Tiffany komentáře u knih

Autorku mám ráda, ale tenhle příběh mě moc neoslovil.

8 06.03.2019

Zatím jsem ještě nedočetla, jsem za polovinou..., ale přikláním se k těm, kterým se zdá příběh utahaný. Prokládaný text je pro mě příjemná změna, která udrží trochu mé zvědavosti a pozornosti, snad i trocha trocha toho humoru..., ale jinak se toho moc neděje . Nejde ani tak o dramatické situace, ale i sonda do mysli Ashley a Bena je po pár stránkách vcelku nudná . Myslím, že se přes 3 hvězdičky nedostanu.... . Asi nejsem správná cílová skupina. Ale píše se tu o překvapivém závěru, tak snad.... .

8 11.06.2018

Moc hezky napsaný příběh. S citem, stylem a atmosférou.. Snaha poctivě vystihnout osobnost, dobu, okolnosti... Je dobře, že vznikají takové knížky. Je dobré poznávat historii a nezapomenout.... 5+.

8 02.04.2018

Přečetla jsem zatím vše od Michaely Klevisové a moc se mi její styl psaní líbí. Líbí se mi psychologický rozměr příběhů, životní "moudra" a postřehy, se kterými se víceméně ztotožňuji. Všechny osoby i děje jsou pro mě uvěřitelné. Líbí se mi bohatost a přitom srozumitelnost jazyka. Už se těším , kam nás zavedou její další příběhy .

8 15.10.2017

Naprostá paráda ! Pět plus . Svižný, čtivý román, kterému pranic nechybí . Nádherná knížka podle mého gusta. Díky příběhu Karen Blixen "Vzpomínky na Afriku", který miluju, se navíc člověk tak trochu vrací do známých míst a příběh se tak stává o to víc plastickým a uchopitelným. Poslední dobou si taky říkám, že by bylo na místě ocenit i citlivý překlad .

https://cs.wikipedia.org/wiki/Beryl_Markham
https://www.facebook.com/BerylMarkham.fanpage/?fref=ts

8 27.05.2016

Útlou knížečku jsem si vybrala chvíli po dočtení „Steinbeckových Toulek s Charlyem“ a vyvolalo to ve mně vlastně takové obdobné pocity… Milé, chytré…, ne tak sociální…, spíš úsměvné …a takové prosluněné. Však to byla také cesta za sluncem. V uších mi zněl typický Werichův hlas a já se cítila jako utajený pasažér na zadním sedadle jejich auta a užívala si. Líbila se mi předmluva k výtisku z r. 1960, kde se píše, že Werichovy Italské prázdniny, vycházely během několika let na zadní stránce Literárních novin a že čtenáři se nad nimi prý královsky bavili , takže začínali noviny číst odzadu. Poté je Werich začal číst v rozhlase a posluchači zase zjistili, jak dobře se jeho čeština poslouchá, jak v ní není jediná nemluvná věta a jak Werich rád myslí ve slovních hříčkách a jeho příběh musí mít nějaký vtip. No, prostě Pan Werich. Nezaměnitelný :)

PS : Bez kultury není civilizace...

8 24.02.2016

Tak toto byl pro mě opravdu moc příjemně strávený čas , navíc v dobré společnosti. Když mi knihovnice přinesla „ze sklepa knihovny“ notně umolousaný , časem a čtenáři opotřebený výtisk z r. 1964 napadlo mě, kdo naposledy knížku vlastně asi četl.... Spisovatelovo několikatýdenní putování plné myšlenek, postřehů , jemného humoru, laskavosti , moudrosti a šarmu … To nemělo chybu.

http://www.davar.cz/badatelna/xref/ost_steinbeck.htm

8 11.02.2016

Tak..., asi jsme se všichni při cestě za technickým pokrokem, vzdálili sami sobě a přestali si naslouchat. Proto ten návrat často, tak trochu bolí. Čím víc pokroku a civilizace, tím více vnitřního prázdna. Pochybuju, že přírodní národy, pátrají po smyslu života. Je to daň, že jsme se odchýlili a často ztratili sami sebe. Ale nikdy není pozdě.. :)

8 11.02.2015

Opět velmi niterní zpověď.. Komorní , intimní příběh, kde jsou neuvěřitelně citlivě zachycené pocity, které snad ani pojmenovat nejdou...

PS : tyhle příběhy mě nesmírně bolí .. Je trestuhodné, kolik krutostí se děje na dětech.

