Osudy a běsy

2 06.11.2018

Na počátku čtení jsem si říkal, jestli jsem si vybral správnou knihu, jestli je tato kniha určená pro mě. Ve čtení jsem setrval a udělal jsem dobře. Styl psaní autorky byl pro mě náročnější, musel jsem se více soustředit, číst pomaleji. Určitě se nejedná o knihu, kterou čtenář přečte na jedno posezení. Kniha je čtivá, má pomalejší tempo. Rozhodl jsem se udělit knize 5 hvězdiček, kniha si to zaslouží. V anotaci se píše, že se jedná o mnohovrstevnaté dílo a oproti např. knihám Zmizelá nebo Dívka ve vlaku je však uchopeno literárněji, originálněji, hlouběji. Na zadním přebalu Publisher Weekly uvádí: "Každá stránka je vichřicí slov, a přesto největší síla knihy spočívá právě v tom, co zůstává nevyřčeno mezi řádky. Je to doslova omamný elixír." S tímto tvrzením souhlasím, v knize se stále něco dělo a některé momenty byly nádherně popsány.

Kniha vypráví o manželství Lotta a Mathildy, jejich manželství trvá 24 let. Kniha má 2 části: Osudy a Běsy. Osudy jsou vyprávěny z pohledu Lotta a Běsy z pohledu Mathildy. Myslím si, že manželství by mělo spočívat v tom, aby si partneři důvěřovali, říkali si pravdu za všech okolností a nic nezamlčovali. Myslím si, že by měli sdělil svému partnerovi i pravdivé informace ze své minulosti. V případě našich hrdinů tomu tak nebylo, což není podle mého pohledu správné. Postupně se odkrývají různá tajemství, některé události mne překvapily, nečekal jsem je. Líbilo se mi, že do knihy byly zakomponovány i ukázky z divadelních her, které psal Lott. Tyto ukázky knihu obohatilo. V knize se nacházejí citáty od W. Shakespeara, Saint-Exupéryho aj.

Pro některé čtenáře může být slabinou, že se v knize vyskytuje ve větší míře sex, jeho popisy a povídání si o něm. Někdy se vyskytují i vulgarismy. Myslím si však, že z celkového pohledu, jak je kniha zpracována, mi to příliš nevadilo.

Líbila se mi také jedna myšlenka Lotta, ve které se zamýšlel nad talentem a tvořivosti žen a mužů. V ní řekl, že pro něj má větší hodnotu nevzdělaná žena, která vychovává několik dětí před nějakou knihou od Shakespeara. Lotto byl za svého mládí donchuán, Mathilda mne také v určitých věcech zklamala, myslel jsem si, že její povaha je mnohem lepší a s určitou událostí jsem se nemohl srovnat. Pořídili si psa, kterého pojmenovali BŮH.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Svět je nejisté místo, zjistil Lotto, a lidé z něj mohou být odstraněni jako nic. Pokud člověk může každou chvíli zemřít, musí také žít.

Rodina je nejdůležitější věc na světě. Nejdůležitější. Právě vaše rodina vám řekne, kým jste. Bez rodiny jste nikdo.

Paradox manželství: nikdy nemůžete nikoho dokonale poznat; i když někoho dokonale znáte.

Uvědomíme si, že už nikdy neuslyšíme smích někoho z našich přátel, že tato zahrada je nám již navždy uzavřená. A v tu chvíli začíná náš opravdový žal.

3 21.06.2018

Jsem zklamaná. Text vypadá nedodělaně - spíš jako koncept, osnova děje, kterou je teprve potřeba přepsat do plnohodnotného jazyka. V té zkratkovitosti si chvílemi připadám jako při sledování sitkomu. Sarkastické poznámky a jízlivé glosování života ten pocit jen umocňují. Postavy jsou odbyté, motivace jejich jednání zůstává často nejasná. Neustále souloží (proč ?).

