Thrawn89 komentáře u knih

Ve filmovém světě prý vznikají dva nové projekty a sice nová SW trilogie a také hraný seriál. Vše má být zcela nezávislé na současné sáze. Doufám, že to bude ze světa staré republiky, protože v knižním světě stará republika jasně vládne. Spolu se sérií Darth Bane a knihou Darth Plagueis další kniha plná temné strany ve své nejniternější podobě, vyšperkována osobou sithského císaře, pravděpodobně nejmocnějšího sitha všech dob.
Musím však souhlasit s Gambit12, že postava Revana je trochu zklamáním, především jeho dějová linka v první části knihy je trochu slabší ve srovnání s tou Scourgovou. Druhá část knihy, kdy se obě linky propojí je však prostě skvělá a závěr dechberoucí. Kniha je určitě přístupnější pro hráče KOTOR, ale věřím, že i pro ostatní bude dobře stravitelná.

2 17.12.2017

Mám dočtený Nový řád jedi, takže jsem se těšil na rozvedení mimořádného námětu živoucí planety, jejího prvního kontaktu s "Cizinci z daleka" a roli Vergere. Bohužel v tomto ohledu jsem byl zklamán. Role ZS se redukuje na výrobu lodí a o Cizincích z daleka se nedozvíte nic, stejně jako o Vergere. Líbila se mi příběhová linka Raitha Sienara a jeho vztahu s Tarkinem, škoda že jí nebyl věnován větší prostor. Skutečným pozitivem knihy je velmi dobře popsaný vnitřní konflikt Anakina se svým démonem (temnou stranou) a poněkud marnou snahou Obi-Wana tento konflikt zažehnat. Pro pochopení pozdějšího přerodu Anakina na Darth Vadera je tato kniha velmi cenná.
Kniha se dobře čte, ale přesto jsem se do ní neponořil. Celkem povedený a dynamický byl závěr, ale ani ten mi neposkytl v zásadě nic nového. Ve výsledku tak jde především o promarněný potenciál, který tato kniha bezesporu měla.

2 07.10.2017

Žižek opět dává porci námětů k přemýšlení.

2 02.09.2016

Slabé po všech směrech. Postavy jsou mdlé a nemají schopnost čtenáře upoutat. Sci-fi prostředí působí spíše jako kulisa než by pomáhalo rozvíjet děj a místy je hodně "jalové". Samotný děj je jednoduchý a dopředu odhadnutelný. S četbou jsem skončil lehce za půlkou a ani nenáročnost ani jedno z mála pozitiv, určitá kritika náboženského dogmatismu, mi nezabrání tuto knihu zařadit do kategorie "ztráta času". Ale mladejm holkám se to líbit může...

2 12.01.2016

Velmi originální a zajímavě napsaná kniha, které však dle mého názoru něco chybí. Možná je to tím, že se většina knihy věnuje spíš než rozvedení a hlubšímu popisu mimořádně zajímavého námětu zpomalování, dospívání malé holky. No každopádně kniha se lehce čte a závěr je velmi povedený, přesto musím říct, že potenciál nebyl plně využit. Škoda

2 29.11.2015

Po čtyřce další vrchol série. Naprostá senzace je odkrývání Voldemortovi minulosti. Emoční linka se oproti pětce přesunula z Harryho na Rona s Hermionou, což tolik nerušilo příběh a naopak to vytvořilo příložitost k několika zábavným momentům (zatímco Harryho ublíženecké emoce v předchozím díle mě spíše štvaly). Líbí se mi také role Křiklana a prospěl i větší prostor pro Brumbála, což pak vede k tvrdšímu nárazu na konci, který pokud jste dopředu neznali jako já, byl skutečně silný.

2 03.09.2015

Tento díl se již trochu odpoutává od úvodní pohádkové konstrukce a začíná se stávat plnohodnotným teenegerským fantasy. Závěr je pak opravdu vynikající.

2 03.09.2015

Kniha nabízí vskutku zajímavý popis budoucí společnosti, založené na odstranění agresivních rysů lidské povahy. Nová "dokonalá" společnost zde však není líčena vyloženě negativně, jak to činí Orwell nebo Huxley. Autor naopak pracuje s touto společností v pozitivním slova smyslu a konfrontuje ji s logickým následkem, který ona betrizace přináší a sice ztrátou objevitelského, dobrodružného ducha. Lema v tomto díle proto považuji za realistického utopistu. Děj, který se točí kolem onoho střetu betrizované společnosti a hlavním hrdinou z minulosti mě však příliš nezaujal. Druhá půlka knihy, kdy do pozadí ustupuje popis nové civilizace a rozvíjí se hlavní děj mě pak již vyloženě nebavila. Přesto knihu stojí za to vzít do ruky.

