Verunka289 komentáře u knih
Přečteno jedním dechem a opět krásný zážitek. Moc se mi líbí to cestování časem, a to, jak je propojena minulost s přítomností. Těším se na závěr celé série.
Jaromír Bosák je pro mě záruka kvality, nikdo neumí vyprávět o fotbale tak zajímavě a nenuceně jako on. Knížka mě moc bavila, četla jsem ji skoro rok, protože jsem měla tendenci si ji kouskovat, aby mi vydržela co nejdéle. Navíc se mi líbilo, že byla prokládána osobními vzpomínkami autora na tu kterou dobu. Ráda jsem si dohlédávala informace o jednotlivých zápasech, hráčích, ale i místech, kde se zápasy odehrávaly. Na druhý poločas se opravdu moc těším! (zákulisní info: měl by vycházet 2024)
Čím jsem starší, tím víc mám přesně takové knihy ráda....je to zvláštní, ale ráda utíkám do jiných světů, jiné doby... Moc se těším, kam se bude příběh dál vyvíjet. První díl byl podle mě jen taková předzvěst, jen takové naťuknutí, doufám, že pořádná jízda mě ještě čeká :)
Kniha mi v některých věcech docela dost otevřela oči a donutila mě přemýšlet, že ne vždy by člověk měl věřit módním trendům, ale měl by si informace vyhledávat a ověřovat.
Měla jsem teď delší dobu čtecí pauzu a tato knížka mě konečně zase dokázala vtáhnout a bavila mě hned od první kapitoly, takže hodnotím kladně
Toto byla tak zbytečná kniha, nic mi to nedalo.... dočetla jsem ji jen proto, že knížky prostě dočítám, když už s nimi začnu, nic víc, nic míň.
(SPOILER) Knihu jsem četla strašně dlouho, protože jsem zrovna měnila zaměstnání a tak nějak toho na mě bylo moc, možná i proto mě až tolik neuchvátila. Ze začátku mě docela bavila, pak mi to přišlo místy zdlouhavé a takové překombinované.
Amy teda byla pořádně vyšinutá a Nick koneckonců taky, když s ní nakonec zůstal.
Kniha byla ze začátku strašně rozvleklá a až ta do půlky jsem měla pocit, že se tam vlastně nic neděje... Hlavní postava Quincy mi byla strašně nesympatická, a to teda vydrželo až do konce. Jelikož mám thrillerů načtených už docela dost, pachatel mě vlastně vůbec nepřekvapil a tak nějak jsem si i myslela, že by to mohl být on/ona.
Ačkoliv romantické příběhy téměř vůbec nečtu, teď jsem na něco takového měla vyloženě "chuť". Příběh byl samozřejmě předvídatelný od začátku až do konce, ale na druhou stranu jsem ani nic jiného nečekala. Hlavní postavy mi byly sympatické a prostředí Kodaně a kavárny jsem si vyloženě oblíbila.
Poslední díl teda rozhodně není tak pohádkový jako ostatní příběhy, pro děti mi možná přijde docela složitý. A teda ten konec mě docela rozsekal... to jako vážně?
Příběh byl zase trošku jiný, ale líbil se mi. Bavila mě hlavně část s obry a s Podzemí.
Jeden z těch lepších dílů celého cyklu Letopisů Narnie. Moc mě bavila plavba mezi jednotlivými ostrovy, navštěvování stále nových míst. Ostrovy jsem si reálně představovala, rozhodně to hodně vzbuzovalo moji fantazii.
Pro mě překvapivě poměrně dobrá česká detektivka. Od autorky jsem dosud nic nečetla, ale po této knize se chystám i na další kousky. Je moc milé zpestření, když po všech těch norských, švédských, dánských detektivkách si člověk může přečíst i něco od českého autora a v knize poznávat lokalitu a taky se orientovat v českých jménech.
Knížku jsem jako dítě nikdy nečetla, i když jsem vlastně vždycky hrozně chtěla a v knihovně kolem ní neustále chodila. Letos se mi ji podařilo přečíst díky knižní výzvě a jsem tomu nesmírně ráda. Řekla bych, že jako dospělá jsem ji ocenila daleko lépe, než kdybych ji četla ještě jako dítě. V uspěchané době, kdy člověk vstane, jede do práce, 8 hodin maká, jede z práce, musí nakoupit, navařit, poklidit, se velmi rád přenese do čisté a bezstarostné krajiny Alp. Jak já se tam viděla, jak běhám po kopcích se zvířaty a sbírám kvítí!
Po knížce Lev, čarodějnice a skříň pro mě docela zklamání a celá první půlka knihy mě nudila. Zajímavé to začalo být teprve v okamžiku, kdy jsme se dostali do Narnie. Tam už byl svět opět v pořádku :)
Ke knize jsem se dostala díky podcastu s Josefem Klímou - České podsvětí. Knížka je taková útržkovitá, každá kauza je jen lehce nadnesena, ale pro nějaké hlubší pochopení je pak potřeba si podrobnější informace ještě dohledávat, což mi vlastně vůbec nevadilo, naopak mě bavilo pátrat na internetu a pročítat si podrobně jednotlivé případy.
Minier v mých očích trošku ztrácí šťávu a knížka je zbytečně rozvleklá. Jen doufám, že se zas v dalším díle záhadně neobjeví Marianne...
Knihu jsem četla až jako třetí v pořadí (nejdříve jsem četla Lev, čarodějnice a skříň a pak Princ Kaspian) a pokud bych měla porovnávat, byla pro mě slabší a méně napínavá než dva již přečtené díly. Na druhou stranu jsem se ale dozvěděla o vzniku Narnie, o čarodějnici i původu skříně, takže za to jsem ráda.
Na začátku mi trošku trvalo se začíst, což u Backmana nebývá zvykem, cca po 100 stránkách ale zase starý dobrý Backman :-) Za pokračování jsem byla moc ráda, zajímal mě osud Benjiho, Amata... krásně se zde zase rozvinuly příběhy jednotlivých postav. Asi by mě ani další díl neurazil :-)
Backman je vždy sázka na jistotu. I když je zvláštní, že zrovna této knize (sérii) jsem se docela dlouhou dobu vyhýbala, protože jsem měla strach, že mě tady Backman zklame, že to budou nějaké žvásty o hokeji (aby nedošlo k mýlce, na hokej koukám ráda, ale číst bych o něm asi nepotřebovala). Ale tato kniha o hokeji vlastně vůbec není. Je to kniha o týmovém duchu, o přátelství, o závisti, zklamání, strachu, bolesti. Je to kniha o bezmezné lásce rodičů k dětem, o takové lásce, která nevidí nebo spíš nechce vidět chyby, o neschopnosti přijmout porážku.