Veve721 komentáře u knih

První polovina byla poměrně dost slabá, autorka zvolila veeeelmi rozvláčné tempo a věnovala hromadu prostoru budování charakterů postav, což je zároveň i hlavní problém. Skupinka hrdinů je totiž směska těch nejmíň sympatických lidí, jaké si umíte představit. Nafoukaná pařmenka Miranda, která vlastně nic nerobí, protože je na práci příliš pěkná. Zapšklá Katie, která v skrytu duše nenávidí svou nej kámošku. Oplzlý Mark neustále obtěžující ženu, která není jeho partnerka... Prostě banda zoufalců na výletě. Naštěstí je hned od prvních stran jasné, že někdo společnou párty nepřežije, takže se čtenář má na co těšit. Já osobně jsem nefandila nikomu a doufala v nalezení dalších mrtvol ostatních účastníků (v ideálním případě by přežil jen personál chaty). Přesto mě příběh postupně pohltil.

Štvanice je nevyváženým dílkem, které se z naprosté průměrnosti vyvine v chytlavé psycho drama. Já osobně v první polovině knížku neustále odkládala, zato druhou půlku jsem zhltla za jedinou noc. Přestože jsou hlavní hrdinové na facku, postupně se jim dostanete pod kůži a i když si je neoblíbíte, jejich osudy vás budou zajímat.

Kniha velmi dobře pracuje s fenoménem přátelství a poukazuje na to, jak povrchní vazby z mládí mnohdy nepřetrvají do dospělosti. Každý člověk se uplynulými roky mění a plynutí času je pro přátelství největší výzvou. Určitě se oplatilo dát autorce šanci hlavní myšlenku pořádně rozvinout. I když bych to v úvodu neřekla, nakonec šlo o povedené dílko se zajímavou pointou.

3 10.08.2022

Jsem ráda, že jsem si tento příběh přečetla, i když se k němu neplánuju v budoucnu znovu vracet. Arthur je velký sympaťák, zato puberťačka Maddy mi byla nesympatická od prvního momentu a neměla jsem pro ni žádné pochopení. Taťka jí nevěnoval dostatek pozornosti? No jej, hrůza. I mně se otec nevěnoval a nechovám se kvůli tomu jako ukňouraný nevychovaný spratek. Za mě ta holka potřebovala spíš pár facek a ne lítost ze strany kouzelného dědečka.

Autorčin styl psaní není vůbec špatný, kapku lyrický, přesto dostatečně čtivý. Obsah za formou trochu pokulhává, je to ten typ poklidného melancholického plynutí, kdy se vlastně nic pořádně neděje. Je až příliš očividné, kam autorka směřuje - průhledné hraní na city není úplně můj šálek kávy a je to i důvodem, proč bych znovu po knížce nesáhla. Možná postrádám správný věk nebo nejsem dostatečně empatická, aby mě podobné věci rozciťovaly. Sice nevylučuju, že časem změním názor, přesto si myslím, že knížka naplnila maximum svého (obsahového) potenciálu a rereading mi již nic nové nabídnout nemůže. Nicméně na jedno přečtení fajn.

2 06.08.2022

Za jednoduchou zápletkou se skrývá dobře napsaný příběh, který je radost číst. Stránky se otáčí vyloženě samy a nechybí ani pořádná nálož akce na závěr. Autorka se nijak nesnaží o originalitu, jede si pěkně v kolejnicích žánru a nijak z něj nevybočuje. Chápu, že náročnějším fanouškům hororů tohle nemusí stačit, protože přeci jen jde o námět, jaký už tu byl snad milionkrát. Navíc ten pohádkový konec! Nejednomu mužně chlapáckému milovníku násilí určitě chyběly potoky krve a vyhřezlé orgány. Neříkám, že si to tam neumím představit, ale někdy je fajn spočinout u oddechovky s pořádně mrazivou atmosférou a nemuset hned po dočtení volat svému oblíbenému psychiatrovi o nové prášky...

Za mě byla knížka skvělá. Čtivá, nekomplikovaná, na nic si nehrála. Byla přesně tím, čím se tvářila - soft hororovkou o strašidelném domu. Jako velké pozitivum vnímám také sympatickou hlavní hrdinku, která nebyla klasickým prototipem tupé oběti - její reakce byly vcelku logické a dávaly smysl. A kocourek Wolfgang? Pro kočičáky mám slabost, takže hvězdička navíc byla jistá. Předpokládám, že čtením všech dílů série hned po sobě by se mi jednoduchá zápletka mohla trochu zajíst, ale jako mrazivý bonbónek mezi jinou četbou? Dokonalé.

