verense
komentáře u knih
Farma zvířat
George Orwell (p)
Tohle by měla být povinná četba řekněme od maturity až do konce života. Nikdy není brzo po téhle knize sáhnout, a nikdy není chyba sáhnout po ní znovu. Mrazilo mne z toho, jak moc je i po těch letech aktuální.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Opět se mi potvrdilo, že bestsellerem se nestává kniha, která je skutečně dobrá, ale kniha, která má skutečně dobrý marketing. Už jsem se odnaučila od bombasticky vychvalovaných knih očekávat něco lepšího než průměr. Dívka ve vlaku není špatná, základní myšlenka má něco do sebe, pohled do hlavy alkoholika byl rozhodně zajímavý. Navíc mám ráda knihy s více vypravěči, jenže tady jsou všechny tři postavy psané na jedno brdo, že jsem se občas ztrácela v tom, jestli vypráví Rachel, Megan či Anna. A chyběla mi tam aspoň jedna trochu sympatická postava, na jejíž objevení na scéně bych se mohla těšit. Takhle řadím Dívku ve vlaku do kategorie "Tak jsem to taky přečetla" a zatím nějak nemám chuti se k autorce vracet.
Netopýr
Jo Nesbø
Inu, každá série nějak začíná, někdy je začátek bombastický a pak to postupně uvadá, někdy je tomu naopak. Netopýr nijak extrémně nevybočuje z plejády severských detektivek (byť se odehrává ve slunné Austrálii), ale bylo by chybou hodnotit Nesbøho podle jedné jediné knihy. Dejte mu šanci (a připravte se, že s oběťmi rozhodně nejedná v rukavičkách).
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Ironický a sarkastický humor je přesně můj šálek kávy! Od středoškolských dob mne čtení poezie vůbec nelákalo, nicméně Karel Havlíček Borovský mne přesvědčil, že minimálně v jeho případě dělám chybu. Nu, bude napravena. Škoda, že je autor již dávno v prach obrácen, moc ráda bych si přečetla jeho postřehy k době dnešní...
Hotel
Arthur Hailey
Arthur Hailey mne prostě baví a můžu ho číst pořád dokola, byť se v jeho knihách vyskytuje určitá šablonovitost (hlavně v milostných vztazích mezi postavami). Prostředí, ve kterém se příběh odehrává, umí popsat tak poutavě a věrohodně, že máte pocit, jako byste tam byli, a vždycky se dozvíte něco, o čem by vás ani nenapadlo přemýšlet, protože to berete jako samozřejmost. A bod navíc za nového majitele hotelu, to byl pěkný tah.
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Není to špatné. Sice jsem pachatele i motiv odhalila celkem brzy, ale Carl je sympaťák a jeho asistent Asad je prostě zlatíčko (i když poněkud temnější, než by se na první pohled mohlo zdát). Taková odpočinková detektivka, se kterou neztratíte čas. Další díly série mne určitě neminou.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Každá kniha, která nám bude připomínat, jaká zvěrstva je schopen člověk páchat na člověku, je potřebná! Svět začíná lhostejnět k utrpení, a tak vítám autory typu Ruty Sepetysové, kteří si dají tu práci přiblížit ne až tak dávnou historii "stravitelnější" formou pro širší okruh čtenářů. Nezapomínejme...
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Oblíbená kniha mého dětství a tak jsem se k ní teď s chutí vrátila, abych ji četla synovi před spaním. A nutno podotknout, že se každý den těšil na nová dobrodružství kocourka Modroočka a donekonečna vyžadoval prohlížení všech obrázků v knížce - však také Helena Zmatlíková patří podle mne k pokladům mezi ilustrátory dětských knížek. Určitě jsme nečetli naposledy.
Složka 64
Jussi Adler-Olsen
Jojo, tohle byla jízda! Myslím, že žádného Evropana nemůže nechat problematika eugeniky nestranným, není to zas tak dávná historie, jak bychom si asi přáli. A možná je i dobře stále připomínat tyto samozvané "bohy", kteří se z vlastní (zlo)vůle ujali třídění lidí na ty "správné" a "špatné". Jak rádi bychom si mysleli, že tahle praxe skončila s pádem Hitlera, že? Leč realita je někde jinde...
A už autorovi odpustím i nesmrtelnost jeho vyšetřovacího týmu, asi bych mu hned tak neodpustila, kdyby někdo z té unikátní trojice přišel k úhoně.
Dvojitý kříž
Chris Carter
Carterovy detektivky nejsou nic pro slabé žaludky, takže nepotrpíte-li si na brutální zločiny, nečtěte to. Jinak na první díl série je to dost slušné, čtivé, byť se autor nevyhnul některým soudobým klišé (jednodruhová whisky, psychické problémy vyšetřovatele, všechny ženy nevšedně krásné atd.). Za mě patří Dvojitý kříž k lepšímu průměru, ale vím, že Carter umí lépe - přesvěčte se sami... ;-)
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Tohle je silná kniha, pro silné žaludky. Náhled do tak zvrácené mysli, že by si snad člověk myslel, že něco takového není ani možné. Jak málo stačí obratnému manipulátorovi, aby z běžného - poněkud tápajícího jedince učinil likvidační stroj bez svědomí a špetky empatie. Všem, kdo si troufají, knihu doporučuji - jako memento, čeho všeho je člověk schopen.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Zapomeňte na to, že tuhle knihu přečtete během letního odpoledne někde u vody... V dnešní uspěchané době je poklidný styl vyprávění až iritující, zejména opakující se věty a slova, ale bylo by chybou snažit se děj jakkoli přeskakovat. Pro mne byla postava Karla Kopfringla znepokojivá hned od začátku, tihle přehnaně spořádaní lidé jsou většinou schopni toho nejhoršího, obzvlášť, když se objeví zdatný manipulátor. Kniha je poplatná i dnešní době, ukazuje, jak je snadné pokřivit člověka promyšlenou propagandou. Jen ten konec mi nějak neseděl, spíše by se mi líbily nějaké ty "boží mlýny", ale kdo ví, kam nakonec ten sanitní vlak dojel...
