Ze světa lesních samot
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70653/mid_ze-sveta-lesnich-samot-0Mf-70653.png
4
419
419
První kniha volné románové trilogie (volně navazují romány "V ráji šumavském" a "Kam spějí děti" - vyšel též pod názvem "O srdce člověka"). Děj románu se odehrává na Šumavě na samých bavorských hranicích. Jádro tvoří vylíčení tvrdého života obyvatel horských samot, dřevorubců, lesníků, podloudníků a pytláků.... celý text
Přidat komentář
Toto určitě není kniha pro všechny, ocení ji hlavně ti, kteří mají vztah k přírodě. Autor zde detailně popisuje šumavskou přírodu a těžký život v ní.
Po přečtení jsem se vydala na většinu míst z knihy a nejvíc si zamilovala Březník (Pürstling). Vřele Vám doporučuji si také takový výlet udělat :)
Velmi čtivý příběh s bohatým dějem, který navíc čtenáře dobře seznamuje se způsobem života na šumavské samotě nedaleko bavorských hranic v 60. letech 19. století. Současný čtenář si může uvědomit, jak obrovským, pro nás nepředstavitelným potížím v těch místech v té době lidé čelili. Nadčasový význam mají vskutku obtížně řešitelné až neřešitelné zde třemi postavami (Kořán, Vavruch, Bártovec) vyslovené rozporné a rozdílné názory na otázky viny, trestu, dodržování zákona a svědomí, a to zejména pro ty lidi, kteří jsou nuceni se touto problematikou v životě zabývat a jde jim při tom skutečně o život.
Kniha byla rozvláčná (jako hodně starších knih), ale tak nějak pohladila po duši.
Připomněla mi moji dovolenou na Šumavě, ty klidné rozlehlé lesy. A hlavně styl
a popis těch čistých lidí, kteří žili v těžkých podmínkách divokého lesa, byl krásný.
Úžasná kniha, je mi líto že jsem ji tak dlouho odkládala. Dýchl na mě pravý Klostermann, slovy klasika. Na mě bylo těch popisu přírody az moc, spíš jsem byla zvědavá jak to dopadne s hlavními protagonisty.
Samozřejmě popisy krajiny byly krásné, ale uz jsem byla občas netrpeliva co bude dal. Ale Klostermann nespěchá. Uzasny vhled do zivota v 19 století.
Kniha má velmi pomalé tempo, je to nezvyklá četba na dnešní dobu, nejen co do obsahu, ale i co do stylu, jímž je kniha napsaná. Není to ale špatné, místy pitoreskní, rozhodně jsem se o Šumavě leccos dozvěděla. Znám jen Modravu.
V mládí jsem bydlel na Klostermannově ulici. Proto se s tím jménem cítím tak trochu spojen. Před pár lety jsem v rámci svého pobytu na Šumavě navštívil i myslivnu Březník a Klostermannovu chatu na Modravě. Tím jsem tak trochu splnil můj vnitřní dluh vůči tomuto spisovateli, který před 130 lety tuto knihu napsal. A taky jsem si chtěl něco od něj přečíst, i když vím, že v této hektické době jeho dílo už dávno nemusí být aktuální a nemusí čtenáře oslovovat.
Takže i tento záměr se mi podařilo splnit a nelituji. Čtení je to hutné a žít v té oblasti v té době bylo přímo život ohrožující. A přesto tam žili lidé a věnovali se své práci a svým blízkým. Dnes už si to nedokážeme představit.
Já jsem si čtení užil, i když sloh, stavba vět a taky ten romantický styl autora jsou trochu nezvyklé. A jako přidaná hodnota krásné perokresby v mnou čteném vydání knihy. Asi si od autora ještě něco přečtu......když už jsem ten bývalý obyvatel jeho ulice. :-)
No a na závěr bych ještě uvedl info, které je uvedeno na mapy.cz u Myslivny Březník. Tím se tak trochu propojí minulost v knize s přítomností.
No ono se to asi tak trochu propojilo i těmi polomy a kůrovcem?! Taky je tady ta paralela, kdy v minulosti byly mnohé lokality na Šumavě nedostupné a v dnešní době se to zase vrátilo. Každý asi ví, o čem píšu....
Odkaz na Březník na mapy.cz:
"V roce 1804 byl knížetem Schwarzenbergem zřízen za Modravou nový lesnický revír Pürstling, česky Březník a byly zde postaveny dřevěná myslivna a hájovna. Myslivna byla v roce 1856 nahrazena kamennou budovou, která zde stojí do dnešní doby. Za první republiky poskytovala ubytování (13 lůžek) a chutnou kuchyni (včetně Protivínského piva). V letech 1998-2002 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zchátralé myslivny, zachovávající původní ráz stavby. V dnešní době funguje myslivna jako informační středisko Správy NP Šumava, stálá expozice spisovatele Karla Klostermanna a restaurace. Březnická schwarzenberská myslivna je románové sídlo revírníka Kořána, jednoho z hlavních protagonistů nejznámějšího a nejkrásnějšího románu spisovatele Karla Klostermanna - Ze světa lesních samot."
