veriszv komentáře u knih

Óda na přírodu, kniha o samotě, o lidech, o ptácích, o životě,…
Lyrická, melancholická, jemná. Někdo říká, že to bylo pohlazení po duši. Na mě působila spíš smutně. Kvůli tomu, jací jsme my lidi, ale i kvůli Len, za kterou mi bylo smutno pro její samotu, i když ona tak byla vlastně šťastná.
Asi nesdílím to všeobecné obrovské nadšení, které kolem této knihy panuje, ale i tak je to kniha, minimálně pro svůj námět, výjimečná a mě se moc líbila. Obzvláště potom v audiu v interpretaci Dany Černé.

6 09.01.2022

Manželovo tajemství bylo moje první setkání s Liane Moriarty a určitě ne poslední!
Tuhle audioknihu jsem začala poslouchat, když jsem byla nemocná a nešlo mi s horečkou moc číst. No a nemohla jsem přestat…
Skvělý psychologický román, jehož děj se rozbíhá pozvolna, nicméně nakonec už to pěkně fičí! A navíc mě díky skvělému stylu psaní autorky bavil i ten pozvolný začátek.
Tři ženy, jejich propletené osudy a dokonale vykreslená psychika. Co s člověkem udělá vina? Touha po pomstě? Několik let skrývané tajemství? A co na to všechno řekne morálka?
Zkrátka tleskám a těším se na další knihu!

6 09.01.2022

Co o této knize říct?
Moc se mi líbila a jsem z ní nadšená, ale vlastně k ní mám spoustu výhrad...
Kniha je, minimálně ze začátku, poměrně náročné čtení, u kterého musíte opravdu přemýšlet. Filozofické úvahy, odkazy na jiné texty a podobně. Potom na scénu přichází nový obyvatel domu Kakuro, děj se víc rozběhne a filozofie jde trochu do pozadí.
Knihu jsem četla pomalu, některé pasáže vícekrát a hrozně jsem si ji užívala.
ALE…
…Ale vlastně se mi víc líbila druhá část, kde už to nebylo tak hutné.
…Ale, i když tam bylo spoustu super myšlenek, místy mi přišlo, že do textu vlastně vůbec nepatří, protože s ním téměř nesouvisely.

Postavy mě hrozně bavily, bavila mě jejich různorodost a skvěle vykreslené charaktery.
ALE…
… Ale až asi v půlce knihy mi došlo, že je Renée jen padesát čtyři let. Ono to totiž po většinu času působí, že je Renée kolem sedmdesátky.
…Ale Paloma byla na mě asi chytrá až moc.

Závěr mě zklamal, protože tento typ závěru naprosto nesnáším… ale to už je čistě osobní záležitost.

Takže když si to po sobě čtu ještě jednou, vypadá to, že se mi ta kniha vlastně nelíbila. Ale to není pravda. Jsem z ní fakt nadšená, jako celek se mi to moc líbilo. Ale když se nad tím zamyslím, bez výhrad to prostě není.
Asi se mi líbila více autorčina Růže sama, ale myslím, že se budu vracet k oběma, obě jsou kouzelné.

6 09.01.2022

Jihočeský venkov, obyčejné lidské osudy podané Hajíčkovým stylem a jazykem, co víc si přát?
Autor má úžasnou schopnost i na malém prostoru povídky vystihnout všechno. Atmosféru, vykreslení postav a navíc je vše uvěřitelné a pravdivé. Klidně by to mohlo být o vás.

6 28.06.2021

Bavila mě chemie mezi andělem Azirafalem a rohatým Crowleym a mrzelo mě, že tam bok po boku nejsou po větší část děje. Občas jsem měla trochu problém s tím, že mi to přišlo pomalé a klidně bych pár scén vyškrtla (obzvlášť těch s dětmi). Ale jinak jsou Dobrá znamení příběhem k zamyšlení okořeněná skvělým britským humorem.
Takže všeobecné nadšení asi úplně nesdílím, ale zklamaná jsem taky nebyla.

6 28.06.2021

Za pět let na vás v poslední době odněkud vykouklo, i pokud jste nechtěli. A pravděpodobně vás zaujala minimálně ta krásná obálka. Ovšem není všechno zlato, co se třpytí.
Námět zněl podle anotace skvěle a zajímavě. To taky byl a mělo to podle mě super potenciál, nicméně to zpracování za tím námětem trochu pokulhává.
Od knihy jsem čekala čtivou oddechovku. A čtivý příběh to určitě byl, pro těžké téma sice ne moc oddechový, ale mě se bohužel i přesto těžké téma vůbec nedotkl.
Postavy v knize mi přišly hrozně povrchní, nedokázala jsem si k nim během čtení vytvořit vztah. Hlavní postava Dannie na mě působila skoro jako robot, a to nemám nic proti plánování a organizování, ale tohle už na mě bylo trochu moc. Bylo potom těžké jí vůbec nějaké ty emoce uvěřit. Taky mi hrozně vadilo to protlačování konzumu v podobě zmínky značky oblečení nebo kávy v každé druhé větě. Myslím, že kdyby někdo zvlášť vypsal nekonečné popisy oblečení a značek, zabralo by to třetinu knihy a to mě prostě nebaví.
No, asi mě mělo odradit už to doporučení pro fanoušky Jojo Moyes, s tou jsme si taky úplně nesedly, ale já prostě neodolala té obálce.