5 01.08.2022

Přestože Evelyn už od prvních stran působí chladně, panovačně a příliš ctižádostivě, má zároveň jiskru, kterou nelze ignorovat. Ve své nedokonalosti působí úchvatně realisticky a živě, takže máte neustále potřebu se ujišťovat, zda nejde o skutečnou osobu. Autorka dokázala doslova vdechnout svým postavám život a já naprosto chápu, co všechny čtenáře tolik okouzlilo.

Tahle kniha má duši. Mnoho příběhů má originální zápletku, sympatické postavy či nečekané dějové zvraty, ale jen málo jich působí natolik reálně, abyste místy zapomínali, že čtete fikci. Evelyn působí jako žena z masa a kostí. Autorka dokázala naprosto dokonale vykreslit charakter své hlavní hrdinky (ať už randí s kýmkoliv) a začlenit ji do děje, který baví číst. Kniha je výborně napsaná, čtivá a emotivní. Dala mi vše, co od dobrého příběhu očekávám. Navíc dokázala skvěle vytěžit otázku sexuální identity, ale také národnostního cítění hlavní hrdinky (je původem Latinoameričanka). Obě témata jsou často zmiňovaná v současné tvorbě, ale málokdy mi do příběhu tak harmonicky zapadnou, jak tomu bylo v tomto případě. "Sedm manželů Evelyn Hugo" je prostá šablonovitosti dnešní beletrie a to je jen jedním z mnoha pozitiv. Pokud rádi čtete o dramatických životních osudech, tak vám tuto knížku můžu jen doporučit.

3 18.07.2022

Opět jsem se přesvědčila, že mít velká očekávaní se nevyplácí. Ač se námětu nedá upřít originalita, výsledné dílko trpí mnoha nedostatky, které nešlo ignorovat. Mrzí mě to, protože jsem strašně moc chtěla, aby se mi knížka líbila - už jen kvůli krásné obálce, silné hlavní hrdince a autorce, která svou druhou sérií dokázala, že psát rozhodně umí. Bohužel jsem byla trochu zklamaná.

Hlavní hrdinka je prototypem výjimečné dívky, která se odlišuje od svých vrstevnic. Místo čajových dýchánků ji baví pitvat mrtvoly a zatímco její sestřenka nahání chlapce, Audrey Rose slídí po stopách vraha. Tato informace je čtenáři vytrvale podstrkována a neúnavně opakována téměř na každé straně. "Já jsem jiná než všechny ostatní,..." Navíc i údajná záliba ve forenzních vědách vyznívá poněkud pozérsky, když Audrey Rose při pohledu na mrtvolu zvrací či omdlévá. Jaksi to nekoresponduje s tím, jak moc ji mají mrtvoly bavit. Takže přestože oceňuji pokus autorky o oživení viktoriánské éry špetkou feminismu, tady mi to přišlo kapku sílené.

"Rozparovač" není úplně špatná kniha, ale rozhodně vidím prostor ke zlepšení. Čtivost problémem není - příběh se nese ve stylu sherlockovských detektivek, má fajn tempo a zajímavý závěr. Bohužel však obsahuje příliš repetativních pasáží a hlavní hrdinka se chová nelogicky a pitomě. (Jen naprostá blbka by v noci vylezla z okna a beze zbraně courala po ulicích, aby našla brutálního vraha mladých žen...)

Dalšímu dílu nejspíš šanci dám (když bude v nějaké slevě), ale pokusím se přistupovat k němu bez očekávaní. Budu doufat, že první díl byl jen slabším rozjezdem a my se ještě máme na co těšit. Vím, že autorka dokáže psát mnohem líp a proto jsem ochotná to s ní zatím nevzdávat.

1 14.07.2022

Chápu všechny, kterým se kniha líbí, stejně jako rozumím i těm, kterým se nelíbí. Autorčin sloh je zvláštní, extrémně popisný, táhlý, místy téměř poetický. Rozhodně nejde o dílko, které by bylo v pravém slova smyslu čtivé. Přesto mě příběh dokázal okouzlit právě svou nepopiratelnou výjimečností.