2 21.04.2015

První "pořádná" kniha, kterou jsem přečetl celou. Velmi mě bavila. Dneska bych ji zřejmě víc než tři hvězdy nedal, ale nejsem příznivec objektivity za každou cenu. Takže s trocou nostalgie dávám čtyři.

2 20.01.2015

Zatím čtenářsky nejpřístupnější dílo, které jsem od Nietzcheho četl, opět plné nekompromisních a trefných myšlenek, které jsou velmi aktuální i v dnešní době. Ne, že bych tedy vždy se vším souhlasil či se snad ztotožnil, ale myslím, že tohoto myslitele je třeba číst ať už věříte v cokoliv.

2 08.01.2015

Tato kniha je stejně dobrá pokud je o čtivost a sruzumitelnost tak pokud jde o její poselství varující před nebezpečím diktatury. Našim študentům, kteří ji dostanou jako povinnou říkám: Pěkně přečíst, ne jenom stáhnout obsah!

2 05.01.2015

Po estetické stránce bezchybné dílo, jak už je u Waltariho zvykem, obsahově však jde o jeho spíše slabší dílo. Do více než půlky postrádá kniha dynamiku a čtivost. Knihou jsem se tedy trochu prokousával, ale poslední třetina za dočtení stojí. Morálně-duchovní přesah mě příliš nezaujal.

2 05.01.2015

Souhlasím s předchozím komentářem, že jde o zřejmě nejzvláštnější díl celé série. Autor ukázal mimořádnou schopnost popisu psychologie člověka, vystavenému mimořádnému utrpení. Dobře také rozvinul celý koncept Yuuzhan Vongů.

2 04.01.2015

Tento díl má rychlí spád, nechybí akce, politika ani osobní rozměr hlavních postav. Čte se velmi dobře.

2 04.01.2015

Nezáživné a nudné čtení pokud jde o příběh, nepřesvědčivý a nicneříkající společenský přesah, jediné pozitivum vidím v kvalitní psychologii postav a ve formě textu obecně. Ale to mě rozhodně nestačí.

2 30.12.2014

Zajímavý text, jehož hlavní význam vidím v tom, že ukazuje na důležitost udržení politického zápasu (tedy politiky samé) na úkor předpokladu o nepolitické (technokratické) vládě. Téma pro dnešek více než aktuální.

No konečně! Po první dvou dílech této série, které nelze označit jinak než jako průměr, přišla konečně kniha, která svojí dynamikou, příběhem a pořádnou porcí Thrawnovi geniality dává vzpomenout na Zahnovu úroveň z dob Legend. Již poučen jsem si nejdříve zvlášť přečetl vzpomínky až poté hlavní příběh (nezbytná strategie pro plné vychutnání nových Zahnových prací). Hlavní příběh krásně splétá nitě do sebe, od začátku je plný napětí, spousty bitev i zákulisního politikaření. Ano pořád nemůžeme hovořit o nějaké hluboké literatuře, postavy jsou šablonovité a celý příběh trochu klišovitý, ale jako celek jde prostě o dobrou zábavu, která mě bavila od začátku do konce. Do konce, od kterého jsem přece jenom čekal ještě něco více, ale vem to čert, v bídě a zmaru Disneyho prznění SW je tohle klenot, který si zaslouží plné hodnocení a doporučení všem těm, kteří po předchozích dílech tápou, zda tuto sérii dočíst do konce.

1 05.11.2023

Škoda. Celá trilogie mi přijde jako jakýsi sled trochu delších povídek. Zatímco po prvním díle jsem doufal, že se děj rozvětví do nějakého komplexnějšího příběhu, zůstalo ve mě po dočtení posledního dílu zklamání. Přitom autor nezapře nesporné kvality. Jednotlivé příběhy jsou čtivé, akční, Thrawn je opět geniálně neodolatelný a jeho interakce se svými podřízenými (Eli Vanto, Faro) mě baví. Ale celkově mě to přijde na vodě. Chybí tomu zasazení do nějakého většího celku. Je škoda, že nebyl dán větší prostor debatám s Císařem a Thrawnově roli v imperiální struktuře. Závěr nenabízí žádné odpovědi, spíše mnoho otázek, které v novém Disney universu nevěřím, že budou patřičně využity.
Platí tedy, co jsem psal i u předchozích dílů. V rámci kánonu jde o velmi dobré počtení, navíc s mým oblíbeným hrdinou, ale bohužel zdaleka nedosahující kvalit staré trilogie. Přesto, Thrawn je Thrawn, takže s odřenýma ušima *4.

