vendy246 komentáře u knih
Čtení Zelené míle jsem odkládala, bála jsem se ji číst, a pak jsem ji přečetla za čtyři dny. Perfektně napsaná kniha. Měla jsem pocit, že ji jen otevřu a už slyším vyprávět Paula Edgecomba. Popis charakterů, pocitů, situací, otázky ohledně stáří, dobra a zla, smyslu života a věcí, které nás přesahují... Úplně mě to dostalo, dokonalé dílo.
"Byl jako špetka arzenu přisypaná do svatebního dortu... Byl neštěstí na čekané"
"... vzpomínky jsou příšerné, ale cítím, jak mi ostří mysl a vědomí stejně jak nůž ostří tužku, a ta bolest za to stojí"
"někdy mám pocit, že jsem zestárl jakoby za svými zády"
Pěkně napsaná kniha plná skvostných příměrů. Popisuje osud malé Čijo, pocházející z malé vesničky a chudé rybářské rodiny. Kruté dětství, vyčerpávající intriky a vypočítavost v době dospívání, pak válka a nakonec poznání, že přes všechny útrapy se hlavní hrdinka neměla nikdy zas tak úplně zle. Svědectví o Japonsku minulého století a popis života gejš o kterém jsem neměla ani ponětí.
Asi to na 5 hvězd není, ale je to moje hodnocení. A já mám JF ráda a budu od něj číst i telefonní seznam, pokud ho vydá. Zajímá mě totiž s kým si volá:) Kniha o autorovi a jeho myšlenkách a vnímání světa. Stejně jako všechny předešlé knihy, ale tahle je jen o tom. Mám pocit, že JF našel odpověd na svoji otázku a tím pádem už nemá potřebu cokoli sdělovat. Maximálně to, co je nesdělitelné. A to je Boží.
Taknějak vše, co je ve filmu... Kniha obsahuje dost vojenských termínů a německých vět, kterým už dnes běžný čtenář nerozumí. Jinak opravdu nadčasové dílo. Jen stále nevím, co si to tom myslet a jestli se mi to líbí. Kritika společnosti, církve, armády a monarchie. Všechno je jinak než by mělo být. Do toho psychopat Švejk (absolutně bez emocí), kterýmu se vyplatí být milej a blbej a vším tak nějak proplouvat. Vlasně odpudivé, ale námět geniální.
Jedním dechem. Něco takového jsem ani náhodou nečekala. Nadstandardní forma i obsah. ABH má co sdělit a umí to. Evidentní orientace v mnoha oborech a "světech". Dokonale podle mého gusta - příběh, postavy, pocity a jako bonus edukace v oboru umění, ptactva a fungování supermarketů.
"Všechno shnilé, vadné a pochmurné vystihuje realitu nejlíp"
Dílo malé rozsahem, ale velké obsahem. Každá věta má význam a vyprávéní mnoho vrstev. Čtenářská lahůdka. Krásný jazyk, obdivuhodná schopnost autoura vyjádřit zamýšlené. LV nahlíží do svého nitra a nachází svoje dětství a život svých rodičů a příbuzných na venkově. Vyprávěním prostupuje všudepřítomná destrukce způsobená totalitním zřízením, dobou v níž autor žil a režimem jemuž byl zpočátku nakloněn. Svědectví doby, výstižný popis vesnického života. Nádherná knížka.
Naprostá konsternace autorovo mozkovou kapacitou a uměním zařazovat jednotlivosti do kontextu. Představuji si jeho hlavu jako obrovskou rozvařenou knihovnu, kde si všechny informace nacházejí správná místa. A kdyby to nebyla pravda byla by to čirá ironie a cynismus. Naše chování je prostě nepochopitelné a lidé šílení... Jízda, bavilo moc.
"A někteří filozofové říkali, že kult mládí je jedna z největších pitomin v dějinách lidského ducha a že je příznačné, že s tím přišli fašisté a komunisté..."
Tahle knížka mě nepřestane bavit. Čtu opakovaně a koukám přitom do mapy. Tolik zajímavostí! Pražanda je rázem turistkou. Žasnu nad místy, kudy jsem šla třeba stokrát. Miluju.
Tereza Boučková mě baví. Je to jako rozhovor s chytrou kamarádkou. Zajimaji mě její názory, úvahy, zkušenosti. Inspiruje mě co dělá, kde byla, koho potkala, co si myslí o filmech, knihách a výstavách, ktere jsem také často navštívila, četla, viděla… A v neposlední řadě sdílím její názor na soudruhy před i po revoluci. Mluví mi z duše.
Velice zajímavá kniha o našem zlatém pokladu v kontextu dějin 20. století. Jedním dechem a s otevřenou pusou, přátelé...
1938 jsme měli asi 90 tun zlata z toho 50tun v úschově u spojenců USA a Velké Británie. Zbytek zabavili za války Němci (celkem cca 20tun + 23tun jim z našeho zlata zaslala Británie (?!) Po osvobození Rusové ukořistili 400kg zlata.
