Veveruška1992 komentáře u knih

Konečně básně, které "tnou do živého"....niternost, syrovost, ironie, sarkasmus, bolest , černý humor, sugestivnost, pocity bez příkras, to vše zahalené do brilantní formy, konečně bez tuny metafor a líbivých slovíček....objevila jsem v knihovně, teď už netrpělivě čekám na zásilku od Ježíška, protože něco tak životného musím mít doma...pro mě jeden z největších objevů poslední doby....

14 21.11.2017

Tato kniha a já, to je láska na první pohled (doslova, zaujalala mě už díky obalu v polici a to je vždy dobré znamení), která asi nikdy nevyhasne. Málokterou knihu jsem tak toužila mít v knihovně a jsem ráda, že tam má své místo, protože se k ní budu vždy ráda vracet a přemýšlet o lidech, o vztazích mezi nimi, o přátelství, o lásce, o lidstvu vůbec, o umění odpustit si.......
V tomhle nádherném, neskutečně silném a čtivě psaném díle lze nalézt spustu moudrosti, která je podávána nevtíravě, bez patosu, je vidět, že autor už má něco odžito a spoustu toho, co nám prostřednictvím úvah a promluv svých postav sděluje, pramení z běžné lidské zkušenosti. Dílo působí neuvěřitelně komplexně, každá z postav tu má své místo, nic nepřebývá ani nechybí, i příběh se Sašou tu podle mě má své pevné místo, bez něj by kniha nebyla úplná, nehledě na to, že na mě velice silně zapůsobil.
Uf, je to náročné se z toho všeho vypsat, po prvním čtení to nešlo (teď mám za sebou druhé a nejde to o nic líp, prostě přečtěte a uvidíte :-) Když tuto knihu dočtu, mám pocit nenadálé ztráty, na tolik se vžiju do postav, že mi pak neskutečně chybí.....musím rychle utíkat pro Ernesta G., ať trochu zmírním abstinenční příznaky :-)

"Dlouho jsem si vyčítal, že jsem nakonec na tom, abychom šli do kostela, netrval. Když člověk ví, co se stalo pak, jedna svíčka by nás nezabila. Jestli je na světě tolik lidí, kteří zapalují svíčky nebo věčná světélka, člověk musí věřit, že to k něčemu je a čas od času jeden z toho množství blikajících plamínků upoutá Boží pozornost, nebo možná ta světélka zapalujeme jen proto, abychom si v naší lidské temnotě dodali jistoty. Ale když člověk pomyslí na ty miliardy a miliardy světel, která byla od počátku lidstva, modliteb a klanění zažehnuta, může si taky říct, že Bůh, pokud existuje, od nás už nic nečeká." (citát z knihy)

13 26.06.2014

Je to už moje několikáté "setkání" s L. Fuksem, jehož velmi osobitý a sugestivní spisovatelský styl se pro mě pomalu stává návykovým, toto pak rozhodně patří k jedněm z těch nejsilnějších. Na Fuksovi je úžasné, že tisíckrát můžete v hodinách literatury nebo v povšechných zmínkách slyšet úlomky zápletek a myslet si tak, že v tom máte jasno, nic vás ale nemůže připravit na to, kam vás nakonec "hodí" kniha, že se nebude podobat ničemu, co jste o této tématice kdy četli, že vám bude chvílemi připadat neskutečné, že to podivné a smutné, mistrně zachycené bezčasí se tu opravdu odehrálo, a to sotva před pár desítkami let....a vlastně o dobu ani nejde, i když tahle byla obzvlášť šílená, strach nás vždycky může dohnat a zničit a dohnat k čemukoliv kdykoliv, a pak snaha uchovat si důstojnost až do konce se nutně bude jevit jako šílenství......jinak u L. Fukse mě jako u málokoho napadá, jaký asi byl a co prožíval, když dokázal tak přesně psychologicky vykreslit něco, co se až vzpírá nějakému uchopení....

