V cizích zemích, dalekých krajích

25.12.2016

Krásná obálka, lákavý formát, neméně lákavé úvodní slovo editorčino, to vše vybízí zasednout a číst! První povídky jsou dost únavné, postavy poněkud vyšinuté, ale zase ne natolik, aby byly zajímavé. Hellerova Chánova dcera je tak strašlivá, že se číst vůbec nedá, Tetera od J.K. Tyla osvětlí, proč autor zemřel v chudobě a Josef Holeček ve Stáne potěšil zejména tím, že se nezvykle ukáznil a blouznivý text se táhne "pouhých " šestnáct stran. Ve chvíli, kdy jsem začínala mít jedinou touhou - knihou přiložit, přišla změna dokumentující, že některé texty jsou nadčasové a jiné ne. Svižný a lehcepsavý Neruda, následovaný krásnou a originální povídkou Čechovou o neobvyklém psu. Zeyerův text je dlouhatánský, ovšem jako první skutečně "vonící" exotikou a uvozující žaponsko-čínský blok, v němž vyniká Vrázova povídka O-Haru, která je tak nudná, že se mi v průběhu čtení podařilo dvakrát usnout a vůbec nevím, o čem byla, jenom že to bylo samá sakura a srkání čaje z koflíčků. Nicméně slovo editorky před touto slátaninou bylo zajímavé velice (jako ostatně před každou povídkou). Poslední třetinu tvoří sarkastický Hašek, dobrodružný Batlička, napínavý příběh z Mladého hlasatele, ve kterém vystupuje i mořská panna a je celý jako stvořený pro zimní podvečer a konec obstará Karel Čapek povídkou o tom, kterak si člověk vždycky nejvíc váží toho co má, až kdyz o to přijde, anebo přijít může.