Vesmich
komentáře u knih
Adept
Adam Przechrzta
Magie prosakuje kudy to jen jde, zejména ve Varšavě se mají co ohánět. Všechny ústřední postavy mi byly sympatické a snadno se jim přeje štěstí a úspěch v jejich konání. Zajímavé pro mě bylo celé to polsko-ruské soužití.
Ďáblova čísla
Vlastimil Vondruška
Nutně jsem si to potřebovala poslechnout /audiokniha/, protože to bylo /alespoň začátek/ z Vrchlabí. A musím říct, že to patří k těm knihám, které se mi od autora líbily. Nicméně poslední třetina mi přišla nějaká utahaná, už to bylo celkem jasné, všechny erotické scény se odehrály, všechny vdavek chtivé vilné ženy se vrhly na všechny opatrné muže a rozproudily jim krev ve vetchém těle, padouši byli víceméně odhaleni, tak nač furt setrvávat ve Dvoře?
Když krev promluví
Dana Stabenow
Čím déle se Shugakovou prožívám její všednodennost, tím víc mi přirůstá k srdci. Když si vzpomenu na první díl, váhala jsem, jestli je to četba pro mě...později mi bylo jasné, že je. Tenhle díl se pořádně zavrtá do problému tradice versus pokrok, zájmy soukromé versus veřejné a pěkně plasticky, protože na jiné zemi, lze vidět, jak se to začne všechno točit, když je ve hře přírodní bohatství. No a Katja se už tak nějak nemůže schovávat a tvářit, že se jí to netýká, protože hrana zvoní každému.
Trosečníci z Vlaštovky
Arthur Ransome
Voda a všude voda, to je i můj svět, takže ztroskotání chápu prázdninovou katastrofu..i když taky trochu jako příležitost :), jak to nakonec vzali i Vlaštovky. jenom teda nechápu, proč ten John musí vždycky nad Nancy vyhrát! A nechápu to už několik desetiletí :) a to zejména proto, že je to na její domácí vodě... podle mě by mu to natřela.
Petr Kachna
Arthur Ransome
Zrovna toto dobrodružství nepatřilo mezi moje nejoblíbenější a když jsem si ho přečetla po mnoha letech znovu, už vím přesně proč! Byl to až moc Ostrov pokladů a málo něčeho, co lze vlastně prožít za barákem, jako tomu je u ostatních Ransomovek.
1793: Vlk a dráb
Niklas Natt och Dag
Takže už vím, kdeže jsou zdroje švédských úchyláren, kterých jsou plné severské detektivky! V dětství jsem čerpala "informace" o tamních historických zvyklostech ze seriálu Raskenové, který jsme s bratrem hltali a mnohé rozhovory přehrávali stále dokola. A nyní jsem si doplnila "znalosti" četbou tady toho. Vlastně je to stejné - zima a hlad, násilí a chlast, samé chrchlání, stonání a plození a porody. Ještě jsem čekala, kdy dojde na vymýtání ďábla. V každém případě text je to zajímavý, naturalistický a barvitý, jen je třeba si ho rozdělit na dva texty. Jeden je pátrání po vrahovi, druhý jsou lekce ze švédské (asi) historie. Bavilo mě to, četlo se mi to dobře a další díl si přečtu ráda.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Autorka si už poněkolikáté vybrala velmi speciální téma a jak už si ho jednou vybere, tak to tam pere, zleva zprava, hrrr na ně a nikoho neživte! V době, kdy se historikové pokoušejí nejrůznějšími metodami identifikovat mrtvé z ďáblických šachet a vrátit jim jména, a veřejnost to extra nezajímá, se autorce povedlo uchopit tuto část našich novodobých dějin tak, že se před tím nedá ani utéct ani schovat a ani se o to dál nezajímat. Možná se to povede i někomu stejně drsně a současně precizně vyváženě i zfilmovat.
Krkonošští rodáci vzpomínají 5
Libor Dušek
Páté pokračování pro mě bylo přitažlivé od prvního začtení, protože Stromkovice, roztroušená horská osada pod Kobylou, jsou i pro mě velmi osobním místem, neboť naše rodina vlastní už přes padesát let jednu z tamních roubenek. Na knihu jsem narazila v knihovně a do vyprávění Bohuslava Janouška jsem se začetla rovnou na místě. Také jsem tam trávila dětství, takže mi před očima všechny ty obrazy vyskakovaly pěkně naživo.
Smrt v temnotách
J. R. Ellis
Příjemně líné letní čtení, včetně průběžného ochlazování se pobytem v jeskyních, případně pomocí vody kapající za krk. Kdykoliv jsem u čtení usnula, což. bylo často, nic se nedělo, jakmile jsem se probudila, bylo celkem jedno, jestli začnu číst tady nebo tamhle. Jak to dopadlo nevím, takže kdo je vrah netuším, protože už na knihu v knihovně čekal napjatě další čtenář. Chybělo mi pár stránek, takže vím, kdo vrah není:). Nicméně mi to v hlavě nijak nevrtá.
Maková hora
Věra Smolová
Napínavý příběh! Knihu představovala autorka v rámci letošní pouti na Makovou a poprvé se dala koupit na pouti v Smolotelích v sobotu, tedy v den, kdy bylo asi tak čtyřicet stupňů. I vypravila jsem se tam na skútru, protože moje touha po četbě byla mohutná, ale jet na kole mi přišlo až příliš flagelantské. Kolotoče, střelnice, poníci...kde já to budu hledat? Zkusím to zjistit v hospodě! A nebylo třeba, cestou do hospody malý stáneček pěkně ve stínu a KNIHY!!!! A přímo od autorky. Vzala jsem jednu i pro tchýni, nechť si počte, ta dobrá žena, milovnice pouti na Makovou. Kniha je to parádní, plná fotek a dokumentů ve vysoké kvalitě, ideální pro horké dny.