1 28.10.2020

Kniha s dobře napsanými postavami, zajímavým fantasy světem a mnoha dobrými nápady, bohužel z mého subjektivního pohledu také kniha se velmi vlekoucí, s malou dynamikou děje. Četl jsem to velmi dlouho, v určitých fázích trochu nuceně, ale nakonec jsem rád, že jsem ji dočetl. Závěr byl celkem povedený. Přesto nemám žádnou motivaci se k ní vrátit.

1 30.09.2020

Soubor 28 esejů od známých osobností českého intelektuálního života, které byly vydány u příležitosti 30. výročí od událostí roku 1989, nabízí poměrně rozmanité, i když pouze místy skutečně přínosné čtení. Ačkoliv titulek knihy napovídá, že by mělo jít o hlubší zamyšlení o smyslu českých dějin a českého národního údělu, zůstává část textů pouze v přízemním hodnocení posledních 30 let nebo dokonce aktuálních politických událostí. Osobně mě zaujaly texty od těchto autorů: V. Bělohradského, P. Druláka, J. Patočky, M. Žantovského, M. Hausera či D. Radovanoviče. Obecně v knize výrazně převládají liberálně laděné texty, kterým oponuje několik spíše levicově zaměřených autorů. Několik textů by se dalo hodnotit jako ideově neutrální. Zcela absentují hodnotově konzervativní autoři (i když konzervativní myšlenky se občas objeví) a co mě překvapilo, tak žádný text se nepokusil o hlubší obhajobu Masaryka jako strůjce moderního českého/československého ideálu. Nyní si neodpustím pár kritický slov k převládajícímu liberálnímu přístupu u většiny autorů.

Idea nesamozřejmého národa, se kterou přišel Kundera, rozvíjel Jan Patočka a v dnešních podmínkách připomíná Václav Bělohradský je zdá se nosnou ideou současného převládajícího liberálního pohledu na naše dějiny. Je výsledkem traumat našich moderních dějin, které často postavily naši vlast do neřešitelných voleb mezi zlem a zlem (volba mezi hrdou porážkou a přežitím v roce 1938, mezi občanskou válkou a komunistickou nadvládou v roce 1948 nebo mezi iluzí odporu a přizpůsobením se realitě v roce 1968). Základním předpokladem tohoto narativu je negativní vymezení proti českému politickému národu (většinově naštěstí nikoliv proti českému národu jako takovému). Český, respektive Československý příběh je vnímán jako náš vnitřní neúspěch (mýtus, blud), protože Masarykův "naivní" národní konstrukt dláždil cestu Nejedlému a jeho spojení národní tradice s komunistickou revoluční doktrínou. Jako zlomové body jsou zde brány události jako vyhnání německé menšiny, silná odezva komunistické myšlenky na přelomu 40. a 50. let a období normalizace. Český politický národ, namalovaný na obraz naší liberální "elitou" pak připomíná zakrslé nesvéprávné dítě, které se závistivým pohledem krčí v koutě a jemuž nezbývá nic jiného než být pod rázným dohledem svéprávného a moudrého Západu. Naší jedinou cestou je vplynutí do Západu a převzetí jeho narativů, tedy především převzetí liberálně-demokratického nadnárodního ideálu stále více se integrující EU, ve které se rozpustí všechny ty "národní mýty".

Liberální koncept tak staví český politický národ do pozice pasivního příjemce, nikoliv aktivního tvůrce. Toto pesimistické až pohrdavé hodnocení národa, které vychází z dílny Jana Patočky, a po roce 89 vystuženo autory jako P. Pithard, bohužel hluboce ovlivňuje aktuální politické klima a posiluje národně-konzervativní či oligarchické tendence. Po příběhu o návratu do Evropy, který skončil v roce 2004, totiž nemohla přijít žádná plnohodnotná náhrada, která by naší zemi dala směr a účel. Určitou cestu dle mého nastiňuje P. Drulák, který konstruuje nové pojetí národa okolo pojmu bratrství a na něj navázané horizontální lidské spolupráce, postavené do protikladu k odosobněnému globálnímu trhu. Národ jako společenství stejného jazyka, se sdílenou historií, pamětí a normami pak může samostatně mocensky a politicky jednat. Předpokladem je však smíření se s našimi dějinami, hledání pozitivních vzorů a především dospělé a sebevědomé chování, které z nás konečně udělá plnohodnotného člena evropských národů, kterým nepochybně jsme.

1 23.03.2020