TheSarcasm komentáře u knih

Docela dobrá kniha. Spíš než nějaká hororová duchařina se z ní nakonec vyvine docela napínavá detektivka. Velmi zajímavé jsou reálie týkající se epidemie španělské chřipky a atmosféry v USA na konci první světové války. Netušil jsem, že to byla i tam taková apokalypsa. Hlavní hrdinka mi nebyla úplně sympatická, moc jsem nechápal co vlastně u své tety měla v úmyslu dělat a z čeho žít. O její minulosti jsme se dozvěděli jen z několika náznaků. Nicméně pro příběh to nebylo podstatné.

10.01.2017

Vzhledem k negativním komentářům jsem od knihy moc nečekal a nakonec ani moc nedostal. Nicméně zas tak zlé to nebylo. Nápad dobrý, způsob zpracování formou jakýchsi reportáží mi přišel originální a napínavé to taky docela bylo. Bohužel musím souhlasit, že slibnou dějovou linku dost pohřbil nemastný, neslaný závěr. Už se mi to stalo i u jiných knih kdy jsem měl pocit, že autor začal psát téma a pak si nevěděl rady jak ho vypointovat. Trochu jsem se ztrácel v osobách, ale dalo se v tom orientovat.

1 28.12.2016

Kniha mě moc nenadchla. Přišlo mi to dost překombinované a takové nijaké. Vlastně se tam nic moc nedělo a příběh se ani nějak nevyvíjel/neposouval. Celé to čarodějnické pozadí působí poněkud násilně. Souhlasím s názorem níže, že možná Yrsa původně zamýšlela napsat něco trochu jiného, kde by tu linku více využila. Že Yrsa mystično umí jsem si ověřil na jejím románu "Pamatuji si vás všechny", který se mi líbil víc.

2 24.12.2016

Horší než "Skála", ale i tak dost dobré. Nicméně chce to začít pěkně popořadě a trilogii "Ostrov Lewis" číst od začátku, protože knihy na sebe poměrně úzce navazují. Detektivka je to určitě atypická, především reáliemi skotských ostrovů a zvláštní atmosférou života na nich. Stejně jako u "Skály" děj gradoval, i když tentokrát bylo dlouho docela jasné o co půjde. Závěry jsou zřejmě silnou stránkou Petera Maye neboť i v tomto případě se jednalo o poměrně velkolepé (a dojemné) vyvrcholení jinak nepříliš dynamického příběhu. Netradiční bylo použití různých úhlů vyprávění, přičemž části psané "ich formou" z pohledu starce trpícího demencí byly na celém příběhu nejzajímavější.

9 14.12.2016

Nebylo to úplně špatné, ale rozhodně žádný zázrak. Od knihy s hodnocením přes 90% bych očekával větší pecku. Souhlasím s komentářem MaLoMe, občas mi to ještě připomínalo spíš než thriller čtení pro ženy.

1 09.12.2016

Pro mě horší než "Pan Mercedes", ale pořád docela dobré. První půlka je trochu moc ukecaná, ale pak se to rozjede do starého dobrého Stephena Kinga. Závěr mi přišel naopak poněkud uspěchaný. Bonusem knihy je náznak věcí příštích, které věští návrat ke klasickým Kingovkám na což se už moc těším.

3 04.12.2016

Silný příběh. Téma holocaustu prostě silné je. Jodi Picoult ho navíc dokázala uchopit originálním způsobem, kdy konfrontaci "kata a oběti" doplňuje pohledem mladé dívky Sagy, která je s oběma hlavními protagonisty provázána více než se zprvu zdá i než si sama myslí. Zároveň se dovídáme, že i ona v sobě nosí svoje vlastní osobní běsy. Román je postaven na filozofickém konfliktu viny a odpuštění. Může mnohaletý bezúhonný život vykoupit něco tak strašného jako podíl na holocaustu? Jak je možné, že se vzdělaní lidé, kteří žili normální životy změnili v bezcitné zrůdy? Mohou potom žít zase normální životy? To jsou otázky na které asi nikdy nedostaneme odpovědi, ale přesto je nezbytné si takové otázky dále klást.
Líbilo se mi jak byl do děje zakomponovaný příběh upíra, který jsem zpočátku nechápal, aby se z něj nakonec stal vlastně leitmotiv celé knihy. No a úplně mě dostalo odhalení v závěru které jsem tedy nečekal.

