V.Lenka komentáře u knih

Je to milá kniha pro děti s nekomplikovaným příběhem. Příběh je dynamický prvkem putování (á la Odysea či Slepicka a kohoutek) a seznamování se s neustále novými zvířátky a podněty. Příběhy v sobě skrývají poučení, ale zároveň nejsou moralizující. Kniha obsahuje velké množství ilustrací (na každé straně 1), které vhodně doplňují příběh. Nadchla nás mapka znázorňující Voolikovo putování. Po každém čtení jsme se museli dívat, kde teď Voolik je a kam jde. Děti si zapamatovaly jména všech zvířátek i jejich podobu, to bylo nad moje síly. Hodnotíme kladně a doporučujeme i pro začínající čtenáře.

3 11.05.2022

Přednosta stanice Záhořice vypráví svým vnoučatům příběhy s železničářskou tematikou. Pohádky se synovi líbily. Protože je kniha orientovaná naležato, tak se synovi špatně sledoval řádek. Myslím si, že z tohoto důvodu není kniha úplně vhodná pro začínajícího čtenáře. Rovněž orientace knihy na šířku čtenáře nutí ji mít při čtení položenou na stole. Barevné obrázky jsou povedené a vhodně doplňují příběhy. Líbily se nám i černobílé kresby, ale k těm bychom uvítali popis, o co se konkrétně jedná (návěstí apod.). Ocenili jsme vysvětlivky železničářských pojmů. Doporučujeme milovníkům železnice, parních mašinek a příběhů, které dobře dopadnou.

6 07.05.2022

Kniha se mi četla velmi dobře, lehce, jedním dechem. Můj osmiletý syn má podezření na ADHD a PAS, a tak to pro mne byla velmi aktuální a přínosná četba. Pomohla mi trochu přiblížit odlišné prožívání lidí s touto diagnózou. Mohu doporučit.

7 12.04.2022

Povedené naučné leporelo obsahuje zajímavosti o vlacích. 4 listy obsahují modely na sestavení, nejsou potřeba ani nůžky, ani lepidlo. Osmiletého milovníka vlaků nadchlo, sám si četl i sestavil modely.

6 25.03.2022

(SPOILER) Četla jsem bezprostředně po Alchymistovi, tato kniha mi byla ale nějak bližší. Hlavní myšlenkou knihy je vlastně to, že smrt dává smysl života. Vědomí konečnosti lidského bytí by nás mělo nutit ke smysluplného využití našich dní. Někdo k tomuto poznání dojde, až když musí čelit těžké nemoci, anebo podobně jako Veronika po neúspěšném pokusu o sebevraždu. Přečíst by si knihu určitě měli všichni, kteří se myšlenkou na svou sebevraždu někdy zaobírali, nebo zaobírají.

14 21.03.2022

Poslouchala jsem jako audioknihu. Bylo mi z té neutěšené situace velmi smutno, obzvlášť s ohledem na vývoj posledních dní.
Poslouchala jsem, abych si vyjasnila, o co tam vlastne jde. Stejně ale nevím, kde je pravda. Nic není černobílé, je tam příliš mnoho zájmových skupin, ale pořád mi z toho vychází, že to vždy nejvíc odnesou nevinní lidé, kteří chtějí žít normálním životem. Ti, co zůstali, jen přežívají a živoří, ti, co utekli jsou jinde vykořisťováni.

(SPOILER) Musím souhlasit s komentářem LLLuky (viz níže). Ačkoli jsem na knihu slyšela pět jenom chválu, tak mne opravdu nikterak neuchválila. Jsou tam sice zajímavé myslenky, to se popřít nedá, ale očekávala jsem výhradně duchovní poklad (třeba zrovna tu lásku, anebo zjištění, že všude dobře doma nejlíp), nikoli poklad materiální povahy. Očekávala jsem výraznější duchovní a charakterovyý přerod hlavní postavy. Ale on byl už na začátku knihy na takové duchovní úrovni, kam se někteří nedohrabou za celý život. I mluvit o hlavní postavě jako o chlapci mi přišlo podivné, jednalo se o mladého muže / mladíka. Věřím tomu, že na střední škole by mne kniha byla bývala zaujala, ale ted mi kniha nesedla.

(SPOILER) Nizozemsko, kam je příběh podle skutečné události zasazen, je mou srdeční záležitosti. Je to smutně končící příběh jednoho smíšeného páru - odvážné Nizozemky Riky a mladšího muže surinamského původu. Příběh psaný reportážní formou s úryvky autentickych dopisů, fotografií, s konkrétními misty, kde se dej odehrává, mi přišel čtivý a zajímavý. Rozšířil mi znalosti o Surinamu jako nizozemské kolonii, jeho historii, zvyklostech, historii Nizozemska a hlavně osudu několika lidí, které semlela masinerie válečného aparátu.

3 01.03.2022

(SPOILER) Pamatuji si, jak mi knihu předčítali rodiče, utkvěla mi v paměti zbožnost broučků, původ sedmikrásek, jak Brouček dostal nakládačku od verunků a Trnkovy obrázky.
Před chvílí jsem dočetla svým dětem. Vnímala jsem knihu logicky trochu jinak než jako dítě. Některé věci mi přišly již překonané (odevzdanost vyšší moci, slepá poslušnost), jiné jsou trvalé (pozdravit, poděkovat, oplácet, podělit se). Jako celek si myslím, že má kniha stále co říct. Rovněž ten jazyk je kouzelný.
Na ten konec jsem si musela dávat hodně přestávek, jak mne to dojímalo a lámal se mi hlas. Syn to korunoval výrokem: Takových mrtvých broučků! To už ani
nebudu ty sedmikrásky trhat.