Bellmana & Blacka nemůžu doporučit každému, protože dost záleží na subjektivních preferencích a na tom, co od četby očekáváte. Pokud akční řežbu plnou zvratů, v tomto dílku to budete hledat marně. Tahle kniha není vtipná, zábavná, poutavá či optimistická. Je spíš uměleckým vyjádřením deprese, tragédie a smrti. Příběh si od prvních stran drží rozvláčné tempo, ponurou atmosféru a minimum přímé řeči. Je pravda, že detailní popisy fungování textilky můžou někoho nudit, ale v mých očích to knihu jen ozvláštnilo. Stejně jako jedinečný styl autorky, který sice díky přehnané popisnosti a nedostatku dialogů ztrácí na čtivosti, na druhou stranu však třeba vyzdvihnout jeho literární hodnotu. Myslím si, že náročnějším čtenářum má rozhodně co nabídnout. Diane Setterfield píše úchvatně poeticky a i když to nemusí být šálek čaje pro každého, mě očarovala.

5 05.07.2022

Excelentní Remade jsem četla už dvakrát a v obou případech mě nadchnul. Po druhém dílu jsem sáhla s velkým očekáváním a no... zůstala jsem jaksi zklamaná. Mým hlavním problémem byl neutuchající pocit, že jde o nastavovanou kaši - sice akční, čtivou a dobře napsanou, přesto maličko zbytečnou.

Děj se soustředí na ústřední dvojici hrdinů, s nimiž jsme se seznámili v jedničce - melancholického puberťáka Leona a jeho neohroženou kámošku Freyu. Taky je nám přiblížen způsob, jakým mimozemský virus komunikuje se svými "oběťmi". Jasně, to byl velmi zajímavý vhled a celkově se příběhu nedá upřít čtivost i spousta skvělých akčních scén připomínajících populární zombie filmy. Jenže...

Při svém hodnocení nemůžu opomenout pocit nadbytečnosti, který na mě z knížky sálal během celého jejího čtení. Autor sice píše stále skvěle, ale jakoby se vytratila údernost prvního dílu a nahradilo ji více popisných částí. Taky musím vytknout absurdní chování postav - všichni se chovali jako banda neschopných pitomců a dost jsem se divila, že je virus neskolil už dávno. Jednička pracovala s momentem překvapení, který působil mnohem přijatelněji, než nepochopitelná naivita lidí v druhém díle.

Takže co říct o druhém dílu? Je to jen poutavě napsaná zbytečnost? Tak trochu asi ano, ale to neznamená, že mě čtení nebavilo, protože bavilo. Každopádně jsem zvědavá, s jakým finálním rozuzlením přijde třetí díl a na základě toho se rozhodnu, nakolik bylo nutné příběh skvělého Remadu rozšiřovat o další díly. Dvojka mi takový důvod bohužel nenabídla, přestože nelituju času, který jsem jí věnovala.

1 04.07.2022

První díl Skleněného trůnu jsem docela opindala. Očekávala jsem Dvorům podobné fantasy veledílo, jenže bohužel šlo dost poznat, že autorka ještě nebyla tolik vypsaná (což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že s Trůnem začala mnohem dříve). I tak měl ale příběh nezpochybnitelný potenciál, v němž mě druhý díl utvrdil. Přesto musím opět namítnout, že mi určité drobnůstky stále překážely a proto si jednu hvězdičku ještě ušetřím pro další díly.

Hlavním problémem série jsou pro mě už od začátku charaktery, k nímž se mi těžko hledá cesta. Obě mužské postavy mě nudí, kamarádka hlavní hrdinky mi připadá extrémně otravná a hlavní záporák (král) nepůsobí tak démonicky, jak by se na jeho post slušelo. Ale hlavně... Celeana mi pořád nepřipadá jako zabiják ani badass hrdinka, právě naopak. Celý druhý díl by měla jako králova bojovnice sekat jednu hlavu za druhou, ona však místo toho ukazuje své zlaté srdíčko a silné morální zásady. Přidejte ochotu uvěřit i tomu nejmíň důvěryhodnému blbečkovi a získáte nejhoršího nájemného vraha v historii všech patlalů. Meh.

Pak ale přijde druhá polovina knížky! Zničehonic jako by Maasová nabrala správný směr, přibude akčnosti, dějových zvratů a napínavých momentů. Dokonce se úspěšně zbavíme jedné zbytečné postavy, což jsem uvítala. Zároveň musím vychválit scénu ve skladišti, která je dle mého názoru jednou z úplně nejvydařeněji popsaných akčních scén vůbec.