9 03.12.2016

Tak já jsem se v tom úplně ztratil. Ty mraky všemožných klíčů, schránek, dokumentů a Tedy, Randy, Billy, Tony... dříve a po dvaceti letech... Ano, občas to bylo i docela napínavé, ale kniha postrádá spád, nedokázal jsem se vcítit do děje. Děj se odehrával ve dvou časových liniích oddělených dvaceti lety, nicméně v obou se většinu času jedna z hrdinek plíží opuštěnou budovou banky nachází pořád nějaké klíče, otvírá různé šuplíky, občas na ní někdo vybafne a zase tak moc se děj neposunuje. V podstatě jsem ani pořádně nepochopil jaké ďábelské spiknutí za tím vším vlastně stálo a kdo byl vlastně kladný hrdina (snad tedy s výjimkou obou děvčat).

5 24.11.2016

První polovina mě vůbec nebavila. Uvažoval jsem dokonce, že knihu odložím, což skoro nikdy nedělám. Příšerně mě štval ten divný divadelní styl vyprávění. Naštěstí jsem vytrval, protože zhruba od půlky to začíná trochu dávat smysl. Samozřejmě se nejedná o žádný thriller, ale určitá podobnost se "Zmizelou" by se asi opravdu našla. Některé události jsou jenom naznačované takže je potřeba se docela soustředit, aby neunikly souvislosti. Hlavní postava Mathilda (a nejenom ona) je dost složitá osobnost, rozhodně nijak černobílá. Názor na ní jsem měnil, jak se na světlo dostávaly nové informace. Postupně se v příběhu odkrývají další vrstvy a pochopení chování obou protagonistů (především Matyldy) se ve zdánlivě banálních situacích mění a dává větší logiku. Nelíbil se mi styl psaní, ale jedná se o knihu která má něco do sebe a její přečtení není jenom ztráta času.

5 06.11.2016

Tak nevím. Trochu mě zrazovaly negativní komentáře, ale nakonec mi to tak hrozné nepřišlo. Řekl bych lepší než srovnatelná "Lovkyně informací". Samozřejmě, že celý námět je příšerně přitažený za vlasy, ale těžko od toto typu literatury očekávat nějakou bůhvíjakou duchaplnost. Mě se osobně líbilo svižné tempo, Tuesday mi byla svým způsobem sympatická a příběh nepostrádal i nějaké prvky originality. Spousta otázek zůstala nezodpovězená, takže se můžeme těšit na další pokračování. Já si ho asi ujít nenechám. Kdo očekává nenáročné čtení a rychlý spád nemusí litovat.

4 27.10.2016

Úžasné čtení o tom čeho je lidské tělo schopno dosáhnout. Ano, Dean Karnazes určitě není standardním jedincem kterého je jen tak možné napodobit. Ultramaratonec ale není jenom o úžasných výkonech, ale především o obrovském odhodlání které je provázejí. Sám hodně sportuji a občas při tréningu nebo závodě mám pocit, že jdu až ke hraně svých možností. Po přečtení této knihy vidím, že tedy mám ještě hodně velké rezervy. Inspirativní čtení pro každého sportovního nadšence.

1 21.10.2016

Paráda. Nejsem vůbec žádný nadšenec počítačových her, vlastně jsem nikdy pořádně žádnou nehrál, možná jsem se trochu chytal v narážkách na 80. léta, především v hudbě, ale o to vůbec nejde protože mě prostě celý příběh dostal. Pozadí virtuální reality umožnilo autorovi popustit uzdu fantazii, zároveň ale nesklouzl do oblasti úplné fantasmagorie a děj byl stále uvěřitelný. V závěru už jsem se nedokázal od čtení utrhnout a musel dočíst na jeden zátah abych věděl jak to dopadne. Byla to parádní jízda, druhou knihu autora si určitě nenechám ujít. Než jsem začal knihu číst, měl jsem trochu obavy jestli mě téma bude bavit když nejsem žádný geek, ale vůbec to nevadilo, stačí mít trochu představivost.

4 19.10.2016

Román jednoduchý, předvídatelný, ale krásný. Nemohu si pomoci, ale mě prostě knížky Romana Bureše strašně baví. Škoda, že jich nenapsal víc. Kdysi jsem hltal příběhy Jarmily Loukotkové o Spartakově povstání a ta atmosféra se mi touto knihou zase připomněla. Doba antického Říma má své nepopiratelné kouzlo, nedivím se, že mu Roman Bureš podlehl. Vždy když stojím před nějakou starověkou památkou nebo na historických místech v Itálii tak se mi podobné příběhy vybaví.
Mimochodem používám slovo "decimovat", ale do přečtení této knihy jsem netušil, že tento výraz má svůj původ v brutální formě trestu vojáků v legiích.