6 28.06.2021

Pustina je místo, kde rozhodně nechcete žít!
Autorčina Stříbrná cesta pro mě byla celkem zklamání, proto jsem s Pustinou váhala. Jsem ale ráda, že jsem ji nakonec zkusila. Pustina byla za mě o mnoho lepší, i když to možná bylo i tím, že jsem, narozdíl od Stříbrné cesty, neměla téměř žádná očekávání.
Nečekejte vyloženě thriller, za mě to je spíš příběh o zlomených lidech a tragicky smutných životech odehrávající se na švédském venkově. Rozhodně to není nic veselého. Obklopí vás atmosféra severských lesů, která je tu vystižena naprosto dokonale, a jen tak vás ta její tíživost nepustí. Navíc to bylo napínavé se skvěle vykreslenými, i když nesympatickými, postavami.
Takže Pustina za mě jo!

6 28.06.2021

Nenechte se odradit pomalejším rozjezdem. Říkala jsem si totiž, že jsem asi fakt sáhla vedle. Samé klišé, stereotyp a taky trochu nuda. Když se ale hlavní hrdinové ocitli v divočině, nemohla jsem se odtrhnout a hrozně mě to bavilo.
Když už jsem u těch hlavních hrdinů, tak ti byli skvělí. Obě hlavní postavy měly spoustu chyb a byly díky tomu pro mě opravdu uvěřitelní.
Hodně oceňuju to téma rodinných problémů, který tu knihu za mě hází o příčku výš. Dalo to knize rozměr a myslím, že to je pro spoustu lidí téma bohužel blízký a důležitý.
Je to příběh, u kterého tušíte jak skončí, ale není to jen nějaká prvoplánová romantika. Je to příběh se spoustou silných momentů, odehrávající se v super zajímavém prostředí divočiny národních parků. Skvěle jsem se u něj pobavila, odpočinula si a je to ideální příklad důvodu, proč i ve svém věku ráda občas sáhnu po young adult knize!

6 22.03.2021

První věta anotace zní: “Lehce humorný příběh jedné současné vesnice.”
Tak já mám asi velice odlišný styl humoru, protože tohle mi nepřišlo ani tak humorné, jako spíš smutné. V knize se prolíná několik postav a nejde tu ani tak o děj, jako spíš o zachycení atmosféry a vztahů na vesnici. To se autorce opravdu povedlo, ale jsou tu spíš zachyceny ty temnější stránky lidské povahy a všechna lidská malost.
Petra Dvořáková je skvělá vypravěčka, která umí perfektně vykreslit charaktery, ale i já, ač pesimista, doufám a věřím, že jsou mezi námi i lidé, kterým jde o víc než o peníze a pomluvy.
Audioverze byla perfektní a připomínala spíš až rozhlasovou hru. A zvládla jsem i to nářečí.

6 04.02.2021

Hercule Poirot tentokrát řeší několik let starý případ, takže sledujeme vyšetřování formou rozhovorů se všemi pamětníky onoho případu. Jeden a ten stejný příběh se tak neustále opakuje z různých pohledů, takže to po několikáté už není tak zábavné. Nicméně fanoušky Agathy Christie určitě nezklame.

6 22.12.2020

Kniha s obyčejným tématem rodinných vztahů, podaným neobyčejným způsobem. Strohý styl psaní, který nechává vyniknout sdělení knihy a emocím, které někdy jdou až na dřeň. Kniha opravdová, plná každodennosti, kterou všichni známe, a se kterou se dokážeme lehce ztotožnit. Kniha vyprávěná z více úhlů pohledu, což přidává postavám na opravdovosti a uvěřitelnosti. Tuhle knihu si dejte, tváří se jako povídání o rodině, ale zasáhne!

6 22.12.2020

Atmosféra, postavy, komplexnost celého příběhu, skvělý!

5 25.01.2024

TJR mě opět dokázala naprosto nadchnout pro příběh a strhnout svým vyprávěním.
Jako vždy mě bavilo, jak pracuje s emocemi. Všechny aktéry jsem dokázala nesnášet, obdivovat, litovat, jakoby to byli moji vlastní příbuzní.
Navíc mě bavilo, že se tu objevovali lidé z jiných autorčiných příběhů.
Moc jsem nepochopila detailní popis večírku, kde se přidalo nesmyslně moc postav, na kterých vlastně nezáleželo. Čekala jsem také více plamenů, i když chápu symboliku, jakou v příběhu sehrály.
Možná tu taky s odstupem času po dočtení vidím pár neuvěřitelných momentů, ale ve víru příběhu jsem je ani nevnímala.
TJR zkrátka opět potvrdila, že umí skvěle psát a že její místo mezi mými nejoblíbenějšími autory jí právem patří. Protože její vykreslení charakterů a emoční jízda se jen tak někde nevidí. A jak už jsem o autorce jednou říkala, možná si její příběhy nepamatuju do detailů, co se týče děje, ale emoce, které ve mě dokázala rozdmýchat jen tak nezapomenu.
Nečekejte ani Daisy, ani Evelyn a nebudete zklamaní!

