Ze světa lesních samot

Příběh ze světa lesních samot působí velmi autenticky – člověk má pocit, že slyší šum stromů a cítí vůni jehličí. Postavy jsou uvěřitelné a jejich vztah k přírodě i k sobě navzájem je podaný citlivě a bez zbytečného patosu. Oceňuji i pomalejší tempo vyprávění, které dává prostor k zamyšlení a odpočinku od uspěchané reality. Ideální čtení pro každého, kdo hledá klid, ticho a návrat k jednoduchosti.

Dlouho odkládaný autor a jsme ráda, že na něj konečně přišla řada. Sugestivní popisy přírody, živé a uvěřitelné postavy, děj, který dává smysl. Vůbec se nedivím, že se o Klosermannovi stále mluví. Stará Šumava opravdu ožívá na stránkách téhle knížky a je to strhující čtení. Přestože dnes je už Šumava jiná, pořád si ji čtenář díky skvělým popisům dokáže představit a s ní i všechny ty postavy a postavičky. Nelehký život je vylíčen tak bravurně, že doslova hltáte vše, co se děje, čekáte, jak se kdo zachová a co udělá, fandíte tu jednomu, tu zase čekáte na reakci jiného. Je to napínavé, je tam i milostná linka, je tam dobrodružství, prostě je to výborné. Hlavní postavou je ale vlastně příroda, kterou Klostermann popisuje úžasně. A jsou to takové obrazy ze života samot. Jako by je jazykem pan spisovatel vykreslil a zachoval tak jednou provždy krásu staré Šumavy.

Tento román se mi opravdu dobře četl. Napínavý děj, prokreslené postavy. Navíc mě zaujaly popisy téže šumavské krajiny z různých pohledů (jednou nevlídná, jindy nádherná). A vůbec jak se mění vnímání toho, co je krásné (zmíněny krásné lesy do řad vyrovnaných smrků, což se dnes za moc krásné už nepovažuje).

Klostermann nás nechal nazrieť do krásnej Šumavy, ale tak ako ani súdy na ňu nedosiahnut, ani nám nedovlil sa do nej plne pohrúžiť.
Pre mňa slabšie motívy a spracovanie postáv. Knihu som nedokázal po pár stranách čítať ďalej, ale audiokniha v podobe rozhlasovej hry to zachránila a dielom som sa nakoniec prelúskal do konca. Ale po ďalšom Klostermannovi asi bohužiaľ nesiahnem.

27.10.2025

Šumavu má rád každej v jaké koli době i jako dobře načtenou audioknihu.

Většina lidí asi navštíví březnickou samotu až poté, co si přečetla Klostermanna, u mě to bylo naopak. Březník (a to nejen místo, ale i skvělé minimuzeum v pěkně rekonstruované myslivně) mě natolik okouzlil, že jsem si ho chtěl oživit. A Klostermann mě rozhodně nezklamal. Mám z románu dojem plnosti a intenzity, březnická samota je tu jako ostře nasvícené divadelní pódium, na které autor přivádí nejrůznější postavy, přičemž příroda a krajina tu nemá úlohu pouhých kulis nebo mlčenlivé stafáže, ale v podstatě je stejně živá a jednající jako sami lidé – v každém poryvu větru, pípnutí ptáčka nebo proměnlivém pruhu světla na Luzném... Nejvíc mě překvapilo, jak autor dokáže odvíjet děj zcela nepředvídatelným způsobem. Několikrát jsem si už říkal, že teď už to může dopadnout jedině tak a tak, ale nikdy se to nenaplnilo a mohl jsem pokračovat s plným napětím až do konce. Akčnost děje občas nemá daleko až k dobrodružné literatuře, čehož si povšimla i dobová kritika. Ale proč ne, v podstatě je to tak trochu western ze zapadlého a divokého česko-bavorského pomezí. Ale když se seznámíte s historií místa trochu  víc, zjistíte, že nejde ani tak o Klostermannovu literární licenci a snahu zavděčit se běžnému čtenáři, ale o realitu. Pro celkový kontext velice doporučuji doslov v pečlivém kritickém vydání z roku 1999, ale právě i zmíněné muzeum.