2 18.10.2016

Zvláštní kniha, ale nakonec mě docela dostala. Určitě něco jiného než bych od vyhlášených autorů severské krimi čekal. Je to takový podivný mix thrilleru, sci-fi, fantasy a hororu. Měl jsem pocit, že autoři původně začali psát něco a pak jim příběh tak nějak samovolně vyústil až do brutální vyvražďovačky ve stylu hunger games. Trochu jsem se ztrácel v postavách týmu kolem Jasmin, které se (kromě Thinga) vyrojily nějak najednou aniž by měly s hlavní hrdinkou bližší souvislost. Playground má být začátkem celé série, no upřímně, neumím si představit o čem by mohly být další díly. Každopádně oceňuji autory za odvahu zkusit něco úplně jiného než jsme od nich zvyklí a snahu uchopit téma se syrovostí severským autorům vlastní a za to mají ode mne hvězdu navíc.

Jenom poznámka k anotaci - nějak mi uniklo, že by se jednalo o dětské hřiště.

5 13.10.2016

Jako nápad dobrý, ale nic moc z toho. Snad to ani nemělo být úplně komické, ale spíš k zamyšlení. To by ale Timur Vermes musel s charakterem hlavní postavy pracovat poněkud důsledněji. Na začátku, kdy je Hitler konfrontován se současností, to pravda místy trochu zábavné i bylo. Postupně, ale komičnosti ubývalo a z fírera se stával docela sympatický chlapík, jehož názory mi často připadaly vlastně OK. Po přečtení jsem nabyl dojmu, že si autor s tématem vlastně nevěděl rady. Násilná vsuvka s židovským původem Hitlerovy sekretářky mě v tomto dojmu jen utvrdila.

1 05.10.2016

Tak nějak nevím co si o té knize mám myslet. Nejsem nadšený, ale úplně zklamaný taky ne. Líčení událostí z pozice matky mě moc nebavilo a upřímně řečeno od začátku jsem jí to celé ani moc nevěřil. Na druhou stranu je čtenář po celou dobu udržován v pocitu, že za tím asi přeci jenom něco bude. Jak příběh postupně gradoval děj získával dynamiku a začal konečně trochu odsejpat. Pointa nebyla zase tak překvapivá, nicméně závěrečná pasáž následující po matčině vyprávění byla na celé knize asi to nejlepší. Přečíst se to dá, ale Smithův majstrštyk to nejspíš nebude.

1 24.09.2016

Spíš delší povídka než román. Nijak originální není, ale čte se příjemně. Od začátku bylo jasné jak to dopadne, ale určité napětí příběh přesto nepostrádá. Souhlasím s komentáři níže - taková jednohohubka před pořádným jídlem.

22.09.2016

Po nadšení z "Propasti času" jsem sáhl po další autorově knize a nadšení je tu zase. Nemohu si pomoct, ale o5 jsem si čtení náramně užil. Příběh není dlouhý ani nijak komplikovaný, samozřejmě by se dal více rozpracovat, ale takto se dá zase přečíst jedním dechem. Ke konci jsem děj úplně hltal abych se dozvěděl jak to nakonec s Titem a Marsou dopadne - jak nějaká puberťačka :-) Mě se právě ten milostný příběh, na rozdíl od recenzenta níže, na pozadí krutého dobývání Germánie moc líbil, podobně jako v mé úplně nejzamilovanější knize "Quo vadis".
Pochopil jsem, že Roman Bureš je fascinován dobou starověkého Říma, což jsem i já, a tak jsem mu vděčný, že o ní dokáže psát takové hezké příběhy.

3 18.09.2016

Výborné. Už dlouho jsem se u nějaké knihy tak nebavil jako u této. Dala mi vzpomenout na milované "Mosty přes propast času", které jsem četl strašně dávno, ale i na "Ňork", který jsem četl letos. Bylo tam vše co na takových příbězích miluji - akce, romantika, občas nějaké ty masakry, ale i trocha humoru. Jasně, děj byl hodně předvídatelný, ale to mi tentokrát vůbec nevadilo. Obvykle knihy hltám abych se dozvěděl co bude dál, ale tady jsem si šetřil kapitolky jak nejlepší čokoládu. Těším se na druhý díl a jdu shánět další knihy autora.

3 13.09.2016

Myslím, že tuto knihu napsal Michal Viewegh především pro sebe a vlastně mu to, vzhledem k tomu co prožil, ani nemám nějak za zlé. Hlavní důvod proč číst Vieweghovy knihy nejspíš není kvůli příběhu samotnému jako kvůli jeho schopnosti hrát si se slovy a s jazykem. I to se v "Biomanželovi" občas najde. Asi bych ale raději dal přednost obyčejnému rozhovoru s autorem, než této formě sebereflexe. Upřímně řečeno postavu duly, kterou si doma vydržuji a mám jí věčně za zadkem, přičemž mně permanentně nadává, neberu ani jako nadsázku. Kdo si přečte "Biomanžela" jako první Vieweghovu knihu, asi už se k němu nevrátí. My, co ho máme rádi, mu "Biomanžela" odpustíme.

12 31.07.2016