5 29.08.2023

Drzé, svižné a opravdu zábavné. Bavil mě autorčin styl psaní. Zároveň poučné, i kdyby jen tím, že čtenáři dojde, které z obsazených historických postav se mohly reálně potkat.
Jediná výtka, mohlo to být místy více rozepsané, kniha je opravdu kraťoučká.
Jinak jsem ale moc spokojená, byla to originální jednohubka a já se těším na autorčinu další tvorbu.

5 18.08.2023

Kniha, o které se všude mluví. Kniha, která si to právem zaslouží.
Kniha, kterou jsem přečetla za necelý den, ale zůstala ve mně ještě dlouho po dočtení. Kniha, ze které mi bylo pořádně úzko, protože řeší těžké téma psychického násilí, které jak je ukázáno i v knize, pro některé není dost vážným tématem. Protože když na tebe nikdo nevztáhl ruku, tak co si stěžuješ! Kniha, při které vám nebude dobře, ale jsem moc ráda, že vznikla.
Kniha, kterou jsem symbolicky zahájila svůj čtenářský srpen. Kniha jejíž autor má opravdu velký potenciál a jehož další tvorbu budu vyhlížet.
Kniha Srpny, která určitě stojí za vaši pozornost!

5 13.08.2023

Reportáž, kterou budete číst se zatajeným dechem, s každou stránkou doufat, že už je to všechno a kroutit hlavou nad tím, jak to mohlo procházet tak dlouho.
Precizní žurnalistika podaná přístupnou formou opravdu všem, přiblíží, jak je možné, že k sexuálnímu násilí dochází, proč to ženy nehlásí a proč všichni kolem mlčí. I když je v knize zpracován konkrétní případ, vzorce chování jsou aplikovatelné i na další kauzy.
Pokud jste skandál kolem Švédské akademie nezaznamenali, tak tato kniha vám ho ukáže blíž než vám bude příjemné.
Důležité čtení a velké doporučení!

5 17.07.2023

Lampička měla úplně všechno! Pohádkový nádech, dobrodružství, odvážnou holku, piráty, lidskou zlobu i dobrotu.
Oficiálně kniha pro děti, ale ocení ji mnoho dospělých.
Mně něčím, vlastně ani nevím čím konkrétně, trochu připomínala Tajemnou zahradu.

5 24.03.2023

Text je to zajímavej, rozhodně ne plochej a autorka v něm ukazuje několik poloh. Občas to na mě působilo, že to tlačí až moc na ártovou notu (abych se držela v jazyku knihy), což spoustě lidem nemusí sedět, ostatně mně by to možná taky jinde překáželo, ale k této knize mi přišlo, že to sedí.
Asi v půlce knihy jsem si říkala, že už se v tom trošku plácáme a repetitivnost kompozice mě začala trochu otravovat, ale pak se to zlomilo a nakonec se mi vyústění zdálo povedené.
Mezi tím vším, co můžete v knize vyčíst, mi nejvíc vyskakovala linka vlastního neodpuštění a ukázka toho, jak moc to člověka sváže pro další život. Líbilo se mi, že i když autorka mohla, nesnažila se prvoplánově ždímat emoce a nechala si to čtenáře prožít po svým.
Takže sečteno podtrženo, zázrak nečekejte, ale rozhodně je to zajímavé čtení, co stojí za pozornost.

5 28.02.2023

V knize sledujeme Petra, jeho manželky a děti v průběhu, dalo by se říct, vlastně celých jejich životů.
A dozvíme se úplně všechno. Jak kdo skončí, včetně toho jak by skončilo to, co se stát jen mohlo, ale nestalo.
Místy to na mě proto působilo až příliš přesyceně.
Na knihách Petry Soukupové mě ale hodně baví mimo jiné to, že je úplně jedno, kdy se děj odehrává. Doba není podstatná. Záleží vždy jen a pouze na lidech, co mají protagonisti vedle sebe.
A tak to asi je. Vztahy jsou vždycky nejvíc.
Tyhle vztahy jsou ale dost nefunkční s absolutní neschopností jednotlivců komunikovat. Po dočtení tak zůstává jakási pachuť a pocit marnosti.
To ale nemění nic na tom, že sledovat geniálnost toho, jak autorka umí vystihnout pocity všech zúčastněných, mě opět nesmírně bavilo.

5 27.01.2023

V jedné větě obsáhnout podstatu je opravdu kumšt!
K výstižné větě výstižná ilustrace a mistrovské dílo je na světě.
Kniha je to jemná, něžná, laskavá.

5 27.01.2023