1948 vrátila Británie asi 6 tun
1982 vrátila Británie a USA 18,4 tun, ale museli jsme uhradit 80 milionů USD+24 milionů liber jako válečné náklady (mj. za letce RAF-každá sirka a tkanička do bot)
1992 dělíme se Slováky o 102tun zlatého pokladu v poměru 2/3 - ČR 63tun a SR 39tun + ještě dodatečně 4,5tun po Slováky (ano - nějak to nevychází)
1998 prodává ČNB na tajňačku 65tun zlata Německu za dluhopisy
Tomu Německu, které nám za války způsobilo škody 1.351.300.000.000,- Kč (1bilion351miliardy300milionů) a na reparacích nám vyplatilo 0,-
Z našeho zlatého pokladu zbylo pouhých 12tun, čímž se podle jistých měřítek řadíme mezi rozvojové země...
Pěkně napsaná dovolenková kniha o tom, že věci nejsou, jak by měly být, tím méně ve válce. Goodbody se snaží, ale nadřízení si jedou svoje kšefty a podřízení jsou na bojišti jen z donucení. Všechny bez rozdílu spojuje touha po alkoholu a ženách. A kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to spíš k pláči.
Dokonalé, pane Klímo, i po tolika letech... Moc mě to bavilo, krásná čeština, znamenitě zachycená atmosféra doby, totalitních 70. let (jako na dlani na str. 33). Kritice nadvýroby před padesáti lety, hromadění krámů a zbytečného přejíždění sem a tam (str. 66), se teď, kdy vše jedeme ještě v násobně obludnějším měřítku, musím jen hořce pousmát.
Super napsané, super vyšinuté, překvapivé, zábavné. Naprostý ponor ve všech směrech - uspořádání sekty, návody pro dokonalou domácnosti, znalost psychických diagnóz, marketingu, fungování médií, vytváření osobnosti, závislostí... To vše prostřednictvím Tendera Bransona.
Můj v mládí nejvíc oblíbený autor. Jediný, od kterého mám snad vše co vyšlo. Uplynulo dvacet let a už se mi to tak... ne nelíbí, ale nechce se mi to číst...
Přečteno jedním dechem. O konci vztahů, lásek, přátelství, manželství. Výstižné a smutné, ale ne zas tak šíleně. Asi jako život. Nejvíce mne zasáhla povídka Hranice.
Tak to se četlo samo. Čekala jsem knihu o válce a ona to byla kniha o lásce. Popis italské fronty a doba ve které se příběh odehrával byl popsán jakoby btw, ale stačilo to k tomu, abychom si představili ty hrůzy a zmar, zmatek a naprosté plýtvání vším. A uvědomili si, že btw byly i jeden dva lidské životy a jakákoli, třeba i osudová, láska.
Moc pěkné čtení. Dokonale vykreslené pocity duší uvězněných v tělech a životech. Plno věcí mi došlo až po přečtení doslovu a komentářů a plno věcí mi nedošlo vůbec. Musela bych si kreslit vztahového pavouka a časovou osu. Příště...
Zvláštní "pomalá" kniha. Dobře se čte, ačkoli se v ní moc neděje a to co se děje, je zmíněno spíš mimochodem. Nahlédnutí do života britského majordoma v 1. pol. 20 století, který řeší jen své povolání a důstojnost. Chová se jako robot, který si nic nemyslí, necítí a říká jen to, co se od něj očekává. Odvádí práci na 100% a provaří tím celý svůj život.
Je to hnus, super napsaný. Kniha bez jediné přímé řeči. Nahlédnutí do světa vůní a strašidelný poznatek, že ujetého jedince neodhadneš...
Až teď jsem se dostala ke knize Miroslava Bárty, kterou jsem ani moc číst nechtěla, prortože kam by asi civilizace mizely, buď vymřely na nemoce nebo je zabil nepřítel, ne? Ne.
Moc pěkná kniha a zajímavé čtení o různých aspektech lidské společnosti. Problémy pohledem vzdělaného člověka, který je schopen historického nadhledu. Všechny vyspělé civilizace prosperovaly díky levným zdrojům - voda, obilí, kolonie. To co společnosti zpočátku povznáší, je také postupem času začne mořit - zákony, průmysl. Moc pěkné shrnutí covidu 19 a až strašidelné upozornění ohledně zdrojů, které se potvrdilo hned rok po napsání knihy, invazí Ruska... Sledováním dlouhých časových řad lze vypozorovat, že civilizace nezmizely, ale zchudly. Adaptovaly se na horší podmínky a skromější život. A my jsme v bodě, kdy o tom musíme přemýšlet a pokud ne, máme smůlu...
Nádherná knížka o životě na slovanském venkově za časů ranného křesťanství, kdy ještě pohanské zvyky a pověry prostupovaly každým pórem. Krutý řád křižáků bojujících o spásu duše, která chce být volná a žít a příběh, ve kterém se tyto dva světy střetávají.
"Nejkratší cesta je cestou nejzrádnější, příliš láká k cíli"
"Včely jsou jako lidé ... také se bojí neštěstí"