2 18.06.2018

Toto byla tedy dost zvláštní kniha. Pořád se nemůžu rozhodnout, zda byla opravdu mistrovsky napsaná (čtenář musí umět číst mezi řádky, spoustu věcí si domyslet, je těžké se zorientovat a tím pádem to není čtení pro lidi vyžadující jednoduchost) nebo v tom byla jenom touha autorky napsat rádoby velmi těžkou, šokující a uměleckou knihu, která je oproštěna všech klišé. Udělala jsem tedy rozpačitý kompromis. 2,5 *
Zaprvé - chápu, že dva lidé, i (zejména?) v manželství, před sebou můžou mít hodně tajemství, ale co nechápu je fakt, že když se tak moc milují, že ani v těch nejintimnějších chvílích nemá ani jeden potřebu se nějakým způsobem svěřit. Proto mi ani jeden z hlavních protagonistů nebyl sympatický. Nedokázala jsem se vcítit ani do sebestředného Lotta, který od manželky vyžadoval naprostou oddanost, až ji zapomněl vnímat, a samozřejmě ani do odporné Mathildy, co si taky vlastně vybrala hlavně svoji pohodlnost. Mrzí mě fakt, že jejich hezké pocity jednoho k druhému byly popsány jen povrchně (kromě sexu) a tím pádem jsem prostě nepochopila tu vzájemnou oddanost. Jejich vztah mi přišel jako jedno velké sobectví každého z nich.
Mám z tohoto čtení opravdu rozporuplné pocity, ale hvězdičky dávám alespoň za originalitu. I když se tak tato kniha tváří, opravdu to není čtení pro každého.

3 07.06.2018

Mrazivy pribeh zdanlive skveleho manzelstvi. Kazdy ma ve skrini schovaneho nejakeho kostlivce, tady jich byl plny pokoj. Zvlastni styl vypraveni cely dej jeste vice umocnuje. Knihu doporucuju, i kdyz ji asi nikdy nebudu chtit precist podruhe.

1 20.05.2018

Čte se docela lehce, ale pro mě je to moc americké. Nesedí mi prostředí vyprávění. Nepatřím mezi teen, kteří jsou hlavními hrdiny a tak mi jejich vtipy nepřijdou vtipné, "důležité momenty" života mě nenadchly a co řeší mě prostě nebavilo. Za mě šáh vedle, ale hlavně proto, že mě to prostě neoslovilo. Pokud bylo rozuzlení zajímavé, bohužel jsem si ho nechala ujít.

11.05.2018

Jedná se o zajímavé dílo s dobře obsazenými hlavními hrdiny. Kontrast mezi oblíbeným volnomyšlenkářem a líbeznou chladnokrevnicí dává možnost vzniku nádherně vykresleného vztahu a bravurně zachyceného manželství. Možná by podobně vypadala všechna manželství, kdybychom je po 25ti letech slepili paměťovými stopami obou dvou zúčastněných. Spíš si však myslím (věřím), že ne. Druhá část knihy mistrovsky doplňuje mezery, které v části první sice neruší, nicméně si je čtenář uvědomuje. Během četby totiž zpočátku visí ve vzduchu malá ALE. Autorka na ně postupně odpovídá, vysvětluje, dodává jim pointu. Díky tomu je celkové dokreslení románu dobré a poutavé. Po sečtení a podtržení ve mně bohužel však setrvává dojem, že některé věci by se staly úplně jinak. Opravdu by „geniální“ Lotto o své manželce nezjistil víc, než mu ona sama dovolila? Skutečně by si Lottova matka, údajná bojovnice a nezlomný protivník, nedokázala zajistit setkání se synem? A co ty drobné nepřesnosti, kdy Mathilda vyhodila všechno Lottovo oblečení, ale stála v ložnici a na sobě nic než jeho košili?
Příjemně průměrný výkon.

2 07.02.2018

Fíha... byla jsem ráda, když jsem konečně dočetla. Je to poměrně těžká kniha, nikoli nutně složitá, ale TĚŽKÁ, vyžaduje soustředění. Že by byl jazyk nějak extra umělecký, to ani ne (věty/přirovnání typu "měsíc jak pupík" mi tedy nijak zvlášť artové nepřijdou), to znám jazykově daleko bohatší knihy.

Co do obsahu? Popravdě mě to do poloviny knihy vůbec nebavilo. Říkala jsem si - a to má být všechno? Všechny ty nadšený americký kritiky a ovace kvůli TOMUHLE? První, Lottova část působí trochu zmatečně a nudně, ale možná, že autorka chtěla jen textově vystihnout chaotický, lehce schizofrenní život umělce (střídání výšin a pádů, úryvky z děl, nadšení, večírky, chlast a deprese, rádoby intelektuální kecy...) Zajímavé to začalo být tak první delší Lottovou odlukou od Mathildy a pak samozřejmě její vlastní částí. Mathilda... v mnoha ohledech mi připomínala Rushovu Serenu, ta však pro mě byla daleko "živočišnější", dá-li se to tak říci. Která tragická postava asi Groff pro Mathildu inspirovala? Jinak jde o vztah dvou lidí a jejich různé motivace v něm, které se objevují až postupem času, tak jako v každém manželství...

Myslím, že kniha za přečtení určitě stojí, něco v sobě má, ale člověk se jí musí prokousat, probrodit jak trnovím. A na každé stránce si zkrátka do krve rozpíchat prsty... a ne každý je nakonec takový masochista. 3,5*