Klostermann je génius v libozvučné skladbě slov, která prostě hladí svou nádherou. Dovolím si uvést jednu z tísíců podobných vět:
"Když pak čirá noc rozestře peruti své, tu oživne bahno vpravo vlevo pod myslivnou: skučí vítr, vrzají kmeny, šumí větve píseň svou a drobné, husté klečí šelestí skoro kovovými zvuky."
To je prostě neskutečná nádhera. Děkuji.
Příběh sám je pěkně vystavěný a sleduje hned několik postav, reálie života na konci 19 století úžasně popsané - třeba zmínky o první kůrovcové kalamitě 1870 po obrovských polomech.

To bylo nádherné. Moje první kniha od pana Klostermanna, nevěděla jsem, co čeho jdu, takže velmi milé překvapení. Četlo se pomaleji díky jazyku, nádhernému jazyku, což ale není na škodu, alespoň to člověk lépe vstřebá. Velmi milé čtení, navzdory umění Šumavy být krutá.

Muj prvni Klostermann a dostal mne, vlastne jsem na nej narazil diky Ceskemu rozhlasu, kde jsem slysel jeho Vanocni povidku. Pri drivejsim pobytu na Sumave jsem tohoto spisovatele zaregistroval,ale nevenoval pozornost. Co se tyka knihy samotne, krasny sloh, mne se libi a myslim, ze dnesni autori by si mohli z neho vzit priklad. Obsah samotny je nadhera, pripomina mi to takovy domaci 'western'. Jednoduchy dej, ale pritom mne zasahl. Pokud by to nekdo umne zfilmoval, mohlo by to byt krasne dilko.

Toto určitě není kniha pro všechny, ocení ji hlavně ti, kteří mají vztah k přírodě. Autor zde detailně popisuje šumavskou přírodu a těžký život v ní.
Po přečtení jsem se vydala na většinu míst z knihy a nejvíc si zamilovala Březník (Pürstling). Vřele Vám doporučuji si také takový výlet udělat :)

Velmi čtivý příběh s bohatým dějem, který navíc čtenáře dobře seznamuje se způsobem života na šumavské samotě nedaleko bavorských hranic v 60. letech 19. století. Současný čtenář si může uvědomit, jak obrovským, pro nás nepředstavitelným potížím v těch místech v té době lidé čelili. Nadčasový význam mají vskutku obtížně řešitelné až neřešitelné zde třemi postavami (Kořán, Vavruch, Bártovec) vyslovené rozporné a rozdílné názory na otázky viny, trestu, dodržování zákona a svědomí, a to zejména pro ty lidi, kteří jsou nuceni se touto problematikou v životě zabývat a jde jim při tom skutečně o život.

Kniha byla rozvláčná (jako hodně starších knih), ale tak nějak pohladila po duši.
Připomněla mi moji dovolenou na Šumavě, ty klidné rozlehlé lesy. A hlavně styl
a popis těch čistých lidí, kteří žili v těžkých podmínkách divokého lesa, byl krásný.

Úžasná kniha, je mi líto že jsem ji tak dlouho odkládala. Dýchl na mě pravý Klostermann, slovy klasika. Na mě bylo těch popisu přírody az moc, spíš jsem byla zvědavá jak to dopadne s hlavními protagonisty.
Samozřejmě popisy krajiny byly krásné, ale uz jsem byla občas netrpeliva co bude dal. Ale Klostermann nespěchá. Uzasny vhled do zivota v 19 století.

Kniha má velmi pomalé tempo, je to nezvyklá četba na dnešní dobu, nejen co do obsahu, ale i co do stylu, jímž je kniha napsaná. Není to ale špatné, místy pitoreskní, rozhodně jsem se o Šumavě leccos dozvěděla. Znám jen Modravu.