27 15.02.2022

Poslouchala jsem jako rozhlasovou hru, nějak jsem se v těch postavách ztrácela, hra mi nesedla. Nejsem party typ a to chlapské špičkování není můj šálek čaje a ten závěr byl překvapivý. Od autora jsem četla Sedmikostelí a Santiniho jazyk, ale toto je hra ze současnosti bez záhad a nádechu nadpřirozena.

3 09.01.2022

Pamatuji si, jak jsme četli ve škole jako povinnou četbu. Pamatuji si krásné obrázky, obsah vůbec, na rozdil od stresu z četby před celou třídou.
Teď po letech už jako dospělá jsem knihu přečetla a byla nadšená, jak je hezky napsaná. Linie dobrodružného příběhu založená na reálných archeologickych vykopávkách a poznatcích o životě tehdejších lidí. Doporučuji.

24 20.11.2021

Pohádkové příběhy zasazené na Třebíčsko, ale mohly by se odehrávat opravdu kdekoli. Nevychází vůbec z pověstí Třebíčska, ale občas tam prosvitne nějaká místní reálie.
Některé pohádky vtipné a povedené (zejména ty popletené), jiné o dost slabší, divné a nudné.
Autorka se snaží ke každému příběhu dát poučení, někdy je ten oslí můstek k poučení trochu zvláštní a souvislost za vlasy přitazená.
Není to velká a hodnotná literatura, která věky přetrvává, nebudete u toho asi řvát nadšením. Ale na druhou stranu musím uznat, že dětem se některé z pohádek líbily natolik, že vyžadovaly jejich opětovné přečtení. Příběhy jsou krátké, což hodnotím jako pozitivum.

Knize bych vytkla (typo)grafickou úpravu - zvolený font písma nadpisů neumí diakritiku, což je u česky psaného textu trošku problém. Vypadá to tudíž hodně neprofesionalně. A také bych doporučila členit text na odstavce, lépe se potom čte. Všechny námi dosud přečtené knihy této autorky (Pohádky z Albeře, Pohádky z České Kanady) mají tuto otřesnou grafickou úpravu (nejhorší ji mají Pohádky z Albeře).
Co se týká ilustrací, tak se vztahují k textu a hezky ho doplňují. I když bych měla výhrady k zobrazení některých zvířátek, zejm. zajíců, kteří se moc nepovedli.

4 18.11.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu, ale nějak mi nesedlo, podobně jako mi nesedl styl knih Petry Hůlové (Umělohmotný třípokoj a Macocha). Celou dobu děje gradace, ale ten konec mi přišel takový divný, useknutý, nedokončený.

3 12.11.2021

Do četby jsem se pustila, aniž bych tušila, do čeho jdu. Věděla jsem jen, že se týká 2. světové války. A byl to opravdu masakr.

U knihy jsem u každé stránky uvažovala, zda mám pokračovat dál. U četby mi bylo fyzicky i psychicky nevolno. Je to velice smutná a depresivní kniha, plná násilí a z jejího konce čiší beznaděj.

Je psána v ich-formě, proto jsem ji povazovala za autobiografii, ale ještě v průběhu četby knihy jsem si o autorovi a okolnostech vzniku knihy vyhledala informace a zjistila, že autor nic z popisovaného na vlastní kůži nezažil, což se přiznám bylo pro mne nepříjemným překvapením a i zklamáním. Popisy vesnických zvyků a místní tmářství se mi pro polovinu 20. století zdály nepravděpodobné.

Nicméně, témata, která kniha otevírá, jsou ožehavá a důležitá. Proč lidi jinakost trestají? Je výhrou válečné hrůzy přežít? Jak pracovat s traumatizovanými jedinci?

6 12.10.2021

Moje druhá kniha od autorky (první byl Umělohmotný třípokoj), ale ani tato mi nesedla. Je to myšlenkový průjem spisovatelky pokleslých románů závislé na alkoholu. Děj tam nějaký je, ale je takový zastřený a tušený v alkoholovém oblaku. Je možné vůbec odlišit to, co postava skutečně/reálně prožívá/zažila, a to, co se jí v alkoholovém poblouznění zdá?
Co mohu vyzdvihnout jako klad, tak je autorčina práce s jazykem. S neotřelými přirovnáními až plýtvá: vrší je na sebe, řetězí je.

4 12.10.2021

Dárek pro čtyřletého milovníka pavouků. Líbí se nám kolibří vydání i ilustrace. Kniha obsahuje jednu trošku delší pohádku na dobrou noc. Příběh je jednoduchý bez zbytečných zápletek. Četli jsme po dva večery, proto na konci zaznělo - to už je konec? Žádné velké emoce. Ale syn další den nesl ukázat jako poklad do školky, následně vyžadoval druhé přečtení - to už se neobešlo bez rekvizit (pavouk, hodiny s kukačkou), rekvizity si syn vyráběl sám - podnítily jeho fantazii i zručnost. Četba vyvolala i dětské otázky (např. proč byl dům opuštěný?). Knihu pro poskytnuté podněty hodnotím kladně.

9 15.01.2021

Román se mi velice líbil a hluboce mne zasáhl. Umožnil mi pochopit dobu, kterou jsem nezažila. Dobu, ve které o osudu člověka mohlo rozhodnout lživé anonymní udání. Dobu, ve které byl každý, kdo vybočoval, považován za podezřelého až nebezpečného. Bylo mi smutno z hlavní hrdinky, protože nebylo v její moci zvrátit chod událostí. Hlavou zeď neprorazíš.
Kniha hezky pracuje i s jazykem, který je také používán jako charakteristika postav.
Přestože kniha vyznívá smutně, tísnivě a beznadějně, tak obsahuje i pasáže, u kterých se čtenář zasměje.
Knihu určitě doporučuji k přečtení.

17 13.01.2021