Vesmich komentáře u knih

No masakr! Čarodějnice čarují, krev stříká, muži se neustále vzájemně ujišťují, že jsou muži a Macbethovic cvokatěj. To by mě jaktěživo nenapadlo, že si budu číst Shakespeara v komiksu, bude mě to bavit, půjde z toho hrůza a bude to lepší, než na divadle! A na mou duši, bylo!

2 02.01.2017

Stará Libeň vykreslená tak, že se mi začalo stýskat, ač je to pitomost, neboť se těžko může stýskat po něčem, co člověk nezná. Libeň tedy znám a docela starou, ale takhle jistě ne. Knížka mě téměř přinutila jít na některá místa, projít přes Libeň až nahoru k Proseckým skalám a číhat, jestli z nich nevyleze nějaký ten drsoň. Hlavní hrdina byl tak sympatický, uvěřitelný, tak nádherně normální, že si zasloužil to všechno přežít a dobrat se stáří, které je sklizní, nikoliv čekáním na smrt. Nikdy by mě nenapadlo, že na mě přeskočí i vášeň pro motory a automobilismus! Pro mě nejlepší autorova kniha, přestože v ní tentokrát nebylo vůbec žádné tajemno. Četla jsem ji už několikrát a mám i audioknihu. Příběh čte Martin Myšička a je to taky paráda.

14 01.01.2017

Demokratická strana zakládá v polovině devatenáctého století v New Yorku policejní sbor a nemohou u toho chybět bratři Wildeové. Timothy, kterému zrovna shořelo všechno, co měl, a Valentin, který to všechno hořící hasí. Nábor k policii probíhá mezi svéráznými typy občanů a složení sboru zajišťuje dostatečnou multikulturní pestrost, aby s ní text vystačil až do konce. Mrtvol habaděj, piklů ještě více a taky láska, ovšem s tou je kříž! Hrdina je kladný, hlavní Padouška bezcitná krásná mrcha, hotová Mylady a příběh napínavý a temný. Pokračování se beze mě neobejde.

5 01.01.2017

Příběh začíná o silvestrovsko-novoroční noci a přišlo mi příhodné si ho přesně touto dobou přečíst. Přenést se s ním ze starého do nového roku. Ještě nevím, jestli to byl dobrý nápad. Planeta má na kahánku a Anna, která zrovna žije dny mezi patnáctým a šestnáctým rokem, tedy také na přelomu, je z toho špatnější, než ostatní. Trápí ji znečištění světa a vymírání druhů a kořistnictví lidstva a ona chce svět zachránit. Což o to, k věku to patří, jen by to mohlo probíhat nějakým snesitelnějším způsobem. Příběh se odehrává v přítomnosti i v budoucnosti zároveň a po celou dobu jsem nebyla schopná si najít k Anně/Nově/babičce nějaký vřelý vztah. Lezla mi na nervy samotná i trojjediná a kouzelný prsten Aladinův fungoval zřejmě jako zesilovač věčného otravného rozumování a každého peskování. K věku to sice také patří, ale snad šla vynechat alespoň ta psychoterapie stísněného psychiatra. Všechna místa, která působí na rozum (a není v nich Anna), jsou zajímavá a Jonasův nápad na záchranu tisíce a jednoho druhu originální a určitě může fungovat, nicméně kdyby v knize bylo ještě jednou použito slovní spojení „klimatické změny“, dovedlo by mě bývalo spolehlivě s novým rokem rovnou do cvokhausu. Touha zachránit svět se na mě z knihy nepřenesla, což může být tím, že nejsem cílová skupina, takže se žádné emoce, kromě podrážděnosti nedostavily, ovšem rozumově text fungoval.

1 01.01.2017

Dětský hrdina v hlavní roli představuje vždycky velkou výzvu, ale ne pro Martina Sichingera. Ten s dětmi ve svých textech zachází bravurně. Tentokrát je to holka. Talentovaná, zajímavá holka, která žije s mámou a má dost naloženo na to, aby skončila někde v zapomnění. Ale má kuráž a taky štěstí být ve správnou chvíli na správném místě. Celý příběh je o šumavských sklářích – těch starých slavných i těch nových, kteří se pokoušejí vydolovat tradici z popela. Je to napínavé, autentické, strhující a velmi, velmi šumavské. Kdykoliv se motám kolem Lenory, už to nejde bez vzpomínky na Meyrův červený dublet….

3 31.12.2016

Knihu jsem objevila za výlohou píseckého antikvariátu u Putimské brány. Zaujala mě obálka, název i podtitul. Začala jsem jí číst hned a četla a četla. Náramný příběh! Napínavý, tajemný. Génius vystavovaný pokušení, z nichž některá nechal ležet a jiným neodolal. Jakmile jdu přes Klárov, nikdy se nezapomenu podívat na Dům u Zlaté lodě a vzpomenout na doktora Smíchovského.