12 15.01.2019

Neskutečně atmosferická krásná kniha, která dala vzniknout mj. neméně krásnému animovanému filmu a rovněž baletu v ND, na kterém jsem byla už dvakrát a klidně bych si to střihla znovu. Až tak působivý příběh to pro mě osobně je...asi nejvíc se mi vryly do duše pasáže s Tondou, opravdu moc hezky popsané nezištné a hluboké přátelství.

11 15.09.2022

Moc děkuji autorovi za tuhle knížku, která má najisto trvalé místo v mé knihovně, a kterou jsem přečetla na nádechy dva, protože na jeden se to nedalo udýchat a taky jsem se zoufale snažila se mírnit v rychlosti čtení, jak moc jsem si chtěla některé pasáže otisknout do paměti, protože mi daly víc, než kdejaká filozofická rozvaha.....vítanou nucenou pauzu mi poskytla práce, kde jsem se ale stejně celý den přistihovala při myšlenkách na knihu a vztahy obecně, jak málo se posloucháme, jak rychlí a povrchní jsme ve svých úsudcích týkajících se druhých, jak málo se je snažíme skutečně poznat, jak málo se sami umíme otevřít, aby nás někdo mohl najít nebo abychom našli sami sebe...
Abych se vrátila, doufám, že kniha bude mít úspěch (zasloužila by vyjít i v jiných zemích) a nemůžu se dočkat dalšího knižního počinu autora. Spolu s Mauricem se řadí mezi moje top knihy s tematikou lgbt a dost možná i vůbec...
Mimochodem, musím se udiveně pozastavit nad tím, jak se někteří, ačkoliv se jim kniha líbí, uberou hvězdičku, protože už nejsou ta správná "cílovka"...no, za prvé mám pocit, že to není chyba knihy a taky jsem přesvědčená, že právě z takových výprav mimo rámec mantinelů a představ, co se pro koho ještě hodí číst atp. (které vychází spíš ze společenských dogmat než z nás samých, i když je pak přijímáme za své) můžeme vyjít víc poučení, empatičtější, otevřenější...

11 30.04.2018

Opravdu nádherný historický román, po stránce formální i obsahové...při zjevování historických souvislostí zde čtenář nalezne opravdu vše - lásku, nenávist, touhu po moci a bohatství, příběh cti a osobní odvahy, ale i podlé zrady a prospěchářství. Oceňuji, že se autor při líčení jednoho z krizových období starověkého Říma neomezil jen na jeden úhel pohledu - naopak, tu se na věc díváme z pohledu republikánských senátorů, tu zase těch, kteří na císařství bohatnou, tu z pohledu nebojácných herců, nebo chudobného plebsu či otroků....při čtení jsem se nemohla ubránit rostoucímu pocitu rozhořčení a utvrzování se v přesvědčení, že dějiny jsou (v principu, neboť okamžiky jsou neopakovatelné) jedním velkým koloběhem, myslela jsem na to, kolik statečných Fabiů, jejichž osud sice na chvíli pohne, ale je zapomenut pod tíhou všedních starostí, ještě bude muset defilovat na jevišti světa, aby v lidech zapálili touhu po něčem lepším, po humanitě a ideálech, po skutečné svobodě....

11 19.08.2017

Těžko říct, co by se tu dalo ještě napsat, co nebylo řečeno. Pro někoho bude tato knížka jen jednou z mnoha na světě, pro někoho se stane celým světem, klíčem k tomu, co je v životě opravdu důležité. Četla jsem ji už jako dítě, ale tehdy jsem si odnesla spíše pohádkový příběh, než abych pochopila její filozofii, k tomu došlo až později. Knížka, která si získala mé srdce a dotkla se duše. Nádherné myšlenky, které člověk snad ještě více docení, až pozná, co je to opravdu milovat, bát se o druhého, cítit za někoho zodpovědnost, být někomu přítelem...
Rozhodně doporučuji každému, hlavně těm, v jejichž duši ještě zůstal kousek dítěte a nebojí se vidět beránky přes bedničku...
P.S. Doporučuji i jako mluvené slovo, moje srdcová záležitost je podání Eduarda Cupáka, nááádhera....