Takže přestože první polovina Půlnoční koruny byla spíš v duchu slabšího prvního dílu, skvělá druhá polovina mě utvrdila v tom, že v sérii rozhodně chci pokračovat. Závěr jsem prolítla jedním dechem a namlsala se na pokračování, které už očividně bude mít šťávu, jakou od Maasové tvorby očekávám.

Přestože je má knihovna pořád plná knih, ke kterým jsem se ještě nedostala, tentokrát jsem sáhla po jedné už přečtené. Rereading Remadu jsem si maximálně užila, i když už pro mě zápletka prvního dílu trilogie nebyla překvapením. Jde o naprosto dokonale dílo jak po stránce obsahové, tak po té literární. Autor neztrácí čas nudnými popisy, jeho styl je úderný, akční a čtivý. A přestože dokáže prostřednictvím několika vět odvyprávět celý příběh, nijak tím netrpí kvalita textu, právě naopak. Alex Scarrow je mistr svého řemesla a jeho talent je očividný již od první kapitoly.

Tahle knížka je prostě skvělá a já ji všemi deseti doporučuju. Byla bych však opatrnější, pokud máte slabší žaludek a nedělá se vám dobře při představě masa klouzajícího z kostí, protože podobnými naturalistickými popisy kniha nešetří. Alex Scarrow se nebojí přitvrdit a jeho postapokalyptická vize je jednoduše brutální. Na druhou stranu krvavé scény nijak nezastiňují příběh, jen ho vhodně dobarvují. Od prvních stránek se neustále něco děje, čtenář je doslova přilepený ke stránkám a nedokáže přestat číst. Kapitoly ústřední dvojice se střídají s pohledy jiných osob, čímž se dozvídáme i o situaci ve zbytku světa. Samotní hlavní hrdinové jsou sympatičtí a je velmi lehké si k nim vytvořit vztah. A závěr knížky? Naprostá pecka! Remade mi vážně vyrazil dech a bude mi ho vyrážet znovu a znovu při každém dalším čtení.

Koupi této knížky jsem vážně olitovala. Přestože jsem ji měla doma dávno před tím, než se objevily první zmínky o plánovaném slovenském překladu, ještě dlouho po jeho vydání jsem pořád neměla dočteno. A nebylo to jen proto, že v angličtině čtu pomaleji - ten příběh byl prostě naprd.

Hlavní hrdinka Alessandra je nám autorkou popisována jako kruťácká prospěchářka, jejíž jediným cílem je nabalit si krále, aby ho následně mohla zabít a získat tak moc nad královstvím. Její taktikou je však zřejmě unudit krále k smrti nekonečnými popisy oblečení (kterými je první polovina kniha doslova přecpaná) nebo snězením dezertu ještě před hlavním chodem. Tím totiž všem předvedla svou emancipovanou stránku. Ne, ne a ne! Podle anotace jsem očekávala badass hrdinku, ale dostala jsem nafoukanou feministku, kterou zajímají jen hadry. Neustále nám sice omílá, jak je strašně nebezpečná, ale při první kapce krve už se jí třepou ručky a potřebuje utěšit.

A Shadow King? Škoda slov. Místo kruťáckého dobyvatele světů sledujeme plachého chlapce, který před povinnostmi utíká k hraní s pejskem. Je sice zlatý, ale čtenář má spíš touhu ho litovat, než uznávat. Autorka navíc nevěnuje samotnému kralování moc prostoru. O království ani sousedních zemích se nedozvíme zhola nic a zdi paláce ledva opustíme.

Děj je největší slabinou - je plochý, dialogy nudné, world-building neexistuje a temnou atmosféru byste hledali marně. Jde o červenou knihovnu psanou slohem prvňáčka na základce, zbytečně natahovaným nekonečnými popisy oblečení. Druhá polovina naštěstí působila mnohem čtivěji a zlepšila můj celkový dojem. Světlým momentem byla králova reakce na Alessandřino tajemství (vraždu jejího milence), která mě nejen pobavila, ale výjimečně i ladila k jeho údajnému charakteru. Jenže tato drobnost nedokázala zastřít fakt, že příběh připomínal spíš rozpracovaný koncept než výsledné dílo. Zajímavý nápad autorka absolutně nedokázala vytěžit, což je škoda. Mohlo to být fakt super... Jenže nebylo.