5 31.12.2016

Strhující příběh ženy, které se v životě stalo všechno. Rozhodla se jít životem svobodně a přijmout výhody i nevýhody, které takové rozhodnutí musí přinést. K tomu se ještě narodila v době, kdy bylo třeba zažít dvě války a únorový převrat. Kniha přímo vybízí zajít do parku ve Vrchotových Janovicích a na muzikál Touha jménem Einodis a sdílet s baronkou část jejího příběhu alespoň takto.

8 30.12.2016

A zase ta Flavie! Od chvíle, kdy vyřešila případ s mrtvolou v kedlubnách, se toho v Bishop's Lacey zase tak moc neudálo a už je tu další mrtvola! Docela jako v St. Mary Mead nebo v Midsomeru, tam má taky jeden obavu, jestli místní ženy stihnou rodit stejně rychle, jako se obyvatelstvo vzájemně morduje. Tentokrát Flavia vyšťourá staré tajemství, myslí, že získala přítelkyni, ale nedopadne to a zase je o krok před policií! Stále ve formě, stále okouzlující a stále s hlavou plnou neotřelých nápadů.

1 30.12.2016

Od doby, kdy gothamský maliř/detektiv Timothy Wilde vyřešil svůj první případ, neodteklo v Hudsonu moc vody, a už ho tu máme zas! Je to stále stejný zamilovaný pitomec s citlivou duší, na kterého je potřeba si chvíli zvykat, ale postupně se to zlepšuje. Možná i proto, že na svou femme fatale tentokrát permanentně nezírá, ale pouze myslí, neboť ta je za oceánem. Za staré známé sestavy je okouzlující zejména pan Píst, policista, který netrpí návaly geniality, zato se specializuje na operativně pátrací činnost. Krátce po rozjezdu knihy předvede tak krásnou ukázku operativního pronikání do prostředí zastaváren, až srdce zaplesá a mysl se zaraduje. Také bratr Hasič přispěchá Timovi záhy na pomoc a příběh začne nabírat obrátky. Nové postavy jsou schematické, reprezentující v čistých podobách zastoupení jednotlivých "gothamských druhů", což je důvod, proč proč knihu číst. Dalším jsou reálie a téma. Město poloviny devatenáctého stoleti, na pokraji občanské války, plné přistěhovalců z ledasodkud, je v ní vyobrazeno tak plasticky, sugestivně a poutavě,že není těžké se do něj přenést. Co asi přijde do třetice?

4 29.12.2016

Kdyby tak šlo zbohatnout čtením o tom, jak zbohatli jiní! V těchto knihách to působí tak snadno, jako recept na koláč. A v obou případech se až při akci ukáže, že to chce ještě něco navíc. Kniha se čte snadno a pěkně to odsejpá.

28.12.2016

Dětský detektiv v knížce pro dospělé, to je výzva! Flavie neleze na nervy a to ani chvíli. Je originální, ale ne směšná, je nadaná, ale na na všechno a je tvrdohlavá a cílevědomá, ale je uvěřitelná. A uhrančivá. A těch chemických informací! A to báječné kolo! A ty komunikační dovednosti! Rozhovor, který vedla se starým ředitelem školy, který žije v pečovatelském domě ze své sbírky známek, byl tak mimořádný, že oko učitelovo zbystří, srdce zaplesá a mozek zabuduje do věčné paměti! Koláč s kapkou jedu do každé knihovny!

V okamžiku, kdy se hraběcí rodina Kostkova dramaticky přesouvala přes oceán, vstříc krásným světlým zítřkům na Kostce, jsem se začala smát. Úplně lehce a spontánně, jako kdysi dávno u Vejce a já. A neopustilo mě to až do konce. Složení zámeckých zaměstnanců kopíruje ledaskterý pracovní tým a jejich výkonnost, včetně výkonnosti Kostkových, zase potvrzuje pravidlo o tom, že osmdesát procent všech činností vykonává dvacet procent zaměstnanců. Akorát mi přišlo podezřelé, že jim ty věčné husy na talíři už nelezly krkem. A protože žiju v Orlíku, přes sezónu napjatě sleduji, jak na tom jsme ve srovnání s Kostkou.... a skutečně si vedeme lépe....kníže je kníže, to se nedá nic dělat, i když Miladu samozřejmě postrádáme! Velmi svěží, lehounké jako pírko a krásně neotřelé.

14 27.12.2016

Kdo chodí bos, má silné nohy, které se nelámou a kdo chodí v botách, ten je celý zkřivený a otlačený. Sdělení předchází varování o zbavení se odpovědnosti za případné chyby, kterých se může čtenář dopustit, když nesprávně = AMATÉRSKY použije informace z knihy. Když se chodí amatérsky naboso, taky to tedy může dopadnout nehezky. Zbytek textu se věnuje tomu, jak se zout a nebudit tím veřejné pohoršení, anebo jak se zout v zemích, kde sněží. Text je svěží, srozumitelný a motivační.

27.12.2016

Všichni poněkud vyšinutí, každý z nich k tomu má dost dobrý důvod a všechno to cvokatění je velmi uvěřitelné. Máma, která je slabá, takže je úplně jedno, že milující, táta nemožný odshora dolů, úplná reklama na zbytečnost a výsledkem je početná rodina a chudoba, která cti rozhodně tratí. A už je jen věcí souhry okolností a náhod, k jakému konkrétnímu průšvihu to celé směřuje. Velmi, velmi chytrá kniha.