Klobouk dolů autorce, za odvahu v mnoha rovinách...pro mě neskutečně silný čtenářský zážitek, mix vědomí, že jde o odžitou zkušenost, du formy, která to celé ještě umocnila, protože učinila z člověka součástí dění, a devadesátek, kdy i já jsem vyrůstala (ještě že možná v malém městě, ale i to člověka poznamená, jen zase jinak, každopádně rozumím na 2000% té touze se nepřizpůsobit) na mě dolehl silou ocelové pěsti, která mi sevřela útroby... musím říct, že jsem strašlivě rozpolcená, už od doby, co jsem viděla různé dokumenty, třeba o Poluninovi atd., na jednu stranu strašně obdivuju umění těch, co se věnují baletu, krasobruslení, gymnastice atd., kdo povýší cvičení na něco nádherného a neuchopitelného, když se dívám, zapomínám dýchat.... na druhou stranu je hrozné, že když začínáte tak mladí, když nemáte žádnou představu o životě, o tom, co opravdu chcete, nemáte šanci se z toho vymanit, reflektovat se z vnějšku, nevíte, jestli touha po kariéře bylo přání vaše nebo rodičů a blízkých, už jenom jedete (a nemusí se to týkat jen sportu, ale tam je to umocněno tím, že se musí začít opravdu brzy)...navíc tělo propůjčuje špičkovou výkonnost jen na čas, tak se driluje, schránka vydrží hodně, ale duše je křehká, a zapomíná se, že s duší tu člověk bude i dál a když se rozbije, těžko se dá slepit... Je hrozné, že si hrajeme na civilizaci a přitom v chování k lidem a pochopení se navzájem nejsme snad o píď blíž, přála bych si, aby třeba ti, kdo učí a vedou, jen nekárali a nehledali chyby, nezraňovali a nesnažili se člověka zlomit a asimilovat, ale
motivovali, předávali lásku a radost, pochopení a ocenění.... upřímný dík těm, kdo to dokážou... až příště budu koukat nebo sedět v divadle, budu na to myslet a doufat, že ti, kdo tančí nebo bruslí atd cítí radost z toho, co dělají....

9 25.03.2022

Nádherná knížka, kterou máme v knihovně z dob mamčina dětství, ke mně se nějak ale dostala až teď ve věku 28 let (myslím ale, že na tom nesejde), a příběh mě rozesmutnil a zahřál zároveň... občas by bylo hezké se v době zmatků s nedorozumění moct dostat na chvíli mimo svůj čas a moct načerpat zkušenost, získat jiný pohled... knížky nám to občas můžou trochu nahradit, ale nakonec stejně musíme všechno rozseknout s tím, co víme teď a tady a poučit se z chyb až potom...moc pěkné a zajímavé knížky tu vyšly v překladu, těším se, až se ke knížce jednou dostanou mé děti, zatím ji budu opatrovat :)

9 07.12.2020

Už je to pár dní, co jsem příběh dočetla a pořád na něj musím myslet.... nějak to teď přišlo, že jsem si chtěla přečíst trochu něco jiného, z jiné doby a v jiné době psané (nějak mám totiž pocit, že v mnoha dnešních knihách o minulosti se spíš píše o dnešku....),a tak jsem sáhla po Havlíčkovi a čtu, příběh za příběhem.... nádherný jazyk, a ten styl je jedinečný, dokáže vtáhnout a a přiblížit, postavy a jejich rozličné povahy, dobu a život, tak jak plyne, bez přikrášlování, s dobrým i špatným, uvěřitelně. Nejvíc se mě zatím dotkly životní osudy lidí spjatých s příběhem Petrolejových lamp, a tady Synáčkův příběh, plný nečekaných zvratů, mě dojal, seznámit člověka na tak malém prostoru s postavou do té míry, že Vám na ní začne záležet, je mistrovství. I přes propast času nedá práci se k postavám přiblížit. Určitě doporučuji všem, kdo máte rádi příběhy, kde se nic neservíruje na první dobrou, nic není černobílé a jak se zdá. Není jasné, co si z této a dalších knih Havlíčka kdo vezme, ale každopádně dostanete dobrý příběh, a to není samozřejmost.