Audiokniha, nahrávka československého rozhlasu z roku 1983. Nádherné.
Tady se mi spojila skvělá předloha a její úžasné zpracování.
Děkuju!
[četba ČRo]
Přiléhavé hlasy zdařilé dramatizace a celek neměl často daleko k antickému dramatu s nádechem hororu :o) Dobře píše marlowe o přemíře patosu, který je i v textu bez úpravy rozhlasu!
Klostermann byl velký realista a dokázal do detailu vykreslit složitost života v odlehlých koutech drsné přírody nádherným jazykem.
"Dcera hajného nevšední, démonické krásy."
Kromě barvitosti přírodního živlu a drobnokresby Šumavy, mu šly asi nejlépe hlubiny lidských duší vystavené mezním situací či ponechané samy sobě v izolaci podobné dnešním Palánovým samotářům.
Dobře to píše dole Pytlík nebo misantrop.
Jediná zásadní chyba některých dobových úprav textu (včetně této ČRo z osmdesátek) je záměna Boha za Přírodu, jak zmiňuje jeden z komentářů...
5/4
Dobrý, ale V ráji šumavském se mně líbilo víc. Tady mně připadá, že je děj chudší.
Úžasně poeticky psaná historie dávné Šumavy. Neumím a ani si nechci představovat těžký život lidi žijících v hlubinách šumavských pralesů, kdy cesta do tehdejší civilizace trvala několik hodin a na doktora a kněze se čekalo ne hodiny ale dny. Nyní vedou všude silnice a cesty, mobilní signál dosáhne skoro všude a jen málo míst nemá elektřinu. A přece to není tak dávno, jen nějakých 150 let a jak se život změnil.
Chvíli trvá, než si člověk zvykne na jazyk a tempo, které není nijak hektické. Pak se před ním otevře dávno zapomenutý svět. Vytáhla jsem z knihobudky a rozhodně nelituji. Pan spisovatel je už sto let na pravdě Boží, ale ta kniha má co říct i dnešnímu čtenáři.
(SPOILER)
Citát: "...a povaha mnohých vzala poruchu: z dobrého bydla vzešla zpupnost, pýcha a chvástavost, touha po výdělku přivodila lakotu, závist a zálibu v mamonu. Bývalou střídmost vyměnilo za bezohledné pachtění se za požitky. a srdce jejich se zatvrdilo."
100 let uběhlo od jeho smrti, zemřel ve svých 75 letech na rozedmu plic, kuřivo si neodpustil. Cestu k autorovi jsem si našla později, až sem sama poznala Šumavu. Původem Němec, narozený v hornorakouském Haag am Hausruck se stal českým spisovatelem a jakým! Stáhněte si zde v DK e-knihu zdarma, to se nedá odvyprávět..., jen vzdychám a kochám se i nad nádhernými ilustracemi !
Jeho otec byl lékařem v Sušicích, ale tehdy tam žádné školy nebyly, všude děti chodily pěšky a do dalekých Klatov se jít nedalo.
Krajina inspirovala autora a on inspiroval hudebníky, architekty, výtvarníky a dnes jeho největší odkaz vnímám ve spojování lidí nejen mezi sebou, ale i mezi národy. Klostermann "dělá" z nás přátelé a pramálo záleží na národnosti hlavně, že se spolu cítíme dobře a v pohodě.
Komentáře jsou výstižné a lákavé , tak už jen krátce: doporučuji.
Přečteno zajím: 479, hodnoceno: 362 /89%, komentáře: 93, nejvíce palců: alef 118.
Kniha nás zavede, jak jinak, na Šumavu - k hranicím s Bavorskem.
Příběh nám přiblíží osudy revírníka Kořána, jeho městské paničky Zdeničky a jejich prosté, staré pomocnice Nany.
Nahlédneme do života mladého příručího Svijanského, který podlehne krásné, prosté dceři Katy hajného Vavrucha, kterého se každý pytlák v lese bojí a Bavoráci mu toho hodně nemůžou zapomenout.
Zavede nás do divoké Šumavské přírody, kterou si dnes nedokážeme ani představit. Šumavu mám moc ráda a tak jsem si čtení vysloveně užívala - i když to byla velmi krušná doba.
Vypráví paní Malá od Podroklanské nádržky:
.... o malých dětech nemluvím, už brzy po narození pomřely, ale čtyři jsem ještě měla, všecky starší než tu ty, dva hochy, dvě děvčata, nejstaršímu chlapci bylo třináct, nejmladší dívce pět let: zdrávi byli jako řípa. Tu pojednou , bylo to v srpnu, a seno v lese vonělo jako drahé kořínky v horské lékárně, přišla úplavice, hrozný host. A všecky mi zchvátila za jeden týden! Sami jsme byli. Zavolali jsme lékaře, starého ranhojiče tehdy na Horách usedlého, ale teprve třetího dne přišel, a pak nám ještě vyčinil, že jsme ho tak pozdě přivolali...
