček ubližovaná, Mirek Dušín, přitom sebestřednej hajzl. Zkrátka začetl jsem se, prožil jsem si ten příběh. Skvělé. Živá literatura, napsaná dosud živým jazykem. P. S. Teď se prokousávám Jiráskovým Temnem. Skoro o půlstoletí mladší kniha, ale jazykově asi tak o sto let starší. No uvidíme, třeba se taky začtu.


Tak krásná kniha a v ní plno nečekaných věcí. K.Světlá se tak hezky dokázala vžít do svého oblíbeného kraje.V knize je plno nečekaných věcí*****.


Málokdy se stane, že mne kniha dožene k slzám. Nádherné.
Kdo se obává staré češtiny, obávat se nemusí. Pokud někdo není naprostý tupan, vše se dá krásně pochopit, kniha je až neuvěřitelně čtivá. Ačkoli se toho moc nestane, vnitřní úvahy jednotlivých postav jsou opravdu unikátní, stojí za přečtení.
Do povinné četby na střední bych to však nedávala. K tomuhle musí člověk dozrát.


Panebože, jestli někdo takhle žil, tak je mi ho líto, přetože už musí být po smrti téměř 200 let. Žít takhle jen kvůli víře a aby lidé neřekli, je hrozné. Připadá mi to dost pokrytecké. Čtení to lehké a zajímavé, ale také, jak píše Marisol, smutné. Jsem rád, že tato doba už pominula.


Hodně smutné čtení. Stará Jirovcová mě neskutečně štvala a to od okamžiku, kdy malému synovi řekla, že jestli si utrhne jablko z farské zahrady, tak se raději utopí. (Jasně, lepší a morálnejší je zemřít hlady, ale bez hříchu. A to jedno jablko by na faře fakt chybělo.) Strašné! Tímto přístupem k životu zkazila život nejen tomu chudákovi synovi.


Překvapivě čtivý a moderní text! Karolína Světlá vykreslila geniální charaktery, nebála se lámat stereotypy a i po téměř sto padesáti letech jde o aktuální téma. Antoš, Sylva, rychtářka i matka - opravdu bravurní postavy. Jsem sama překvapená, jak moc mě Vesnický román oslovil :D


první český román, první z ještědských románů Světlé, zakladatelky tohoto žánru v naší literatuře, měl by přečíst každý...
...ale jak mně je to ženské psaní protivné (Světlá, Němcová, Krásnohorská, ...)


Autorka napsala knihu z prostředí podjedštědské vesnice, které velice dobře znala. Místy je to povídání zdlouhavé, osoby jsou ovlivněny náboženstvím-musí se k četbě přistupovat s tím, že je to psané v 19.století. Jsem docela rád, že už jsem to dočetl, protože to není nic veselého,... je to podobné, jako jsou Klostermannovy knihy ze Šumavy.


Knížka se mi líbila, hezky se mi četla. Karolína Světlá žila a psala v 19. století - tehdy psala román ze současnosti. Určitě pro mě bylo zajímavé si knížku přečíst. A bavila mě.


Líbilo se mi prostředí, jinak příběh.. ze začátku táhlý a konec rup šup, moc jsem se nechytala :) Na mě docela zvláštní konec.