9 06.10.2020

Miroslav Macháček jako herec a režisér mi nějak učaroval už před drahnou dobou, v každé své roli byl nesmírně přesvědčivý a autentický a taky mi přišlo, že se pohybuje až na hraně, že už není kam dál jít, jako když napinate strunku k prasknutí, a v očích vždycky ten neklid, ....zrovna jsem se dívala na Dobré holuby a pak si vzpomněla na tuhle knihu, kterou jsem si už kolikrát chtěla přečíst a teď na to byl ten čas.... líbila se mi ta autentičnost, i to, že psal víc o sobě a lidech než době, ta tam je stejně v pozadí až dost... snad by mu nevadilo, že to někdo čte, pro mě to byla příležitost mu víc porozumět a jsem za ni ráda...

9 27.10.2019

Nemůžu si pomoct, musím opět bezmezně obdivovat Karla Čapka, který podle mě jako jeden z mála si mohl opravdu dovolit psát o lidech, aniž by to působilo křečovitě a neupřímně...nad jeho postřehy mám pocit, že opravdu znal lidi, s mnoha jejich dobrými i špatnými stránkami, které obě přijímá jako součást spletité skládanky lidské povahy... málokde si člověk přečte o svých slabostech a ještě se nad tím pousměje a přikývne, jak to autor trefil, a taky se, ideálně, zamyslí....doporučuji dávkovat postupně, aspoň mně se to osvědčilo. :-) Na závěr snad jen toto - střezte se alelidí....

9 14.01.2019

Medvídek s nepatrným rozoumkem, kterého nelze nemilovat :-)

9 02.06.2016

Stává se u mě pravidlem, že čím více se mi nějaká kniha líbí, tím těžší je pro mě o ní mluvit. A Muž jménem Ove mě nadchnul, rozesmál, rozplakal, donutil k přemýšlení o životě a lidech, o tom, že ani tak nesejde na líbivých slovech, jako na schopnosti konat. Opravdu krásná knížka a veskrze lidský příběh. Děkuji spisovateli za milý zážitek, určitě se s Ovem nesetkáváme naposled, tuhle knížku chci mít ve své knihovničce. Upřímně doporučuji všem.

9 03.08.2014

Jeden z mých oblíbených příběhů, ať už knižních nebo filmových, obě zpracování zbožňuji, vždy mi navodí letní náladu, kdy má člověk chuť dělat jen samé pošetilosti a na nic se neohlížet. Vždycky se skvěle pobavím :-)

Edit: Zase jsem se po čase vrátila a musím říct, že opravdu oceňuji ten psychologický vhled, hlavně co se týče Doubravčiny vzpoury, kdy už nechce být tou rozumnou hodnou holčičkou s umetenou nalajnovanou cestičkou, naprosto chápu, že ji na Honzovi zaujala hlavně jeho živost a autentičnost, motivace a city/pocity postav jsou na malém prostůrku vykresleny opravdu uvěřitelné a překvapivě hluboce, a jelikož byl podle knížky natočen zdařilý film, musím ocenit, jak dvojice Hanzlík/Kolářová a i ostatní dokázali tu škálu převést na plátno... vlastně je zajímavé, že ačkoliv může knížka v prvním plánu opravdu navodit bezstarostnost, jak píšu výše, v tom druhém je o docela vážných věcech (pokud tedy berete to, abyste žili v souladu sami se sebou, vážně). Možná je to i tím, že už víc chápu, jaké to je chtít se vymanit z líbivé škatulky bezproblémové holčičky.... :)