... spadl můj muž do trhliny skalní, klamným sněhem pokryté, a zlomil si nohu. Co dělat? V Rehberku je sedlák, který umí zlomeniny napravovat, ale jak ho zavolat? Do Rehberka je pět hodin cesty, a sněhu kolem na dva sáhy! Bylo tehdy u nás šest dřevorubců, ti vzali obruče sněhové, na cestu se vydali a celý den museli jít, než se dostali do Mádru, kde přibrali ještě šest mužů, aby cestu vyšlapali. Čtvrtého dne teprve všech dvanáct se vrátilo, a sedlák s nimi. A že lehla noc a mlha, všichni by byli zahynuli, ježto vzdáleni sotva na půl hodiny odtud tmou a mlhou zabloudili, kdyby Bůh sám mi nebyl vnuknul myšlénku, abych zvonila. "Jak jste nezvonila," pravil jeden, "veta bylo po nás - vy jste nám všem život zachránila." Co můj muž zkusil, nežli sedlák strašně zateklou nohu napravil, o tom mluviti nebudu. Tři neděle tu sedlák zůstati musel, než pohoda mu dovolila se navrátit, i Ti máderští dřevorubci tu zůstat museli....
Nádherným jazykem napsaná kniha o šumavském pohraničí a těžkém životě lidí v něm žíjících.
Vyslechla jsem audio. Byla čtena až poeticky, ač se jedná o tvrdý život v odlehlých samotách Šumavy. Moc se mi kniha líbila, bylo opravdu náročné, zejména pro ženy, žít v tak drsných podmínkách, zejména v zimě.
Děj knihy se odehrává na Šumavě na hranicích s Bavorskem. Autor nám zde líčí těžký život na horách, přibližuje nám jak a vůbec jací lidé tam žijí a ukazuje nám jejich každodenní strasti, ale i radosti.
V rámci skupiny Klasikomilové na Instagramu se mi občas dostane do rukou perla literatury, o které jsem neměla ani ponětí. Bylo tomu tak i tentokrát. Jméno Karel Klostermann mi nic neříkalo, ale po přečtení knížky jsem ráda, že jsem jeho dílo potkala.
Ze začátku mi přišlo těžké se začíst a zvyknout si na jazyk, ale za chvíli jsem se ponořila do příběhu a knihu jsem nemohla odložit. Čtení to bylo místy úsměvné, někdy napínavé, ale kolikrát i drsné.
Jsou zde nádherné popisy šumavské krajiny, že byste se tam nejraději rozjeli podívat a nějaký čas tam strávili, a to i přesto, že většinu děje tu autor ukazuje opravdu těžký život na samotě v horách. Je zde ukázána síla přírody, ale i lidské city.
Čtení jsem si moc užila a jsem ráda, že jsem si knihu vybrala.
Čtivé, s krásným popisem přírody, doby i zvyklosti. Jen mi vadilo, že vysvětlivky či překlady byly v knize až vzadu a ne pod čarou.
Tato kniha mě provází už řadu let.. jednou za čas se k ní moc ráda vracím a potvrzuju si, že je to jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem kdy v životě četla.
Ze světa lesních samot vypráví příběh staré Šumavy, kdy život v oněch místech byl těžký, trpký a leckdy nebezpečný. Revírník Kořán, hajný Vavruch, příručí Svijanský, Katy, dřevaři i stařičká hospodyně Nany, přirostou k srdci a jsou jako rodina, sedím s nimi v myslivně a naslouchám jejich příběhům. Jen mladá panička Zdenička (paní revírníková) mě občas leze pěkně na nervy. Hold kytku z města do pouště nepřesadíš. Budiž jí to odpuštěno...
Mám moc ráda Klostermannovo podrobné popisování přírody, stačí zavřít oči a člověk hned vidí místo které je popisováno. A ten jazyk jakým je kniha psaná, to je dokonalost...
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 1971 | Skláři |
| 2004 |  Erotomanie |
Muj prvni Klostermann a dostal mne, vlastne jsem na nej narazil diky Ceskemu rozhlasu, kde jsem slysel jeho Vanocni povidku. Pri drivejsim pobytu na Sumave jsem tohoto spisovatele zaregistroval,ale nevenoval pozornost. Co se tyka knihy samotne, krasny sloh, mne se libi a myslim, ze dnesni autori by si mohli z neho vzit priklad. Obsah samotny je nadhera, pripomina mi to takovy domaci 'western'. Jednoduchy dej, ale pritom mne zasahl. Pokud by to nekdo umne zfilmoval, mohlo by to byt krasne dilko.