Tahle kniha je natolik výjimečná, že ji jednoduše nemůžu s čistým svědomím doporučit, přestože mě osobně bavila. On totiž příběh padesátileté kanibalky, která po částech konzumuje vlastního manžela, není šálek kávy pro každého. Já mám velmi silný žaludek a přesto jsem si musela po scéně "s chodidlem" odepřít párky na večeři. Minimálně ale třeba ocenit jedinečnost nápadu i zpracování, kdy hlavní hrdinka postrádá klasický charakter záporáka. Po nahlédnutí do Lizziina nitra čtenář rychle pochopí, že jde o velmi jednoduchou ženu, která zkrátka nedokáže přijít s lepším řešením bezvýchodné situace. Má strach, ale zároveň touží zakusit svobodu bez okovů nevydařeného manželství. Čímž samozřejmě nenaznačuju, že sežrat svého partnera je lepší volbou než třeba rozvod. Jenže Lizzie nepřemýšlí úplně klasickým způsobem a zcela očividně nebyla schopna vymyslet jiný plán.

I když (jako jedna z mála) nemám problém s ústřední zápletkou ani charakterem hrdinky, trochu mě potrápil autorčin styl vyprávění. Její sloh je už tak dost ojedinělý, nevhodné uspořádání kapitol proto hladkému plynutí děje nepomohlo. Značnou chvíli mi trvalo pochopit, že pohled druhé postavy (mladého souseda Toma) vždy dějově předcházelo Lizziinu vyprávění, přestože se ke slovu vždy dostane jako první. Připodobnila bych to k úvodní sérii nového Zaklínače - chvilku trvá, než poberete časovou osu vyprávění. Šlo o zbytečně matoucí komplikaci, které se dalo vyhnout normálním chronologickým řazením. Záměrem byla nejspíš zamýšlená výjimečnost textu, avšak samotná zápletka je natolik originální, že experimentování s pořadím kapitol nebylo vůbec zapotřebí. Přesto... tohle dílko se čtenáři vryje hluboko do paměti a rozhodně nezapadne mezi stovkami podobných. Navíc je české vydání úchvatně graficky zpracováno, od fontu až po atypickou barevnou ořízku.

Přestože vidím prostor pro možné vylepšení, i tak je mé výsledné hodnocení kladné. Budu asi jedna ze sta, ale ráda se ještě někdy k "Dokonalé chuti" vrátím. Minimálně poslouží jako rychlá odtučňovací kůra, protože popři čtení do sebe víc než zeleninu nenasoukáte.

2 30.05.2022

Úvodní díl čarodějnické trilogie sklidil v našich vodách velký úspěch a ani já nezůstala vůči kouzlu Hříšných imunní. Příběh je osvěžující kombinací fantasy s lehce ponurou detektivní linkou, která však není uměle našroubovaná na příběh, ale skvěle se zbytkem ladí. Hlavní hrdinka Emilia se pokouší vyřešit tajemnou vraždu svého dvojčete, přičemž se zaplétá do nebezpečné sítě intrik vedoucích k samotnému ďáblovi... To vše doplňuje dokonale nastíněné prostředí sicilských uliček provoněných italskými bylinkami a tradičními pokrmy. Už jen autorčin jedinečný cit pro detail je dostatečným důvodem pro to, abych knihu doporučila. Osobně fandím tomu, když spisovatelé cílí na zapojení čtenářových smyslů (čichové, chuťové vjemy). Autorka nikam nespěchá, děj plyne poklidným tempem, věnuje dostatek prostoru poznávání charakteru hlavní hrdinky a budování atmosféry. Emiliin vztah k pekelnému princi není žádná láska na první pohled, naopak se zde nešetří sarkasmem a naschvály. Rozhodně je mi takový přístup sympatičtější než klasická klišoidní romance.

U závěrečného verdiktu jsem přemýšlela nad tím, zda nebyl příběh rozvláčný až příliš. Nebylo autorčino pohrávání si s atmosférou nakonec na úkor samotného děje? Ten při zpětném pohledu může vyznít až příliš jednoduše a nerozvitě. Chybělo například obšírnější vysvětlení původu magické moci čarodějek, což však pravděpodobně můžeme očekávat v dalších dílech. Nakonec tedy hodnotím "Království hříšných" velmi kladně. Tempo, které si autorka zvolila výborně ladí k prostředí a umožňuje čtenáři naplno se vžít do charakterů i vztahové linky. Ta (díky bohu!) nemá prim, naopak se nenásilně line v pozadí a neodvádí pozornost od hrdinčina vyšetřování. Osobně takový přístup jen chválím a těším se na další díl, u něhož díky závěrečnému plot twistu předpokládám i větší nálož akce. Nechci to zakřiknout, ale tahle trilogie má slušně našlápnuto...

