Má veselá jitra

kniha od:


Koupit

Sedm povídek nazvaných podle dnů:
pondělí = šmelinářská povídka; úterý = sentimentální povídka; středa = vánoční spiklinecká povídka; čtvrtek = erotická povídka; pátek = sanitářská povídka s vloženou povídkou do krabice; sobota ´zlodějská povídka; neděle = bláznovská povídka.

https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73383/ma-vesela-jitra-73383.jpg 3.9198
Nahrávám...

Komentáře (26)

Kniha Má veselá jitra

vendy246
11. července

Dokonalé, pane Klímo, i po tolika letech... Moc mě to bavilo, krásná čeština, znamenitě zachycená atmosféra doby, totalitních 70. let (jako na dlani na str. 33). Kritice nadvýroby před padesáti lety, hromadění krámů a zbytečného ježdění sem a tam (str. 66), se teď, kdy vše jedeme ještě v násobně obludnějším měřítku, musím jen hořce pousmát.

InaPražáková
15. února

Povídky s podobným půdorysem - autor sám prožívá režimní absurditu, pozoruje rozkrádání všude kolem, je sváděn za zištným účelem nebo je alespoň svědkem nízké erotiky a ukáže jeden smutný příběh malého člověka, na kterém se podepsala doba. Klíma je vypravěč zdánlivě povznesený a vypráví skoro bez emocí, pointy jsou většinou slabé (záměrně, předpokládám - má to být skica všednodennosti), spolu s podobností povídek navzájem to pro mě znamenalo, že mi trochu splývaly. Časté erotické situace mě začaly postupně spíš otravovat - ukazovat marnou snahu o rozptýlení a ubohost vztahů na různých lidech je něco jiného, než ji opakovaně ukazovat na přiznaně autobiografickém hrdinovi, který je, chudák, vždycky sváděn proti své vůli, ale nikdy z toho vlastně nikdy nic není, takže zachová manželskou věrnost.
Na druhou stranu více podobných si nahlédnutí do různých prostředí vypovídá o normalizované době, která zkazila všechno a skoro všechny. Kontrasty mezi novodobými zbohatlíky s kontakty a chudými bývalými intelektuály mi občas přišly příliš násilné, ale Klímova jemná ironie je příjemná a ukázky absurdního humoru v realitě se podařily (komedie o vánočních kaprech, která končí jako všeobecné spiknutí prodavačů proti zákazníkům). Paradoxně mi Klíma přijde nejsilnější v tom, čemu se vyhýbá - když dojde na emoce a lehkou lyrickou tesknotu, jsou texty opravdu působivé, přitom bez patosu. Vložená nemocniční povídka, kde starý muž u postele umírající manželky vzpomíná na minulost, než dojde na drsně civilní pragmatické přerušení, řekne o současnosti víc než jiné texty. Závěrečná povídka, která se víc než na režim soustředí na lidi, navíc většinou takové, kteří dobu ani moc nevnímají, mi přijde vůbec nejlepší. A taky má konečně pořádnou pointu.


NEGR
11. února

Povídky jsou to velmi dobré a čtivé, o tom není sporu. Přesto si při jejich hodnocení nemohu nedovolit srovnání s jinými a z něj pak vycházet. Skutečnost, že mám vůbec potřebu povídky srovnávat, vychází podle mě z nedostatku silné osobitosti a dostatečně svébytného stylu Klímova psaní. Píše-li někdo v první osobě a užívá navíc svého pravého jména, očekáváme, že on sám bude natolik pevným těžištěm svého díla, že i při popisu všedních, neobjevných či prakticky bezdějových situací nás bude jeho vyprávění bavit, že nám bude pouhá holá přítomnost vypravěče stačit. Pokud to tak není (a u Klímy to leckdy postrádám), záleží na kulisách děje. Ty jsou v této sbírce povídek někdy slabé, jindy téměř dokonalé (závěrečná plavba na pramici!).
Klíma zkrátka není žádným směrem výrazněji vychýlený. Možná se ale jen bál (nebo prostě nechtěl) tímto způsobem vytvářet mýtus vlastní osoby, jako se nebáli třeba Bukowski nebo Miller. Ti jsou sice částí čtenářstva zatracováni, ale tak to při tomto způsobu psaní chodí... Klíma nešel do extrému, což není špatně, je tak celkovým pojetím blíže k reálnému životu, navíc se nebojí psát o různých svých slabostech, nejistotách, pasivitě, nerozhodnosti. Je-li však naším postojem "pozorovatel unášený životem", neškodí přidat na literární stránce věci. Leckteré situace z povídek jsou svojí povahou hrabalovské, ale oproti Hrabalovi postrádají výraznější poezii či stylizaci, i humor je často nedostatečný. Čtenář se pak nemá čeho chytnout a popisované věci jsou mu tak trochu jedno. Zvláštní dojem mám i z erotické roviny některých povídek, která taktéž není řádně využita – vzpomeňme na erotiku, jež vede mnohdy k velmi absurdním zvratům v povídkách Kunderových! Jiné povídky dávají jakýsi falešný příslib erotiky a my jsme pak téměř zaskočeni její absencí – to je výborný postup, ale i ten by mohl být zesílen. Kolem vypravěče se ženy motají poměrně často a občas se mu i nabízejí, on je však až nepříjemně lhostejný, dokonce nijak neprojevuje ani nedostatek sexu nebo jakýkoli postoj k němu.
Lze namítnout, že to není Hrabal, Kundera, Bukowski, Joyce ani Čechov – vždyť je to přeci Klíma! Jenže s tím mám právě problém: co je vlastně jeho poznávacím znakem, co je "klímovské"? Možná jeho práce s retrospektivou? Jeho komentáře k povaze doby? Hlavní "hrdina", který si není v lecčems jistý a který dělá spoustu věcí, jež dělat nechce? Ten portrét vidím stále zamlžený... Málem jsem ho zahlédl jen v momentě, kdy jakoby mimochodem vysvětlí, proč nepodepsal chartu, a já měl pocit, že to vysvětlení dává smysl.

Tři hvězdy vystihují můj celkový dojem ze sbírky, je to jakýsi průměr. Nad ním by při samostatném hodnocení vyčnívaly patrně první tři povídky a bezpochyby povídka poslední. (Magdaléna a dva venkovští blázni jsou postavy, které by si snad zasloužily delší zpracování.)

oladnb
23.01.2019

Mne se prvni 3 povidky libily vice nez ty zbyvajici. Asi jsem byla v lepsim psychickem rozpolozeni.
Nicmene Ivan Klima pise moc hezky, tak klidne a vyrovnane, libi se mi to a urcite jsem neskoncila u teto knihy :-)

simecef
21.07.2018

Příjemná oddechovka v podobě oslavy všedního dne.

Chesterton
08.05.2018

Vstoupila jsem podruhé do stejné řeky, abych si ověřila kvality Ivana Klímy :)
Lehká ruka a nepřehlédnutelná dávka nadhledu - to jsem opsala zde a souhlasím. Podruhé to již není ono, ale ta lehkost a vtip dává určitou nadčasovost. Poučení a vhled do dob temna je tam též :)

Chesterton
13.12.2017

Trochu patří k porevolučnímu vzdělání:)) Povídky moc nečtu, ale tohoto muže mám v oblibě.

SuperSojka
05.11.2017

Jak už tu někdo podotkl, i tato kniha je pro mě mé první setkání s Ivanem Klímou a rozhodně nezklamal. Je ale samozřejmě možné, že napsal i lepší knihy, těžko soudit.

1