autorka barvitě vykreslila obraz dědiny v Podještědí..zvyky, lidi, mentalitu...a za hrdiny svého "románu", podle mě spíše tragedie, si vyvolila mladého muže Antoše - narodivšího se velice svérázné matce, která ho vychovala v památce na brzy zesnulého otce...Antoš, až neobvykle citlivý a hodný kluk si velmi bere k srci matčina slova, poslouchá na slovo a žije de facto život, který si pro něj představila a nalinkovala jako "ideální" jeho matka...něco ve smyslu držet hubu a krok, a kam si spadl, tam už buď, aby si změnou názoru či skutkem nepošpinil otcovu památku...a Antoš drží a trpí...a při tom je nadále úspěšný, šlechetný a TUZE nešťastný...manželství s rychtářkou ....mno...řekněme si že nevyšlo...ale krutě. A on opouští své děti a jde do světa , přesvědčen, že takto to bude nejlíp...když už se odhodlá k novému životu, vloží se do toho "spravedlivá" matka, rozhodí ho kompletně, a dorazí...(ono, rozvody já nemusím, ale s ohledem na děti, a knize a době potažmo i s ohledem na víru - toto, kdy se matka nestará o děti, a provozuje i černou magii - to by Antošovi i papež ve finále odkýval ;))
a Antoš zas drží hubu a krok...a protrápí se ke konci svého života . Nevím, co soudil o svém životu on sám, ale na mně teda celek zapůsobil jako jedna velká tragedie..nevím ani, co si dokazovala jeho matka, drtíc syna, a i sama odmítající veškerou pomoc od okolí, i případné další zájemce o mladou vdovu - raději rychle zapřáhnout dítě a hrozit mu nešťastným nebožtíkem...ale možná, že opravdu autorka vykreslila tehdejší dobu v plné kráse..ačkoliv za své hrdiny si vybrala postavy až nelidské a neskutečné.....
Autorka (a spíše i Antoš a stará Jirovcová) však tak nějak celou dobu vůbec nemyslela na Antošovy syny - vyrůstali v naprosto nefunkční rodině, a možnost mít nějakou matku - to jim ani povoleno, ani dopřáno nebylo ...a to že jejich otec zmírá ve středním věku, tomu se ani divit nelze...cokoliv hezkého v něm bylo, bylo zadupáno..a rovněž byl zadupáván i hněv a frustrace..emoce pozdržovány...
Rychtářka hezky vykreslená jako hamižná osoba, podkéhající ve finále sklonům k černé magii - další zapojení lidové slovesnosti, objevují se magické ruituály a čáry historicky dochované v dané oblasti...
Sylva....zajímavá divoženka, semletá kolotočem roztočeným a řízeným starou Jirovcovou....asi udělala hodně dobrého, ale štěstí a klidu její srdce nenašlo...
Přečetno jakožto nějaká ta klasika, hodnotím tak 3,5*....a soucitím se všemi nešťastníky z knihy, i když ve finále svůj osud a život si malujeme všichni sami...


Musím říct, že za mě sklízí kniha opravdu velký potlesk. 19. století v české literatuře není zrovna mé oblíbené období, ale škola si tuto knihu vyžádala, takže jsem se do ní chtě nechtě pustila. A ono to šlo jako po másle. Příběh má vše, co si čtenář může přát. Spád příběhu a zajímavé charaktery jsou jen některé z kvalit. A hlavně na tu dobu... Křivdila jsem ti, Karolino.


Citáty, které mne oslovily:
Na obloze i na zemi třpytila se jiskra vedle jiskry, hvězdy jim svítily nad hlavami, sníh pod nohami, kráčeli pod nebem i na nebi. Kolem nich doletovaly zvuky zvonů zvěstujíce lidem čistého srdce, že se narodilo světlo světa v této posvátné hodině. Byla sláva a mír na zemi a na nebi, sláva a mír v Antošově srdci.
A zlodějem budeš, utrhneš-li potajmu z cizího stromu jediného jablka, z cizího záhonu jediného kvítí. Ba trojnásobným budeš zlodějem, jednou na cizím statku, podruhé na matčině životě a potřetí na jejím podílu na království nebeském...

Povinná četba za mých mladých let.I když jsem jako mladá tenhle styl psaní nechápala,tak u této knihy se mi děj četl dobře.Ráda se k ní vracím i v dospělosti,kdy mám už to myšlení jiné a lépe se mi tento styl čte


Pěkně napsané, jen ten konec, ta stará Jirovcová ta mi pije krev, ty její moudra, i když chápu byla jiná doba...


Rozvodům nefandím, v dnešní době se lidé rozvádějí kvůli každé blbosti, devatenácté století na tento problém hledělo úplně jinak - že jsi nešťastný, to nevadí, v manželství setrváš kvůli cti a věčnému zatracení. Mám o čem přemýšlet, ale ten konec - no, je to přece jen dávno.


I přesto, že je román psaný v češtině 19. století, má opravdu spád. Člověk by řekl, že mu dá zabrat, než se tím prokouše, ale opak je pravdou. Mně se tedy líbil moc. A možná kdyby si jej přečetlo více lidí v dnešní "nemorální" společnosti, několik vyvolených by děj knihy ovlivnil.


Nebyla to taková hrůza, jak se o knize traduje. Člověk si jenom musí zvyknout na styl, jazyk a slovosled.
Po dějové stránce trochu slabé a jednoduché. V podstatě se ni neděje, ale rozepsané je to na desítky stran. Ke konci se to sice zlepšilo a nabralo trochu rychlost, ale přesto mě konec spíš zklamal. Za zmínku také stojí postavy - dle mého názoru výraznější než samotný obsah.
Štítky knihy
venkovské romány Ještědsko předsudky
Autorovy další knížky
1981 | ![]() |
1988 | ![]() |
1976 | ![]() |
1998 | ![]() |
1979 | ![]() |
Kniha Vesnický román je v
Právě čtených | 8x |
Přečtených | 673x |
Čtenářské výzvě | 49x |
Doporučených | 24x |
Knihotéce | 247x |
Chystám se číst | 75x |
Chci si koupit | 12x |
dalších seznamech | 1x |