2 28.05.2022

Od autorky už jsem četla Dvory a Půlměsíční město, takže bylo jen otázkou času, kdy se dostanu i k jejímu nejslavnějšímu počinu. Asi takhle... na knížce šlo dost poznat, že Maasová ještě nebyla tolik vypsaná, jako u dalších zmíněných děl. Přesto jsem se u čtení bavila.

Autorka umí psát tak, abych se neustále toužila ke knížce vracet, a to i přes drobné chybky, jež nešlo ignorovat. Vadilo mi, že byla hlavní hrdinka popisována jako hvězda ve vraždění, přesto ji musel neustále někdo zachraňovat zadek. Překáželo mi, jak Celaena neustále řešila hadry a svůj vzhled. Ano, k 18 leté puberťačce to sedí, ale ne ke kruťáckému assassinovi, co má být schopen snést trochu špíny a nepohodlí. Navíc mi příběh přišel poněkud statický, a to i přesto, že jeho rámcem byl tréning na souboj zabijáků v němž musí hlavní hrdinka zvítězit. Mnohem víc prostoru bylo věnováno vztahovým záležitostem než akci, což je škoda. A pak samozřejmě klišoidně podaný romantický trojúhelník... Popravdě mě více bavily kapitoly z tréningu, než fňukání nad jedinečnou barvou princových očí nebo Chaolovým svalnatým hrudníkem. Na druhou stranu samotné čtení mě bavilo a rozhodně vidím potenciál.

S.J. Maas (dle mého názoru) neumí psát pětihvězdičkové první díly. Její úvody se sice vždy čtou velmi dobře, ale zároveň jim k dokonalosti něco chybí. Přesto se čtenář zatouží do autorčina originálního fantasy světa znovu vrátit. Je vždy nápaditý, magický a pro fanouška žánru jednoduše lákavý. Proto přivírám očko i nad Skleněným trůnem a s nadšením očekávám, jak mi další díly vytřou zrak.

2 26.05.2022

Taky znáte ten pocit, když váš oblíbený autor napíše knížku, která sice ujde, ale vám to prostě nestačí? Po čtyřech dechberoucích pětihvězdičkových dílech jsem neočekávala nic slabšího, než naprostou dokonalost a tentokrát to bohužel nevyšlo.

Obecně mi přišlo, že hlavním cílem tohoto dílu bylo obeznámit případné nové čtenáře se stěžejními událostmi série. Děj plynul poklidně, autorka se až přehnaně soustředila na budování charakterů a nešetřila vysvětlujícími odstavci. Pro nové čtenáře to může být plusem, ale já nepotřebovala 400 stran zbytečně detailní rekapitulace. Přiznávám, místy jsem se kapku nudila. Neštěstí závěr nezklamal - akce střídala akci a nečekané dějové zvraty způsobovaly čtenáři infarktové stavy. Konečně epická jízda, jakou jsem očekávala. Přesně to je důvodem, proč jsem si autorčino psaní tolik zamilovala.

Kdyby nešlo o Strážce ztracených měst, nejspíš bych byla u hodnocení mírnější, jenže já prostě vím, že autorka umí psát mnohem líp! Dokázala to čtyřmi naprosto famózními díly, od kterých jsem se nedokázala odtrhnout. A přestože sérii stále řadím mezi naprostý vrchol fantasy pro mládež, konkrétně tento díl oproti ostatním kvalitou lehce pokulhával. Chápu, že psychologie postav je pro tak rozsáhlou ságu důležitá, ale tady už to působilo trochu vycpávkově. Polaris byl jako jeden chips - pořádně mě namlsal na zbytek sáčku, ale nakonec nezbývá nic jiného, než si počkat na další díl. Když už jsme si všechno zopakovali, můžeme se opět vrhnout do víru boží akce. A podle závěrečného cliffhangeru se rozhodne máme na co těšit...