9 21.01.2014

Prosím vymažte mi někdo tu knihu z paměti a já začnu zase od začátku....před chvílí jsem doslova vyplula z příběhu, který mě provázel posledních pár dní v každé volné chvíli a nemůžu se vzpamatovat z toho, že sedím ve svém bytě a ne na kopci u mohyly, která nakonec naštěstí nese dva nápisy....je to nádherná a dojemná představa, že i tam, odkud není návratu, jsou spolu....miluji historii a antickou mytologii a také příběhy, které dokážou povýšit lásku na něco, čemu může obětovat život i největší válečník a pro niž jde do boje i ten největší vyznavač života toužící po míru (jak jsem s Tebou cítila, Patrokle) .....a tahle kniha obojí spojila v jeden harmonický, autenticky působící, neotřelý, krásně napsaný celek, který mně pohltil a pohnul....ještě snad nikdy pro mě nebyly mýtické postavy tak životné, autorce tímto vzdávám hold.

8 21.06.2018

Zajímavá a dost depresivní antologie povídek, která ukazuje, jak tenká je hranice mezi "zdravým rozumem" a "šílenstvím" a taky že někdy je zešílet ten největší projev lidskosti... To se ukazuje hlavně v povídkách Leonida Andrejeva, ty na mě udělaly asi největší dojem, Červený smích jako by předpovídal děsivá jatka světových válek, silná povídka, Propast nemá sice takový přesah, ale je neskutečně mrazivá srážkou mladické bezstarostnosti a klidu s drsnou realitou.... ostatní povídky rovněž stály za přečtení, obecně bych se obešla bez fantaskních námětů, čistě v líčení psychologie je totiž jejich největší síla...

7 02.04.2022

Další moc krásná kniha ze života mojí milé hrdinky, statečného kapitána Málinky (jak byla nazvána v jedné z předchozích knížek)...knížka je poměrně vážná, ale to není dáno jen dobou, která byla těžká, ale právě také povahou Málinky, která hledí na svět moudře a vážně, a bere vážně i své poslání, které si vyvolila....její srdíčko a mysl jsou tak čisté, že si lidé ani kolikrát nemůžou uvědomit, jak ji zraňují svými řečmi, měla jsem velkou radost, že nakonec k sobě dostala takového člověka, který to dokázal docenit (hezký byl i popis vztahů s ostatními z lékárny)....potěšilo i setkání se starými známými, hlavně s Gabrou, která ač už pak vdaná paní, neztratila nic ze své bezstarostné mysli, doufám, že pak všichni zůstali v kontaktu, protože jestli něco Málinka určitě potřebovala k životu, byl to právě Gabřin nadhled....celkově milá knížka...

7 11.06.2019

Něco mi tam chybělo, ale i tak to je skvělý životopis, který se snaží trochu poodkrýt oponu dělící pódium, potažmo mediální image, a skutečného člověka..... nevím, nakolik je to vlastně vůbec možné, zvlášť u člověka, který tak nerad o sobě mluvil a který tak úžasně mrazivě nazpíval The Great Pretender (náhoda??) ale tohle mi přišlo jako dobrý a poctivě odvedený pokus, není tam žádný patos ani sklony k hysterickému zbožňování, žádné pachtění se za senzací, takže zájemcům o to dozvědět se něco z života jednoho z největších zpěváků a showmanů všech dob, potažmo ze zákulisí Queen, určitě doporučuji.

https://www.youtube.com/watch?v=44eEOAEC5z8&ab_channel=FreddieMercurySolo

7 23.02.2019

Nemám už moc co k Oscarovi dodat, vztah, který jsem si k němu skrze stránky jeho knih vybudovala, je natolik osobní, že si nejsem jistá, zda by moje hodnocení nepostrádala objektivitu....čtení byl jako obvykle požitek, obzvlášť u Obrazu Doriana Graye, svěží, vybroušený a vycizelovaný styl, plno kousavých postřehů, paradoxů, myšlenek hodných citování a především skvěle zachycený úpadek jedné duše.....tady to byl ještě Oscar účtující především se společností své doby, i když možná, v tom, co nebylo zcela vyřčeno, zachytil, možná chtěně, možná ne, i tísnivé pocity stran duše vlastní....i když to se můžu samozřejmě jen domnívat....

7 14.08.2017