Ze světa lesních samot

kniha od:


Koupit

První kniha volné románové trilogie (volně navazují romány "V ráji šumavském" a "Kam spějí děti" - vyšel též pod názvem "O srdce člověka"). Děj románu se odehrává na Šumavě na samých bavorských hranicích. Jádro tvoří vylíčení tvrdého života obyvatel horských samot, dřevorubců, lesníků, podloudníků a pytláků....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70653/big_ze-sveta-lesnich-samot-0Mf-70653.png 4.5273
Nahrávám...

Komentáře (65)

Kniha Ze světa lesních samot

gimli35
05. září

Klostermann umí! (A Vavruch je jednou z nejzajímavějších vedlejších postav, o kterých jsem v poslední době četl.)

Camelot
27. srpna

Na stará kolena se moje preference přiklání ke knihám, nad nimiž jsem před 20 let „ohrnoval nos“ – či spíše ve skrytu duše spoléhal na to, že k nim čtenář musí dozrát.
A teď hopsá hejsá do Brandejsa – začal jsem krásným příběhem „Ze světa lesních samot“. Když je v zimě sníh zajedu si na mnou obdivovanou Šumavu a projdu se na běžkách z Madru na Pürstling (z Modravy na Březník), kde jsem snad ještě nikdy nezažil bezvětří, pohlédnu na bývalou myslivnu a říkám si, jaký tam musel být život. A ejhle, právě sem a do poloviny 19. století Klostermann situoval děj své knihy. Knihy vyprávějící o drsné a krásné Šumavě a drsné a krásné duši jejích obyvatel, kteří v zimě týdny a měsíce nemohli vlézt z domu, protože bylo nad jejich síly odházet si ty přívaly sněhu kolem stavení.
Klostermann to napsal moc hezky – květnatým jazykem s hlubokým vcítěním do srdcí lidí a s porozuměním přírodě. Člověk to čte s jistou nostalgií a stýská se mu přitom po časech, které sám nezažil, ale má přitom pocit, že někdy možná snad část jeho duše tudy procházela, když se z Kašperek do Pasova skrze Modravu a Březník táhli soumaři se zbožím.
Byl to můj první Klostrmann, ale dozajista ne poslední.
A dá-li matka příroda a já tuto zimu vyrazím na běžky do míst, která mám tak rád, budu to projíždět s novými pocity.


Jurfinka
25. července

Moc pěkně zpracování se smutným koncem...

Metla
17. června

Moje rodinka si minulý týden užívala na Šumavě, zatímco já jsem „vychutnávala“ pracovní dny… no, uvozovky jsou přebytečné, sice nenávidím vstávání za ranního kurvopění, ovšem práce samotná mi většinu doby vyhovuje. Zvláště proto, že při ní můžu „číst“. Tentokrát jsou uvozovky na místě, vždyť s výjimkou poledních přestávek mohu romány absorbovat jedině ušima. Tak jsem si řekla, proč by na Šumavě měli být jen cácora s mou chlupatější polovičkou? Vždyť já tam můžu nakouknout taky a přitom se vyhnout zdlouhavému cestování. K přenosu jsem s trochou obav použila slova pana Klostermana (formou postarší rozhlasové dramatizace). Já myslela, že mě taková 100 let stará vykopávka nemůže bavit – věk a moudrost holt ne vždy kráčejí ruku v ruce. Vůkol červen a třicítky na krku? Kdepak, tuhá horská zima, se kterou se těžce potýkají místní a k nepřežití je pro zhýčkané náplavy. Dřina, povinnosti, izolace, věčný boj s pytláky i s vlastním srdcem.
Bylo to sugestivní, mile starosvětské a nijak mě netrápil poněkud archaický jazyk, případně idealizované charaktery (především pan revírník byl příliš dobrý, než aby byl skutečný).
Příjemný výlet prostorem i časem. Děkuji mým oblíbeným za komentáře, bez nich bych se tímto směrem nevydala. 80-85%

Andrea864
21. května

Opět úžasná kniha z tvorby K. Klostermanna. Ten klid a atmosféra knihy je balzám pro duši....

Mánička178
02. května

Karel Klostermann patří k autorům, které má moc ráda moje babička. A tak mě kvůli ní, ale také kvůli zmínce v jiné knize Miloslava Nevrlého (v Nejkrásnější sbírce píše, že pro něj tato kniha byla zásadní), napadlo, že se do románu také pustím. A musím říct, že mě kniha nezklamala - pohraničí miluju, záhadné končiny s těžkou historií na "koncích" republiky ve mně vyvolávají tajemné a přitažlivé chvění. Obtížnost a až syrová tvrdost tehdejšího žití mě až překvapila, i když se něco podobného dalo čekat. Zarazila mě nesnášenlivost vůči "Bavorákům" (myslela jsem, že tato averze vznikla až po válkách), ale i "shovívavost" vůči zabíjení pytláků... V hlavě mi také utkvěl jeden z románových výroků, jakési stýskání, že Šumava už nebude nikdy jako dříve... A tak si říkám, že je asi údělem každé generace postesknout si, že něco nebude jako dřív... co by asi řekli Šumaváci Karla Klostermanna na dnešní Šumavu? A co my bychom řekli o té, co bude za několik desítek let?

rozvera
04. března

Po letech jsem se vrátila k vyprávění o těžkém životě obyvatel Šumavy v sedmdesátých letech 19. století, o lesnících a jejich mnohdy krvavých potyčkách s pytláky a pašeráky krav na bavorskou stranu hor, o chudých dřevařích a jejich namáhavém lopocení při ručním porážení stromů a jejich dopravě . Nejvíce si cením nádherných popisů šumavské přírody ve všech ročních obdobích, někdy až s hororovým nádechem. Autor též zmiňuje kůrovcovou kalamitu, která změnila tvář Šumavy na dlouhé roky. Krásné vyprávění, ráda si připomenu i další díly trilogie.

Kortez
22. února

Audiokniha. Šumavu mám rád. Tohle staré dílo jsem si vybral do letošní čtenářské výzvy. Bál jsem se že se budu nudit, nebo že budou různé popisy míst sáhodlouhé, ale mýlil jsem se. Poslech mohu přirovnat k filmu pro pamětníky. Pohladilo po duši, romantika a zašlé časy. Velice příjemná změna.

1