1 19.03.2022

Předně tu máme výborně vyprofilované charaktery - bábi Zlopočasná je postava, která vám i přes své mrzoutství pořádně přiroste k srdci. V pozadí se pak odvíjí zápletka s výrazným feministickým nádechem, což já sice cíleně nevyhledávám, ale v tomto případě se to hodilo. Výrazným prvkem je také autorův humor. Knížka je doslova narvaná sarkasmem, nadsázkou a nešetří ani sexuálními narážkami. Jsou však mnohdy skryté, takže čtenář nesmí být úplný blbec a musí číst pozorně, jinak mu vtipy uniknou. (Což by byla škoda.)

Terry Pratchett je výjimečný autor s úžasnou slovní zásobou a neskutečnou fantazií. Už z prvních vět vyzařuje podivná jinakost, která nejspíš nesedne každému, ale mě nadchla. Okamžitě se mi vybavily filmy od Mijazakiho, které sdílí podobně magickou atmosféru a ulítlost. Pratchettův svět nepodléhá žádným pravidlům - je šílený, absurdní, ale zároveň kouzelný. A rozhodně z literárního hlediska výjimečný. Zatím nemůžu hodnotit celou sérii, ale tento díl mě neskutečně bavil a určitě brzy sáhnu po dalším.

Hlavní hrdinka Elle vede populární krimi podcast, kde se v roli amatérské vyšetřovatelky věnuje nevyřešeným případům. Rozhodně zde máme velmi chytlavý námět. Prostřednictvím podcastových rozhovorů se detailně pitváme psychologií sériového vraha a zároveň s napětím sledujeme vývoj případu.

Osobně jsem měla problém pouze se dvěmi věcmi - hlavního záporáka jsem odhalila hned při jeho prvním vstupu do děje a samotné vyšetřování hlavní hrdinky mi přišlo zbytečně zdlouhavé. Kapitoly s podcasty byly pětihvězdičkové, ale počínání Elle působilo místy trochu patlavě. Obzvlášť jeden dějový zvrat byl jasný hned od prvních stran a nedávalo mi smysl, že ho "expertka na Odpočítávače" nepředpokládala. No nevadí, nejsou všichni tak geniální, jako já.

Knížka je každopádně velmi zdařilým thrillerem, který vás nezklame, a to i přes svou výraznou předvídatelnost. Její čtení ve mně vyvolávalo pocit podobný sledování epizody seriálu "Odložené případy", takže pokud jste i vy fanouškem, můžu vám s klidným svědomím doporučit také tuto knižní jednohubku.

5 07.03.2022

Půjdu možná proti proudu, ale závěrečný díl se mi líbil mnohem víc, než dvojka. Jude se vrátila k charakteru vychytralé bojovnice s talentem na nasírání všech okolo, čímž si mě získala už v úvodu a stejně dobře to na mě fungovalo i v závěrečném dílu trilogie. Otázky byly zodpovězeny, dějová linka uzavřena a já bych měla být spokojená, jenže pořád postrádám špetku "něčeho" navíc...

Kdyby byla "Královna ničeho" druhým dílem trilogie, zaručeně dostane pět hvězd, protože je to napínavá a výborně napsaná kniha. Autorka se dokonce osmělila v intimních popisech, což fungovalo mnohem lépe, než přehnaně opatrné náznaky v jedničce.

Co mi tedy chybělo? Krev, smrt a epickost.

Co začalo jako vílí Hra o trůny nebo pohádka od Erbena, se v závěru proměnilo v Tři oříšky pro Popelku. Celou sérií se vinul slibně gradovaný konflikt, který však na posledních stranách vyšuměl do ztracena, jako by ho uhasili pohárem vody. U krutých krvelačných víl bych očekávala větší ztráty - autorka nám nedala možnost si trochu poplakat. Přestože šlo o výbornou knihu s okouzlujícími detaily, pěkně vystavěným magickým světem a originálními hrdiny, od závěrečného dílu bych očekávala něco víc. Postrádala jsem punc epickosti, který mají mé oblíbené série. Možná by příběhu pomohl větší rozsah - víc stran nebo klidně i další díl, který by přinesl dechberoucí řežbu plnou emocí, smutku, bolesti a nevinných obětí - to bych od závěru Férské ságy očekávala.

Každopádně, i když se mi přehnaně pohádkovým happy endem autorka netrefila do noty, pořád mě série jako celek velmi bavila a ráda se k ní v budoucnu znovu vrátím.