5 26.12.2016

U knihy bude nejspíš záležet na tom, jak dlouhá doba uplyne mezi čtením prvního a druhého dílu. V mém případě dlouhá, tedy přesně mezi vydáním jedničky a dvojky. Člověk nutně čeká nějaký vývoj osudů, posun v ději, nové nápady, pričemž nic z toho nepřichází. A to skutečně vůbec nic. Nutně si potom může přijít poněkud oklamán. Jakoby nečetl pokračování, ale jen další kapitolu. Jakoby si přidal omáčku k obědu, ale až večer....takže to nemusí nijak nadchnout a působí to poněkud zbytečně, přestože to nutně neznamená, že omáčka nebyla dobrá. Jestliže čte ale někdo dvojku vzápětí po jedničce, tak mu to prostě nemusí vadit, je stále ještě v ději, který je jen o něco delší a protože jednička není nijak rozsáhlá, je text stále zábavný a svěží. Trojka už nějaký posun přinesla, cosi nového se stane a něco je jinak. Podle mě lze dvojku prostě přeskočit a vůbec nečíst, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na cokoliv. Lze se bez ní snadno obejít. Když číst, tak hned po jedničce a vlastně jen otočit na další stránku.

5 26.12.2016

Kastelánování, které v Aristokratce působí jako velká sranda, má tady docela jiný rozměr. Tento kastelán přichází z města, kterého má plné zuby a zámek ho postupně vcucává a vcucává do svého vlastního příběhu, který je dostatečně tajemný a ponurý, aby okouzlil například i mě. Kastelánovu manželku moc neokouzlil a už tak skomírající vztah doskomírá zcela. Taková příjemná mrazivě ponurá temnota. Pro mě nejlepší autorova kniha.

11 25.12.2016

Krásná obálka, lákavý formát, neméně lákavé úvodní slovo editorčino, to vše vybízí zasednout a číst! První povídky jsou dost únavné, postavy poněkud vyšinuté, ale zase ne natolik, aby byly zajímavé. Hellerova Chánova dcera je tak strašlivá, že se číst vůbec nedá, Tetera od J.K. Tyla osvětlí, proč autor zemřel v chudobě a Josef Holeček ve Stáne potěšil zejména tím, že se nezvykle ukáznil a blouznivý text se táhne "pouhých " šestnáct stran. Ve chvíli, kdy jsem začínala mít jedinou touhou - knihou přiložit, přišla změna dokumentující, že některé texty jsou nadčasové a jiné ne. Svižný a lehcepsavý Neruda, následovaný krásnou a originální povídkou Čechovou o neobvyklém psu. Zeyerův text je dlouhatánský, ovšem jako první skutečně "vonící" exotikou a uvozující žaponsko-čínský blok, v němž vyniká Vrázova povídka O-Haru, která je tak nudná, že se mi v průběhu čtení podařilo dvakrát usnout a vůbec nevím, o čem byla, jenom že to bylo samá sakura a srkání čaje z koflíčků. Nicméně slovo editorky před touto slátaninou bylo zajímavé velice (jako ostatně před každou povídkou). Poslední třetinu tvoří sarkastický Hašek, dobrodružný Batlička, napínavý příběh z Mladého hlasatele, ve kterém vystupuje i mořská panna a je celý jako stvořený pro zimní podvečer a konec obstará Karel Čapek povídkou o tom, kterak si člověk vždycky nejvíc váží toho co má, až kdyz o to přijde, anebo přijít může.

4 25.12.2016

Kniha byla pro me objevem roku 2015. Zaujala mě obálka, námět i naprostá neznámost (pro mě) autorčina. Knihu jsem četla rychle, s velkým zájmem o příběh, léčivé byliny, osud jednotlivých postav i místo, kde se to celé ASI odehrává. Sběratelka Anna byla uhrančivá a umanutá a naprosto jedinečná. Byla jako nikdo a tak inspirativní, že jsem celý následující rok sbírala léčivé byliny...

12 24.12.2016

Dokud jsem ji nečetla, nechybělo mi to. Po přečtení nechápu, jak se mohlo stát, že jsem ji četla až teď. v naprosto nadčasovém textu si každý najde své téma a svou postavu. Zatímco v Rusku se do lidové mluvy promítnul především výrok RUKOPISY NEHOŘÍ, mně se ve slovníku mohutně zakořenilo PROČ NEPOSLALI KOCOMOURA ?

8 22.12.2016

První Poslední aristokratka byla osvěžující, vtipná a nekomplikovaná společnice. Jakmile přešla do Varu, už nebyl důvod číst, příběh se vůbec nikam neposunul, text působil jako násilně oddělený od prvního dílu. Nečekané tetiččino zjevení v Na koni děj přeci jen posunulo a lehce obměnilo a tedy znovu pobavilo. Možná mohlo zůstat u prvního dílu, který byl originální.

7 22.12.2016