V mládí jsem bydlel na Klostermannově ulici. Proto se s tím jménem cítím tak trochu spojen. Před pár lety jsem v rámci svého pobytu na Šumavě navštívil i myslivnu Březník a Klostermannovu chatu na Modravě. Tím jsem tak trochu splnil můj vnitřní dluh vůči tomuto spisovateli, který před 130 lety tuto knihu napsal. A taky jsem si chtěl něco od něj přečíst, i když vím, že v této hektické době jeho dílo už dávno nemusí být aktuální a nemusí čtenáře oslovovat.
Takže i tento záměr se mi podařilo splnit a nelituji. Čtení je to hutné a žít v té oblasti v té době bylo přímo život ohrožující. A přesto tam žili lidé a věnovali se své práci a svým blízkým. Dnes už si to nedokážeme představit.
Já jsem si čtení užil, i když sloh, stavba vět a taky ten romantický styl autora jsou trochu nezvyklé. A jako přidaná hodnota krásné perokresby v mnou čteném vydání knihy. Asi si od autora ještě něco přečtu......když už jsem ten bývalý obyvatel jeho ulice. :-)
No a na závěr bych ještě uvedl info, které je uvedeno na mapy.cz u Myslivny Březník. Tím se tak trochu propojí minulost v knize s přítomností.
No ono se to asi tak trochu propojilo i těmi polomy a kůrovcem?! Taky je tady ta paralela, kdy v minulosti byly mnohé lokality na Šumavě nedostupné a v dnešní době se to zase vrátilo. Každý asi ví, o čem píšu....
Odkaz na Březník na mapy.cz:
"V roce 1804 byl knížetem Schwarzenbergem zřízen za Modravou nový lesnický revír Pürstling, česky Březník a byly zde postaveny dřevěná myslivna a hájovna. Myslivna byla v roce 1856 nahrazena kamennou budovou, která zde stojí do dnešní doby. Za první republiky poskytovala ubytování (13 lůžek) a chutnou kuchyni (včetně Protivínského piva). V letech 1998-2002 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zchátralé myslivny, zachovávající původní ráz stavby. V dnešní době funguje myslivna jako informační středisko Správy NP Šumava, stálá expozice spisovatele Karla Klostermanna a restaurace. Březnická schwarzenberská myslivna je románové sídlo revírníka Kořána, jednoho z hlavních protagonistů nejznámějšího a nejkrásnějšího románu spisovatele Karla Klostermanna - Ze světa lesních samot."

Audiokniha, nahrávka československého rozhlasu z roku 1983. Nádherné.
Tady se mi spojila skvělá předloha a její úžasné zpracování.
Děkuju!

[četba ČRo]
Přiléhavé hlasy zdařilé dramatizace a celek neměl často daleko k antickému dramatu s nádechem hororu :o) Dobře píše marlowe o přemíře patosu, který je i v textu bez úpravy rozhlasu!
Klostermann byl velký realista a dokázal do detailu vykreslit složitost života v odlehlých koutech drsné přírody nádherným jazykem.
"Dcera hajného nevšední, démonické krásy."

Kromě barvitosti přírodního živlu a drobnokresby Šumavy, mu šly asi nejlépe hlubiny lidských duší vystavené mezním situací či ponechané samy sobě v izolaci podobné dnešním Palánovým samotářům.
Dobře to píše dole Pytlík nebo misantrop.
Jediná zásadní chyba některých dobových úprav textu (včetně této ČRo z osmdesátek) je záměna Boha za Přírodu, jak zmiňuje jeden z komentářů...
5/4

Dobrý, ale V ráji šumavském se mně líbilo víc. Tady mně připadá, že je děj chudší.

Úžasně poeticky psaná historie dávné Šumavy. Neumím a ani si nechci představovat těžký život lidi žijících v hlubinách šumavských pralesů, kdy cesta do tehdejší civilizace trvala několik hodin a na doktora a kněze se čekalo ne hodiny ale dny. Nyní vedou všude silnice a cesty, mobilní signál dosáhne skoro všude a jen málo míst nemá elektřinu. A přece to není tak dávno, jen nějakých 150 let a jak se život změnil.