2 24.02.2022

Musím přiznat, že mé nadšení z Férské ságy při čtení druhého dílu nepatrně opadlo. U prvního dílu jsem si zamilovala hlavní hrdinku, která se charakterem výrazně odlišovala od klasického YA průměru. Bohužel, první polovinu druhého dílu mi přišlo, jako bych sledovala úplně odlišnou postavu. Jude se chovala nepochopitelně hloupě a zbytečně zatajovala před králem důležité informace. Kam se poděla ta vychytralá bojovnice z jedničky?

Nemůžu říct, že by byla knížka úplnou katastrofou, protože autorka stále píše výborně. Líbily se mi popisy elfského světa, zajímavých pokrmů a šíleného oblečení. Zbožňuju postavu Cardana, který neztratil nic ze své úchvatnosti. Bavily mě kapitoly z Podmořska, které nám přiblížily další tajemný kout magického světa. Nešlo o nudný vycpávkový díl, protože příběh nešetřil nečekanými dějovými zvraty a místy bylo těžké se od čtení odlepit. Jen se mi nepozdávalo, jakým způsobem autorka pracovala s charakterem hlavní hrdinky, která se chovala jako naprostá blbka a výrazně postrádala své osobní kouzlo. Naštěstí se Jude s ubývajícími stranami začala vracet k původním kvalitám a já ji opět vzala na milost. "Skazený král" sice nebude mým nejoblíbenějším dílem trilogie, ale četl se dobře a proto nemůžu říct, že by byl vyloženě zklamáním. Pořád jde o součást špičkové YA fantasy, která stojí za pozornost.

3 20.02.2022

V prvním díle se toho mnoho neudálo, šlo spíše o takový roadtrip po vysušené Americe a poznávání hlavních hrdinek. V tom tkvěl kámen úrazu, protože sestry byly spíš otravné než sympatické, obzvlášť Mira mě svými nepochopitelnými hysterickými výlevy vyloženě štvala. Druhý díl pracuje s charaktery mnohem lépe, takže jsem konečně dokázala přihlížet interním pocitům dvojčat bez provalování očima. Navíc se k slovu dostalo i několik nových vedlejších postav, jež ozvláštnily příběh svým vtipem, sarkasmem či zajímavým pohledem na svět. Pozitivní posun vnímám i v rámci dějové linky, která není nudná, naopak nabírá tempo a dávkuje přiměřené množství akce.

Přestože pořád nejde o žádný klenot současné sci-fi tvorby, knížka se četla příjemně a já si ji až nečekaně užila. Obávám se, že první díl příběhu pouze škodí, budoucím čtenářům ho proto doporučuju vynechat a vrhnout se rovnou na 'Zákon mnoha'. Shrnutí podstatných informací je součástí úvodu a z hlediska kvality zápletky je druhý díl úplně někde jinde než jednička. Druhý díl můžu (narozdíl od předchozího) s klidným svědomím doporučit.

18.02.2022

Elfové s vílami hrdě smetli z vrcholu žebříčku popularity upíry a vlkodlaky. Koho zajímá pasivně agresivní Edward zářící jako diskokoule, když může číst o okřídleném Rhysandovi, nejvyšším lordovi nočního dvoru, no ne? ‍️ Oproti přímočarým upírům, elfové (férové) jsou tajemnější, magičtější a většinou taky vychcanější, což ženské čtenářky očividně baví. Ráda bych se tvářila, že jsem zůstala vůči mainstreamu odolná, ale bohužel. I já těm prohnaným hajzlíkům propadla.

Hlavní hrdinka si mě neskutečně získala. Její odvaha, bojovnost a touha po moci byly osvěžující změnou oproti všem těm andělským superhrdinkám, vedle nichž by se i Matka Tereza cítila trapně. Jude je jiná. Dokázala jsem se do ní dokonale vcítit a její reakce mi dávaly smysl. Autorka dokázala vystavět realistické charaktery, které nenudí a zároveň je umístit do zajímavého prostředí. Líbil se mi styl vyprávění, cit pro detail, košatost jazyka, bavily mě dialogy a potěšilo mě i množství akce. Holly Black se nebojí nechat téct krev proudem, což u fantasy vždy ocením. Místy jsem sice odhadla dějový zvrat předtím, než nastal a závěr byl taky docela předvídatelný, přesto bylo těžké se od stránek odlepit.

Krutý princ je extrémně chytlavá fantasy plná zajímavých charakterů a jsem ráda, že mám po ruce i druhý díl. Ještě že jsem při objednávání netroškarila a hodila do košíku rovnou celou trilogii - nechci to zakřiknout, ale vypadá to na vážně boží sérii!

3 14.02.2022