Vevericka.eva komentáře u knih
Dobrá detektivka. Hlavní hrdinka mi úplně neseděla, ale když nebudu mít něco výrazně lepšího, asi se pustím do ostatních dílů.
Jsem ráda, že díky této knize splním čtenářskou výzvu, ale jinak nic pro mě a svým dětem bych ji zatím také nedala, možná až jim bude tak 10. Je dobře, že existuje, prostřednictvím dítěte jsou zážitky z koncentračního tábora na jednu stranu - fyzickou méně brutální a na druhou stranu -psychologickou snad ještě horší.
Konečně se dozvídáme vše o rodině hlavního hrdiny. Autor udělal dobře, že vše neodhalil hned v prvním dílu, ale nechal čtenářovu zvědavost dozrát. Napínavé, čtivé, zajímavé. Doporučuji.
Tuto knihu jsem dostala do rukou, když mi bylo asi 11. Díky ní jsem začala číst a čtu dodnes. Příběh byl lehký a napínavý. Nikdy na ni nezapomenu.
Prostě nestárnoucí klasika. Ještěže se k ní dá vrátit čtením nové generaci.
Ze začátku dost nuda, románek pro náctileté, kdybych nečekala 4h v čekárně u doktora asi bych to vzdala. Po příjezdu do Achlevy se to ale výrazně zlepšilo, takže jsem přečetla příběh až do konce. V celku to nebylo špatné, snad se autorka časem vypíše a přinese propracovanější román, který nadchne hned na začátku.
Tak nějak nevím, co na to říct. Nějak se z toho vytratila Fulghumština. Zdá se mi, že lehkost, nadhled a nějaký filozofický přesah úplně zmizely. Třetí díl si asi stejné přečtu, nicméně už k němu nedokáži přistoupit s nadšením.
Pan Fulghum byl jistě v minulém životě Čech, jak sám o sobě říká. Neznám žádného jiného nečeského autora, který by tak dobře vystihoval to dobré, co je v nás. Občas mi jeho vyprávění připomnělo pábení pana Hrabala, občas Saturnina. Jeho styl se vyznačuje lehkostí, nadhledem a pozitivním myšlením a v tom všem dokáže sdělovat hluboká moudra. V jeho dílech se po naladění, prostě vznáším.
Vtipné pohádky, na kterých se děti naučí číst. Opravdu doporučuji. Stačí znalost písmen a po zdolání knihy, máte doma za půl roku malého čtenáře. Malá písmenka jsou už po té hračka.
Asi jsem tuto knihu četla v nesprávném vývojovém období, ale mě přišla nudná. Děj pomalý, nezáživný, postavy ploché. Některé pasáže jako bych už četla někdy dřív v jiných knihách. Neustálé narážky o náboženství mě vyloženě vadily.
Smutný osud matky, která musela opustit své děti. Tayte opět rozplétá nitky osudů. Střídavě současnost a minulost. Pěkné počtení.
Perfektní jízda. Maraton hádanek s nešťastnými konci. Pak menší zpomalení, které jen ještě zbýší napětí a nakonec úchvatný finiš. Rozhodně stojí za přečtení. Jsem ráda, že se konečně uzavře příběh jedné z minulých postav.
Užila jsem si to. Chvíli, než jsem si uvědomila, že se jedná o Shakespeara, jsem nechápala, co je to za hlavního hrdinu, ale pak už naprostá spokojenost. Díky za čtivé zpracování klasiky v moderním hávu.
Jízda,ještě to nedosahuje kvalit Sněhuláka, ale byl to teprve 2. díl. Doporučuji, stojí za přečtení.
Úžasná kniha, příběh na jehož pozadí se odehrávají dějiny filozofie. Srozumitelně, výstižně, jasně a hlavně né nudně!
Vzpomínka na mé dětství. Až na ty občasné socialistické vložky stále zábavná kniha. Bavila i mé děti.
Boží!!! Ještě, ještě! Skvělá zápletka, líbilo se mi, že hned nešlo o vraždu. Moc mě baví osudy postav a jejich vývoj. Nejlepší je, že jejich osudy nestojí na pokraji příběhu, ale jsou v něm zcela obsaženy. Pro mě je tak detektivka víc uvěřitelná, zábavnější, bohatší - tak nějak ve 3D. :-)
Nejdřív jsem se nechytala, říkala jsem si, že je to nějaký ujetý. Ale jakmile hrdinka dorazila na vesnici, tak jsem se začala královsky bavit. Dočetla jsem za 2h, prostě milá oddychovka.
Šlo to tak lehce číst, jako sedět na obláčku a nechat se vést zpět do doby mého dětství. Nad spoustou věcí jsem si jen říkala, to snad není možné, že to v té době měli všechny děti stejné. To už dnes není. Až se mě jednou děti zeptají jaké to bylo, když jsem byla malá, vytáhnu tuhle knihu a budu vzpomínat na zlatá devadesátá.
Jelikož jsem od autorky zhltla Sedmilhářky a Manželovo tajemství, s chutí jsem se pustila i do této knihy. Přiznám se, že jsem nedočetla. Zápletka slabá, děj pomalý a natahovaný. Záhada opuštěného miminka neudržela dostatečné napětí, abych se tím vším prokousala. Přeskočila jsem tedy prostředních 200 stran a vrhla se na konec. Zde se všechno vysvětlilo. Kdyby z toho autorka udělala 100 stránkový román asi by to bylo dobré, takhle 2 hvězdy a ani kousek navíc.