Vraždi všímavě
Karsten Dusse
Přijímací řízení do mateřské školky, práce s dotacemi na bohulibé ekoprojekty a všudypřítomné laté, mě naprosto uchvátily. Nápad je to náramný a vzhledem k tomu, jak dobře se v Německu kniha prodává, možná to není s tamním obyvatelstvem až tak ztracené...
Toulavá země
Liou Cch'-sin
Vesmírné courání tam a zase zpátky, tentokrát s bonusem. Mezi řádky je patrné, aniž by bylo nutné lupou hledat, jak oni to ti Číňané vlastně myslí s tím světem. Nebo alespoň tenhle.
Barmské dny
George Orwell (p)
Konec starých časů po britsku...ten, kdo není aristokratem, může jako aristokrat žít někde, kde k tomu jsou příhodné kulisy, jako například v Barmě. Je tam sice vedro a nuda, ale tak co už....A kdo aristokrat je, může si tam bez dohledu zbytku rodiny hrát třeba pólo. To vykreslení rozličných figurek je tak plastické, že jsem se někdy až lekla, jestli nesedí vedle mě. Navíc jsem neměla tušení, že autor napsal i něco takového.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Člověk člověku není bratrem, jak víme a zde se ještě kousek posunulo všeliké dělení na lidi méně a více cenné. Na mě to působilo jako začátek proměny společnosti, kdy se prolomí silné tabu a postupně se zavádí nová norma. Takový náznak, co to dělá, byl vidět u neteře a synovce hlavního hrdiny, kdy se k všeobecné uživatelské nepříjemnosti této věkové kategorie přidalo ještě takové temnější cosi, co jim pomáhá vyrovnat se s podivnými novinkami. Nejen, že je to zajímavý námět, zajímavě zpracovaný, ale navíc nutí k myšlení a čtenář si v textu může najít to svoje, co ho bude fascinovat, nutit přemýšlet, představovat si, jak dlouho by asi zavedení takové pozoruhodné normy trvalo....anebo pohoršovat a nadavovat. Každý podle svého apetitu.
Nemáte šanci
Jack Black
Jak má jeden startovní čáru setsakra daleko za ostatními, musí je doběhnout jedině zkratkou. A Jack to vzal přes zločin a docela mu to vyšlo. Amerika, jak jsme si jí za mých mladých let snili. Železnice, která všechno propojuje a život kolem ní, svoboda, nezávislost, toulání, zločin a věznice a bary a opiová doupata, pistole a pekelný chlast a všechna tato nebezpečná lákadla. Parádní čtení až do konce, kdy Jack poctivou práci vykonává, ale nepředstírá, že se do ní zamiloval. A taky z ní určitě nezbohatnul.
Ještě není konec
Michal Sýkora
Mařenka Výrová je moje oblíbená literární postava, takže jakmile na ní narazím, hned vím, že to bude krásné setkání. Ta postava se autorovi mimořádně povedla, stejně jako Vitouš! Tento příběh je ostrý jak cirkulárka, kterou za mých mladých let sousedé trýznili každou sobotu a neděli své okolí a jak jsem tak zaznamenala, tento pěkný český zvyk zažívá renesanci.
Severní vody
Ian McGuire
Výprava velrybářská kolem Grónska se nezdařila. Kniha mě přiměla přečíst si, mimo jiné, text Ekonomické dějiny velrybářství, abych dobře porozuměla tomu, proč byly velryby v této době tak žádaným "zbožím" a jaké využití člověk pro jejich těla našel. Autor se s tím nemazal, čtení je to drsné a tvrdé, zejména zpočátku je nutné si na to zvyknout, nic si o tom nemyslet, jen to nechat být, aby si to tak nějak proplulo vědomím. Jakmile se rozum a cit adaptují, je možné text vnímat ze všech možných úhlů a byla jsem jím velmi okouzlená. A to až do konce.
Oheň na pláži
Chris Ould
Teprve po dočtení celého příběhu je jasné, proč byl rozjezd tak pozvolný. Celé dohromady to drží pevně, má to jasný začátek, prostředek a konec, zápletku, vyústění, zajímavé postavy, se kterými je možné prožít pár večerů, aniž by k tomu bylo třeba využít omamných a psychotropních látek. Jestli to ještě není film, tak určitě brzy bude.
Zátoka smutku
Chris Ould
Příběh se pořádně rozjel a jak se tam tak lovily ty velryby, celý koncept trilogie mi hodně připomněl Mayovu trilogii z ostrova Lewis. Také takové zvláštnosti v podobě místních loveckých zvyků (ostatně my tady máme také celé série zvyků, které nenašincům jpřijdou barbarské), detektiv, který se vrací/nevrací domů a tak dál.Chvíli jsem měla podezření, že by vrahem mohl/a být..ale to se, jako obvykle, nepotvrdilo :). Nooo, takže jdu na třetí díl a podíváme se do Dánska.
Neklidné pobřeží
Chris Ould
Líbila se mi úvodní část v audioknize, tak jsem si jí nechala číst celou. Pomalé tempo mi vyhovovalo, příjemně letně se to táhlo, bylo to zamotané a zapeklité a pozvolna vyplouvaly na povrch další a další (po)drobnosti. Jenom jsem nějak nepobrala, k čemu by mohlo být dobré číst celé ty pasáže v dánštině nebo faerštině nebo je to jedno v čem, protože je to detektivka, že jo...takže proč by jí čtenář měl číst dánsko/faersky či tak nějak? Možná to je nějaká přidaná hodnota, ale mně to nic detektivně hodnotného nepřidalo.