Zabijáci
Jussi Adler-Olsen
Adler-Olsen zvolil trochu jiný formát detektivky, než je běžné - viníka znáte hned od začátku, a tak jen celou dobu čekáte, jestli bude spravedlnosti učiněno zadost a v jaké formě. A ono to funguje - autor umí psát čtivě, a díky pohozeným drobkům z osobního života vyšetřovacího týmu máte pořád chuť číst dál a dál a zjistit, co jsou ti tři ve sklepě vlastně zač.
Dracula
Bram Stoker
Ač díky věhlasu románu jsem celou dobu "věděla", neubralo to nic z požitku při čtení. Ta atmosféra! Jako by tam člověk byl s nimi (brrrr). Jsem ráda, že jsem si konečně splnila tento čtecí rest, a vřele doporučuji i těm, kteří hororové literatuře nijak neholdují.
Let do nebezpečí
Arthur Hailey
Arthur Hailey je pro mne prostě Pan Spisovatel. Ten kdyby napsal jídelní lístek, tak u něj stejně budu od začátku do konce tajit dech a třást se, jak to dopadne (obzvlášť, když by byl v menu losos, že...). A jasně, že je na knížce znát její věk, a taky souhlasím, že konec je takový utnutý, ale pokud čtu knihu, kterou nedám z ruky a zuřivě odháním všechny, kteří by mě chtěli od čtení vytrhnout, nemůžu než dát plný počet hvězd.
Anglický pacient
Michael Ondaatje
Už jste někdy stáli před obrazem, a v první chvíli jste si říkali, co tím chtěl malíř vlastně sdělit? A pak stačilo před obrazem strávit trochu času, udělat krok sem či tam, trochu změnit perspektivu, a najednou se vám před očima vyloupl příběh, který ve vás vyvolal plno emocí (a ne vždy pozitivních). Tak přesně tohle jsem měla s Anglickým pacientem v knižní podobě. U některých knih se mi stává, že je vnímám spíš jako obrazy, než slova (možná proto, že ne vše se dá vyjádřit psanou formou), a o to více pocitů ve mně zanechají. Anglický pacient není jednoduché čtení, není pro každého a ani bych se neodvážila ho někomu s klidným srdcem doporučit, protože to není tuctově líbivá kniha. Asi bych řekla, že k němu člověk musí dospět, vyzrát (a i já si na něj občas připadala ještě mladá). Někdy (tak za 10-20 let) si ho přečtu znovu a jsem zvědavá, co nového mi to přinese.
Lékařka
Noah Gordon
Typicky čtivý Noah Gordon, i když vyznění Lékařky asi není tak "exotické", jako tomu bylo u Ranhojiče či Šamana. Možná je to tím, že hlavní hrdinkou je žena, možná tím, že se jedná o dobu nám daleko bližší. Náhled do problematiky zdravotního pojištění a konfliktů s odpůrci potratů byl zajímavý, zase se mi potvrdilo, že USA jsou jednou z posledních zemí, kde bych chtěla žít. Moc pěkné završení trilogie.
Vzkaz v láhvi
Jussi Adler-Olsen
Jednu hvězdu dolů, za tu nepřetržitou souhru náhod, která ustavičně hrála vyšetřovatelům do karet. Myslím, že realita je asi trochu jinde, ale kdo ví. Opět velmi čtivé, do poslední chvíle si říkáte - stihnou to, nestihnou to... Ale teda jednu výtku vůči Carlovi s Asadem mám - na to, jak je to s Rose a Yrsou jsem přišla o dost dřív, než oni - pánové, to jste renomovaní detektivové? Tssss.... :-D
Každopádně zřejmě mám nového oblíbence detektivního žánru.
Žena v bílém
Wilkie Collins
Tohle číst, když mi bylo "náct", tak budu u vytržení! Ale jelikož už mi "náct" dlouho není, je pro mne Žena v bílém "jen" velmi milou a poetickou četbou, s trochou té detektivky (ale co si budem povídat, řada z nás jistě vytuší, kam děj směřuje). Líbila se mi poctivá práce autora se slovy, barvitost vyprávění, jaký to rozdíl oproti některým dnešním knižním rychlokvaškám! Doporučuji všem romantickým duším.
Do vody
Paula Hawkins
Příliš mnoho vypravěčů - čtenářova smrt... Chápu, že tenhle formát je právě v kurzu, ale tady, než se zorientujete, kdo je kdo, je třetina knihy pryč. K celkovému dojmu roztříštěnosti přispívá i jakési potácení se mezi detektivkou, psychologickým románem a lehkou duchařinou - jako kdyby se sama autorka neuměla rozhodnout, co vlastně chce psát. K tomu přidejte postavy, kdy naprosto KAŽDÁ má své temné tajemství, které vyjevuje jen pomalu a neochotně, a máte další tuctovou knihu, která vám projde čtenářským životem bez hlubšího dojmu.