7 29.01.2019

Autorku jsem neznala, spíš jsem nechtěla po knížce „Paganiniho duch“ opustit detektivní žánr s hudebního prostředí. A našla jsem. Opět housle… a opět se tu objevuje italská Cremona, což je italské historické město v oblasti Lombardie, známé především výrobou houslí…. , opět zazní Paganiniho Capriccio čp. 24…. Takže se tak trochu vracím … a navíc se tady příběh posunul do válečného období a měl tak ještě jiný rozměr , včetně mysteriózna. Čtivý příběh.
PS : Závidím všem, kteří si z notového papíru uslyší v hlavě hudbu… a zařazuji do letošní výzvy knížek s lichým počtem stran, neboť kapitoly jsou rozepsány od str. 9-198.

7 21.01.2019

Nemůžu říct , že by se mi knížka nelíbila…,spíš naopak. Jen si říkám…, jaké myšlenkové pochody přivedou autora k sepsání takového příběhu… Forma čtivá, jazyk barvitý…, ale příběh Květy je tak absurdní…, nereálný.., sci-fi.. Na druhé straně, nosným bodem , je ta již zmiňovaná osamělost ….. Takže knížka určitě k zamyšlení.

Tři plus.

7 15.11.2018

Martin Goffa je pro mě objev letošního léta.

7 19.08.2018

Musím říct, že se mi příběh Viktora Koutetzkého von Lichwitz líbil. Byl to překvapivý příběh osobitého hrdiny. Asi jsem si víc užívala ten čas mimo frontu, ale to je asi pochopitelné . Ovšem líčení probíhajících bojů mělo své místo a jedno bez druhého , by nedávalo smysl. Za mě 4 plus.

7 24.06.2018

Moje první knížka od autorky. Krásně se četla a přesto , že moc nejsem na ženské romány a spíš mě zlákalo avizované prostředí - francouzský venkov 19.století, tak příběh nebyl zbytečně přeslazený. Spíš takový lehce romantický a přesto uvěřitelný, protože hlavní postavy neměly zrovna na růžích ustláno . Život v té době nebyl určitě nijak jednoduchý.

7 20.06.2017

Tak tady se řadím mezi ty, které knížka neoslovila. Četla jsem, četla... s připraveným úsměvem na tváři ... ,ale nic se nekonalo. A to mám ráda suchý anglický humor . I černý humor....Nedočetla jsem ,i když to nemám ve zvyku. Bohužel. Myslím, že tato parketa pro ně není . Skandinávci prostě umí bezvadně vykreslit mrazivou atmosféru pro krimi..., tu syrovost..., napětí. Nebo psychologii postav. Tam jim lehce podléhám. Tohle je takový nepovedený Švejk.

7 03.02.2016

I když jsem si cca od strany 100 myslela, že tuším motiv vraždy i to, kdo je vrah …, četla jsem dál a se zaujetím. Knížka má výborné tempo. Rozuzlení také výborné a nakonec jiné, než jsem se domnívala :). Byla to má první detektivka od autorky, předtím jsem četla „kočičí příběhy“. Psaní Michaely Klevisové se mi líbí . Není to překombinované, člověk se v ději neztrácí. Krásné popisy, kterých ale není závratně a nudně moc. Barvitá souvětí, metafory, tvarosloví… . I taková zajímavá psychologická sonda. Moc pěkné počtení.

7 01.10.2015

Pro mě mají příběhy Khaleda Hosseiniho jedno společné , a to obrovskou lásku ke svým lidem, národu, zemi.... Jeho příběhy jsou tak lidské, ve své složitosti, tak obyčejné a plné pokory. Každá mě dostala, nad každou slzím... :)

7 28.04.2015

Moje první setkání s autorem a hned na výbornou.Co mě překvapilo , že, byť psáno mužem, bylo cítit porozumění ženské duši a myšlení. Skvělé čtení, kdy mi vůbec nevadilo, že jde o volnou inspiraci a příběh mě od první chvíle nesmírně bavil. Silný příběh, který se prostě mohl stát. Navíc obohaceno skutečností, že se člověk mohl do vily virtuálně podívat a vtisknout tak ději osobitější rozměr.
PS : .... a dnes můžu i říci, že jsem se prostě musela do vily zajet podívat osobně a v okamžiku , bych tam mohla žít :)

7 08.01.2015

Film špatný nebyl, ale knížka je knížka. Krásně napsaný příběh, plný citu, pokrytectví a předsudků, kdy "černé" služebné sice nemohly chodit na společnou toaletu, ale prakticky byly matkami "bílých" dětí.

7 03.02.2014

Příběh se mi moc líbil. Je o velké vnitřní síle .. Vykořenit a vyhnat lidi z míst, která obývali staletí . Všechno zanechat a bát se o holý život.. I když to není žádná velká romantika a doba a situace , kterou autorka vykresluje musela být neskutečně náročná, najde si asi spíš ženského čtenáře.

6 16.12.2018